Kurovický lom a Kvasice 2008

Při prohlížení fotografií zatopených lomů poblíž Karlštejna v Čechách nebo podobných - ( a stejně krásných ) - v Rychlebských horách u Žulové a Vápenné, jsme s Janou vždy tiše smutnili nad tím, že se taková nádherná romantická místa nacházejí od města Zlína tak předaleko... Pak mne jednou kolega v práci překvapil tvrzením, že něco podobného můžeme vidět i tady na Zlínsku ! Měl na mysli velký lom mezi Tlumačovem a Kurovicemi - prý se tam byl v létě už několikrát koupat a je to tam prý báječné !! Při pohledu na mapu Hostýnských vrchů jsem sice lom "objevil" snadno, vše ale mělo jeden háček - žádná vodní plocha ale v areálu bývalého lomu zakreslena nebyla ... Nevadí - jestli už tam zmiňované jezírko je či není - to necháme osudu. Začátek prosince roku 2008 je sněhuprostý, počasí je ve znamení jakoby prodlouženého měsíce listopadu a tak v sobotu vyrážíme na "průzkum" lomu a jako bonbónek přidáváme prohlídku Kvasic se zámeckým parkem ...

Trolejbusem se přepravujeme do Otrokovic na vlakové nádraží. Zde si kupujeme zpáteční lístek do Tlumačova a v bufetu rohlíky se salámem. Než nám to jede, tak je stačíme všechny dokonce i skonzumovat. Jak my Valaši říkáme - " hlad je sviňa !" A s plným žaludkem se hned lépe cestuje ! V Tlumačově přecházíme za nádraží a zhruba severním směrem se dostáváme na konec obce ke křižovatce okresní silnice vedoucí přes Kurovice do Holešova. My si vybíráme podle mapy cestu pokrytou panely a vedoucí na severovýchod okolo jakéhosi kanálku či náhonu s vodou.

Je docela hezky, je nám fajn - jen nás trošku znervózňuje neustále se na nás ohlížející děda, kráčející po "panelce" kus před námi a fakt, že na začátku cesty visela cedule se zákazem vstupu ! Po více jak 1 km chůze přicházíme na velký "rozrýpaný plac" vprostřed okolních polí a lánů. Stojí tu maringotka, hlídač se statným psiskem - opodál jsou "ustájeny" nákladní vozy Tatra a veliké bagry. V těchto místech totiž zrovna probíhá stavba dálnice. O pár set metrů dál konečně doháníme toho dědu a ptáme se na lom. Ano, jdeme dobře - prý už to máme jen kousek. Čeká nás poslední kilometřík okolo chatek, stojících na louce, potom pár minut lesem ... a najednou stojíme v úžasném amfiteátru, který jako by byl kopií filmového políčka ze série snímků o Winnetouovi, náčelníku Apačů a jeho bílém bratru Old Shatterhandovi !!!!

Kamarád nekecál - obrovský lom má na délku asi 400 m, jeho šířka je poloviční a nádherné jezero na dně lomu má rozlohu fotbalového hřiště !! Zelenomodrá hladina jezírka dává tušit velikou hloubku ... ( Teď nedávno jsem viděl jednu "historickou" fotografii z období těžby - tehdy ještě nezatopená jáma pod úrovní ostatního terénu dosahovala hloubky asi 15 metrů ...) Lítáme s Janou sem a tam, nadšeně fotíme a každou chvilku se přetahujeme o foťák. Vidím, že je manželka šťastná, že se jí tu - tak jako mně - velice líbí a že jsme sem nevážili zbytečnou cestu ...

Já si pak půjčuji její digitál a lezu na vrchol lomu. Musím si dávat pozor ! Skoro všechna vápencová skála v lomu je odtěžena až na labilní hliněné podloží, všude vidím množství zesuvů a naproti klesá od nejvyššího místa lomu až dolů k vodní hladině strmý suťový svah. Areál opuštěného lomu není holý, ale je zarosten křovinami a stromky - připomíná lesostep - a převládá tu akát a bříza. Dosahuji vrcholku lomu a k mému údivu hned za ním pokračují lány, hájky a pole k nejbližší obci, podle které lom dostal jméno - k asi 2 km vzdáleným Kurovicím s objektem středověké tvrze. Kurovice ale odsud díky hájkům nejsou vidět ... Zato mám na opačnou stranu skvělý "letecký výhled" na celý areál Kurovického lomu i s malým mravencem - Janou - na jeho dně !! Veliká škoda jen, že je to vše v protisvětle ...

