Na sever za dalšími rozhlednami - 4. den - odpoledne: Ujkovice-pivovar Slepý krtek; Horní Rokytňany-pivovar Anna Kráva; Veliš-kostel sv. Václava, hrobka Schliků, zřícenina hradu Veliš; Brada-kostel sv. Bartoloměje, zřícenina hradu s NS; Kbelnice-Ossarium

Po obědě pokračujeme v našem přejezdovém a poznávacím dnu.

Naše další cesta vede přes Ujkovice, kde byl v čekárně bývalého nádraží založen r. 2011 minipivovar Slepý krtek. Zajíždíme tam, i když jsem se dočetla, že se u nich pivo koupit nedá. Jenže nepíšou, kde ho lze ochutnat. Snad prý na nějakých festivalech. Vaří ho většinou v malém množství - převážně pro vlastní spotřebu a známé. Přesto se tam jedeme podívat. Že jsme tu dobře, vidíme podle obrázku na štítu budovy. Před domem stojí auto, je vidět, že už dlouho nevyjelo. Také si čteme ceduli, kde mimo jiné zjišťujeme, že zde i bydlí a prosí o dodržování jejich soukromí. Proto jsme ani nezkoušeli volat na zde uvedené telefonní číslo. Nepíšou tu, kde je možno jejich pivo ochutnat, jen doporučují nejbližší možné občerstvení pro ty, co sem dorazili žízniví. Později jsme se od někoho dozvěděli, že zkouší různé experimenty - vaří pivo kávové, čokoládové, vícestupňové a pod. Vaří však i klasický ležák.

Vzhledem k tomu, že jsme nepočítali s tím, že tu pivo koupíme, tak ani nejsme zklamaní. Ota je rád, že ví, kde se pivo vaří.

Na dnešek máme v záloze další pivovar, i když ani tam není jisté, že budeme úspěšní. Jedeme do Horních Rokytňan, kde je rodinný pivovar Anna Kráva. Je otevřen poměrně nedávno. S realizací svého snu vařit pivo začali v květnu 2022. Jen bylo nutno upravit budovu starého kravína, kterou před lety koupil tatínek a dědeček a kde již delší dobu funguje docela oblíbená hospůdka.

Restaurace otevírá až v 16 hodin, ale budeme-li tam dříve, můžeme zkusit zavolat. Bude-li tam, určitě se domluvíme. Tak uvidíme, jak dopadneme.

Jen jsme zaparkovali, vyšel z pivovaru pán, až později jsem zjistila, že majitel. Já jsem se jen zeptala, zda tu je někdo, kdo by nám prodal s sebou nějaké pivo. Ochotně nás vzal dovnitř, v krátkosti nás seznámil s nabídkou piv a jejich charakteristikou. Má hořký ležák 11, ležák s vídeňským sladem 12 - ten není tak hořký, 10 Sommer Ale a nakuřované pivo. Pšenici mu včera prý vykoupili. Dal nám však ochutnat vzorek. Byla výborná, tak snad taková piva budou i ostatní. Samozřejmě jsme koupili všechny vzorky, Ota k tomu ještě etikety. Naše radost je o to větší, že jsme zjistili, že jsme měli štěstí. Pán sem jen něco přišel udělat a už je na odchodu. Také nemusíme mít jen smůlu.

Jak jsem řekla, dnes je to den poznávací. Zastavujeme se ve staročeské obci Veliš, která je kousek od Jičína. Jen rybníček na návsi připomíná dřívější prameny a bažiny. První zmínka je z r. 1143, kdy byla obec věnována nově založenému klášteru na Strahově. My se tady zastavujeme u pozdně barokního kostela sv. Václava. Byl postaven v letech 1747 - 1752 v blízkosti staršího gotického kostela ze 14. století na uměle vybudované terase. Po jeho postavení byl starý kostel zbourán. Okolo kostela je hřbitov s ohradní zdí. Tvoří ji velké pravidelně tesané pískovcové kvádry, které byly později omítnuty. Z původních 4 čtvercových márnic se dochovaly jen dvě. Mezi nimi je hlavní vstup - schodiště, které lemuje zídka se 6 sochami svatých českých patronů. Jenže vrátka na schodiště jsou uzamčená. Nedostaneme se tedy ani na hřbitov. Ještě jsme objevili boční vchod. Ten je však zadrátovaný, zdá se, že tam snad něco opravují. Nu, co se dá dělat.

