Maďarsko 2014
Když se řekne Maďarsko, vybaví se nám skvělé jídlo, jako segedínský guláš, perkelt, klobásy, debrecínské párky, papričky, langoše a skvělé zákusky. Dál tzv. maďarské moře neboli Balaton, největší jezero ve střední Evropě, hlavní město Budapešť - perla na Dunaji, puszta neboli Velká uherská nížina, kde je možné vidět honáky na koních, tzv. csikósoky, lázně, kterých je v Maďarsku nespočet a vína, z nichž nejslavnější je Tokaj a egerská Býčí krev. Maďarsko se svou rozlohou 93 031 km čtverečných se řadí mezi nejmenší evropské státy. Sousedí se Slovenskem, Ukrajinou, Rumunskem, Srbskem, Chorvatskem, Slovinskem a Rakouskem. Maďarská krajina je převážně rovinatá, nejvyšší hora měří jen něco málo přes tisíc metrů. Maďarsko oplývá také několika slavnými osobnostmi jako je např. vynálezce kuličkového pera Lászó Bíró nebo Erno Rubik, který roku 1977 vymyslel tzv. Rubikovu kostku..
Původně jsem chtěla objet Maďarsko celé, tedy až na Budapešť, kde už jsme někteří byli a hlavně která si zaslouží delší než jen letmou návštěvu. Ale ono Maďarsko není tak malé, jak se zdá a kdybychom chtěli projet celou zemi, tak bychom z toho pořádně nic neměli a trávili příliš času v autech.. Takže nakonec padla volba na dvě oblasti, první polovina týdne připadla východu země, Egeru, Severní Vysočině a Velké uherské nížině, druhá polovina potom západu, městu Pápa, Severnímu Zadunají a Jižnímu Zadunají..
NP Aggtelek zahrnující více než 20 000 ha území byl nejprve roku 1978 vyhlášen jako chráněné území a následně roku 1985 jako národní park. Park zasahující jak na maďarské tak na slovenské území je památkou světového dědictví UNESCO. Čítá přibližně 300 jeskyní z nichž největší je právě jeskyně Baradla. Ta měří 25,5 km, ale přístupných veřejnosti je jen několik km. Průměrná teplota v jeskyni je 10 °C a vlhkost 95-98%. Věk jeskyně se odhaduje na 1,5 - 2 mil. let. I přes nepříznivé podmínky by mělo v jeskyni žít asi 20 druhů živočichů, kteří často bývají buď bílé barvy a nebo slepí. Krápníky utvářejí různé útvary, z nichž nejznámější jsou Dračí hlava, Sultán a jeho harém či Nakládaný květák.. =) Nachází se zde také největší krápník v Maďarsku měřící neuvěřitelných 19 m, jeho věk se odhaduje na 600 000 - 800 000 let a jeho hmotnost dosahuje přibližně 800 tun. Nejimpozantnějším prostorem je tzv. Síň obrů, jejíž délka je 130 m, šířka 40 m a výška 27 m a má skvělou akustiku, o čemž nás během prohlídky také přesvědčí.
3.8. neděle - Eger, lázně Egerszalók, Údolí krásných žen
Koncert nebyl vůbec špatný, ale po pravdě jsme čekali, že to bude lepší.. Nicméně alespoň jsme měli čas si pořádně prohlédnout interiér.. =) Ty tříbarevné sloupy jsou prostě parádní.. =) Venku vyhodnotíme, že my bychom si dali nějaké pivko venku, staříci zase chtějí kávičku doma.. Rozdělujeme se tedy a my vyrážíme do obchoďáku na nákup, to vedro je neskutečné.. Cestou do parku špatně odbočíme do nějaké slepé uličky (Kolacskowszky Lajos ucta), ale je tak nádherná, že nám to vlastně vůbec nevadí. Napodruhé už tedy správně uhýbáme na Bartók Béla tér a líbí se nám tam tolik, že moc neváháme a usedáme na trávník, otevíráme piva, ochutnáváme a povídáme.. Cestou na hostel míjíme zajímavě pojatý kostel poblíž místního bazénu..
