Mont Blanc 1999
Mt. Blanc nabízí výstupy všech obtížností i různého charakteru, ledovcové i skalní. Dva tzv. normální výstupy vedou z francouzské strany a jsou usnadněny horskou dráhou nebo lanovkou. Normální výstup z italské strany od Rif. Dome je poněkud delší a z normálních výstupů nejobtížnější. V místě setkání těchto tří normálních cest, tj. od Ref. du Gouter, od Ref. Grand Mulets a od Rif. Dome, stojí malá chata Ref. Vallot, která již zachránila mnohým horolezcům život. Při déle trvajícím špatném počasí se však může stát osudovou “pastí”. Výstup na Mt. Blanc má však i své stinné stránky. Za pěkného počasí je normální cesta přelidněná, projde tudy až 300 turistů za den. Každoročně si ale vrchol vyžádá dosti lidských životů, v průměru okolo sta obětí. Celkově od prvovýstupu zde zahynulo přes 6000 osob. My jsme se vydali ke zdolání Mont Blancu po aklimatizačním výstupu na Gran Paradiso v Itálii. Našemu příjezdu do Chamonix, 19.7.1999 v 19 hodin, počasí vůbec nepřálo. Všude kolem nás se stahovaly težké husté mraky a dříve než jsme zaparkovali v kempu v Le FAYET, 584 m n.m., začalo pořádně pršet. Za deště jsme postavili stan a uskladnili do něj to nejpotřebnější pro nastávající noc. Kemp byl celkem v pohodě - i se sprchami a kousek dál je jezero, prý výborné na koupání. Noc stála tuším 12 franků, žeton na sprchu 7 franků. Další den jsme se vydali na prohlídku Chamonix. Hlavním cílem mělo být zjištění počasí na nejbližší dva dny pro výstup na vrchol. Výsledné zjištění bylo šokující: dnes poslední pěkný den, blíží se přechod fronty, očekává se silný vítr, ochlazení a snad i bouřky. Tahle předpověď nás celkem deprimovala. Jinak Chamonix je zajímavé turistické centrum s olympijskou tradicí. Doporučuji navštívit Museé Alpin, což je museum věnované této oblasti od prvního výstupu na Mont Blanc do současnosti. Vstupné pár franků, ovšem po skupinové slevě (nad 20 osob). Taky nezapomeňte navštívit místní hřbitov. Budete čumět, co si tam můžou dovolit nechat volně na hrobě! A kousek podél kolejí (zubů) zubačky na MONTENVERSE, 1 913 m n.m., je výborná atrakce - něco jako tobogán pro boby. Cena: lanovkou nahoru a pak na bobech dolů 32 franků, jenom dolů pak 21 franků. Odpoledne v kempu jsme přemýšleli, jak to provést s výstupem. Rozhodli jsme se vyčkávat a výstup odložit o jeden den. Vzniklý volný den jsme vyplnili túrou na ledovec Mer de Glace. Cestu lesem až k ledovci jsme si zpříjemnili zubačkou na Monteverse a odtud jsme za pomerně chladného větru sestoupili na ledovec. Sestup na ledovec předvádí Pepa na obrázku. Po ledovci jsme šli asi 2 hodiny a pilně studovali jeho strukturu. V odpoledních hodinách jsme se vrátili do našeho kempu a zbytek dne strávili duševní přípravou na zítřejší výstup. Mont Blanc se při pohledu z kempu jevil velice přitažlivě. Výstup na Mont Blanc po normální cestě Le FAYET - Nid d’AIGLE - ref. TÉTE ROUSSE - ref. GOUTER - ref. VALLOT Z Le Fayet 584 m n.m. jedeme hned první zubačkou v 7:15 na konečnou Nid d’AIGLE, 2 364 m n.m. Cena zubačky je normálně 130 franků, po skupinové slevě je to pouze 104 franky. Cesta trvá zhruba 1 h 45 min. Nahoře už je zima a jsme v mracích. Viditelnost sotva 10 m, takže nevidíme, co nás čeká. Během cesty se však začíná oblačnost protrhávat. Bohužel jdeme v houfu asi 70 turistů, takže postupujeme vcelku pomalu. Až pod chatu TÉTE ROUSSE, 3 167 m n.m. se jde po suťovém chodníčku, stále do kopce. Chata stojí na ledovci GLACIER de BIONNASSAY. Dál výstup vede po ledovci nad chatu, kde je pověstný KULOÁR, v němž padá kamení. My měli štestí, ve 12:00 ještě na svah nesvítilo sluníčko, takže sníh netál a kameny padaly jen sporadicky. Jednomu jsem se vyhýbal dost akrobatickým způsobem ještě před nástupem do kuloáru. Přilbu jsem tady s radostí použil a sundal jsem ji až na chatě Gouter. Není samozřejmě nezbytně nutná, ale to nejsou ani brzdy v