Květen 2023 v Podbeskydí – poněkud mlhavé, pt.1

18.5.2023

Jak už je tradicí, i letošní jaro jsme nemohli vynechat nějaký ten vícedenní cyklozájezd někam po vlastech českých a moravských. Protentokrát stačila vlast moravská, konkrétně oblast kterou by se dalo nazvat jako Podbeskydí, Beskyda na dohled, ačkoliv ke smůle těch dohledů moc nebylo. Ale za to mohlo počasí. Vlastně je to ostuda, že ty Beskydy máme tak nějak nezažité, ale co chcete dělat, když bydlíte v Jeseníkách.

Nuže tedy tradičně si během zimy vybíráme nějaké to ubytování, nakonec se podařila zamluvit dvojice chat v obci Lhotka poblíže větších Kozlovic (a přes kopec Frýdlantu nad Ostravicí).

Dopravu tradičně kombinujeme automobilově-vlakovou, tzn. že my co potřebujeme nahltat kilometry někam dojedeme vlakem, zavazadla nám berou ti co dorazí auty (např. jim to nedovolí i pracovní vytížení vyrazit dříve).

Bohužel polovina května aktuálního roku se projevila hlavně na východě republiky zvýšenou srážkovou činností, prostě jak by řekl klasik, chčilo a chčilo. Naštěstí tedy na plánovaný datum našeho pobytu se už nemělo žádné pršení vyskytovat, ale následky byly bohužel ještě stále patrné. Skupinka dvou cyklistů a dvou cyklistek se schází na nádraží pře půl osmou, jak máme zakoupené jízdenky. Pro tentokrát není v plánu žádná výluka a ni zpoždění, takže před devátou hodinou vysedáme v Hranicích (na Moravě). Jak je zmíněno, počasí ve čtvrtek ještě stále ovlivňovaly zbytky oblačnosti, což by ani tak nevadilo, víc vadil poměrně silný vítr převážně východní až severovýchodní. Problém je v tom, že tam zrovna míříme.

Menším problémem se ukázal i fakt, že neprůjezdnou se ukázala cyklotrasa č. 5 která vede přímo od zmíněného nádraží, takže se musíme kus vrátit do města a použít výpadovku Potštátskou. Naštěstí zvolená odbočka poblíž dálnice D1 vypadá jako utajená cyklostezka a dál už za říčkou Ludinou k Bělotínu vskutku cyklostezka pokračuje. Částečně sledujeme hlavní trať do Ostravy, což platí až někam za Polom, kde si užijeme i trošku terénní cesty kolem soustavy místních rybníků, prozatím se stále pohybujeme po asfaltkách.

Hlavním směrem nás provádí cyklotrasa č. 6225, postupujeme Dubem na Starojickou Lhotu, což jsou všechno podobce Starého Jičína. Oproti předchozí rovině se mění charakter krajiny, již od Dubu se cesta, byť podle mapy takřka přímá mění na takovou houpavou, tedy nahoru dolů, děvčata mají elektrokola, takže si to ulehčí motorem, my ve zbytku jsme stále závislí na vlastních silách, takže vydáme o něco víc energie. Kratší zastávku na náměstí Starého Jičína zakončí rozhodnutí o zastávce pod kopcem ve zdejším Motorestu, nakonec po nějakých 20 km si už zastávku zasloužíme. Dosud to byla suchá etapa (ačkoliv díky chladnějším teplotám žízeň nebyla tak dávivá). Po podjetí silnice 48 (co se předělává na dálnici) je před námi ale Nový Jičín a ačkoliv jsme ujeli od oběda sotva 8 km, za zastávku na kávičku (a zákusek) si čas uděláme. Do Rybí vede pěkná cyklostezka (trasa 502) a nenápadně se nám objevuje kopec s nějakou rozhlednou, to je samozřejmě Bílá hora, ne tedy ta, kde dostali napráskáno čeští stavové, ale ta nad Štramberkem. Vlastně jedeme málem až pod Trúbu, ale tentokrát chci městečko vynechat a v půlce kopce odbočíme severněji, aby se dala objet Kopřivnice. Stále po trase 502, celkem pěkná silnička kolem zahrádek. Bohužel se přihnala i malá přeháňka, takže i zvažujeme nějakou hospůdku, u trasy jakýsi Ranch, ovšem zavřeno. Město objíždíme kolem místní vlakové zastávky, kde je poněkud nejasný směr, naštěstí po konzultaci s mapou se zdá výhodný doprovod modré pěší TZ až za Lubinu do Větřkovic. Tady se vyměníme za zelenou TZ, která souběhuje s modrou cyklotrasou 6001, a ve skutečnosti je to hezká silnička vesničkou pod kopec Velová. Nastoupali jsme nějaké metry, bohužel je ztratíme sjezdem k Mniší, ale potěšitelné je, že případné přeháňky zmizely, tak i ta hospoda nechybí. Stál sledujeme zelenou TZ už bez cyklotrasy. Cesta vede svižně do vrchu, takové typické Valašsko, oni tady totiž nedělají do kopců serpentiny a úbočí Kazničova je celkem prudké. Ze samoty U Zvonařky si tak pěkně sjedeme k Měrkovicím, abychom přejeli menší kopeček. Konečně Kozlovice a hospoda. Hostinec Ve Dvoře se zjevil takřka na začátku vesnice, Protože máme celkem časovou rezervu, můžeme si dopřát i delšího pobytu s nějakou svačinou. A protože vedle je i samoobsluha, můžeme dokoupit i něco na večer. V Kozlovicích se chlubí areálem Fojtství s malým pivovarem, což jsem si nemohl nechat ujít, takže ještě míříme k areálu památky. Ta se jeví ale nějak opuštěně, sice nějaké reklamy tu visí, ale jinak prázdno.

