Naše cesta do Banátu a Bihoru 2
Před pár lety se sedmičlenná parta vydala na cestu Do Rumunska, do českých vesnic v Banátu a do přírody voblasti Bihor. V několika dílech cestopisu vám dáme nahlédnout do naší cesty...Dlužno podotknout, že proběhla vroce 2000 a že se v Rumunsku od těch dob mnohé velmi změnilo.
Pátek
Vzbouzíme se a snídáme. Jdeme zpět na rozcestí. Cestou potkáváme hejna mušek. Pak několik prasátek-selátek. Mušky už jsou fuč.
Rozcestí. Dwanáct godín. Siestujeme. Vydáváme se dál, držíme se skorofšichni za ruce. Lacul Dracului 5h. Ha, ha. Hodina se rumunsky řekne "ore" - h nebude hodina, že jo ?!? K:"Je to asi 2 km." Cesta, suť, nahoru, dolů ... sundaváme botky a brodíme. Siestujeme, obědujeme.
Opět šlapeme. Cesta nad řekou, kaňon, tunýlky, suť, tunýlky . . . . . Dokopec. Lacul 15 min ! LACUL DRACULUI je jezero ve skále !!! Super. Fotíme, N. dělá Draculuiesku - háže do jezera šutři.
Zeskopec. Brodíme a ukazujem si puchýře. Naboso nejde ani jít !!! Stmívá se. Baterkujeme. Nacházíme místo kdespát. N. a V. večeřojou, my začíname spat. Prochází domorodec, N. se s ním rusky domlouvá, že:"Toľko adnů nóčju." Pes. Někdo i spí. Pes trhá igelitku s ničím. M. vstává a odhání pesa (pro spící vlastně výjev vypadal tak, že člověk usnul a vzbudila ho nadnímstojící M. která křičela něco jako "vypadni, di pryč ..."). Spat. Spat. Spat.
Šestek ehmmmm Sobota
Vstáváme, hyghienujeme, čaj, čočková polívčička, kávička . . . Balíme a - půjdeme už ??? Půl jedenáctý.
Krajinka. Jdeme a kocháme se. Další z provazových mostů.
Sopotu - domorodci. Rodinka. Fotíme se. Dáváme cigárka. Ukazujou nám malinkatou Johanku.
Hospůdka. Pivko. Další . . . zachutnalo . . . a další...
Jdem do Girniku. Vede nás starý pán (přes sedmdesát let). Pak se odděluje, neb se táhnem a tak dál ťapem roztahaně sami. V. jde první a dělá šipky. Cestou sbíráme ostružiny. Kopce. Ptáme se na cestu. Kopce. Kopce. Samota - staveníčko. Prý ani ne hoďku. Kopce. Dohadujeme se kudy. Narážíme na červenou turistickou značku ve stylu českého značení (tj. není svisle a dá se podle ní jít). N.:"Jdem dobře. Nebo si myslíš, že tu někdo dělal červený značky, támhle to zahne a je tam napsáno Cha-cha ?!?" Kopec. Vršek - a - vidíme Girnic !
N. si jde odložit. Prej tak sedmička. "Proč jsem se s tím tahal ?"
Girnic: Fakt tu mluvěj česky ``` Hospoda je prej dole u potoka, maj tam točený a otevřeno budou mít, dokaď budem sedět. Pajdáme dolů po dlouhých schodech. Hospoda otvírá v osm, tak usedáme před obchodem a kupujeme lahváče a papu a cpeme se. Kolem choděj krávy, jak říká M. "všemi směry". Pan domácí z obchůdku (odtud dále Josef) jde k nám a bavíme se o zítřejším jarmarku.
Bavíme se s Josefem. Říká, že hodně lidí odtud odchází do Čech. Ale všude chleba o dvou kůrkách. Tady se říká doslova, že :"V Čechách taky nenosej psi preclíky navěšený na ocasech !".
M. béře kytaru a zpíváme. Josef jde pro harmoniku. Zpívá český lidovky a my - Češi - se chytáme tak na každou druhou a to neznáme ani všechna slova. Povídáme, zpíváme. Je tu pěkná zima. Mačkáme se na sebe. Pěknej večer.
Spát jdeme na protější zahradu. Je to trocha z kopce. N. ponocuje kdesi v palírně ...
Neděle
Buděj nás okoloprocházející kráwy. A ženská, co řve:"Trochu to pozdržte. Ten honák ještě nepřišel !" Skvělá čeština na dobré ráno. M. již druhé jitro poznamenává, že zítra už musíme spát někde na jehličí. Kéž by se mu to splnilo . . .
Jde pro nás Josef. Abychom nezaspali trh! Koukáme po trhu. Je tu všechno - od koní, krav, přez nám známé "vietnamské oblečení", melouny, papriky, hřebíky, měřidla ... N. vykřikuje : "Karborundum brousek, za korunu kousek" a místní děvčata se za ním se smíchem otáčejí.
Knihovna, kostel . . .
Josef nás bere na podívanou do místních palíren kořalky. Nejdřív nám ukazuje mlýnek, kde melou obilíčko. A pak: palírna, téměř pod širým nebem. Teda pod takovou stříškou. Ohniště, nad ním měděná varná nádoba a z ní odkapává jednou předestilovaná ještě teplá kořalka. Suprovka. Dostáváme ochutnat. A ještě - jen tak nás odtud nechtěj pustit. Jdem do další palírny.
V. si na nohou zajistil odvoz 4 km od Sv.Heleny - nemůže kvůli puchejřům na nohy. Do palírny jít neměl, ale teď tu staví jeho auto a on vyskakuje a koštuje. Spokojen odjíždí.
My koštujeme z puntíkatého hrnečku. Je to snad půllitrák a ještě k tomu bezednej. Musíme vypít vše, aby prý mezi námi nezůstalo nic zlého. Pijeme. Josif puntíkatej hrnek neustále plní a plní. Dostáváme horký brambory z ohně. M: "Vo tomhle puntíkatým hrnečku se mi bude zdát!" Chce ho koupit, ale bez úspěchu. I. se sází s Josifem, že vypije stokan až do dna, za podmínek, že i on dopije zbytek hrnku. Jak řekli, tak udělali.
Vyrážíme zpět. I. rozdýchává kořalku a N. holkám zajišťuje odvoz do míst, kam jel i V. Vezeme se ale až přímo do Heleny. Platíme 50 000 ROL. Postupně se scházíme před obchůdkem, dáváme pivka a véču. V. zajišťuje ubytování - spíme v postelích !