Nedělní trh v Kašgaru

Fotografie (8)  • Foto: PetrHruska

Kašgar ležící vzápadočínské autonomní oblasti Sinťiang kdysi býval jedním znejvýznamnějších center na proslulé Hedvábné stezce, obchodní cestě spojující Asii sEvropou. Zde se cesta rozvětvovala na jednotlivé trasy vedoucí přes Afghánistán a země střední Asie. VKašgaru se překládalo a měnilo zboží putující do bohatých evropských zemí - hedvábí, čaj, koření a drahé kameny. Hedvábná stezka už je dávno zapomenutá, město ovládá komunistická Čína a etničtí Číňané dodnes značně přetvořili tradiční tvář starobylého města. Některé části však stále vypadají, jako by se od středověku vůbec nezměnily. Nejznámějším je kašgarský nedělní trh, snad největší svého druhu vcelé Asii. Na konec týdne se město o dvou stech tisících obyvatel rozroste o dalších sto tisíc, kteří přijíždí nakoupit či prodat až zmíst vzdálených stovky kilometrů.

Davy oslích povozů proudí hlavní ulicí, prázdné i naložené zbožím nebo lidmi, většinou obojím a všichni křičí „Bóš, bóš!" - Projíždím. Ktomu se přidávají kola, motorky, autobusy i pěší a po stranách prodávající. Ksnídani si dáváme misku kyselého jogurtu, který tady vedle sebe prodávají desítky Ujgurek zvelkých hrnců přikrytých kusem látky. Zhlavní ulice vybíhá několik vedlejších uliček a ztěch zase další ještě menší, každá se svým druhem nabízeného zboží - například zvířectvo: ovce svázané hlavami proti sobě, koně, jež si zájemci mohou na místě vyzkoušet, holubi a drůbež, krávy i velbloudi. Nejvíce se prodává zelenina a potraviny - česnek, fíky, papriky, nudle, koření, bylinky a hlavně obrovské podlouhlé melouny, oblíbená pochoutka středoasijských národů. Vdalších částech obrovského tržiště pak najdete nářadí, kuchyňské potřeby, látky, koberce, roztodivné klobouky, nábytek, prostě vše, nač si jen vzpomenete. Vokolí stojí asi deset jakýchsi parkovišť, kde trhovci nechávají stát své oslí povozy. Občas nějaké znuděné zvíře začne zoufale hýkat, ale stísněné podmínky moc pohybu nedovolí.

Na hlavní ulici vedle sebe pracuje asi deset holičů, kteří bravurně starší ujgurské muže zbavují všech vlasů. Tuto proceduru podstupují starci jednou za týden nebo dva. Pleš pak schovávají pod huňatými čapkami. Jakousi kompenzací jim je dlouhý plnovous, někdy sahající až na prsa, na nějž holič nesmí ani sáhnout.

Všude kolem je vprovozu dost restaurací, aby nakrmily vyhladovělé trhovce a nakupující. Ti většinou konzumují čerstvé housky, rýži vařenou se žlutou mrkví a kozími hlavami, knedlíky plněné mletým masem, nudle a ktomu všemu velké misky slabého čaje zdarma.

Etnických Číňanů je tady poskrovnu a těch málo, kteří sem zavítali, jsou buď turisté nebo nakupující. Zdá se, že na celý trh je hlavně muslimská záležitost. Převládají především místní Ujguři, Kyrgyzové, Tádžikové, Uzbekové a Kazaši. Bělovousí staříci nesundavají své tlusté kožichy ani pod horkým poledním sluncem a vůbec na nich není znát, že by jim pod tlustou vrstvou oblečení bylo nějak nepohodlně. Většina navíc nosí jezdecké boty zovčí kůže a zdobenou dýku za pasem.

Odpoledne trhovci své zboží pomalu balí a nakládají je na své dřevěné vozy. Některé čeká dlouhá, až dvoudenní cesta domů. A příští neděli je najdete na stejném místě jako dnes.