Odjíždíme. Dnes je to počasí jak na houpačce. Jak vyleze sluníčko, je horko, když se schová za mraky je příjemně. Jenže teď se to zatahuje, zvedá se vítr a ochlazuje. Vypadá to, že opět sprchne.

Najednou u silnice vidíme hrobku - zastavujeme. Je to hrobka rodiny Schliků, která byla vybudována v letech 1925 - 1926 v blízkosti nového hřbitova. Postavil ji Jindřich Šlik pro své rodiče. Uvnitř jsou také pozůstatky Jáchyma Schlika, který byl jedním z 27 pánů popravených r. 1621 na Staroměstském náměstí. Veřejnosti je nepřístupná.

Máme před sebou jedinou, i když skutečně krátkou procházku. Jdeme na vrch Veliš, kde je vyhlídka, skály a zřícenina hradu Veliš, který byl ve 13. století postaven na čedičovém vrchu. Byl to mohutný hrad, založený Václavem II., který v době před třicetiletou válku patřil mezi největší pevnosti. Téměř nic se z něj však nedochovalo - zbytky palácové zdi, polozasypaná studna a příkop. Probíhala tady těžba, zbyla tu proto hlavně rozeklaná skála s hlubokou propastí.

Auto necháváme v Podhradí pod kopcem u malé zděné zvoničky. Tam a zpátky je to snad jen 600 m. Začíná drobně poprchávat, chci chvilku počkat, co z toho bude. Vyrazit do deště se mi nechce. Ota je zvědav na výhledy, vyráží. Naštěstí po pár kapkách přestává. Jdu za ním. Nejdřív vidím skály a na nich asi jediný zbytek zdí, který zde zůstal. Cesta zpočátku pohodlná se mění. Je doslova hrozná, skoro neschůdná. Však také cedule upozorňuje na nebezpečný výstup. Naštěstí není čerstvě po dešti. To by bylo asi zcela neschůdné. Jdu do prudkého kopce, i tak to občas klouže. Není skoro čeho se chytit. To už se Ota pro mne vrací s tím, že nahoře je to ještě nebezpečnější. Ale prý tam musím. Je to tam krásné. Společně jdeme vzhůru. Nahoře je plošinka s cihlovou - bývalou trigonometrickou věží, samozřejmě zavřenou. To by byla rozhledna. Okolo jsou strmé skály. Je to krása. Dokonce i Ota je nadšený. Na kraj nejdu, ale stejně mne Ota musí držet, abych mohla fotit. Nemám z těch srázů dobrý pocit. Krasné jsou i daleké výhledy. Jen vyhlídka není nijak zabezpečena. Ota se stále kochá, já se raději pomalu vracím. Necítím se nahoře zrovna nejlépe, ale líbí se mi tam moc.

Ještě se jdeme podívat k pozdně baroknímu sousoší Krista Pantokratora z r. 1770, kterého si Ota všiml o kousek dál.

Ještě nejsou 4 hodiny, na spaní je ještě brzy. Proto ještě zajíždíme ke zřícenině hradu Brada s další úžasnou vyhlídkou. I tady je to z parkoviště tam a zpátky cca 600 m, jen ta cesta je výrazně pohodlnější. Tady býval penzion a restaurace, který vloni v březnu vyhořel. Těžko říct, jaká bude jeho budoucnost..

