Mayská kultura Střední Ameriky

Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Označení Mayové pochází ze starověkého Yucatánu z města Mayapan, které bylo posledním hlavním městem mayského království. Mayové vynikali v astronomii, matematice, filozofii času a také znali hieroglyfické písmo. Mayská kultura se datuje zhruba od 2500 př. n. l., až do roku 1520 n. l. Vědci dodnes neví, proč zanikla mayská kultura, existuje mnoho hypotéz o jejím zániku. Mohlo to být zemětřesení, epidemie, snížení produkce potravin, či snad intelektuální rozpad společnosti?

Dějiny mayské civilizace

Mayská civilizace se zrodila v Peténském pralese na území dnešní Guatemaly v osadě Nakbé, kde se jako první kolem roku 1500 př. n. l. usadili kočovní lovci. Ti začali zakládat trvalejší zemědělské osady, kde pěstovaly hlavně kukuřici, fazole a papričky – dodnes podstatu jídelníčku celé Střední Ameriky. Vyráběli si keramické nádoby a mezi sebou komunikovali proto-maysky.

Mayové převzali od Olméků systém hierarchické společnosti vedené králi a šlechtici, ale nikdy jejich společnost netvořila jednotnou říši, byla rozdělena na městské státy.

Během klasického období (250-900 n. l.) začala vznikat klasická mayská civilizace, stavěla se vznešená města, stupňovité pyramidy na vrcholu s chrámy, které sahaly až do výšky 70 metrů, propracované stély nesoucí data a znaky s emblémy měst a životy jednotlivých vládců.

Pravděpodobně ve 3. století byl zaveden kalendář, rozvíjelo se písmo, zkrátka slavná éra mayské kultury byla na vrcholu. Na mexické plošině převzala vliv Olméků mocná říše Teotihuacán, která postupovala dál na jih po pobřeží Tichého oceánu až do Peténského pralesa, nejvíce do velmoci Tikal, kterému byla podřízena většina spřízněných měst a tucty vesnic.

Absolutního vrcholu dosáhla mayská území v období pozdně klasickém (600-800 n. l.). Z této doby pochází nejkrásnější artefakty – malovaná keramika, jadeitové šperky; chrámy zářily všemi barvami a umělci tvořili svá mistrovská díla. Celkový počet obyvatelstva je odhadován na 10 milionů.

Poté se začaly měnit politické a společenské poměry, pomalu ustávala stavební činnost a lidé začali odcházet z měst. Ovšem způsobila to dlouhotrvající sucha doprovázená hladem a bídou či rolnická povstání? To nikdo neví.

Matematika hezky od nuly

Všechny duchovní, ale i materiální úspěchy Mayů se zakládaly na originální a přitom jednoduché číselné soustavě. Největším vynálezem Mayů je nula, kterou do té doby žádná jiná kultura nepoužívala. Základ číselné soustavy byl tvořen kombinací pětkové a dvacítkové soustavy, přičemž si vystačili s dvěma symboly pro čísla – tečka (jednotka) a vodorovná čárka (pět jednotek). Tyto znaky byly řazeny nad sebou, zdola nahoru.

Díky užití nuly dokázali Mayové počítat i s vysokými čísly. Biologicky vzato máme dvacet prstů na těle, zřejmě právě proto Mayové zvolili dvacítkovou soustavu. Počítali spíše s biologickým, než abstraktně metrickým dělením!

Mayský kalendář a konec světa

Základní jednotkou mayského kalendáře je den. Mayové používali překvapivě důmyslný kalendář. Ten obsahoval asi třináct různých kalendářů, všechny ovšem pracovaly se standardní jednotkou o 260 číslech, nazvanou tzalkin, což znamená posvátný kalendář.

Existoval ještě jeden kalendář o 365 dnech, který byl nazýván haab neboli mlhavý rok. Dělil se na 18 měsíců po 20 dnech a na konci období byl jeden měsíc o pěti dnech.

Velký obřadní význam měl cyklus 52 let, kdy se sešly výchozí dny haabu a tzolkinu. Mayské náboženství bylo vedeno myšlenkou periodických stvoření a zániků světa a právě na konci některého 52letého cyklu byl očekáván konec světa. Mayská proroctví, kdy byl předpovězený konec světa, měl nastat 21. 12. 2012 a to podle mayských studií vztahů mezi pohyby nebeských těles a změnách v lidské společnosti. To ovšem při prostudování podrobných materiálů nebyla tak úplně pravda. Mayové pouze předpověděli konec cyklu lidské civilizace a vstup do zcela nové, která je s tou stávající nesrovnatelná.

Astronomie

Mayové byli vynikající astronomové, na základě pozorování hvězd sestavili kalendář. Nesnažili se události pouze zaznamenávat, ale snažili se tyto události předvídat. Například dokázali předpovědět zatmění s přesností jednoho dne na období 4500 let do budoucnosti.

