Na sever za dalšími rozhlednami - 8. den - dopoledne: Horní Branná - NS Poznej Horní Brannou (hrobka, bývalý špitál, kaple sv. Aloise, kostel sv. Mikuláše, zámek, Plátenický dům); Pecka - minirozhledna Krkonošská vyhlídka

O půlnoci vytahuji peřinu. V autě klesá teplota ke 14 stupňům a předpokládám, že bude hůř. Venku je obloha plná hvězd.

K ránu teplota klesla ještě o 2 stupně, spalo se však krásně. Ještě v 8 bylo sluníčko za stromy, takže nás v autě neohřálo. Ani se mi nechtělo vstávat.
Ota, který vždy ještě v 9 spí, už vstávat chce. Moc to nechápu, ale vstávám. Pak z něj vylezlo, že má od včerejška obavy, že spíme na cizím pozemku, i když tu žádná taková cedule není. Je to s ním čím dál horší. Žádné místo pro něho není ideální. Prohlásila jsem, že za 3 roky už vhodné místo podle jeho představ nenajdeme. Prý to však tak hrozné nebude. Já na rozdíl od něj jsem v pohodě.

Ještě jsem nedopila kávu, když skutečně přijel majitel. Omluvila jsem se mu, že tu překážíme, že jsme večer nevěděli, kam se vrtnout a že tohle se nám na mapě zalíbilo. Usmál se, že je to v pohodě, že tady je krásně a nádherný klid. Tak se i Ota uklidnil. Jen prý nám ten klid trochu naruší. Přišel si zastřílet. Ale že tu klidně můžeme spát i dnes, ale že tady ráno od 8 hodin bude rušno.

Pán je fajn. Ještě jsme nedobalili a je zpátky. Tak jsme si ještě povídali, kde jsme tady v okolí byli, že se chystá na dovolenou do Norska za polární kruh a těší se, až bude v důchodu. Pak si koupí hausboot a bude se plavit po řekách. Tak to taky musí být úžasné.

Pak se loučíme jak staří známí a rozjíždíme se každý na jinou stranu.

Předpověď se vyplnila. V 10 hodin začíná být na sluníčku nesnesitelné horko.

Jedeme jen kousek - do Horní Branné. Parkujeme ve stínu u Zámeckého rybníka jen kousek od zámku a jdeme se tady trochu projít. Je tady celá řada zajímavostí. Také proto obcí a jejím okolím vede naučná stezka Poznej Horní Brannou. Na 2,8 km dlouhém okruhu je 6 zastavení. My jsme tuto naučnou stezku přímo neprošli, ale s několika zastaveními jsme se u památek setkali.

První písemná zmínka o obci je z r. 1352, i když prokazatelně vznikla již koncem 13. století. Prvními majiteli byli r. 1387 Valdštejnové, od nich panství r. 1632 koupili Harrachové, kteří ho vlastnili až do r. 1945, kdy poslední majitel Jan Nepomuk Antonín Harrach zemřel. V době jejich panování došlo k rozkvětu obce. Z té doby je zde i několik památek. Byli to oni, kteří si zde v letech 1840 - 1870 postavili pseudorománskou Harrachovskou hrobku sv. Kříže z bílého a červeného mramoru. Vnitřní stěny hrobky jsou obloženy deskami z černého mramoru, kde jsou uvedena jména zemřelých i s jejich tituly. Je to nejnáročnější a nekrásnější stavba svého druhu u nás. V podzemní kryptě jsou uloženy ostatky jejich rodu.

Je to kousek od zámku a právě tady prohlídku obce zahajujeme. Branka je otevřená, takže se dá dojít přímo k hrobce. Dovnitř už se však nedostaneme. Hrobka v současnosti slouží jako pohřební obřadní síň a protože je zde vynikající akustika, konají se zde i koncerty.

Hned naproti je dům s pečovatelskou službou. Dominantou domu je kaple sv. Aloise, která byla součástí komplexu barokního špitálu, který tu nechal r. 1709 postavit hrabě Alois Tomáš Harrach. Sloužil pro 12 zestárlých hraběcích služebníků, kteří tu až do své smrti byli zcela zaopatřeni. Jedinou jejich povinností bylo pravidelně se za svoji vrchnost pomodlit v kapli. Tam byly ukládány rakve s ostatky zesnulých Harrachů, které byly r. 1875 přesunuty do dostavěné hrobky. Původní socha sv. Aloise, která zdobila věžičku kaple, byla r. 1879 nahrazena kovovým křížem. Zvonek z věžičky byl v 1. světové válce zrekvírován.

