Na cestě po americkém jihovýchodě 3 - Great Smoky Mts.

Spojené státy jsou známé svými národními parky. Jistě by bylo neodpustitelné nenavštívit alespoň jeden z nich. Na kružnici naší dlouhé cesty leží zrovna ten nejnavštěvovanější - Great Smoky Mountains National Park. Kouřící Hory dostaly své jméno podle vypařujících se silic stoupajících z lesů. Má to být nejkrásnější část Appalačského pohoří.

Již ve dvacátých letech minulého století zde začali domorodci chránit přírodu před požáry a úmyslným ničením. Národní park byl oficiálně založen 15. 6. 1934 díky pětimilionové podpoře Johna D. Rockefellera. V tomto koutu Ameriky jsou ochraňovány jedinečné rostliny, kterých zde roste asi 1400 druhů, mezi nimi orchideje, azalky, magnólie, konifery a cesty lemující rododendrony.

Maskotem parku se stal černý medvěd, protže bývá prý velmi často spatřen, jak si, ač býložravec, pochutnává na lidském jídle. Z dalších pěti desítek savců obývají Hory vzácní červení vlci, pro které byl v roce 1992 vytvořen zvláštní program. K vidění jsou také třeba losi.

Divocí ptáci byli vytlačeni v padesátých letech, kdy se začaly používat pesticidy. Vzácní orli, jestřábi, sokoli ztratili svůj domov. V osmdesátých letech byla založena nadace, která si dala za úkol znovu uhnízdit 13 mladých sokolů peregrinů v Great Smoky Mountains.

V minulém století zde tvořili bílí osadníci spolu s mírumilovnými indiány jednu rodinu. Na několika místech se dochovalo celkem 80 historických objektů, které tvoří jedinečnou kolekci starých osad na východě USA. Domy, kostely, školy a mlýny v Cades Cove, Cataloochee a Little Greenbrier uchovávají vzpomínku na houževnaté nezávislé řemeslníky a zemědělce, pro něž se staly Kouřové Hory domovem nebo jen přestupní stanicí při cestě na Západ.

Cades Cove

Rozhodli jsme se navštívit nejbližší osadu Cades Cove. Původně byla nazývána Kate´s Cove podle bílé ženy indiánského náčelníka Abrama, jehož jméno dostal nedaleký potok. Místo bylo osídleno před staletími indiány a v 19. století sem přišli bílí osadníci, aby zde zasadili jabloně, vybudovali cesty a oplotili to, co začali považovat za svůj majetek.

Jedenáct mil dlouhá cesta nás vede divočinou zpět na počátek novodobé americké historie. První pionýři postavili své sruby v Cades Cove v roce 1819 na cestě z Virginie do Tenneessee a přinesli sem kulturu starého kontinentu. Cesty, spojující jednotlivé rodiny s jejich kostely a mezi sebou navzájem, byly vybudovány o dvacet let později.

Duší tohoto společenství dobrodruhů byl John Oliver. Srub jeho rodiny pochází z roku 1826 a vede k němu voňavá pěšinka rozkvetlými lučními květy. Je to jednoduchá dřevěná stavba s kamenným komínem, poskytující jen velmi málo pohodlí. Malá okénka a dveře mají udržet v domě teplo. Ochotný skaut se nám věnuje a provází nás tímto zajímavým obydlím.

Druhou zastávkou je primitivní baptistický kostel. Už zdálky slyšíme příjemný zpěv, vycházející z otevřených dveří malého kostelíka. Postavili si ho nejstarší obyvatelé a sloužil jim k rozjímání od roku 1827. Na malém hřbitůvku odpočívají Oliverovi, Gregoryovi, Schieldovi, Anthonyovi - první osadníci a jejich potomci.

Cableův mlýn

Cable Mill Area je skanzen, kam byly přivezeny všechny typy budov z přelomu století. Nové informační centrum sem bohužel příliš nezapadá. První skutečně historickou budovou je stodola, ve které nacházíme nářadí používané k obdělávání půdy. Velmi důležitá byla práce kováře. Železo přišlo do těchto míst spolu s osadníky z Evropy.

John Cable vybudoval kolem potoka důmyslné potrubí a pomohl tak přírodě v její práci. Vodní mlýn na zpracování kukuřice stojí stále na svém místě a dodnes pracuje. Neodolali jsme a koupili si jeden papírový pytlík. Vůbec netušíme, co s tím budeme dělat. I když si občas kuchtíme sami, s kukuřičnou moukou zkušenosti zatím nemáme.

Kukuřice je typická americká rostlina a z velké části živila první pionýry. Sami si ji pěstovali, a protože měli velkou spotřebu, zpravidla každá rodina měla i svůj mlýn.

Mlýn Johna Cablea byl první v Cades Cove, jeho syn ho zachránil pro dvacáté století a zrekonstruovaný mele s původními mlýnskými kameny dodnes.

Z masa jedli horalé nejčastěji vepřové. Ke zpracování na mnoho způsobů jim sloužila udírna, kde pomalu doutnal oheň a dodával vynikající chuť nasoleným a kořeněným šunkám.

Pašíka vystřídal v jídelníčku občas i medvěd, na svátky krocan nebo jelen.