Písmo

Chápání mayské kultury se značně změnilo v momentě, kdy se od posledních desetiletí 20. století daří postupně rozluštit jejich komplikované písmo. Na přelomu tisíciletí bylo rozluštěno přibližně 85 % všech hieroglyfů a nyní luštění jde už velmi rychle. Mayské nápisy se četly vždy zleva Doprava a shora dolů a to vždy po dvojicích.

Mayské písmo bylo logosylabické, což znamená, že některé znaky vyjadřují celá slova či významy a jiné jsou čistě slabikové nebo fonetické.

Tlachtli

Zajímavou zálibou Mayů byla míčová hra zvaná Tlachtli, která se hrála na speciálně upravených hřištích s velkým pogumovaným míčem. Proti sobě stála vždy dvě družstva hráčů, vybavených širokým dřevěným pásem, chrániči a někdy dokonce i helmou. Podle mytologických příběhů je pravděpodobné, že v rámci obřadů, bylo poražené družstvo rituálně obětováno.

Objevitelé žvýkačky?

Další velmi zajímavou věcí je žvýkání šťávy z gumovníku. Tento zvyk převzali bílí kolonizátoři, kteří jej také rozšířili po celém světě a žvýkačka s gumovníkovou šťávou přetrvala 1000 let až do dnes.

Mayská města

Na celém mayském území, které vedlo z jižního Mexika, až po Honduras byly desítky měst a sídel jednotlivých vládců. Některá z nich byla menších rozměrů i významu, ale ta klíčová pro mayskou civilizaci byla např. Palenque (Mexiko), Tikal (Guatemala), Copán (Honduras).

Copán

V mírně zvlněné krajině západního Hondurasu leží ruiny vznešeného mayského města Copán. Ne náhodou se tento skvost dostal na seznam světového dědictví UNESCO, právě svou umělecko-řemeslnou výjimečností a kulturním odkazem je jednou z nejnavštěvovanějších mayských památek. Honduraská vláda investovala nemalé peníze do archeologického průzkumu a obnovy památek, ale také na jejich propagaci v cestovním ruchu. Copán je o poznání menší než velká střediska v Guatemale či Mexiku, bývá považován za jakési mayské Athény, centrum vzdělanosti a umění. Jeho chloubou je také fantastické Muzeum mayského sochařství, které je odborníky považováno za nejlepší v celé mayské oblasti.

Při průchodu bránou k památkám vás uvítají obrovští pestrobarevní papoušci ara, kteří vysedávají na stromech a jakoby se usmívali na přicházející turisty. Nedaleko za branou se před vámi rozprostře prostorná, vzájemně propojená obdélníková prostranství Plaza Central a Gran Plaza, která jsou posázená úchvatně tesanými stélami v dokonale zachovaném stavu. Právě tyto neuvěřitelně pracně vytesané reliéfy jsou největší chloubou Copánu. Část velkého náměstí sloužila jako shromaždiště a veřejné prostranství. Její terasové okraje hraničily s hustě obydlenou rezidenční čtvrtí. Nejvznešenější budovy areálu jsou monumentální chrámy stojící na okraji jižní části náměstí, pomalu se zvedající k Akropoli, vyhrazené pro vládnoucí vrstvu a elitu města.

V areálu nesmí chybět ani hřiště na Tlachtli ve speciálním tvaru písmena I., které je jedno z nejkrásněji vyzdobených hřišť z klasického období mayských dějin a zároveň jedno z mála, na němž se dodnes zachovalo dláždění i na zemi. Komnaty lemující hřiště, shlížející na herní plochu, patrně sloužily jako VIP lóže pro kněze a šlechtu.

Další chloubou Copánu je hieroglyfické schodiště, které tvoří 72 schodů. Každý blok vytváří větu napsanou v mayských znacích – celkem 2200 bloků. Je to nejdelší známý mayský text, ale na konci 19. století, kdy byl objeven, leželo na svém původním místě jen prvních 15 schodů. Archeologové ve 30. letech s dobrým úmyslem srovnat rozházené bloky tak, aby k sobě pasovaly, přecházeli kameny tak, že už je patrně nikdo nedá dohromady. Sdělení dávných Mayů zůstane pro příští generace navždy zahaleno rouškou tajemství.

V okolí hlavních dvou náměstí můžeme vidět na tři desítky nejslavnějších chrámů, objektů a oltářů a také 24 slavných stél, které ještě místy nabízejí pohled na původní pestrobarevnou malbu. Komplex překvapuje jedinečným tunelovým propojením, které je možné částečně navštívit, a také svým promyšleným kanalizačním systémem. Nejvyšším vrcholem Copánu je 30 metrů vysoká pyramida. Všechny pyramidy jsou překrásně zdobeny nejrůznějšími motivy zvířat, panovníků i znaky. V okolí Copánu je mnoho dalších menších nalezišť, které je také zajímavé navštívit. Ovšem tato naleziště bývají poměrně hůř dostupná.

