Nejen o Flaeming Skate
Trvalo nám asi dva roky, než jsme se odhodlali navštívit onen nejúžasnější a nejlepší asfalt v Evropě, ano, mluvím o skoro božsky uctívaném cca 200km pruhu asfaltu, o Flaeming Skate. Poté co jsme se prokousali stránkami www.flaeming-skate.de, kde v angličtině jsou jen opravdu kousíčky a zařídili ubytování, vyrazili jsme jeden zářijový víkend vstříc k našim západním (nebo východním? :) ) sousedům.
I bez navigace, jsme poměrně snadno dorazili do městečka Jänickendorf. Ubytování jsme měli zajištěné v pensionu Berger, kde jsme i dopředu nahlásili pozdní příjezd. Málem jsme se ale nedozvonili. Po půl hodině marného řinčení a bouchaní na dveře jsme se už viděli, jak trávíme noc v autě před pensionem. Nakonec nám spánek zachránil email se všemi kontaktními údaji na majitele a penzion, který jsem si vytiskla a bohužel (pro nás bohudík) jsme o půl jedné v noci jsme ho museli probudit telefonátem. Ten byl sice toho času a místa v Berlíně, ale paní, která měla penzion na starosti zavolal - světe div se, mobil slyšela, ale zvonek ne? :)
První den jsme využili k tomu, že pokoříme náš dosavadní rekord ujetých km na inlajnech, který činil cca 30km. Z místa nšeho ubytování, Jänickendorf, jsme se po stezce, která touto vesničkou prochází, vydali přes RK2, RK1 na RK3 a zpět. Objeli jsme tedy oba dva malé okruhy a kousky RK1. Celkem se to vyšplhalo skoro na 50km. Pěkně nás bolely nožičky, ale asfalt je tady opravdu hlaďoučký, takže cesta ubíhá krásně. Večer jsme ale s hrůzou zjistila, že mám od bruslí otlačené kotníky a bylo mi jasné, že následující tři dny už brusle prostě nebudu moci nazout.
Druhý den jsme se probudili malinko rozlámaní, ale to nám nezabránilo vyndat kola a vyrazit na největší okruh - RK1. Zastavili jsme se v krásném historickém městečku Jüterbog. Po cestě byli dva dřevěné větrné mlýny, nakoukli jsme také do kempu Oehna, kde bychom se chtěli ubytovat příští rok v létě, až pojedeme znovu :). Cesta ubíhala, takže jsme se ani nedivili, když jsme na konci dne měli v "kolech" 96km. Bylo nám ale jasné, že druhý den musí být odpočinkový. Naše těla přeci jen nejsou na takový velký sportovní nápor zvyklá. I tenhle výlet na kolech byl pro nás co do počtu kilometrů rekordních.
V rámci třetího dne jsme si tedy naordinovali pěší Berlín. Následně se pak ukázalo, že to odpočinkově jen znělo. Po Berlíně jsme nachodili několik kilometrů, ale stálo to za to. Berlín není tak krásný jako Praha, Řím nebo Paříž, ale má v sobě jakési kouzlo. Možná je to něco, co chápeme my...Češi. Možná je to proto, že ta historie je tam tak živá. Když procházíte kolem Berlínské zdi, vidíte nově postavené náměstí - Potsdamer Platz, polorozbořený kostel z druhé světové války. Hodně nás zaujalo, jak moc se v Berlíně jezdí na kole. Všude samí cyklisté, nejrůzněji oblečení, dámy na podpatkách, s kloboučkem.... turisté na kolech, mladí, staří.... Člověku se až zasteskne...proč, když to jde tam, nejde to i tady?
Poslední den jsme si naplánovali Postupim. Opět to bylo pošetilé, nedá se zvládnout během jediného dne. Vzali jsme si tedy na pomoc kola - zde bežný dopravní prostředek. Mě asi nejvíce překvapilo, že na kole se tu smí jezdit i po parku - po vyhrazených trasách samozřejmě, ale může. Když si vezmu např. u nás takový Lednicko-Valtický areál. Opět jsme u otázky: proč to nejde i u nás? Vymlouvat se na komunisty ale v tomto případě doopravdy nejde. Postupim je nádherná, některé stavby jsou krásně opravené, jiné čekají až je probudí z šedého spánku.
Velice jsme si ty čtyři dny užili, i když nám počasí příliš nepřálo. Pokud budete chtít spojit kulturu, památky a sport, zrhruba 300km od Prahy máte možnost.