( Fakta o lomu, která jsem zjistil až v následujícím roce, kdy se i na Internetu o něm objevily první články : tak především - na ploše více jak 15 ha se tu rozkládá přírodní rezervace. Jejím úkolem je ochrana významné geologické a paleontologické lokality - při těžbě zdejších vápenců a slínovců se totiž narazilo na unikátní hranici JURY a KŘÍDY !! Jest zde též významné náleziště fosilií a to tzv. "aptychů"... nebojte se, taky jsem si připadal jako blbec, když jsem to četl a než jsem se dozvěděl, že se jedná o jakési destičky z vápence či jakoby víčka, kterými se ve svých ulitách chránili prehistoričtí mlži amoniti proti rušení či případnému sežrání ..!! Dále se tu v areálu lomu chrání ohrožené druhy obojživelníků a plazů - nějací ti čolkové, ropuchy, slepýši a užovka obojková, k vidění v "sezóně" též vzácné druhy motýlů či brouků ... Na to, že těžba zde v lomu skončila až v roce 1997 je to fakt přímo pozoruhodný : jak se všichni tito živočichové tak rychle dozvěděli o zdejší " Oáze klidu" vprostřed polí a lánů a jak se sem všechna tak rychle přestěhovala ?? Že by i tito tvorové v rámci globalizace využívali svůj vlastní Internet anebo - až je mi to hanba psát, jak se stydím za své podezření - anebo sem byla "někým" přenesena a přestěhována ??? I tak by to bylo v pořádku - všechna vzácná zvířátka si přece zaslouží ochranu - jen by o tom měla být veřejnost pravdivě informována. Co se týká zdejšího zákazu koupání - s tím plně souhlasím ! I když je zatopený lom nesmírně romantickým místem, jednou zde platí zákony přírodní rezervace a ty by měli dodržovat všichni příchozí. Já jenom nechápu, jak může být do PP, kde se chrání vzácní živočichové, umožněn přístup lidem se psy !!! Cestou z lomu do Tlumačova jsme jich potkali snad na dvacet - a jak může vjet do areálu lomu čtyřkolka a osobní automobil, když jsou všude cedule se Zákazem - tak to nám prosím vás také někdo vysvětlete, ať můžeme v klidu spát ...

Hospoda v centru Tlumačova je bohužel ještě zavřená a tak se stavujeme na kafé v cukrárně. Za Tlumačovem jdeme po silničce k nedalekým Kvasicím. Vlevo od cesty vybíhá směrem k řece Moravě krásná stará kaštanová alej, napravo míjíme břeh velkého jezera či rybníka. Ukazuji Janě budovu za plotem, patřící Vodárnám, o jejíž přestavbu jsem se kdysi dávno zasloužil jako "spolupachatel" - v dobách dávno minulých, kdy jsem nějaký čas působil u firmy IMOS ... Jen o chlup dál se dostáváme k mostu přes široký tok řeky Moravy a oba zamáčkneme v očích slzu při vzpomínce na to, jak jsme před několika měsíci pili vodu z jejího pramene pod vrcholem "Králíčáku"...

Hned za řekou se vlevo rozkládá volně přístupný zámecký park, kterým se dostáváme až před zrekonstruovanou budovu zámku. Stojí na místě bývalé vodní tvrze či dokonce hradu. Ta se na konci 16.století změnila v renesanční zámek se 4 - křídly a vnitřní nádvoří zdobily arkády. To se událo za vlády Kurovských z Vrchlabí. Na konci 17.století byl za pánů z Rottalu přestavěn barokně. V 19.století z rozsáhlého předhradí zmizely veškeré hospodářské budovy a opevnění a na těchto místech vznikla rozsáhlá zahrada. Interiéry zámku se dočkaly klasicistní "úpravy", venkovní fasády též doznaly změny a chuděrky arkády byly zazděny ! Dnes je hezký zámek Domovem pro seniory ...

Od zámku přicházíme do centra bývalého městečka - mají tu náměstíčko nezvyklého tvaru nálevky, na jednom konci stojí významná barokní stavba farního kostela. Jeho vysoké hlavní průčelí zdobí dvě věže a církevní stavba nese jméno Nanebevzetí P.Marie. Obec má ještě hřbitovní kostelík - ten má zachované gotické jádro, věž ale pochází už z období renesance. Z dalších památek je třeba zmínit křížovou cestu, která se táhne při silnici směrem k Nové dědině. Pro nedostatek času jsme ji ale už bohužel nemohli navštívit... Kvasice nejsou jen tak ledajakou obcí - vždyť zmínka o nich pochází už z roku 1141 !! Tehdy byly majetkem Olomouckého biskupství. Asi největší svůj rozmach městečko zažilo v 19.století, kdy tu stával i funkční cukrovar ...

V hospodě na náměstí se nevaří a tak odcházíme před řeku Moravu ke hřišti, kde se nachází další pohostinné zařízení. Čekají tu davy cykloturistů, restaurace ale otvírá až za hodinu ! A tak na to dlabeme a vracíme se hladoví a už za dosti škaredého počasí po silnici do Tlumačova. V hospodě "U černého koňa" si před odjezdem domů dáváme aspoň kafé a kofolu. Ve Zlíně přejíždíme až do centra a na večeři jdeme tentokráte pro změnu do asijské restaurace na Kvítkové ...