Lysá hora 1323 m.n.m.
Konečně po téměř týdnu prázdnin se vyjasnilo a mělo být hezky po celý den. Samozřejmě takovou šanci jsem si nedal propást a vypravil se na nejvyšší horu celých moravských beskyd, Lysou horu.
Už od samého rána pálilo slunce jako divé až se člověk podivil jak se mohlo změnit počasí tak radikálně během jediného dne.
Vyjížděl jsem jako vždy z Malenovic u Zlína, dopravil se pomocí MHD do Otrokovic, zde si koupil sítovou denní jízdenku na osobáky po celém česku. Vlak odjížděl pár minut před pátou ranní, do přestupní stanice na mé trase, Přerova, dorazil krátce po páté. Zde jsem musel čekat až do šesti než konečně přijel osobák směřující do Bohumína. Já vystoupil v Ostravě-Svinově, kde nastalo opět dlouhé čekání na osobák do Frýdlantu nad Ostravicí. Když přijel, ukázalo se, že ve stejnou dobu, kdy jsem hodlal jet do Ostravice, rozhodlo se pár zdejších letních táborů pro stejný nápad. Znamelo to cestovat asi hodinu v naprosto přeplněném vagonu asi se sto lidmi, z toho pětaosmdesáti dětmi.
Ve Frýdlantu pro změnu byl rychlý přestup do osobáku, který pokračoval do nedaleké vesnice Ostravice.
Po příjezdu mě uvítal nádherný pohled na okolní hory s nekonečnými lesy "plných" vzácných šelem. Nedaleko nádraží jsem se dozvěděl jak a kudy se dostat nejrychleji až na samý vrchol. Čekalo mě 9 km Ostrého stoupání a převýšení více jak 900 m.
Počáteční cesta vedla podél krásně čisté bystřiny, bohužel jen asi první dva kilometry. Za velkým parkovistěm a značkou oznamující, že se ocitám v chráněné krajinné oblasti Beskydy, již cesta pokračovala převážně jehličnatým lesem. Po celé délce trasy jsem potkával neuvěřitelné spousty turistů dychtivě očekávajících poznat královnu Moravskoslezských Beskyd.
Asi po dalších dvou kilometrech chůze stál ukazatel s nadmořskou výškou okolo osmiset metrů. K vrcholu mě čekalo ještě necelých pět kilometrů.
Cestou dál se otevíral stále větší a větší rozhled do všech světových stran, včetně pohledu na červený maják na nejvyšším vrcholu, který zároveň dával možnost ověřit jak daleko je to ještě k cíli.
Kousek před vrcholem končila horní hranice lesa, která pomalu přecházela do štěrku, kamenní a kleče.
O půl dvanácté, přesně hodinu a půl po opuštění Ostravice se ocitám na nejvyšším místě široko daleko. Před očima se mi otevírá přenádherný rozhled, na severu vzdálené komíny Ostravy a Frýdku-Místku, na východě rozhlehlá pohoří Slovenska, Malá Fatra, Oravské Beskydy, dokonce z části i Západní Tatry, na západě západní část Beskyd spolu s Radhoštěm a na jihu Javorníky a Vsetínské vrchy.
Po zcela zaslouženém odpočinku vyrážím na cestu zpátky, tentokráte přes vodní nádrž Šanci, a obohacen mnoha krásnými fotkami na památku.
Cesta vede neustále přes les a zdá se nekonečná. Až při spatření hluboko pod sebou vodní nádrže, cítím, že už to není daleko. Zdání klame a teprve za více jak půl hodiny Ostré chůze dorážím k vysoké hrázi přehrady a žasnu nad její velikostí a krásným okolím.
Ostravice a zastávka vlaku je ovšem ještě dost daleko a proto se vydávám urychleně na cestu. Narozdíl od příjemné procházky s čerstvým vzduchem mě teď čeká nepříjemná cesta kolem zběsilých aut a motorek okořeněná silným pachem benzínu a nafty.
Na zastávku dorážím totálně vyčerpaný a dehydrovaný. Akorát jsem stihl navštívit nedalekou samoobsluhu a už mi příjíždí vlak. Odjíždím pln nových zážitků, fotek a zkušeností.
Abych nejel tam a zpátky stejnou trasou, z Frýdlantu pokračuju místo do Ostravy, do Frenštátu, Valmezu a Hulína a po třech hodinách únavné cesty vystupuju v Otrokovicích z přehřátého vlaku a pokračuji dál do Malenovic s MHD.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut