Město Jermuk – lyžování v Arménii

Jeden z výletů, který jsme si v Arménii naplánovali, měl cíl v lázeňském městě Jermuk. Jízdenku na autobus jsme zakoupili na autobusovém nádraží v Jerevanu s časovým předstihem. A udělali jsme dobře, několik málo míst býlo ihned vyprodáno.

Deset minut před odjezdem autobusu začal řidič nahánět cestující a přesně v 15 hodin odjíždíme na cestu dlouhou 168 kilometrů. Chvilku předtím začalo silně pršet, bouřit a padat kroupy. Nyní si říkáme, že to souvisí se silným větrem, který jsme zažili ve městě a který byl velmi nepříjemný, jelikož vířil prach, kterého je v Jerevanu všude dost. Rozjezd minibusu byl klasický neboli odpovídající místním podmínkám. Po pár metrech řidič zastavuje a nabírá dva lidi, na konci nádraží zastavuje znovu, tentokrát u automobilu. Něco dohaduje a posléze mu člověk předává cestovní pas a 1.000 AMD. A tak po 15 minutách popojíždění to vypadá na skutečný odjezd. Během dalších několika kilometrů však zastavuje řidič ještě dvakrát, vždy u prodejny autodílů. Pokaždé se ale vrací s nepořízenou. Co shání, nevíme. Snad dojedeme. Naše obavy plynou ne jenom z technického stavu vozidla, ale také kvůli počasí. Všude na silnici je několikacentimetrová vrstva krup a vody.

Cesta vede z Jerevanu nejprve po dálnici, která končí u města Ararat. Celou tuto dobu se kocháme výhledy na bájnou horu stejného názvu. Je sice trochu schována v mracích, ale stejně je na ní krásný pohled. Všímáme si také kláštera Khor Virap, který je významným poutním místem. Jedná se o monastýr s údajně nejromantičtější polohou ze všech arménských klášterů a s krásným výhledem na údolí Ararat a biblickou horu Ararat. Proto je tento pohled často vidět na internetu nebo na pohlednicích. Návštěva tohoto místa by určitě byla zajímavá. My to však z časových důvodů odkládáme na jindy a pokračujeme v maršrutce dále na jihovýchod. Cesta ubíhá poměrně svižně, silnice vede araratskou plošinou, je ve slušném stavu a bez zbytečných zatáček. Zajímavé místo je u vesnice Yeraskh. Zde na křižovatce odbočujeme vlevo, tudíž na východ. Rovně je silnice zatarasena, jsou tam totiž hranice Arménie s Azerbajdžánskou enklávou Nakhichevan. Vzhledem ke vzájemným vztahům obou zemí se není co divit, že nefunguje železnice, jelikož tato také pokračuje na sousední území. Kousek odtud je trojmezní bod, kde se stýkají hranice Arménie, Turecka a Nakhichevanu. A o několik kilometrů dále je ještě území Iránu.

Poté, co se vzdalujeme od tohoto bodu, cesta se zvedá do hor. Kamenité a bezlesé kopce, suché a ohlazené skály. Na pravé straně pozorujeme hraniční pohoří. Nebylo by až tak zajímavé, kdyby nám jeden člověk v minibuse neukázal vojenské základny na hřebenu hor. Arménie a Azerbajdžán jsou stále ve válečném stavu, i když už je dávno naštěstí klid zbraní. Autobus usíná, ti lidé asi všechno kolem znají. Jenom my se z okénka minibusu vydržíme dívat celé tři hodiny na měnící se krajinu. Spolucestující nás pozorují, jak ukazujeme na každý kopeček a každý druhý fotíme. Ale vždyť je kolem tolik krásy. Až na to počasí. Prší a prší. Také pohled na oblohu nevěští nic lepšího. Jízda pokračuje přes Karki a Birali, kde silnice začíná klesat a stáčet se na jihovýchod k ázerbájdžánským hranicím. V okolí městečka Areni vidíme kvetoucí stromy a zahrady. Je poznat, že sjíždíme do nižší nadmořské výšky. Ale pouze na chvíli, jelikož dále pokračujeme proti proudu řeky Arpa. V městě Yeghegnadzor řidič zastavuje, aby nastoupila nějaká jeho známá. Vzhledem k tomu, že cílové místo se začíná blížit, přemýšlíme o tom, co budeme dělat, když prší. To ještě netušíme, že nás déšť trápit nebude. Necelých 20 kilometrů za posledně jmenovaným městem odbočujeme vlevo a silnice začíná prudce stoupat. Přetížená maršrutka zdolává s obtížemi serpentiny. Ne jenom nadmořská výška se mění. Ke změně dochází i ve skupenství padajících srážek, déšť se mění ve sníh. A sněhu přibývá, a to tak, že hodně. Záhy se nacházíme v regulérních horách. V posledním průsmyku začíná před námi jedno auto na klouzající silnici bruslit. Náš minibus to zvládá bez problémů.

V 18 hodin a 30 minut (půlhodinové zpoždění) vystupujeme za hustého sněžení v lázních Jermuk (Dzhermuk). Již chvíli před příjezdem jsme se řidiče zeptali na nocleh. Takto konkrétní dotaz není dobré vznášet, jelikož se člověk uváže na jednu osobu a je těžké se pak z té situace dostat. Avšak dnes jsme nechtěli za tmy a hustého sněžení chodit v neznámém místě a hledat. Řidič telefonicky domluvil člověka, který nás čekal na zastávce a dovedl do hotelu „Evmari“. Zde nám hoteliér nabídl velké apartmá s koupelnou a tekoucí teplou vodou i s ledničkou. Cena byla celkem rozumná a tak jsme se domluvili. Nejdříve jsme vybalili věci, které byly ještě trochu vlhké. Poté jsme se navečeřeli a šli na procházku po lázních. Posledně zmiňované slovo je tentokrát na místě. Jermuk je lázeňské městečko, jedno z významných míst v Arménii, město nazývané „Karlovy Vary Východu“. Před dvaceti lety zde byl rušný život. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k útlumu lázeňství, ale vypadá to, že se to tady zase postupně rozvíjí. Podmínky jsou zde ideální, svěží zdravý vzduch, nadmořská výška 2.070 metrů, minerální prameny, v okolí krásné hory a rokliny.