Po páté hodině mají v lázních Egerszalók výraznou slevu.. A tři hodiny v lázních pro nás budou až až.. Komplex je to obří, o přilehlém hotelu raději ani nemluvě.. Mají tu nespočet vnitřních a jestě víc venkovních bazénů a atrakcí.. Každý si tu najde něco.. Nás v závěru stejně nejvíc nadchne střídání studené a teplé koupele.. =) I když ani ten minitobogán není úplně k zahození.. Nakonec jsme tak vybublaní a napučení, že nevydržíme ani celé tři hodiny.. Ještě dáme malou procházku k místnímu "mini Pamukkale" a už míříme do Údolí krásných žen, které máme cestou. Takovou atrakci si přece nemůžeme nechat ujít. Trošku se bojíme, jak to bude vypadat, a tak hodnotíme, že zastávka cestou, bude ideální.. Nakonec to vůbec není tak komerční, jak jsme se obávali.. Sklípky jsou vysloveně roztomilé, ale otevřených je jich jen pár.. Jedinou chybou je, že tu nemají žádné langoše.. =( Vrhneme se do jednoho sklípku a ochutnáme všechna vína, která můžeme, pani už na nás kouká trošku nevraživě.. Ale nakonec kupujeme každá skupinka po dvou litrech a frčíme domů popíjet.. mňam.. =))
4.8. pondělí - NP Hortobágy, jezero Tisza, večeře
V devět hodin odjíždíme do NP Hortobágy, je to poměrně kus cesty, ještě když mají na jediné pěkné silnici maximální povolenou rychlost 40 km/hod.. =) Jakmile přejedeme přes jezero Tisza, už jsme v obklopení puszty, Velké uherské nížiny.. Tomáš pořád prohlašuje, že tu nic není, ale to není tak docela pravda.. =)
NP Hortobágy vznikl 1973 jako první NP v Maďarsku a svou rozlohou 820 000 km je největším národním parkem země. Roku 1999 byl zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Lidé zde chovají dobytek, koně, buvoli a maďarskou cápovou ovci racka. V parku se nachází hřebčín založený v 18. století a pořádá jezdecká představení Csikósů neboli maďarských honáků. Jejich původ sahá až k počátkům osídlení země. Maďarská jízda jezdila na koních bez sedel a nosila lehké zbraně. Je až neuvěřitelné k čemu dokáží honáci koně přinutit.. Vrcholným číslem je maďarské spřežení, kdy jeden muž jede na hřbetech pěti koní..
Ve městečku Hortobágy se klene unikátní Devítiobloukový most vybudovaný v letech 1827-33 podle plánů Ference Povolného.
Zaparkujeme ve městečku Hortobágy nedaleko informačního střediska na placeném parkovišti. I když Zuze se podaří chlapíka v budce bez povšimnutí minout, čímž v něm probudí jeho horkou maďarskou krev.. =)) Na výchozí bod pro jízdu do NP to bereme pěšmo cestou necestou, přes koleje, přes pole.. Bohužel Maďarům zrovna nefunguje terminál, a tak se dá platit jen v hotovosti.. Asi je nejvyšší čas si na tu jejich ležérnost zvyknout.. =) V našem počtu zabereme skoro celý jeden valník a s kočím s jasnýma zelenýma očima vyrážíme do pustiny.. Drncá to jak blázen, ale dost nás to ba.. =) Cestou několikrát zastavujeme, občas i seskočíme z vozů, abychom lépe viděli.. Cestou je číslo honáků koní, dnes bohužel bez pětispřeží, je možnost se na koni projet, vidíme místní dobytek s obrovskými rohy, hlavní bejk je má pro jistotu na špičkách ozdobeny zlatými koulemi, kozy racka a nakonec i ty buvoly. Po hodině a půl celí vydrncaní vystupujeme z vozů, omrkneme stáje a hrneme se do ička nakoupit buvolí salámy.. =) Projdeme místní stánky s cetkami a langoše zase žádné.. Jsme vůbec v Maďarsku? =) Dáme tedy alespoň zmrzku a jedeme hledat koupačku u jezera Tisza..
