Moje měsíční léčení a zážitky v Jáchymově....
Po třech letech jsem zase jela do Jáchymova na léčení, ač jsem si řekla, že do Jáchymova už víckrát nepojedu. Proč? Nic proti Jáchymovu a jeho lázním, které jsou vynikající, ale protože mně léčení vyšlo vždy na zimní měsíce. Poprvé v lednu, kdy bylo všude plno sněhu, do toho napršelo a pak umrzlo. Nedalo se nikam jít, leda s předzvěstí, že sletím a vyrobím si nějaký ten úraz.
A teď jsem dostala lázně opět v prosinci, kdy jsem si je musela vybrat do 3 měsíců po endoprotéze kolena. Tak a babo raď! Co teď? Rehabilitaci a doléčení kolena jsem potřebovala, neboť jsem stará jak metuzalém a aby výměna kolenního kloubu měla efekt, musela jsem ještě podstoupit další léčbu. A navíc v lázních strávím celé vánoční svátky i Silvestra...Takovéhle načasování jsem tedy vůbec nečekala. Co ale nadělám, odmítnout jsem lázně nemohla, další bych už nedostala.
Děj se tedy vůle Boží...
Sníh zatím žádný nebyl, jen takové nepatrné pocukrování, jak to bývá po ránu, když je mrazík a pak to sluníčkem roztaje. Nastoupila jsem do rychlíku v Teplicích a ten mě zavezl až do Ostrova nad Ohří, kde jsem měla dojem, že tu lišky dávají dobrou noc. Do Jáchymova ne! Tam se nádraží zrušilo nějak kolem roku 1957. Ale já ho ještě zažila! To jsem jela tehdy v těch letech navštívit tetu do lázní, kde se léčila.
Teď ale byla konečná v Ostrově, a kdo jel do Jáchymova vlakem, tady končil. Odtud přepravoval lázeňské hosty tzv. "pendlbus", obdoba minibusu.
Můj rychlík měl ale zpoždění, kterým jsem se blížila k danému místu a tak jsem si v duchu říkala, co budu dělat, když nestihnu pendlbus, který odjížděl pravidelně v 10.00 hodin po příjezdu vlaku do lázní. A stalo se! Do Ostrova jsem přijela pozdě, desátá hodina již minula a tak jsem se rozhlížela po někom, abych se poptala, jak se dostanu do lázní. Budova nádraží působila osiřele, nikde ani človíčka. Se mnou ale z vlaku vystoupil nějaký muž, a tak jsem měla naději, že ve dvou to lépe zvládnem. Bohužel, pán se zase potřeboval dostat do ostrovské nemocnice, jiným směrem než já...
Ale co za chvilku nevidím? K nádraží se blížila nějaká dodávka, aspoň tak mně z té dálky připadala a on to byl mnou očekávaný pendlbus. A řidič se už při jízdě omlouval, že jede pozdě! Hurá!!!! Měla jsem vyhráno!
Nasedla jsem a ani ne za čtvrt hodinky jsme byli u lázeňského domu "Curie", kam jsem jela na léčení. Řidič mně vynesl zavazadlo k recepci a já jsem čekala, až se mnou provedou všechny ty přihlašovací nacionále, já zaplatím pobyt a budu uvedena na pokoj mého přechodného měsíčního pobytu do hotelu Praha, který byl propojen koridorem s lázeňským domem "Curie" a lázeňským domem "Elektra", kam jsem chodila na léčení.
A to je zatím první část popisu mého nastávajícího pobytu v Jáchymově...