Léto v Dolomitech

Letošní letní dovolenou jsme prožili v krásném prostředí italských Dolomit. V zajetí alpských velikánů jsme strávili celý týden, navštívili jsme velice zajímavá místa a domů jsme se vraceli plni zážitků ze zajímavého putování.

Sobota 4. 7. 2015 - odjíždíme z České republiky a přes hraniční přechod Dolní Dvořiště a přes Linz míříme k Salzburku. Dálnici A10 opouštíme na exitu 139 a po silnici B 110 údolím toku řeky Drau míříme na Oberdrauburg. Odtud pokračujeme stále po B110 na Mauthen a naše auta neustále nabírají výšku. Rakousko-italskou hranici překračujeme na přechodu Frischenkofel-Cellon v nadmořské výšce 1400 m.n.m. a po projetí hraničního tunelu se nám ukáží Alpy v celé své kráse. Z hranice začínáme klesat klasickými serpentínami, řidiči toho mají plné ruce, ale cesta je to kouzelná. V městečku Paluzza odbočujeme na silnici SR 465 a naše cesta pokračuje skrze Alpy. Okouzleni nádhernou přírodní scenérií kdy neustále stoupáme a klesáme a serpentíny nemají konce najíždíme na silnici SP619, po které se dostáváme až do městečka Vigo di Cadore. Odtud pokračujeme k řece Piave, projíždíme městečkem Lozzo di Cadore a míříme k cíli naší cesty do kempu di Cologna na břehu jezera Lago di Cadore u vesničky Vallesella. Po 11-ti hodinové, ale nádherné cestě nám už nezbývají síly na nic jiného, než na postavení stanů a krátkou procházku po Valleselle s příjemným posezením v hospůdce na břehu jezera.

Nedělě 5.7.2015 - podnikáme automobilový výlet do městečka Longarone, ale hlavním naším cílem je místo spjaté s jednou z největších katastrof v novodobých dějinách Itálie s přehradou Vajont. Přehrada, která přehradila stejnojmennou říčku pod horou Monte Toc se začala budovat v roce 1956 a dokončena byla v roce 1961. Ve své době se jednalo o jednu z nejvyšších přehradních hrází na světě. Již během stavby přehrady se objevily náznaky nestability Hory Monte Toc, na které se objevovaly někdy menší, ale také větší sesuvy půdy. Firma SADE, která přehradu stavěla však toto ignorovala a tak se dva roky po dostavbě hráze udála tragédie, při níž přišlo o život oficiálně 1917 lidí, i když přesný počet obětí nebyl nikdy zjištěn. 9. října 1963 ve 22:49 došlo k obrovskému sesuvu půdy v délce 3 kilometrů. Voda v nádrži následkem sesuvu utvořila mohutnou vlnu, která se přelila přes 202 metrů vysokou hráz a valila se na Longarone, kde způsobila obrovskou tragédii, když městečko prakticky srovnala se zemí. Samotná hráz zůstala neporušena a za 6 euro je možné se projít po její koruně a z dokumentů zde vystavených si připomenout toto neštěstí. Po prohlídce hráze jsme se vydali do nedaleké vesnice Casso, kterou přívalová vlna minula jen o několik metrů. Po procházce po malebných uličkách této vesničky jsme se dostali až k vyhlídkové plošině, z které je vidět velikost sesuvu a kde si teprve člověk pořádně uvědomí co se zde vlastně odehrálo. Plni dojmů jsme se pak navečer vrátili do našeho kempu.

Pondělí 6.7.2015 - vydáváme se poznávat místní přírodu a to neznamená nic jiného, než se připravit na pořádný výšlat do kopců. U mostu přes jezero začíná červená turistická značka a tak jsme se po ní vydali. Že budeme dost stoupat jsme čekali, ale to co jsme zažili jsme fakt nečekali. Takovýto krpál jsem ještě nikdy nešel. Ale odměnou za námahu byly výhledy na okolní alpské velikány, krásný výhled na městečko Domegge di Cadore a na samém konci cesty, kdy jsme se dostali až do výšky 1210 m.n.m. z původních 680, pak nádherné vyhlídkové místo u klasické horské dřevěné chaloupky, odkud byl kouzelný výhled na vrcholy centrálních Dolomit s nadmořskou výškou přesahující 2500 m.n.m.. Výškový rozdíl 530 metrů, jsme překonali na cestě dlouhé asi tři kilometry, takže i cesta nazpět byla plná adrenalinu, kdy se člověk bál, aby dolů do údolí nesjel po zadku. Po takto náročné výpravě jsme se řádně naobědvali a odpoledne jsme se vydali do městečka Domegge di Cadore, kterému dominuje na náměstí stojící kostel sv. Jiří. Ten jsme obdivovali z jedné z místních vináren, kde jsme ochutnali moc dobré italské víno. Zvesela jsme se pak vraceli do našeho kempu, kde jsme strávili poslední noc v této části Alp.