Narazíme na vstup do campu a placené koupání, to se nám zrovna moc nechce.. Co bychom to byli za Čechy, abychom to nezkusili nějak obejít.. Prolezeme do areálu boční brankou a zjišťujeme, že jezero je pěkný bahňák, no ještě že jsme nic neplatili.. =) Nakonec nás tam ale přece jen pár vleze, bahňák nebahňák, je to teplý jako kafe.. =)
U recepčního hostelu zjišťuji nejlepší a levnou restauraci s maďarskými specialitami. Nejprve mi dá prospekt k nějaké hóchové restauraci, ale pak mi do mapy nakreslí další křížek.. Cestou okoukneme tu první a jen ji mineme.. Druhou v Sándor ucta nakonec najdeme bez problémů. A pan recepční měl pravdu, SANTOFER je parádní, dokonce tu mají jídeláky v češtině.. =) Taky tu mají zajímavý systém (později jsme zjistili, že to tak funguje asi po celém Maďarsku), že si nakreslí obrázek stolu a kde kdo sedí.. Díky tomu pak nosí jídla, aniž by se museli ptát, kdo co měl a stejně tak pak nemají problémy s placením.. Paráda.. Já moc neváhám a objednávám perkelt, který podávají s nudlemi a smetanou, ale je to naprosto vynikající. Další objednávají různá masa, gulášové polévky, leča.. a samozřejmě moučníky.. Asi praskneme, proto to bereme zpět do hostelu malou procházkou, usedáme do "společenské místnosti", popíjíme, povídáme a hrajeme.. =)
5.8. úterý - Mátra, Kekés
V půl desáté odjíždíme směr pohoří Mátra a nejvyšší hora Maďarska Kékes (1 014 m n. m.). Nakonec jsme vyšpekulírovali, že delší varianta bude lepší než ta kratší.. Přece jen ta kratší z Mátraházy měla jen 2 km tam a 2 km zpátky, což není ani pořádná procházka.. =) Takže zastavujeme už v Mátrafűred, odkud to má být 7,5 km.. Hned u rozcestníku nacházíme stánek s langoši, takže celí nadšení se vydáváme po žluté značce s tím, že po návratu si ho dáme jako odměnu.. Mají tu opravdu vtipné turistické značky, cestou nahoru vystřídáme ještě žlutý křížek a žlutý trojúhelník.. Sbíráme houby a pomalu stoupáme a stoupáme celkem pohodovým terénem, jen poslední úsek z Mátraházy vede po sjezdovce.. Celí upocení uděláme vrcholové fotky na nejvyšší hoře Maďarska. Někteří ještě vystoupají na vyhlídku z televizní věže. Je fakt, že ta stará vyhlídková věž je o poznání hezčí, ale výhledy jsou na všechny strany. V jednom patře mají výstavu 800 lahviček z 65 zemí, některé jsou opravdu super.. =) Pak už se připojujeme k ostatním na pivo a na kávu.. Tak nakonec to prý nebylo oněch slibovaných 7,5, ale 11 km.. =)) Cestou dolů s kopce se kulíme po modrém křížku a je to tak tak než začne pršet.. Jen bohužel náš stánek s langoši už nám stačil zavřít.. ach jo.. a to už se mi podařilo zblbnout i ostatní, takže už se na langoše netěším jen já.. =) Doma Helča ukuchtí vynikající smaženici, hrajeme Česko a popíjíme čerstvé vínko, které jsme opět nakoupili v jednom sklípku v Údolí krásných žen, a paříme.. =)
6.8. středa - přejezd do Pápy, opatství Pannonhalma
V deset hodin odjíždíme z Egeru po dálnici do Pápy. Ty bláho, pěkně se mi točí hlava a mám pocit, že omdlím, no co to je? Házím blinkr a zastavuji na první pumpě. Zuza si nevšimne mého blinkru, tak jim pak jen zavoláme, ať zastaví na další pumpě.. Fábku předám Honzovi a uvidíme, jestli se mi to srovná..V Budapešti se překvapivě neztratíme a všichni pohromadě ji bez problémů projedeme.. Na přejezd jsme vybrali zastávku v opatství Pannonhalma..
Opatství na tomto místě bylo už roku 1 002, to však vyhořelo roku 1137 a nahradila je románská stavba, z níž se později stala bazilika, která přetrvala až do současnosti. Nejzajímavějším prvkem celého opatství je Porta Speciosa, což je bohatě zdobený portál. Opatství obývají benedikštínští mniši, a tak přístupná je jen jeho část.
Parkování je zdarma a do opatství se vstupuje přes moderní budovu po lávce.. Chválíme.. =) Dostaneme audioprůvodce buď v angličtině nebo ve slovenštině, který se automaticky zapíná na daném místě.. Takže každý sám už si v klidu procházíme přístupnou část opatství.. Nejzajímavější mi přišla knihovna s více než 330 000 svazky včetně několika kodexů a asi 300 starověkých tisků.. Trošku mi přišlo, že mohlo být přístupných víc míst.. Ještě se v rychlosti mrkneme někteří na rozhlednu, někteří do arboreta.. Ani jedno z toho ale za návštěvu nestálo a vinařství je pro jistotu zavřené..
