Na kole na Slezskou Hartu

Z letošního cykločundru po Slovensku, Rakousku a jižní Moravě jsme přijeli domů neplánovaně o den dříve, a protože se nám nechtělo hned začít lenivět, domluvili jsme se, že si uděláme ještě jeden delší jednodenní výlet a užijeme si kol bez báglů. Zvolili jsme výlet na Slezskou Hartu s plánem brát zde koupel. 

Pro neznalé přidám pár základních informací o cíli naší cesty. Stavba tohoto vodního díla na řece Moravici byla zahájena v roce 1986, ale oficiální zahájení bylo oznámeno až v roce 1987. Celkové náklady na stavbu přehrady činily 2,5 miliardy korun, z toho samotné stavební práce „spolkly“ 1,5 miliardy. Přehrada byla uvedena do provozu v listopadu 1997 (původní plán ukončení byl ovšem rok 1992), takže v tomto měsíci „oslaví“ své 15. narozeniny a dostane občanský průkaz i řidičák na moped.

Vodní plocha připomíná tvarem čínského draka a svou rozlohou (8,72 km2) je devátou největší v České republice. Objem nádrže je 218,7 milionů m3, maximální hloubka pak  80 m. Průjezdná sypaná přehradní hráz má délku  540 m a maximální výšku  64,8 m. Při stavbě bylo částečně zatopeno 5 vesnic, obec Karlovec zmizela z povrchu zemského zcela. Nadmořská výška Slezské Harty se udává mezi  407 a  493 m.n.m.

V okolí se nachází několik dalších zajímavých a navštíveníhodných míst. Jmenoval bych zde alespoň Národní přírodní památku Velký Roudný (nejvyšší sopka Nízkého Jeseníku,  780 m.n.m.), Přírodní památku Uhlířský vrch (sopka s poutním kostelem Panny Marie Pomocné) nebo Přírodní památku Razovské tufity (opuštěný lom). Mnohé jistě potěší i možnost plavby po vodní ploše na lodi Santa Maria.

Technických informací stačilo a vrátím se k naší cestě. Relativně vzdálený cíl tedy byl vybrán a musím se přiznat, že už jsem zaznamenal ve svém životě a okolí lepší nápady a rozhodnutí. Tedy konkrétně jsem se ten den asi mírně přecenil. Kolega totiž pílil na jakýsi mejdan (nejlepší uzené a whisky prý mizí nejrychleji), tak se nijak moc neodpočívalo. Také nás popoháněla možnost vidět na Slezské Hartě průjezd veteránů; tato vozítka měla toho dne sraz v Bruntále. Ale ve finále jsme ho neviděli.

Ze Šumperka jsme vyjeli brzo ráno a hned první úsek, tedy stoupání na Skřítek (874 m.n.m.), jsme pojali jako takovou malou časovku. Odměnou nám poté byla na Skřítku dvě piva. Další úseky cesty, tedy sjezd do Rýmařova a dále přes Břidličnou a Valšov na Hartu byly naprosto v pohodě. Objet celou přehradu, poskotačit v jejich vlnkách a pak se osvěžit v pohostinství u přístaviště mi také nečinilo potíže, ale cesta zpátky už byla, tedy alespoň pro mě, spíše o legendárních Blood, Sweat and Tears než o radosti z cyklistiky. Hlavně proto, že mi po pár kilometrech opět ruplo koleno a já musel došlapávat bokem. Chvíli jsem tento problém rafinovaně maskoval, například návštěvou interiéru farního kostela sv. Markéty v Bílčicích, ale nic jiného než šlapat dál mi stejně nezbývalo. To už jsem však jel sám neb kolega Bob již kvůli výše uvedeným pochutinám pílil do Šternberka, aby mu neujel vlak.

Postupně jsem tedy absolvoval stoupání k Moravskému Berounu, Ondrášovu (tady jsem se osvěžil místní slavnou tekutinou i cigárkem) a k větrníkům nad Šternberkem (fotopauza). Tuto trasu jsem už samozřejmě párkrát jel a byla to vždy celkem oddechovka. Ovšem teď, po týdnu na kole a více než  80 km  v nohách, byla situace nepatrně jiná. Zopakoval jsem si v duchu všechna neslušná slova (snad i ta, která neznám), a to ve všech jazycích (i v těch, které neznám). Ve finále jsem ale vlak rovněž stihnul (jel naštěstí o pár minut později než jsem předpokládal) a těch  111 km  se taky počítá; koneckonců jsem to měl teprve první letošní kilo.

V tomto pojednání o výpravě jsem si sice pěkně postěžoval na svůj těžký úděl ... ale nakonec jsem stejně rád, že jsem tam byl. Kdo ze šumperských se taky může letos pochlubit, že si nejel zaplavat na Krásné nebo na mohelnický pískáč, ale rovnou pod stratovulkán v moravskoslezském kraji ...

Více fotografií naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Na_kole_na_Slezskou_Hartu_08_2012