Moje léčení a zážitky v Jáchymově - část 3.
Protože bylo pěkné počasí, řekla jsem si, že se pokusím zdolat vrch od lázeňského areálu na náměstí v Jáchymově. Není to jen tak ledajaká cesta, ale je do pořádného a dlouhého vrchu. Ale nepovedlo se mně to.
Vyšlápla jsem s kamarádkou, která seděla vedle mě u stolu.
Bylo nádherné počasí a tak obě plny elánu jsme se vydaly na výlet, věříc, že dojdeme cíle. Ale kdepak!
Po ujití už nevím, jaké vzdálenosti jsem spatřila vykukovat štíhlou doškovou střechu kostelíka ve vedlejší ulici, která byla souběžná s tou naší. Obě nás zaujala. A tak jsme přemýšlely, jak se k němu blíže dostat. Posléze jsme viděly na protější straně schody, které vedly z úzké cesty a tak jsme usoudily, že tudy bychom se k němu dostaly. Schody byly dost staré, opotřebované, kamenné nebyly, musela jsem dávat bedlivý pozor, abych nezakopla o jejich kovovou hranu a přitom se ještě s holemi v ruce držet zábradlí, abych je zdárně vyšlapala. No, co budu psát, byl to pro mě zápřah! Vždyť jsem byla teprve 2,5 měsíce po endoprotéze kolena. A schodů bylo spousta, škoda, že jsem je nepočítala.
Ale byly jsme nahoře, ale u kostelíka ještě ne! Před námi byly nepatrné zbytky nějaké stavby a zeď, až později jsem usoudila, že tam kdysi stával špitál a trochu po něm ještě zůstalo, i když byl zlikvidován. Obešly jsme celou stranu a úzkou uličkou se dostaly ke kostelíku. Úplně nás okouzlil.
Jak jsem se dočetla, byl to Špitální kostel, nebo má také název kostel Všech svatých. Založen byl pravděpodobně v r. 1516 a sloužíval jako farní kostel staré obce Konradsgrün. To není z mé hlavy, ale opsané. Já jsem o tom kostelíku nevěděla, byl pro mě překvapením, ale krásným!
U tohoto kostelíka byl postaven v r. 1530 hornický špitál, který později vyhořel a byl zbourán. Od r. 1533 se u kostela nachází hřbitov.
Škoda, že byl kostel v době, kdy jsme tam byly, zavřený. Ale bývá otevřený i s výkladem historie, jak jsme se později doslechly. Tak jsme jej okoukly aspoň zvenku a vracely se opět nazpátek po schodech, kterými jsme k němu vystoupaly. Ale nesešly jsme již na silnici, ale pokračovaly cestou dál, která vedla vrchem okolo lázeňského domu Běhounek, sešly jsme okolo něj dolů a skončily v cukrárně, a ač byl prosinec, daly jsme si zmrzlinu!
A ani jsem tomu nechtěla věřit, ale ušly jsme 3 km! Moje nové kolínko dostalo pořádně zabrat, však také bylo pořádně oteklé...