Takže tedy vzhůru k ubytování, tedy do Lhotky, je to hezky do kopce silničkou a cyklotrasou 6008, v osadě Jarošov nás z pastviny pozorují nějaká exotická zvířata (lamy), na kraji Lhotky s odbočkou (zase ta zelená), potkáváme jednoho výletníka, což znamená, že jsme správně. Jen vyjet na konec obce, nad námi je totiž Ondřejník.

 

19.5.2023

V pátek mělo být hezky. Mělo, ale nebylo. Proti plánu totiž ráno zase pršelo, kolem mlha, takže odjezd se opožďuje. Odjezd tak odkládáme, dokud silnice trošku neoschne. Přeci jen ale vyrážíme byť rozdělení do skupin. Většina děvčat by vyrazila později kratší cestou do Příboru, naše početnější část to vezme kolem Hukvald (nakonec i ty byly námětem proč sem).

Vlastně je to jednoduché, do Kozlovic je to z kopce, po té údolím Ondřejnice, do Hukvald pěkně do kopce, tak si uděláme zastávku u Janáčkova muzea, a když už jsme sem dorazili, podíváme se k lišce Bystroušce (a do místní hospůdky). Občerstvení se celkem hodí, protože nějaký kopec je i na další trase (6001, silnice 486 po severní straně Kazničova). Mimochodem tak dojíždíme do známých míst ke kopci Velová (což jsme jeli včera). Pro tentokrát ale pokračujeme Větřkovice za kostelem a kolem pole směrem, který udává potok (nebo řeka) Lubina. Asi řeka, protože po deštích teče jako divá. Vodní tok lemuje pěkná cyklostezka, která nás vyvede přímo do Příbora.

Město s pěkným náměstíčkem je známé jako rodiště zakladatele psychoanalýzy, ale v podstatě nikdo nebádá po stopách Sigmunda Freuda, ale spíš jak užít to, co dalo městu jméno.

Podle telefonátu zbytek výpravy sedí v restauraci U Čápa, tak ať je najdeme. Je to za kolejemi, řekou a za dálnicí, což se celkem rychle objeví (byť nejdřív nesprávně jen penzion). Podle vzhledu jde o celkem kultovní hostinec, což platí i po nahlédnutí do interiéru. Holky tu sedí, některé už jsou po obědě, některé čekají. Do konzumace se zapojí i naše dorazivší skupinka a zdá se, že se už dál dělit nebudeme.

Další cesta tak vede do Štramberka, je to vlastně klasická cyklostezka (trasa 6039), která se u Kopřivnice napojí na trasu 502, kterou jsme absolvovali už včera (tedy někteří). Jeden člen výpravy v rámci tréninku (a aby si zkrátil cestu) odbočil u zahrádek po žluté TZ přímo k Trúbě, většina Dolní Baštou. Jak už to bývá, vyskytly se některé cyklistky, které neví, že se musí odbočit k náměstí a klidně si pokračovaly až někam k hasičárně (a to jsem jel za nimi, tak mohly počkat). Naštěstí mají motory, tak se po telefonickém upozornění tolik neunaví. Ostatní se zatím oddáváme občerstvení v místním pivovárku.

Bohužel pokročil čas, tak zamýšlená návštěva v Tatra muzeu se musí odložit. Jsou ale nějké řeči, že cesta je málo dobrodružná, takže se vedení trasy poněkud změní. Vedení trasy je ale dosti zmatené, takže při sjezdu loukou následuje menší nehoda (pád do bahna). Dostupnými prostředky tedy postiženou čistíme, podle možností pak oblékáme do čistého. Tedy podle hesla „Tudy ne přátelé“ se vracíme k bezpečnější silniční dopravě. Po několika pokusech nacházíme správný směr k červené TZ a Janáčkově ulici s výpadovkou na Lichnov (Radegastův okruh), naštěstí je to pěkná cesta i provoz je tu mírný, více pozornosti musíme dbát po krátkém úseku prvotřídky 58, kde nás ale brzy odbočka navede k okraji obce Tichá. Sice neodbočíme ke známé Travertinové kaskádě, ale tu nahradí nečekaná libůstka v podobě studánky Jaštírka. Silnička a Radegastův okruh v zatáčkách míří k údolíčku Lubinky, a protože se nám některým celkem líbí cesta přes louku do horních částí Měrkovic (tam jsem jeli včera), použijeme tuto zkratku (ostatní o něco delší přes Mniší). Kozlovice jsou již na dohled a kvality včera navštívené hospody tak mohou ocenit i ti, co tu včera nebyli. Zbývá jen ten cancour do Lhotky (jak se jevil na mapě) a večerní dýchánek.



Pt. 2