Špitál byl r. 1987 zbourán, byla ponechána jen kaple. Vše, vč. lavic a dřevěného oltáře s obrazem sv. Aloise bylo odstraněno, kaple zůstala prázdná a svému účelu neslouží. Na stejném půdorysu byl ihned postaven pečovatelský dům, který je zvenku kopií špitálu, jen vnitřek je zcela jiný. Jsou tu byty pro seniory, ordinace praktického i zubního lékaře, prádelna i místnost pedikérky. Senioři mají tedy veškeré služby přímo v domě. Oltářní obraz byl při stěhování těžce poškozen, velkým nákladem zrestaurován a je nyní v jilemnickém Krkonošském muzeu.

Pečovatelský dům obcházíme, dostáváme se na parkoviště a zadním vchodem jdeme přes hřbitov ke hřbitovnímu kostelu sv. Mikuláše. Ten je nejstarším kostelem v celém Podkrkonoší. Původní kostel byl dřevěný, který byl za husitských válek i s farou vypálen. Tehdy ještě Valdštejnové vystavěli nový, tehdy kamenný kostel i faru. Nebyl prý moc velký a tak zdejší hejtman kolem r. 1600 přistavěl pozdější presbyterium. Na místě dřevěné zvonice r. 1700 již Harrachové postavili kamennou kostelní věž a zavěsili do ní zvon Mikuláš. Kolem r. 1740 byla ke gotickému kostelu přistavěna barokní kaple sv. Trojice, čímž vznikl vzácně sladěný architektonický celek. V kapli je cenný kříž vykládaný perletí. V kostele pod kazatelnou je cínová renesanční křtitelnice ze 16. století.

Vycházíme hlavním vchodem. Tam je chráněný památný strom topol bílý s výškou 18 m a obvodem kmene 4,5 m. Odhadnout stáří si asi netroufnou.

Po hlavní se vracíme. Jdeme k původně renesančnímu zámku. R. 1582 ho tady postavili Valdštejnové v prostoru bývalé tvrze či v její těsné blízkosti. Byla to dvoupatrová budova s věžičkou, fasáda byla zdobena různými verši, nápisy a sgrafity. Severní průčelí bylo zdobeno výjevy ze selského, řemeslnického a panského života. Okna mají renesanční kamenné ostění. Ve své době byl považován za vrchol tehdejšího stavitelství. V letech 1627 - 1628 na zámku několikrát pobýval i Jan Ámos Komenský. To už věděl, že bude muset opustit svoji vlast. Na odchod s ním se připravovala i skupina bratří z této obce.

Během 30leté války byl poškozen a při opravě snížen o jedno patro. Zdobená omítka byla zakryta malbou, a to až do r. 1868 kdy hrabě Harrach nechal novou omítku sejmout. Další budovy se dvěma branami, které tak vytvořily čtvercový celek,  byly postaveny až později. R. 1945 byl zámek Harrachům zkonfiskován, nejdřív zde mělo své sídlo Ředitelství státních lesů a statků. Od r. 1954 ho spravoval MNV. Od r. 1990 ho vlastní obec. Nyní je v zámku expozice Život pod horami a malé muzeum - Památník J. A. Komenského. Sgrafita se částečně dochovala na západní straně. V přízemí jsou místnosti s valenou klenbou s výsečemi a v patře klášterní klenby s ornamentálním vzorem. Podél nádvoří se zachovala otevřená arkádová chodba.

V novějších budovách zámku je i obchod s potravinami, knihovna a pivnice Strojovna, kde své pivo točí i pivovar Valteřickej Strojník. Teď je samozřejmě ještě zavřeno, ale to nám nevadí. Pivo jsme si v pivovaře koupili včera.

Na nádvoří zámku je dřevěná socha Františka Soukupa, který má v rukou lyže. Je to první hraběcí výrobce lyží v Čechách. S jejich výrobou začal v lednu 1893 - jako vzor měl lyže z Horních Rakous a z Vídně. Lyže tehdy nahradili sněžnice, které před tím hraběcí lesní personál používal. Naučit se na lyžích bylo těžké, zato přihlížející se dobře bavili. Samozřejmě se to všichni naučili a nakonec se lyžování stalo pro obyvatelstvo hor nutností.

Trochu se tady procházíme. Překvapuje nás, že je sobota a začátek prázdnin a tady je klid. Žádné návštěvníky nevidíme. Prázdno je i v Zámecké restauraci. A to se snaží jít s dobou. Na zadní straně zámku je nabíjecí stanice pro elektrokola.

