Mariánské Lázně – procházka v lesích jihovýchodně od města a pivovar Kronl

Vyjímečně jsme letos v lednu do Nových Hamrů jeli autobusem a následně vlakem. Ota po operaci ještě řídit nesmí, mně se v zimě nikam autem jet nechtělo, navíc jsme si chtěli už mockrát projet tuto část trasy Krušnohorského semeringu, takže tentokrát máme jedinečnou možnost.

Krušnohorský semering – to je železniční trať z Karlových Varů do saského Johanngeorgenstadtu, která se stavěla v letech 1896-99. V té době sloužila hlavně pro nákladní dopravu do Saska, pro vývoz uhlí a výrobků z porcelánu. Měří 46 km a celou tuto trasu jen a jen stoupá. Nejvyšší stoupání 30 promile je z Perninku do Horní Blatné. Na trase je řada tunelů, viaduktů a železných mostů. Mezi ty nejznámější patří 20 m vysoký viadukt se šesti oblouky u zastávky Pernink, o něco menší je i v Nových Hamrech. Dnes slouží hlavně turistům, v zimě i běžkařům. Z Nových Hamrů do Saska občas jedeme, ale z Karlových Varů jsme ještě nejeli. Po dnešku už to také známe.

Pro cestu zpátky Ota vybral trasu sice delší, ale zase takovou, kterou jsme neznali – s přestupem v Mariánských Lázních. A když už jsme se tam tak nečekaně objevili, tak toho musíme využít. Do centra nemusíme, tam jsme už mockrát byli, ale dáme krátkou procházku v přírodě, v jejímž závěru navštívíme i zdejší pivovar.

Prakticky hned z nádraží jsme vyrazili vpravo a vlastní cestou došli k zastávce Mariánské Lázně-město a podle tratě došli k dřevěnému pavilonu Rudolfova pramene, původně známého pod jménem Luční - vyvěral na zdejších lukách. Současný název má podle korunního prince Rudolfa, následníka trůnu Františka Josefa I. První rozsáhlejší úpravy byly provedeny r. 1820. Pavilon byl postaven r. 1902.

Od pramene jsme podle tratě ještě kousek pokračovali a v kopečku se připojili na naučnou stezku Lázeňské lesy. Je to 5 km dlouhá okružní NS s 23 zastaveními. My jsme prošli jen její část, a to ještě tak, že jsme si z ní udělali osmičku – zhruba uprostřed jsme přešli po neznačené cestě vpravo na její druhou část, po které jsme došli k dřevěné vyhlídce na město. Celou cestu lesem až sem jsme stoupali. Výhled na město byl pěkný, bohužel proti sluníčku.

Z vyhlídky jsme ještě kousek pokračovali po NS, ale když ta odbočovala obloukem vpravo, my si to zkrátili rovně. Původně jsme chtěli ještě zajít k rozhledně Hamelika, ale Otu představa, že ho ještě bude čekat další kopec, naprosto zničila. Vzali jsme to tedy po cyklotrase zpátky do města, resp. na jeho jižní okraj. Zahlédli jsme nám známou klasicistní kolonádu Ferdinadova pramene – nejstaršího zdejšího pramene. Již r. 1528 ho nechal prozkoumat král Ferdinad I.

Cílem byl pivovar Kronl, který byl založen r. 2018. Své jméno dostal podle jedné z mariánskolázeňských pověstí. Kronl byl loupežnický vůdce, který zde ve středověku prý řádil. Jeho čeládka byla postrachem celého okolí. Tady jsme si dali večeři, poseděli, popili a pak už jen ten kousek došli na vlak. Bylo to 7 km a Ota toho měl docela dost. Ale byl spokojený, že už mu to přece jen trochu chodí.