Lužnice po Nové řece

Miliony lidí touží po nesmrtelnosti a přitom neví, co dělat, když v neděli odpoledne prší.

Letní počasí vodákům, stejně jako každý rok, pomalu ale jistě vysušilo milované říčky. Tam, kde jí ještě přece jen trochu zbylo, se nahrnuli všichni, kdo si ji letos neměli možnost užít. Jistě znáte prázdninovou Vltavu. Proto jsem po třech týdnech téměř tropických veder přivítal příchod letních bouřek, od kterých jsem očekával, že naplní koryta řek, respektive Lužnice, kterou jsem měl letos v plánu si po dlouhé době opět splavit. Přání vodáků bylo vyslyšeno a tak jsme po víkendových bouřkách mohli v pondělí vyrazit.

Den první (cca. 12 km).

Jakmile se na semaforu na www.raft.cz rozsvítila zelená, sbalili jsme batohy a vyrazili vlakem do Suchdola nad Lužnicí. Vyrazíte-li ráno, v Suchdole budete okolo poledne. To vám dává celkem dobrou šanci nasednout do lodí a ještě stihnout sjet řeku do Majdalény, kde je velký pohodový kemp. Před Majdalénou je známý jez Pilař, o které se vypráví celá řada vodáckých zkazek. Jedna z nich říká, že má na svědomí největší počet vodáků ze všech našich jezů, ale nikdo ve skutečnosti netuší kolik. Velká část těch, které si voda vzala, končí svou pouť v bahně rybníka Rožmberk, kde je už nikdo nikdy nenajde.

Den druhý (4 + 13 + 16 km).

Pár kilometrů za Majdalénou se Lužnice rozdělí na Starou a Novou řeku. Po meandrech Lužnice je rychlá a narovnaná Nová řeka příjemnou změnou. Jediné "blbé" přenášecí místo na řece je jez Weinzettelův mlýn. Jestliže vám voda poteče, tak jejích třináct kilometrů profrčíte během tří – čtyř hodin a jste v další krásné řece – Nežárce. S kempy na přenocování je to jednoduché. Prvním kempem po soutoku je "problémová" Jemčina, kde si můžete dát pivko ale s přenocováním je to horší. Dalším pak o patnáct kilometrů dál bezproblémový, ale naprosto nevybavený Hamr. Výhodou Hamru však je, že zas mostem jsou dvě hospůdky, které dobře vaří.

Den třetí (9 + 10 km).

Z Hamru na soutok Nežárky a Lužnice za Veselím je to nějakých deset kilometrů. Pak vás čeká jez Dráchov. Neříkám tak ani tak, já ho sjíždím, ale pomníčky na jeho břehu jsou vztyčeným výstražným prstem pro ty, kdo se rádi přeceňují. Ať již jej sjedete, či raději přenesete, můžete se odměnit v hospůdce u jezu, kde se také velmi dobře vaří. No a do kempu v Soběslavi to máte pohodových pět kilometrů. Kemp v Soběslavi mám na Lužnici nejraději, je velký, velmi slušně vybavený a jako bonus má pěknou pláž na koupání. No a dostanete-li chuť na dobrou večeři, hospůdka Paluba je pěšky necelé čtvrt hodiny daleko.

Den čtvrtý (20 km).

Úsek z kempu v Soběslavi do tábořiště Soukeník patří k těm typicky kochacím a dá se dobře prokládat s přestávkami na koupání, adrenalin vám zde určitě nehrozí. Na půli cesty narazíte na autokemp Pohoda, kde můžete poobědvat. Klasická opalovací-koupací jízda.

Den pátý (19 km)

Nejpeřejnatější část Lužnice je od Tábora do Bechyně. Tábor je hezké město a jeho jezy se dají dobře sjíždět. Pokud se rozhodnete, že si v Táboře uděláte přestávku na prohlídku města, zabezpečte si ohlídání lodí a vybavení obecně. Až budete projíždět Táborem, rychle pochopíte, proč o tom hovořím. Za Táborem si můžete udělat malou přestávku na prohlídku geologické expozice města http://www.tabor.cz/docstore/addons/geo2/. No a z Tábora je to do kempu Country 13 km. Kemp je opět velký a průměrně vybavený. Jestliže máte rádi soukromí, tak kemp je na dvou loukách, první větší a pod ní menší louka oddělená stromy (o 200 metrů dále je tábořiště Saloon). Na menší louce se vám může zadařit jako nám, že tam budete sami. Na břehu jsou železné schůdky usnadňující přístup do vody a dno řeky je příjemně písčité. Ideální místo na romantickou noční koupel.

Den šestý (17 km)

Obvykle se končí v Bechyni u loděnice, protože je zde poslední železniční zastávka na Lužnici. Další je o dvanáct kilometrů dál až v Týnci nad Vltavou asi dva kilometry proti proudu Vltavy. Proto chcete-li skončit v Bechyni a odjet vlakem, vyražte z kempu Country ráno co nejdříve, v Bechyni totiž není žádný kemp, kde byste mohli přenocovat. Musíte počítat s tím, že přijedete do Bechyně k loděnici, sbalíte lodě a vyrazíte na nádraží, které je odtud vzdáleno něco přes kilometr. Poznáte to snadno, most, pod kterým pojedete, slouží současně jako silniční i železniční, takže poštěstí-li se vám, uvidíte po mostě projíždět vlak a za ním kolonu aut jako na každé normální silnici. Hned za mostem je loděnice, o které hovořím. V neděli jede poslední vlak na Prahu něco po šesté večer.

Co říci závěrem, Lužnice není pro milovníky adrenalinu, ale chcete-li strávit romantický týden s osobou opačného pohlaví, které nevadí stan, karimatka, koupání v řece a nějaký ten komár, mohu vřele doporučit.

Ještě se zmíním o jedné vychytávce. My, kdo máme měchuřinu a k vodě Cestujeme vlakem natěžko, máme problém. Jak se pěšky přepravovat s třicetikilovou Pálavou a batohem s vybavením na zádech. Po ročním bádání jsem problém vyřešil. Koupil jsem rybářský skládací vozík Sensas Chariot compact. Já vím, zní to zbytečně komplikovaně, proto se podívejte na http://www.rybarske-nej.cz/rybarske-potreby/voziky/vozik-sensas-chariot-compact. Uveze Pálavu plus všechny těžké nebo objemné věci. No a na zádech nesu jen odlehčený batoh s tím, co se na vozík nevešlo. Přeprava vlakem ve vagonu pro přepravu zavazadel přijde na 30 Kč. Letos jsem s ním byl venku už na sedmi řekách a nedám na něj dopustit.

Na konci galerie jsem přiložil několik snímků. Složený (53×65×9 cm) se dá do lodi na batoh a připevní gumicuky. Takže máte-li stejný problém s přepravou lodi jako já, toto je dobré řešení.