Je horko, k Plátenickému domu se nám pěšky jít nechce, i když je to kousek. Zajíždíme tam autem. Tento původně renesanční dům postavila r. 1587 tkalcovská rodina Střížků, která se zabývala tkalcovstvím a plátenictvím. R. 1774 ho v barokním slohu nechal přestavět František Antonín Střížek - obchodník a překupník plátna. Ten si zde zřídil obchod, později přistavěl i přilehlou dílnu. Tak tady vytvořil první českou továrnu na lněné plátno. Ještě v 19. století byl dům upraven. Když byl r. 1958 zapsán do seznamu kulturních památek, byl již uveden jako pustý. Pak ho vlastnilo JZD Horní Branná. R. 2002 ho koupila firma Reopa, jenže nezískala peníze na opravu a dům nabídla k prodeji. Dům byl v tak havarijním stavu, že se předpokládalo, že se během zimy 2005 zřítí. Dům však koupil Ivo Kaderka a začal s jeho renovací. Již v létě 2010 otevřel v domě stálou výstavu o plátenictví a v podzemí galerii. V současné době dům nevypadá špatně, ale je oplocen, prostor se stále opravuje a o výstavě tam nikde nebylo nic psáno.

Jen přes silnici je pěkná roubenka, ale těch je tady všude spousta, malých i velkých patrových. Tím jsme ukončili prohlídku této malé, ale zajímavé obce a pokračujeme jižním směrem.

Jižně od hradu Pecka je malá dřevěná rozhlednička Krkonošská vyhlídka. Na hradě jsme byli, na rozhlednu musíme. Z parkoviště je to cca 1,5 km po modré. Parkoviště jsme našli snadno, vidíme i šipku s modrou značkou a to je vše. Ukazuje na pastviny, cesta vidět není, nevidíme ani další značku. Zkoušíme jinou variantu - neznačenou. Popojíždíme o kus dál, na mapě je vidět od silnice cesta. Je tam i ve skutečnosti a dokonce se tam nechá i zaparkovat. Nahoru je to cca 750 m, dokonce to není do tak prudkého kopce, jak jsem čekala. Druhá polovina už vede po rovině.

Není to přímo rozhledna, ale jen dřevěná trámová konstrukce s celkovou výškou 5 m. Dá se říct, že je to trochu vyšší posed. Po žebříku se 17 špriclemi se vystoupá na plošinku ve výšce 4 m, odkud se otvírá nádherný kruhový výhled na významné přírodní dominanty severovýchodních Čech - na Krkonoše, Ještěd, Kozákov, Kunětickou horu, Trosky, Prachovské skály, Bradlec, Kumburk, Tábor, Čisteckou hůru, Novou Paku, Rýchory, Zvičinu.

Původně zde měla být skutečně rozhledna. V rozvojovém plánu regionu se s tím počítalo již r. 2005. O dva roky to již bylo uvedeno i v dokumentu Strategie rozvoje regionu Brána do Českého ráje. Z toho však sešlo a tak zde r. 2014 vybudovala skupina místních nadšenců jednoduchou vyhlídkovou trámovou konstrukci v podobě posedu s žebříkem o 13 špriclích.

Snaha postavit tady rozhlednu však trvala. Zástupci Sdružení obcí, měst a městysů Podzvičinsko na místo dokonce přivezli mobilní vyhlídkovou plošinu, aby vytipovali nejvhodnější místo. A výsledek? R. 2018 byla postavena nová vyšší dřevěná konstrukce, opět v podobě posedu. Nahoře je dokonce možnost se i posadit. Tento posed je tu zatím stále. Dole je lavička a vedle informační tabule, jejíž součástí je i panorama, takže dole si můžeme přečíst, co nahoře uvidíme. I to je však fajn.

Jsme tady sami a má to pro mne velkou výhodu. Já se na cestu k rozhledně přezula do vhodné obuvi. Jenže je horko, tak jsem si nechala kratší poměrně úzkou sukni, ve které jsem ráno byla ve městě. To nebyl dobrý nápad. V tý se po žebříku lézt nedá. Mám dvě možnosti - nechat si ji na sobě a neustále ji zvedat do pasu nebo ji rovnou svléknout. Doufám, že nikdo nepřijde, a svlékám se. Rozhledna se lehce klepe, když za mnou Ota stoupá. A to já už sedím nahoře na lavičce. Naštěstí to s námi nespadlo. Nahoru mohou max. 2 osoby. Nahoře se kocháme, je to nádhera. Jen nedaleký hrad je ukrytý za stromy. A já stále koukám na přístupovou cestu, zda sem někdo nejde.

Naštěstí nepřišel nikdo, slézáme, oblékám se a už jsem zase za dámu - v botaskách.

U auta jsme za chvíli a chystáme tady oběd. Na parkovišti pod hradem by to určitě nešlo. Tam bylo rušno až moc. Tady máme klid, občas projíždějící auta nám nevadí.

Po obědě odjíždíme do Bílé Třemešné.

Na sever za dalšími rozhlednami - 8. den - dopoledne: Horní Branná - NS Poznej Horní Brannou (hrobka, bývalý špitál, kaple sv. Aloise, kostel sv. Mikuláše, zámek, Plátenický dům); Pecka - minirozhledna Krkonošská vyhlídka na mapě