Na ubytování v Pápě přijíždíme těsně po páté hodině a nikde nikdo.. Volám pani domácí, ale ta umí anglicky tak dvě slova.. =) Naštěstí nás míjí nějaký postarší pár, který ji evidentně zná a zavolá jí s tím, že prý dorazí do deseti minut.. Předvedeme jedinečnou "show", když vybíráme peníze na ubytování.. Podle výrazu bych řekla, že něco takového pani ještě nikdy neviděla.. =) Pokoje jsou super, jen nemají žádnou kuchyňku a ani tu není žádná společná, no sakra.. Pani asi pochopí, že je to pro nás trošku čára přes rozpočet, jelikož nám přinese svou mikrovlnku.. =)) Rozhodíme se do pokojů a vyrážíme na prohlídku města..
První zmínky o Pápě pocházejí z roku 1 051, v letech 1 594 - 1 683 bylo pod nadvládou Turků a po požáru roku 1 685 upadlo. Znovu vytvořeno bylo v 18. století a hlavní obživu našlo ve 24 vodních mlýnech postavených na řece Tapolca. Byly používány pro textilní, obilný a papírenský průmysl. Ve městě se nachází zámek Esterházyů vybudovaný v letech 1 783 - 84. Během 2. světové války a za vlády komunistů zámek upadal, obnova započala opět až v roce 1 990 a pokračuje až do současnosti. Hlavní dominantou města je kostel sv. Štěpána z let 1 774 - 86.
Holky si cestou na hlavní náměstí kupují prý naprosto vynikající zmrzlinu. Město má příjemnou atmosféru, krásné domky a celé je to ještě umocněné zapadajícím sluncem. Obejdeme i zámek Esterházyů, ale není na něm nic k vidění.. V pěší zóně, cestou zpět na ubytování, se usazujeme na točené pivo, vypudíme ostatní hosty z terasy a pobavíme číšnici.. =) V party pokračujeme na pokoji Lucky s Honzou.. =)
7.8. ČTVRTEK - FERTŐD A ŠOPROŇ
V devět vyrážíme směr Fertőd a zámek Esterházyů a na Lucce s Honzou je vidět, že toho moc nenaspali. =) Auto necháme kousek od zámku na parkovišti a jdeme to okouknout..
Jako první na tomto místě vznikl roku 1 720 lovecký zámeček, k němuž v 70. letech 18. století přibyly další části a daly tak vzniknout velkolepému sídlu, kterému se také někdy přezdívá "maďarské Versailles". Ve stejné době vznikly barokní zahrady, které však v pozdějších letech byly přebudovány spíše do anglického stylu.. Vstupní brána do zámku je z kovaného železa s rokokovými vázami. Zámek utrpěl během 2. světové války značné škody, ale v současné době už by měl být zrenovován..
Zámek je to hezký, to nemohu říct, ale ty zahrady.. Dovnitř do zámku se nechystáme, tak jen okoukneme nádvoří a okolí zámku a opravdu na tom zapracovali.. Ovšem když ostatní přesvědčím k procházce zahradami, tak se pak skoro musím červenat.. =) Z původních barokních zahrad nezbylo vůbec nic, celé jsou zarostlé trávníkem a jen obrubníky dávají tušit, jaký tvar asi záhony měly.. A co se týče anglického parku, tak z toho je v současné době pěkný prales.. A veškeré stavby v zahradách na tom nejsou o moc lépe.. Třešničkou na dortu je pak růžový oblouk, z kterého zbyla jen rezavá konstrukce.. No k památce evropského významu to má ještě dlouhou cestu.. Takže zámek ok, zahrady snad v budoucnu.. Dávám 30 minut osobního volna, když mi to podle očekávání stále všichni předhazují.. =) Někdo dává oběd, někdo vybíhá na trhy.. Mají tu nádherné proutěné košíky a hlavně vynikající klobásky z čuníků z Hortobág.. =)
Zastavujeme ve 25 km vzdáleném Šoproni, auta necháváme v podzemních garážích a proplétáme se do centra města..