My jsme nejprve obešli část města, dále jsme zavítali k pětihvězdičkovému hotelu a poté jsme navštívili krásně nasvícenou kolonádu, kde jsme ochutnali prameny. Zkoušeli jsme také hledat restauraci, kde by měli točené pivo, ale neúspěšně. V této době je mimosezóna a moc lidí tady není. Naopak v létě a v zimě je zde údajně plno. A tak jsme skončili na pokoji a plánovali, co dál. Také jsme hledali v televizi zprávy a počasí. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že vítr, který jsme zažili v poledne v Jerevanu, posléze ještě zesílil a odnesl si s sebou několik střech. Také krupobití a silný déšť nadělaly dost škody.

Následující ráno si prohlížíme oblohu a vypadá to celkem dobře. Oblaka odcházejí a začíná se objevovat slunce. Nejprve jsme koupili chutný místní chléb, posnídali a sbalili věci, jelikož jsme si minulý den domluvili odvoz po obědě. Původně jsme plánovali delší pobyt a procházku po okolí včetně návštěvy pramenů železité vody a jezírek, které jsou vzdálené asi 5 km. Nakonec jsme si vybrali jiné cíle pro dopolední výlet. Nejprve jsme šli na okraj města, kde se nachází lyžařský svah a vlek. Jedná se o novou věc, o které se ani nepsalo na internetu. Vlek byl postaven italským investorem, firmou Leitner, za 3 měsíce v létě roku 2007. Do provozu byl uveden v lednu 2008. Jedná se o moderní zařízení včetně příslušného zázemí, vlek je dlouhý 1.000 metrů, okolo něho jsou dvě sjezdovky, spodní stanice je ve výšce 2.100 m.n.m., vrchní v 2.450 m.n.m. Tuto sezónu byl vlek v provozu od konce listopadu do začátku března. Vypadá to, že je sněhu dost, ale před několika dny tady pršelo, a proto ukončili lyžování. Obsluha vleku zde však byla a tak jsme si zakoupili jízdu nahoru a zpět. Já jsem jel na dvousedačce s vlekařem Armanem a dozvěděl jsem se výše uvedené i jiné zajímavé věci. Investor chce údajně ještě rozšiřovat areál, u vrchní stanice by měl přibýt menší lyžařský vlek. Lyžovat dnes nelze a tak nahoře fotografujeme a kocháme se krásnými pohledy na okolní hory, město Jermuk a jeho symbol, kterým je jelen na kopci nad ním. Při cestě dolů mi Arman říká, že v létě při posledních večerních jízdách lanovky je možno v lese vidět medvěda.

Druhým naším cílem je kaňon řeky Arpy a vodopád. Už podruhé procházíme okolo nové nebo zrekonstruované továrny - stáčírny známé minerální vody, která se jmenuje stejně jako město, a která se vyváží do Iránu a Gruzie. Vedle továrny před mostem odbočujeme doprava po úzké asfaltové silnici, která je v současnosti zapadaná sněhem. Po několika zatáčkách však sníh najednou mizí. Důvod je jednoduchý. Ze stráně vyvěrá teplý pramen a odtéká do strouhy. Zkoumáme ho a také ochutnáváme. Po chvíli jsme již dole pod městem u říčky Arpa. Jdeme asi dva kilometry po proudu, přecházíme na druhou stranu a poté konečně vidíme slavný vodopád. Vzhledem k tomu, že není moc vody, i když v okolí je sněhu dost, tak to zase až tak vodopád nepřipomíná. Dle mého názoru žádný zázrak. Jejich podoba známá z internetu, pochází asi z období prudkých dešťů, kdy jsou opravdu monstrózní. Dnes pouze stéká potůček po skaliskách. Ale kaňon řeky, která pramení kousek nad městem, je krásný, stejně jako pohledy nahoru k městu. Vracíme se stejnou cestou. Domluvený odvoz již na nás čeká a tak se ve 14 hodin 15 minut vydáváme poznávat další krásy Arménie.

Při putování po Arménii jsem ještě navštívil tato místa a viděl následující:

klášter Geghard: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-klaster-geghard

chrám Garni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-chram-garni

poutní místo Eschmiadzin: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-eschmiadzin

městečko Areni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-areni

vesnice Antarut: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-antarut

doprava v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/doprava-v-armenii

jezero a město Sevan: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-jezero-a-mesto-sevan

zajímavé tržiště v hlavním městě: https://www.turistika.cz/mista/armenie-trziste-vernissage

tunel z řeky Arpa do jezera sevan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-tunel-z-reky-arpa-do-jezera-sevan

klášter Noravank: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-noravank

hlavní město Arménie: https://www.turistika.cz/mista/jerevan-hlavni-mesto-armenie

koňak Ararat: https://www.turistika.cz/mista/armenie-jerevan-konak-ararat

město Dilijan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-mesto-dilijan

klášter Haghartsin: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-haghartsin

další zajímavé kláštery: https://www.turistika.cz/mista/klastery-v-armenii

lázně v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/lazne-v-armenii

kaňon říčky Azat: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-kanon-ricky-azat

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/