autě, pokud nepotřebujete zastavit. Kameny později padat začaly, letěly dolů opravdu rychle a není šance zásah do hlavy přežít, zvláště když spadnete po svahu další 200 metrů dolů. Ani při dalším výstupu není vyloučeno (hlavně z počátku), že vám nějaký borec nad vámi shodí kámen na hlavu. Nám se nic takového nestalo, ale ti, kdo lezli bez přileb, byli vetšinou Češi. Ostatní přilby měli. Po kuloáru se nastupuje k poslední fázi výstupu. Je to šílený suťový svah vysoký tak 500 výškových metrů, částečně jištěn ocelovými lany. Je třeba dávat bacha, čeho se chytáte a na co šlapete, protože pád dolů může být smrtelný. U chaty GOUTER, 3 817 m n.m. jsme před 14:00. Asi deset metrů nad chatou pak začíná hřeben Gouter, na němž se staví stany. Je třeba spěchat, aby na vás zbyl nějaký ten zákop pro stan, protože v té výšce se cepínem ve sněhu moc dlouho kopat nedá. Člově je hned vyčerpaný a blbě se dýchá. To jsme si vyzkoušeli pri prohlubování záhrabu. Pokud chcete, dá se přespat v chatě Gouter, ale pouze na zemi, pokud je místo. Do pokojů se nedostanete, ty se rezervují neěolik měsíců dopředu. Problém je už od Nid d’AIGLE s vodou. Nikde nic a nad Téte Rousse už jen sníh a led. Nad Gouter se už dá pouze roztápět na vařiči nebo chytat na okapu chaty. Taky sluníčko je už dost Ostré. Po postavení stanu jsme se s Pepou odebrali do chaty. Tam jsme se pohostili polévkou za 25 franků a výborným čajem. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého. Silný vítr a mráz. Někteří ostřílení horští vůdci se se svými klienty vraceli dolů. Před chatou jsme se kochali nádhernými výhledy a jemný větřík nevěstil nic špatného. Ještě za světla, ve 20 hodin, jsme se odebrali k pokusnému spánku. Asi po půl hodině se začal zvedat vítr. Zpočátku to šlo vydržet, ale po chvíli, kdy jsme si mysleli, že stan i s námi vzlétne, jsme museli něco dělat. Bylo třeba stan co nejvíce zavalit sněhem. To se nám zhruba po hodině podařilo. Vstáváme už ve 2:00 a před 3:00 vyrážíme. Je strašná zima, při výmeně baterií (tužkových) v čelovce mi silně mrznou prsty. Je jasno a v údolích je vidět moře maličkých světýlek pouličního osvětlení. Je to úchvatná podívaná. A po svahu DOME du GOUTER, 4 304 m n.m. už stoupají zástupy světýlek z čelovek. Mně čelovka svítila tak hodinu. Pak jsem ji musel vždy restartovat a zase chvíli svítila. Zákeřně jsme využívali světla s čelovek těch, co šli před náma. Po zdolání stoupáku Dome du Gouter se pak jde kus po rovince, snad i mírně z kopečka. Jdeme v mracích, skupinka už se roztrhala, jen zima a silný vítr. Naštěstí jsou tady tyčky a ve zmrzlém sněhu jen slabé otisky maček. Po půlhodince před sebou vidíme na svahu světýlka a pak i chatu Vallot - huráá! V chatě nás však čekalo nemilé překvapení. Před sto lety mohla její kapacita určitě uspokojit všechny zájemce o azyl, bohužel všechny cesty vedou kolem této chaty, takže se tam každý schová, zvláště pak v takovém silném větru. Naštestí brzo půlka osazenstva chaty odešla a už jsme si i sedli. Čekáme a s průvodci konzultujeme situaci. Zanedlouho lezeme ven, ale nic se nezměnilo. Mraky a vítr. Jenom nám je mnohem větší zima než při pohybu, a já cítím, že mi omrzají konečky prstů na nohou a na rukou. Rozhodnutí zní: Hora tu bude ještě dlouho, jdeme dolů. Po cestě začínám rozmrzat a dokonce i foťák fotí. Po osmé hodině jsme již na úpatí Dome du Gouter. Balíme. Svítí sluníčko, je nádherně. Jen ten vítr. Nikam se před ním nedá schovat. Proto doporučuji co nejvíce teplého a větru odolného oblečení (lyžařská kukla na obličej by taky nebyla špatná). Balíme stan a slézáme po pilíři pod chatou Gouter. Je to síla, ten svah pod námi, ale zvládli jsme to. Pak už jen otravná a nudná cesta přeplněnou zubačkou dolů. V La Fayet se divíme, jaké je tam teplo. http://www.volny.cz/petr.tomastik/
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Francie
Půjčovna aut