O Šoproni se říká, že už je více rakouské než maďarské, v roce 1 921 zde dokonce proběhlo hlasování, v kterém si lidé odhlasovali, že chtějí zůstat součástí Maďarska. Hold tomuto činu vzdává Brána věrnosti. Ve městě najdeme středověké budovy, včetně kostelů a synagog, Lékárenské muzeum, Požární věž vztyčenou ve 13. století, která je zároveň symbolem města, a velkou sbírku římsko-katolického církevního umění.
Navštívíme několik kostelů a projdeme několika malebnými uličkami, na hlavním náměstí usedáme někteří na pivo a někteří na kávu.. Podíváme se do Benektinského kostela, největšího v Šoproni.
Tento gotický kostel byl vztyčen roku 1 280 františkány, do rukou benediktinů přešel v roce 1 787, když Josef II. zrušil františkánský řád. Kostelu se přezdívá Kozí kostel, prý byl financován pastevcem koz z pokladu, který našlo jeho stádo..
Už nic nebrání tomu, abychom se okolo Brány věrnosti vydali na Požární věž, odkud mají být krásné výhledy. Systém, jakým dostaneme lístky jako 5-členná rodina a dva studenti, moc nechápu, ale to vůbec nevadí.. =) Výhledy opravdu stojí za to, vidíme až na první vrcholky Alp.. A mají tu na některých střechách zajímavé čtvercové/obdélníkové tašky..
Hrneme se směr langoš a konečně opravdu nacházíme otevřený stánek, hurááá.. Jen slečna vypadá jak kdyby byla na brigádě první den, moc jí to nejde a je opět neskutečně pomalá.. na závěr jí pro jistotu dojde těsto, takže Tom se Zuzou přijdou zkrátka.. =) Není to úplně nejlepší langoš, ale tak pro začátek alespoň něco.. =)) Ve vedlejším supermarketu navíc nakoupíme chlazené pivo, takže ideální kombinace.. =)
Cestou auty domů potkáváme lišku.. =) Lucka s Honzou odcházejí do cukrárny na dortík a my ostatní sedíme venku a ochutnáváme klobásy.. =)
8.8. pátek - Veszprém a Balaton
V devět hodin vyrážíme k pověstnému Balatonu, nejprve ale máme zastávku ve městě Veszprém..
Veszprém je sídlem prvního maďarského biskupství a také mnoho let bývalo sídlem maďarských královen. V 17. století bylo město, rozkládající se na pěti pahorcích, zničeno Turky. Nejzajímavější částí je proto Hradní čtvrť neboli Vár, kterou vlastně tvoří jen jedna ulice lemovaná středověkými a barokními budovami. Od pomníku Štěpána a Gisely se naskýtá krásný výhled na novou část města a okolní krajinu. Dominantou města je kostel sv. Michala, který byl roku 1908 zrenovován, avšak nalezneme v něm gotickou kryptu a klenbu z roku 1380.
Jdeme rovnou na hradní okrsek, projdeme hradní bránou, navštívíme několik kostelů (Piaristický kostel, Františkánský kostel a kostel sv. Michala), dojdeme k soše sv. Štěpána a Gisely a odtud až na výběžek ke kříži, kde není tolik lidí jako u sochy nejvýznamějšího uherského krále a jeho ženy. V ičku se optáme, kde mají ve městě cukrárnu, přece nemůžeme neochutnat pověstné maďarské dortíky.. A cukrárna je to parádní, vynikající dortíky, káva i zmrzlina.. hlavně ta levandulová.. =)
Z Veszprému už to není daleko do Balatonfűred, kde parkujeme na obřím parkovišti, které je navíc z velké části plné. No tak to bude... Vstup k Balatonu je zpoplatněn, na jednoho nás to vyjde na 680 HUF, ale tentokrát to za to opravdu stojí. Pláže jsou tak rozlehlé, že se lidé rozptýlí a není to úplně hlava na hlavě. Ale je to tu přesně jako z těch fotek.. =) Najdeme si volné místečko a jdeme zkusit vodu, je krásně teplá a překvapivě čistá. Když člověk popojde o kousek dál, tak se dokonce dostane do hloubky, kde už nestačím! =) Kluci objeví skvělou atrakci, kterou si za 60 HUF prostě nemůžou nechat ujít.. =)) Navíc je tu spooooousta stánků, takže konečně si můžeme dát pořádného langoše, je tak obří, že Eliška má co dělat, aby ho vůbec dojedla.. =) Je to zvláštní, ale dovedu si představit tu být klidně i několik dní, Balaton je milé překvapení.. Tomu říkám dovolená.. =)
