Jedeme do našich severních hor - 26. den - odpoledne: Vrchlabí - městská památková zóna (zámek a nádherné roubenky) a pivovar Pivovarská bašta (pivo Krkonošský medvěd)

Cestou z Jilemnice se nám nepodařilo nikde najít místečko na udělání oběda. Nezbývá nám nic jiného, nže se najíst ve Vrchlabí.
Město je nazýváno bránou Krkonoš. Leží v údolí horního toku Labe. Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Parkujeme na nám. Míru před informačním centrem, které je součástí muzea. To je ve čtyřech nádherných štítových domech s podsíní, které patří mezi nejstarší lidové stavby v Krkonoších. Je to vzácný pozůstatek původní městské zástavby. Při opravě domu č. 222 byla objevena deska s letopočtem 1623. Tři domy byly rekonstruovány v letech 1976–1980, čtvrtý dům s hrázděným štítem je replika, která vznikla v letech 2009–2010 v rámci česko-polského projektu Via fabrilis – cesta řemeslných tradic. Jsou však tak neštastně nasvícené, že vyfotit je nyní nelze. Snad až se vrátíme.

Nejdřív jsme zašli do infocentra a pak hned spěcháme na oběd. Byla nám doporučena restaurace Švejk v historické budově Kulturní dům Střelnice. Je za řekou ve Vančurově ulici. Od r. 1846 sem směřoval veškerou svoji činnost zdejší střelecký klub. Jenže budova nestačila roustoucím společenským aktivitám, a tak v letech 1895 - 1896 a 1903 - 1904 byla secesně přestavěna. Kulturním účelům slouží i nyní. R. 1967 si budovu vybral Miloš Forman a natočil zde film Hoří, má panenko.
Najedli jsme se moc dobře, oběd jsme zapili výbornou desítkou Summer Sunset Ale ze zdejšího pivovaru Krkonošský Medvěd, kam se ještě dnes chceme zajet podívat.
Po obědě jdeme na prohlídku města. Je tu cela řada nádherných domů. Městem vede naučná stezka Vrchlabím - návštěvnický okruh, na těch nejvýznamnějších budovách je skleněná informační tabule.

Trošku oklikou - Labskou ulicí se vracíme na nám. Míru, kde je novogotický kostel sv. Vavřince s 60 metrů vysokou věží. Byl postavený v letech 1886 – 1889 na místě staršího jednolodního kamenného gotického kostela ze 14. století, který byl právě r. 1886 zbořen jako malý a také nemoderní. V interiéru je vzácná měděná křtitelnice. Z původního kostela se zachovala i dřevěná kazatelna. Vpravo od kostela je římskokatolická barokní fara, která byla postavena v letech 1739 - 1740. Od r. 1845 má nízkou valbovou střechu.

Na jižním okraji náměstí (č.p. 210) je další z nejstarších památek města - stará radnice. Radní města zde sídlili od konce 16. století až do r. 1737. Přízemní část je zděná - tato část byla upravena poč. 19. století. Roubené patro je ze 40. let 17. století - podpírají ho čtyři pískovcové sloupy. Začátkem 20. století tady byla místnost s přístupným stereoskopem - to byl předchůdce pozdějšího kina.

Krkonošskou ulicí se přesouváme na náměstí T. G. Masaryka, kde byla r. 1737 postavena nová barokní radnice - jedna z prvních kamenných budov ve městě. Štít je zakončen věží s hodinami. V přízemí byl výčep. Nevíme, kam se dřív podívat. Už v Krkonošské ulici byla celá řada krásných domů - zděných s podloubím i dřevěných s podsíní, na které navazují další snad ještě hezčí na náměstí. To vzniklo až po r. 1896, kdy zde byl zbourán starý hraběcí pivovar a tím se rozšířil prostor před radnicí.

Už jsme mysleli, že se vrátíme, ale nakonec se jdeme podívat Krkonošskou ulicí ještě kousek dál.
Z nám. T. G. Masaryka vcházíme do zámeckého parku, který byl založen současně se zámkem v pol. 16. století. Nynější podoba přírodně krajinářského parku je však až z doby cca před 150 lety. Je volně přístupný. Zhruba uprostřed parku je rybníček, kde od 14. do konce 16. století byla tvrz. Zanikla v době, kdy zde stál již zámek. Jeho stavba v severní části parku byla dokončena r. 1546. Po požáru r. 1575 byl opraven jen provizorně. Dnešní podoba je z pozdně renesanční přestavby v letech 1605 – 1614. Z té doby jsou nárožní věže. Zámek byl upravován v letech 1684, 1820 a na přelomu 19. a 20. století. Z té doby je balkon nad vchodem a byly zvýšeny věže. Poslední majitelé Černínové zámek prodali během 1. světové války - od té doby slouží administrativním účelům. Dnes tam jsou kanceláře Městského úřadu.

