Na kole kolem Víru

Hráz vodní nádrže Vír

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Pěší túry jsou fajn, ale při nevlastnictví motorového přibližovadla a při neexistenci vhodných spojů veřejné Dopravy je jednodenní návštěva některých lokalit poněkud problematická. I z tohoto důvodu jsme se s Radkou rozhodly některé lokality obhlédnout z kola. Přiměřená fyzická zdatnost nám nechybí, kola taky na rozdíl od auta vlastníme, hlavním problémem zůstává domluvit se na termínu a ukecat počasí, aby spolupracovalo.
14.9. se konečně daří a vyrážíme. Z Letovic vyjíždíme cca v 8.45, cílem je Vírská přehrada. V tričku a mikině je sice na kole ještě trochu chladno, ale plánovaná cesta slibuje, že se brzo zahřejeme, rovněž televizní Rosnička tvrdila, že nebudeme klepat kosu.
Nejprve pohodička, mírně stoupáme k vodní nádrži Letovice a cestu si zatím užíváme. Vzhledem k suchému roku jsme očekávaly, že v přehradě bude málo vody, nicméně skutečný stav nás šokuje. Nemáme ale prostor pro debatu nad neutěšeným vodním stavem, protože nás čeká první prověrka - kopec přes Vranovou do Sulíkova. Jsme teprve na začátku naší cesty, tudíž plny sil, a kopec zdoláváme bez viditelných problémů.
Ze Sulíkova se vydáváme směrem na Olešnici. Ve snaze ušetřit si nějaký ten kilometřík v Ústupu opouštíme silnici a chystáme se do Olešnice dojet po cyklotrase vedené po polních cestách. Dole u rybníka narážíme na zádrhel, se kterým jsme nepočítaly - cesta je zatarasena páskou z důvodu kácení stromů!!! Naštěstí páni dřevorubci ještě neprobudili motorové pily k životu a nechávají nás projet.
Po polní cestě se nejede špatně, ale šlo by to líp, kdyby ji někdo - zřejmě veden snahou o její vylepšení - nevysypal drobounkým štěrkem, do kterého se kola lehce boří, což jízdu ztěžuje. Naštěstí takto "vylepšen" je jen jeden úsek a za chvíli se již kolem rybníka dostáváme k zastavěnému území. Profrčíme Olešnicí a u poldru se stálou zvodní děláme první přestávku. Telefonickou. Ach, ty mobily!!! Smile Okoukneme přitom lehce zchátralý zámeček Lamberk a pak pokračujeme dál na Nyklovice. Po pravé straně silnice teče Nyklovický potok (nebo též Hodonínka zvaný), jehož břehy vždy zjara zbělají květy bledulí. To si nyní ovšem můžeme jen představovat.
Vzhledem k tomu, že míříme na Vysočinu, není nijak překvapivé, že cesta stále stoupá, ovšem obě šokovaně vytřeštíme oči na značku, která upozorňuje na 15% stoupání! S povzdechem šlápneme do pedálů, ať už je to za námi!!!
Průjezd Nyklovicemi je ve srovnání s tímto úplně v pohodě a pak zase začíná stoupání. Co naděláme!! I když brzy máme pocit, že jsme se již dostaly na hřeben, cesta stále stoupá. O to víc si pak užíváme sešup do Sulkovce!
Pokračujeme dál, teď už celkem pohodlným terénem, pouze před odbočkou na Ubušínek se cesta zase trochu zvedá. Odbočujeme a přes Ubušínek si to svištíme do Dalečína. Najít Obecní úřad nedá žádnou práci a hned za ním je rozlohou nevelká, ale přesto úchvatná zřícenina. Zde si děláme trochu delší pauzu, potřebujeme čas na její prozkoumání a taky na doplnění energie.
Naposledy se ohlédneme po zbytcích hradních zdí, zalitujeme, že něco takového nestojí i u nás, a pokračujeme. Kousek se vracíme a odbočujeme na cyklotrasu vedoucí po pravém břehu řeky Svratky. Za obcí je přes cestu závora, která má zabránit vjezdu automobilů, ale i my raději slézáme z kola, než bychom riskovaly rozbitý nos při pokusu o objetí překážky.
Dál už je to paráda! Cyklotrasa koresponduje s naučnou stezkou, ale u informačních tabulí se moc nezdržujeme - je nám jasné, jaké procento informací bychom si asi zapamatovaly Smile Stejně co chvíli zastavujeme a kocháme se pohledem na zákruty řeky Svratky, skalní výchozy a posléze i na samotnou přehradní nádrž. Jestliže jsme ráno byly překvapené, jak málo vody je v Letovické přehradě, nyní usuzujeme, že to ještě nebylo tak strašné. Je totiž zcela zřetelně vidět, kam dosahuje hladina Vírské přehrady normálně, a srovnání s dnešním stavem je celkem děsivé. Cesta kolem přehrady je i tak úžasným zážitkem, a ani nás nerozhází, že v jednom místě celkem strmě stoupá. No co. Ale na hrázi si děláme kratičkou přestávku, kterou věnujeme strečinku našich dolních končetin. Smile
Další úsek je vyloženě odpočinkový - projíždíme obcí Vír a pokračujeme podél Svratky, jako bychom společně s ní chtěly dorazit do Brna. Nic takového samozřejmě v úmyslu nemáme, jen si chceme užít pohodlný terén. Je nám ovšem jasné, že se musíme přehoupnout přes kopec, pokud se od Svratky chceme dostat zpět do povodí Svitavy. Radčino přání bylo jasné - nejet přes Bolešín. Protože cestu z Bolešína ke Svratce znám a nemám chuť absolvovat ji v opačném směru, ráda jí vyhovím a odbočujeme až ve Švařci. Kousek od polodřevěné kapličky Nejsvětější trojice opět lehce posvačíme a já si na informační tabuli čtu o národní přírodní památce Švařec, kde předmětem ochrany jsou teplomilná společenstva.
A opět hurá do kopce! Silnice je silně frekventovaná, za celou dobu potkáváme jediný dopravní prostředek, kterým je k našemu úžasu dokonce linkový autobus Smile Ale ten kopec je snad nekonečný! Kolikrát už si myslím, že musíme být nahoře, ale za zatáčkou zas a znova zjišťuji, že nikoliv. Ale přece jen se dočkáme! Vesnička Brťoví, kterou projíždíme kousek před vrcholem, sice působí malebným dojmem, ale bydlet bychom tady nechtěly wink
Přes Prosetín je to krásně z kopce a dole se opět setkáváme s Hodonínkou. Dáváme se vlevo, směrem k Olešnici, a po spatření cedule označující Okres Blansko zajásáme, neboť jsme (téměř) doma. U hospodářského střediska Loucký dvůr zahýbáme Doprava a přes obec Louka míříme k silnici I/19, přičemž nám cestu zpestří pohled na stádo daňků v oboře.
Projedeme Rozseč nad Kunštátem, na chvíli opouštíme silnici první třídy a do Kunštátu to raději vezmeme šupem přes Makov. Z Kunštátu do Sebranic už zase využíváme I/19, co naplat, je to nejkratší, a ze Sebranic polní cestou podél potoka Sebránek (neuzpůsobenou pro cyklisty) do Svitávky. Zde se s Radkou loučím a absolvuji posledních 6 km do letovic. Zde se překonávám a jako bonbonek na závěr zmáknu stoupání Zámeckou ulicí.
Celkový účet 80 km - vždyť to nic není, ne? Smile