Po návratu do Pápy vyrážíme na večeři do restaurace, kde včera Honza s Luckou zarezervovali stůl a udělali dobře, je tu pěkně plno.. Maďarskou specialitou jsou husí játra a tady je dělají na několik způsobů.. A je to vážně lahůdka, jsem ráda, že jsme zase narazili na vynikající restauraci.. Jen Eliška ještě nestihla pořádně strávit ten obří langoš a tak má problémy vůbec dojíst gulášovou polévku.. =) Všichni jsme zase totál plní, takže malá procházka opět neuškodí, místní náměstí se mi líbí čím dál tím víc, vlastně celé tohle městečko.. =)
S holkami ještě usedáme venku u stolu a plodíme pohled pro Michla, no to je zase akce, naštěstí to nakonec rozlouskne jeho největší fanynka a můžeme jít spát.. =)))
9.8. sobota - Győr, cesta domů
Před odjezdem se snažím dovolat pani domácí, aby si přišla přebrat pokoje, ale mám pocit, že mi opět nerozumí ani slovo.. =) Nevadí, v devět sedáme do aut a chystáme se k odjezdu.. V tu chvíli se objeví pani domácí na kole, tak přece jen něco pochytila.. =) Rozloučíme se a míříme směr Győr.. Po hodince jízdy parkujeme v podzemních garážích a jdeme do centra, kde probíhají trhy..
Město Győr neboli Ráb bylo založeno Kelty, kteří ho nazvali Arrabona. Díky své výhodné poloze zde Maďaři založili biskupství a během válek s Turky se zde nacházela nejnedobytnější pevnost v Uhrách.
Na trzích si kupujeme zmrzlinu a já náušky, nádhera.. =) Dojedeme na hlavní náměstí Széchenyi tér, kde mají naprosto úžasný kolotoč pro děti, místo sedaček jsou proutěné koše vystlané polštáři.. =) Ulicí Jedlik Ányos ucta směřujeme k řece a dojdeme i kousek na most, abychom měli výhled na město.. Tatík si udělá nezapomenutelnou fotku s místními děvčaty.. =) Ke katedrále a biskupskému paláci..
Katedrála se začala stavět při založení místního biskupství sv. Štěpánem v 11. století. Původní kostel byl však ničen roku 1240 Mongoly a současná gotická katedrála vznikla v letech 1257- 67. V kapli z 15. století se nachází Svatá herma s ostatky sv. Ladislava, které jsou jedněmi z nejposvátnějších relikvií v Maďarsku. Roku 1580 byly věže zničeny požárem a nový vzhled jim vtiskl v 17. století architekt Giovanni Rava. Po odchodu Turků získala katedrála barokní interiér. Říká se, že podobizna Panny Marie nacházející se nad barokním oltářem ronila v březnu 1697 krvavé slzy a patří k nejvýznamějším poutním místům v Maďarsku.
Hned za katedrálou usedáme na ranní kávičku a tatík vyráží na věž na výhledy.. S Luckou se nám nakonec podaří na druhý pokus najít poštovní schránku, a tak můžeme v klidu opustit Győr a vlastně i Maďarsko.. Cesta domů nakonec proběhne prakticky bez problémů, ani se dlouho nezdržíme v žádné koloně.. Loučení na pumpě a každé auto už jede po vlastní ose..
Pár slov závěrem..
Co se Maďarska týče, tak to mě velmi mile překvapilo.. Jednak jsem si myslela, že nemá mnoho, co nabídnout a také jsem se bála, že to tam bude trošku vypadat jako na východním Slovensku.. Ale obojí byl omyl..Vesnice a města v Maďarsku byla krásně upravená a opravená, s množstvím historických památek.. Maďaři jsou šíleně ležérní ale milí.. V zásadě všechna místa, která jsme navštívili se mi líbila a jsem ráda, že jsme do Maďarska vyrazili.. A jejich kuchyně a vína.. hmm.. =)))
http://svetybezhranic.webnode.cz/slovensko-a-madarsko-2014/
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Eger
Půjčovna autPříspěvky z okolí Maďarsko 2014