Po NS Vrchlabím procházíme ke klášteru obutých augustiniánů. Základní kámen byl položen r. 1705. R. 1714 sem byli povoláni řeholníci augustiniánského řádu. R. 1760 byla založena klášterní lékárna a r. 1881 klášterní knihovna. Od r. 1941 byla v jednom patře expozice Krkonošského muzea. Po r. 1950 byly augustiniáni vyhnáni a všechny budovy kláštera byly převedeny na muzeum. Krkonošské muzeum tam sídlí stále. 

Součástí kláštera byl i kostel sv. Augustina - trojlodní bazilika s hranolovou věží, který byl stavěn v letech 1712 - 1725. Nyní je kostel využíván především jako obřadní a koncertní síň.

Husovou ulicí se vracíme na nám. Míru. Zdejších domů se nemůžeme nabažit. Ještě si jdeme projít Zámeckou ulici s dalšími dřevěnými podsíňovými domy. Tak krásné domy a v takovém množství se často nevidí. Na jejím konci je další kamenná historická budova, o které jsem se bohužel nic nedozvěděla. Nám to připomínalo původní masné krámy. Zda tomu tak je, zůstává však otázkou.

Tím jsme takřka ukončili prohlídku města. Jen se ještě musíme jít podívat k dalšímu z nejstarších dochovaných domů ve městě. Roubený dům se sedmi štíty pochází z 16. století. Je vlastně blízko míst, kde jsme se toulali. Ale to jsme si neuvědomili. Není daleko, je u řeky, jen kousek od nám. T. G. Masaryka jižním směrem. Podobá se vesnické chalupě, která byla přizpůsobena městskému životu. Dlouho v něm bydlela rodina ševce Schreiera. Při stavbě tohoto domu byla snaha co nejlépe využit všechny prostory. Stěny a strop podkrovní světnice zdobí pestrobarevné malované pásy s rostlinným a geometrickým vzorem. Ze sedmi štítů se jich zachovalo šest. Sedmý štít byl v severní přístavbě, která byla r. 1945 zbořena. V domě bydleli i tři rodiny - dvě v přízemí, jedna v podkroví. V domě je kavárna, podle cedule snad i muzeum. Bylo však vše zavřené.

Kdyź jsme to vše prošli, shodli jsme se na tom, že Vrchlabí je moc hezké a příjemné město.

Naše cesta nyní vede na sever. Jen na skok se zastavujeme na severu města, kde je minipivovar Pivovarská Bašta, který byl založen r. 1997. Zdejší pivo jsme ochutnali již před 9 lety (6. 7.12), když jsme se vraceli z Krkonoš. Jenže r. 2019 se tu změnil majitel a pivovar nyní chválí. Jdeme tedy zjistit, co se zde za ta léta změnilo. Hned první změnu vidíme na fasádě. Tehdy to byl hezký malovaný dům, dnes má novou bílou fasádu, ale obrázky zmizely. Vaří pivo Krkonošský medvěd - lahvují ho do skleněných lahví různého obsahu. Výběr piv je velký. Vybíráme 4 půllitrovky. Dnes neustále nakupujeme nějaké pivo, ale nestíháme ho vypít. Přes den ho balíme do peřin. V noci je naštěstí zima, tak si pivo drží svoji teplotu.

Blíží se 6. hodina. Původně jsme chtěli jet po hlavní dál na sever a zastavit se v pivovaru Hendrych, který vaří skvělá piva. Piv máme dost a času málo. Tak snad někdy jindy.
Odjíždíme dál na sever, ale po vedlejší přes Strážné a opět si nejsme jisti, jak to bude s noclehem. Zítra si chceme udělat výlet v Krkonoších - do pivovaru Friesovy boudy. I když jsme někde četli, že by se tam nechalo dojet autem, moc tomu nevěříme. Počítáme s tím, že vyrazíme z parkoviště Strážné "Lom" v osadě Jezerní domky, které je na konci osady. Zkusíme někde cestou šikovně zaparkovat.
Jenže nikde nic šikovného cestou nebylo. Najednou jsme na zmíněném parkovišti. Podle mapy.cz tady má být placené. Značka tady však žádná není. Podle pavučin u dveří domku se zdá, že tu už dlouho nikdo nebyl.

Chvíli váháme, jsme v Krkonošském národním parku, ale na parkovišt. Líbí se nám tady. Navíc jen kousek teče potok. Tady snad nikomu nemůžeme vadit. Vloni nám policajti řekli, že na parkovišti se spát může, že to není zakázané. Riskneme to, snad to dobře dopadne. Snad se nám to moc neprodraží.

Venku je sice 17 stupňů, ale přesto se jdeme do potoka umýt. Je mělký, je studený, ale na umytí perfektní.
Dnes jsme obědvali dlouho, hlad nemáme, nevečeříme. Sedíme v kabině a popíjíme pivo. Ještě tady parkuje jedno auto, ostatní už odjeli. Je tady klid, jen nám trochu vadí, že parkoviště je osvětlené, že je na nás moc vidět. Snad sem na nás nikdo nepřijde.

Jedeme do našich severních hor - 26. den - odpoledne: Vrchlabí - městská památková zóna (zámek a nádherné roubenky) a pivovar Pivovarská bašta (pivo Krkonošský medvěd) na mapě