Nás zaujal nedaleký bezvěžový raně gotický kostel sv. Bartoloměje. Byl postaven někdy kolem r. 1300. R. 1622 byla přistavěna předsíň. Ve 2. pol. 18. století byla v sousedství postavena barokní dřevěná hranolová zvonice s kamennými základy.

Mezi kostelem a zvonicí vede 230 m dlouhá naučná stezka o historii hradu Brada a jeho podhradí, na které je 5 zastavení. Čteme si o historii obce, hradu, o prusko-rakouské válce r. 1866, která zasáhla i toto území. Na vrchol jsme se dostali celkem bez problémů. Raně gotický hrad byl postaven kolem r. 1250, patřil mezi nejstarší opevnění Jičínska, dnes jsou zachovány hlavně terénní nerovnosti.

Na nejvyšším bodě je kříž a sochy sv. Petra a Pavla v životní velikosti - vše je památkou na bitvu u Jičína dne 29. 6. 1866. Odtud je úžasný výhled na Prachovské skály, Vyskeř, Trosky, Ještěd, Kozákov, Tábor, Bradlec, Kumburk, Zebín a město Jičín. Vlastní hrad měl stát kousek severním směrem. Dnes jsme tam viděli hlavně skaliska.

Vracíme se zpátky k Jičínu. Cestou z Kbelnice jsme zahlédli na hřbitově nějakou zajímavou kapli. Teď se tam chceme zastavit. Na místě zjišťujeme, že to není obyčejný hřbitov a už vůbec ne obyčejná kaple. Je to vojenský hřbitov, který byl založen r. 1891. Jsou tu pohřbeni padlí v před chvílí zmiňované válce r. 1866. R. 1931 byl ještě rozšířen. Monumentální secesní kaple (ossarium) byla postavena v letech 1904 - 1906 a je současně i památníkem. Je to důstojný památník, je tady i informační tabule s mapou, kde je vyznačena v této oblasti stezka přes památníky a hromadné hroby této války. Vše je volně přístupné. Já tady cítím tu strašnou tragédii. Už jsme několik podobných míst navštívili a všude mne to hodně rozechvívá. Nemohu se tu dlouho zdržet. Raději toto místo opouštím. Stejně mi to trvá chvíli, než se z toho vzpamatuji.

Je 17 hodin, vyšlo nám to dobře. Ještě kousek popojíždíme na severozápad. U vyhlídky v Lovči u Mladějova máme vyhlédnuté místečko s vyhlídkou na Trosky, kde jsme již jednou spali, dokonce dvě noci. Snad to tam nezměnili a nechá se tam stále zajet.

Vyšlo to. Jen jsme si vybrali vhodné místo blízko stolečku, přijelo další auto - také dodávka, ale větší. Váhavě sem přijíždí a pán se nás hned ptá, zda tu budeme spát. A jestli nám tu nebudou vadit. Že to našel v jedné aplikaci. Místa je tu dost, proč by nám měl vadit. Budou tu přes noc dvě auta.

Ohřívám večeři, venku je 20 stupňů, to je chladněji než včera. Jíme ještě venku u stolku, ale pak už si jdeme sednout do kabiny. Tam to nefouká.

Dnes jsem totálně zničená, jen nevím z čeho. Nejspíš to má na svědomí změna počasí. Usínám nad sudoku. Po 9. jdeme spát, v autě je 17 stupňů. Obávám se, že bude zima, ale peřinu se mi zatím vytahovat nechce. Jen doufám, že se na zítra pořádně vyspím.

Na sever za dalšími rozhlednami - 4. den - odpoledne: Ujkovice-pivovar Slepý krtek; Horní Rokytňany-pivovar Anna Kráva; Veliš-kostel sv. Václava, hrobka Schliků, zřícenina hradu Veliš; Brada-kostel sv. Bartoloměje, zřícenina hradu s NS; Kbelnice-Ossarium na mapě