Tikal

Daleko od civilizace v hlubinách Peténského deštného pralesa na severu Guatemaly vyčnívají majestátní chrámy jedné z nejmagičtějších mayských památek, Tikalu. Této starověké metropoli z 6. stol. př. n. l. vévodí pět mohutných strmých pyramid, které se zdvihají až do výšky 70 metrů. Hluboko pod nimi leží ruiny tisíců dalších staveb, které buď jsou už osvobozené z husté spleti vegetace, nebo doposud čekají jako hříbky schované pod listím na svůj pravý čas odhalení.

Tikal je pro rozsah památek a dochované mayské texty považován za hlavní město celé mayské říše a také jednou z památek UNESCO. Celé město leží na území Tikalského národního parku o rozloze 370 km2, na okraji ještě větší biosférické rezervace. V korunách stromů mezi prastarými památkami žijí stovky druhů zvířat, z větve na větev skáčou vřešťani a chápani, líbezné zvuky vyluzují tukani a papoušci a jistě potkáte dole pod korunami stromů i velké množství hmyzu, pavouků či hadů. Velikost celého místa je jedním slovem ohromující, stejně jako jeho tajuplná atmosféra. Nejkrásnějšími momenty, které je možné v těchto končinách prožít, je výstup v brzkých ranních hodinách na jednu z nejvyšších pyramid, a tak se ocitnout nad korunami stromů a sledovat probouzející se mayské město společně s ožívajícími opicemi a kouzelnými siluetami pyramid ve vycházejícím slunci.

V šestém století zde žilo přes 50 tisíc lidí. Za vlády Ah Cacaú (Pána Kakaa) město vybudovalo většinu svých monumentálních staveb. Dochovalo se celkem 3000 paláců, pyramid, hřišť a dokonce i Termální lázně, svědčící o originalitě, architektonických a uměleckých dovednostech jejich tvůrců. Neuvěřitelná zastavěná plocha působí zprvu trochu odstrašujícím dojmem. Nejzajímavější je centrální oblast s pěti hlavními chrámy (pyramidami), ale když se pustíte pěšinkami dál do džungle, můžete strávit v bludišti kamenných staveb, stél a paláců nekonečné hodiny.

Jednou z unikátností Tikalu je systém vodních nádrží, kterými byl zajištěn dostatek vody i v obdobích sucha. Při budování města byl vápenec těžen nedaleko centrálních paláců. Náměstí bylo vyštukováno a vyměřen mírný sklon směrem k vyhloubeným nádržím, tak v období dešťů veškerá spadlá voda pomalu stekla do připravených nádrží. Nádrže fungovaly na principu filtrů, byly vystavěny tři nádrže pod sebou, aby se protékající voda v nich čistila.

Palenque

V mexickém státě Chiapas se nedaleko řeky Usumacinty hrdě tyčí ruiny mayského města Palenque. Po opuštění města v 7. stol. n. l., bylo Palenque pohlceno džunglí, zarostlo hustou vegetací a shora jej strážili mohutné cedry a mahagony. Znovu objeveno bylo Palenque v 16. století a do roku 2005 se podařilo odkrýt 2.5 km2 ruin, což by měla být pouhá desetina celkové rozlohy tohoto vlivného historického města. Pod vysokými nánosy vegetace se stále ukrývají tisíce zakonzervovaných budov.

Palenque má úplně odlišný vzhled a strukturu oproti předchozím dvěma lokalitám. Hlavní místem dění nebyla pyramida, ale palác, který je komplexem několika propojených budov, prostranství a teras. Palácové budovy byly velmi pestře zdobeny velkým množstvím plastik a reliéfů. Palác využívali kněží a panovníci k úřadování, zábavě a k obřadům. Velmi unikátní je čtyřpatrová observační věž. V celém komplexu jsou klenby ve tvaru písmene A a pod střechou jsou úložné prostory. Tento typ klenby vyžaduje značné množství materiálu pro konstrukci a musí být dodrženy charakteristické vysoké stropy a úzké průchody. Palác je vybaven řadou lázní a saun, které byly zásobeny komplikovaným vodním systémem. Akvadukt postavený z velkých kamenných oblouků s 3 m vysokou klenbou vedl čerstvou vodu z řeky Otulum. Palác je největším komplexem budov, měří v základech 97 x 73 metrů.

Další budovou, která stojí za zmínění, je Chrám nápisů, který sloužil jako pohřební památník. V objektu chrámu je druhý nejdelší vytesaný text, který zaznamenal 180 let historie města. V Chrámu nápisů je ukryt rovněž sarkofág s víkem, pokrytý velmi významným tzv. reliéfem z Palenque. V sarkofágu se nacházejí ostatky vládce Palenque, knížete Pacala, pod podlahou chrámu v zasypané chodbě se schodištěm na nejspodnější úrovni pyramidy. Význam textu není prozatím rozluštěn.

Autor: Linda Paterová, průvodkyně CK Mundo, která pořádá mj. zájezdy do Kostariky

Fotogalerie