Manono, až příliš klidný ostrov

Před cestou na Samou jsem, jak to ostatně dělá každý, sháněl nejrůznější informace o zemi, kterou jsem chtěl navštívit. Na www.okem.cz jsem mj. našel tuto informaci o ostrově Manono:

„Malý ostrov nedotčený moderní současností. Nejsou tu silnice ani žádná auta, proto nic neruší neustálý božský klid. Lidé tu žijí jakoby napolo. I Doprava na Manono je tradiční, protože nasednete do malé vratké kánoe a domorodci vás úzkým průlivem dopraví až na ostrov. Pokud jste více konzervativní, můžete sem samozřejmě letecky.

Na ostrově si můžete dosyta vychutnat neustálý klid, koupat se v pěnivých mořských vlnách nebo se potápět k nádherným útesům. I příroda tady je fantastická, protože už na první pohled vás upoutá čirá zeleň a působivé zvířecí zvuky.“ (konec citátu).

Ostrov Manono se nachází spolu s ostrovem Apolima a neobydleným ostrůvkem Nu´ulopa v průlivu Apolima, který odděluje hlavní samojské ostrovy Upolu a Savaii. Má rozlohu 3,4 km2 a žije na něm necelých tisíc obyvatel.

Ne že by nás doporučující informace, které jsem si na www.okem.cz přečetl, k návštěvě Manono zlákaly, ale když jsme se z mapy Samoi, která je v každém hotelu zdarma k disposici, dozvěděli, že si tam lze prohlédnout i misijní památník a hrob 99 kamenů, rozhodli jsem se ostrov navštívit. To jak se liší informace o Manono z webu od skutečnosti, je čítankovým příkladem toho, že informace je lépe si ověřit alespoň ze třech zdrojů nebo je brát s velkou rezervou.

Od Upolu je Manono vzdálen cca 5 km. To by se dalo vzhledem k nekonečným prostorům Tichého oceánu považovat za úzký průliv. Malé vratké kanoe už dávno nejsou na Samoi tradičním dopravním prostředkem. Mezi Upolu a Manono je Doprava zajišťována převozní linkou mezi přístavištěm Manono na Upolu a Faleu na Manono. Cestující jsou přepravováni na solidních pramicích, na které se umístí až 20 lidí. O nějaké vratkosti se tudíž nedá mluvit. Převoz v jednom směru stojí 5 tala (1WST = cca 8,50 CZK) a cesta trvá 20 minut. Pro turisty je ale problém v tom, že převozy jsou provozovány brzy ráno mezi 6. a 8. hodinou, kdy lidé z Manono jezdí na Upolu do práce a pak po 16. hodině, když se z práce vracejí. Strávit na Manono celý den nebo tam přenocovat se nám zdálo zbytečné. Letecky se na ostrov dostat nelze, není tam žádné letiště. V době dopravního klidu si lze pronajmout člun. Převozníci se předhánějí v nabídkách, ale cena je pevná, 80 tala bez ohledu na počet osob. Z 80 tala bylo nakonec 100, protože jsme se z Faleu, kde nic není, nechali zavést do Lepuiai, kde se nachází misijní pomník a hrob 99 kamenů, které jsme s pomocí našeho převozníka našli.

Misijní památník byl odhalen v roce 1935 k stému výročí příchodu křesťanského misionáře Petera Turnera na Samou. Hrob 99 kamenů nás překvapil. Náš převozník se upřímně smál našemu údivu. Nechápali jsme, co je na náhrobku sestaveném z černých kamenů, kterých nota bene není 99, výjimečného. Není tam ani informační tabule, nebo náhrobní deska, z které by se návštěvník dozvěděl, zda-li se k hrobu váže nějaké pověst či je v něm pohřben někdo významný.

Lidé na Manono opravdu žijí jakoby napolo, ale to je dáno tím, že nejméně polovina z nich jezdí za prací na Upolu. Auta tam asi opravdu nejsou a božský klid je až příliš božský. Koupat se v pěnivých mořských vlnách nebo se potápět k nádherným útesům se dá i jinde na Samoi, kde je i další zázemí pro turisty. Na ostrově nás převozník zavedl k jednomu z mála obchodů, který nabízel jen velmi omezený sortiment. Příroda je na Manono skutečně nádherná jako všude na Samoi. Co se týče působivých zvířecích zvuků, tak kokrhání kohoutů a štěkot psů jsou opravdu působivé.

Lidé na Manono nezapomínají na ohrožení z okolního světa. V roce 2009 postihlo Samou tsunami, proto jsou na pobřeží rozmístěny tabule informující o evakuačních zónách. Nejen přírodní živly mohou narušit způsob života. Ve zmíněném obchodě jsem si koupil láhev piva, otevřel ji a pivo u obchodu popíjel. Přišla ke mně paní, která mi vysvětlila, že pití alkoholu na veřejnosti je zakázáno a požádala mě, abych si pivo odnesl na loď. Její přání jsem samozřejmě respektoval a za porušení místních zvyklostí se omluvil.