První obchod patřil Leasonu Greggovi. Žila v něm také Becky Cable, dcera Johna, až do své smrti v roce 1940, kdy jí bylo 96. Pomáhala svému bratrovi s dětmi i v obchodě, také s krmením strávníků a farmařením. Dům byl přenesen do přírodního muzea i s domácími zvířaty, záhonky květin a léčivých bylin.

Zaujalo nás zařízení na výrobu mýdla. Zdá se, že tato rodina byla soběstačná úplně ve všem. Zeleninová zahrádka zpestřovala tabuli po celý rok fazolemi, hrachem, kapustou a zelím, tuřínem, červenou řepou, salátem, rajčaty a bramborami. Některé rostliny v zahradě blízko domu měly ještě další důležitou funkci - v létě odpuzovaly dotěrný hmyz.

Osada vypadá v letním slunci kouzelně. Nedokážeme si vůbec představit každodenní dřinu, ale proč tu někteří lidé zůstali natrvalo, chápeme dokonale. Není divu, že potomci Oliverů a Cableů se nechávají alespoň pohřbít na malých rodinných hřbitůvcích, a tak se vracejí do bohy oblíbeného místa, které si jejich prarodiče vybrali za svůj nový domov.

Před stopadesáti lety

Bez zastávky míjíme ještě několik staveb roztroušených po planinách. Na loukách se pasou krávy a koně. Využíváme této chvíle k rozjímání o životě před sto lety a o historii tohoto koutku světa. Říká se, že ti, co sem přišli, našli zde půdu a štěstí. Léta 1819-1850 byla opravdu velmi úspěšná. Do Cades Cove přišli farmáři z různých zemí, tesaři z Holandska, mechanici z Anglie, pennsylvánští právníci a doktoři z New Yorku. Mnozí z nich pouze procházeli směrem na Západ. Ti, co zůstali, začali pěstovat zemědělské plodiny, zakládat školy a kostely.

Do života přistěhovalecké komunity výrazně zasáhla občanská válka Severu proti Jihu. Cades Cove se nachází na hranicích těchto dvou světů, proto obě strany měly své příznivce a sousedé i rodiny se rozdělili. Většina sympatizovala s průmyslovým Severem, z mladíků 10 odešlo bojovat proti otrokářství, 3 zůstali věrni Konfederaci.

I sem dorazily s novým stoletím změny. První automobil vyšplhal do hor v roce 1915. A ve dvacátých letech zde život pomalu utichá a lidé odcházejí do průmyslových měst.

Neuvěřitelné setkání

Hodiny rychle míjejí, naše žaludky se začínají ozývat. Jen velmi neradi se rozhodujeme národní park opustit, i když jsme měli v plánu ještě procházku k vodopádům. Doma jsme plánovali také rafting, ale vzhledem k časové tísni v našem programu teď jen závistivě pozorujeme dovádějící rekreanty na plavidlech nejroztodivnějších tvarů.

Chceme se pomalu loučit, když naši pozornost upoutají dvě auta stojící u silnice. „Medvěd!" zařveme jedním hlasem. Honem foťák, kameru, lezeme s Jarkou přes sebe, ona už visí na dveřích. Asi dvacet metrů od silnice sedí černý huňáč a znuděně se škrábe na břichu. Blesky začnou cvakat, což se béďovi nelíbí, a tak znechuceně kráčí pryč do houští. Jsme z toho na větvi. Celý den jsme si dělali legraci a teď to máme. Na videu. Ženská část naší výpravy prožívá tuto událost až do večera, muži si jen odškrtnou další položku na pomyslném seznamu životních zážitků.

Cesta za potravou

Se stále větším hladem jsme se vypravili za potravou do známého prázdninového střediska Gatlinburgu. Tady můžete vše, co chcete. Koupit si pušku nebo svatební šaty, nechat se vyfotit v dobových kostýmech nebo zajít do kasina. Procházíme ze studijních důvodů kolem všech těch amerických kýčů a hledáme vhodnou restauraci. Standa nás nakonec zláká do Shoney´s. Éra Mc Donalda už je pryč a na vrcholu jsou teď právě řetězce nabízející klasickou americkou kuchyni. I když..., co to vlastně je?

Nejlepší způsob, jak se v Shoney´s dobře najíst, je zaplatit si bufet. Asi za 7 dolarů si pak můžete nabrat, co chcete a kolik chcete - smažená kuřecí křidýlka, smažené krevety, různá masa, omáčky, rýži, brambory nebo kaši, zeleninové a ovocné saláty, koláče... Také s nápoji je to velmi dobře zavedené, číšník stále doplňuje obrovskou půllitrovou sklenici, za jednu cenu, dokud restauraci neopustíte.

Večer trávíme přípravami pokrmů na plynovém vařiči, rozebíráním dnešních zážitků a samozřejmě pozorováním našich amerických sousedů. U stromů vyjí uvázaní psi, každý nějakého má, bohužel je pro ně vymezen jen velmi malý prostor k životu. Celou kolonii tvoří obrovské karavany s kuchyněmi, koupelnami, zkrátka s celým příslušenstvím.

Standa nám objasňuje, že takto tráví prázdniny ti nejbohatší Američané, neboť tato pojízdná ubytovna stojí kolem půl milionu dolarů. Docela se tomu podivujeme, z filmů máme asi poněkud zkreslené představy. Kulisu pro naši meditaci tvoří příjemný večer, houpačka a svatojánské mušky.