Úterý 7.7.2015 - den velkého přesunu. Ráno balíme stany a vydáváme se na cestu. Po silnici SS51 míříme na Belluno, odkud nabíráme směr přes Agordo na Bolzano. Opět projíždíme neskutečným množstvím serpentín v nádherné přírodě místních Alp a po 5-ti hodinách jsme v cíli. V městečku Torbole na břehu jezera Lago di Garda. Stany stavíme v kempu Maroadi a jelikož ten den teploměr ukazuje přes 40°C nemáme už síly na víc, než se jít vykoupat a navečer posedět v místní hospůdce.

Středa 8.7.2015 - začíná nefalšovanou alpskou bouřkou. Blesky křižují oblohu a síla deště je neskutečná. Avšak jak rychle bouřka přišla, tak rychle i odešla a tak se vydáváme na cestu, abychom poznali zajímavosti zdejšího kraje. Procházíme městem Riva del Garda a odtud už nás ukazatele neomylně nasměrovaly k jedné z nejúžasnějších přírodních scenérií tohoto kraje k vodopádům Cascata Varone. Tyto vodopády vznikají vtékaním říčky Magnonne do jeskyně, která je 93 metrů vysoká a 55 metrů široká. Kouzlo padající vody ještě umocňuje nádherné nasvícení jeskyně. Vstup do jeskyně je umožněn na několika výškových úrovních a všude přítomná voda byla příjemným osvěžením ve vedru, které tento den opět panovalo. U jeskyně je ještě vybudovaná malá botanická zahrada. Vstup je 5 euro. Po prohlídce kouzelné jeskyně se vracíme zpět přes Rivu del Garda, občerstvujeme se v jedné z mnoha zdejších pizzérií a pak hurá do osvěžujících vln jezera. Navečer se ještě jdeme projít. Přecházíme most přes řeku Sarca a po krásné promenádě na břehu jezera se ocitáme v centru města Torbole. To žije navečír nazaměnitelným ruchem letních podvečerů a tak si sedáme na lavičku, vychutnáváme si vynikajíci italskou zmrzlinu a relaxujeme sledováním tohoto nádherného letního lidského hemžení.

Čtvrtek 9.7.2015 - je dnem, kdy jsme se vypravili na vrchol Monte Brione, který se nachází hned na břehu jezera a je jakousi přírodní přepážkou mezi městy Torbole a Riva del Garda. Toto území bylo dříve hranicí mezi Itálií a Rakouko-Uherskem a tak na tomto vrcholu byl vybudován obranný systém monarchie. Na vrchol nás dovede červená turistická značka, která začíná u pevnosti St. Nicolo. Asi po 300 metrech narážíme na další pevnost s názvem Garda. Ačkoli jsme toho ještě moc neušli, už nyní se nám otvírají nádherné výhledy na jezero lemované alpskými vrcholy. Těšíme se, co nás čeká nahoře. Ještě asi 200 metrů od vrcholu si prohlédneme další pevnost a to Baterriu di mezzo. Odtud je to k vrcholu fakt již kousek. Stojíme ve výšce 376 m.n.m. a pod námi se rozprostírá zdejší krajina v plné své kráse. Jako na dlani máme města Torbole a Riva del Garda, jezero, na jehož konec ani z tohoto vrcholu při dobré viditelnosti nedohlédnete a také úrodné údolí řeky Sarca, která je největším zásobovatelem jezera křišťálově čistou alpskou vodou a to vše ve stínu alpských velikánů. Zde na vrcholu turistická trasa končí, ale kdo by se vydal po neznačených cestičkách této Hory, tak jistě narazí i na další bunkry a opevnění z doby před víc jak 150 léty. Po tomto výletě se pak odpoledne věnujeme relaxaci ve vlnách jezera a příjemnému posezení v hospůdce v kempu.

Pátek 10.7.2015 - vyrážíme na prohlídku města Riva del Garda. Z Torbole se do centra Rivy dostaneme po břehu jezera krásně upravenými parky, které slouží i jako pláže. Při pohledu z břehu jezera směrem k centru města určitě zaujme v kopci stojící benátský bastion, který městu dominuje. K dalším zajímavostem města patří kostel sv. Marie a nebo v přístavu stojící muzeum La Rocca, které vypadá jako zámek na břehu jezera. Po prohlídce Rivy a nakoupení suvenýrů jsme se lodí, které nepřetržitě křižují jezero dopravili zpět do Torbole a další část dne jsme si už jen užívali v neskutečně čistých vlnách jezera Lago di Garda.

Sobota 11.7.2015 - ráno v 6 hodin vstáváme balíme stany a odjíždíme směrem Česká republika. Zpáteční cestu jsme si zvolili přímější, u města Rovereto najíždíme na dálnici A22 a po ní přes Innsbruk, Salzburk a Linz vjíždíme krátce po poledni na území naší republiky plni dojmů a zážitků z perfektně vydařené dovolené.