Německo – Belgie – Londýn - již.Anglie Retro ´99 8. část.

Belgie  – Kortrijk – Německo  Bad Münstereifel - Schmalkalden

Posledním belgickým městem, kde se zastavujeme, je Kortrijk. Napříč ho protíná řeka Leie, jejíž jižní rameno obtékající ostrov Buda, tvoří severní hranici historického centra.

Zpočátku se nám zdálo, že nejzajímavějšími stavbami jsou pozůstatky středověkého opevnění, dvě pevnostní válcové věže Broeltorens po stranách jižního ramene. Zvláštnosti jsou jejich data zrodu, ač se tváří jako dvojčata na protilehlých okrajích říčního ramene. Pravobřežní je o 200 roků starší, než její dvojče na druhém břehu. Obě spojuje starý dlážděný most.

Tudy se rozhodujeme vstoupit do historické části. Z mostu je rozhled po březích řeky s procházkově upravenými nábřežími.

Už po prvních krocích lze zahlédnout zadní část raně gotického kostela Onze-Lieve-Vrouwkerk ze 13.stol. Dominují mu 2 zajímavé věže. Menší historická památka se nachází za kostelem. Jedná se o šestihrannou Dělostřeleckou věž z počátku 14.stol., která zpočátku sloužila jako vodní věž s vnitřní studnou, nakonec jako zbrojní skladiště. 

Poté zabočujeme do Dvora bekyní, Begijnhofu, zapsaného v seznamu památek UNESCO. Bekyně byly ženské spolky, žijící podobně jako jeptišky, ale bez posvěcení, a nepodléhaly církvi. Tady v Kortrijku onen ženský „klášter“, sestává z malých barokních, nízkých, jednopatrových řadových domků po obvodu uzavřeného rozšířeného dvora, s užším vchodem. U zdejšího Dvora bekyní se jedná o dva, trojúhelníkového půdorysu, kdy oba dva dohromady vedle sebe dávají půdorys obdélníku.

 Po pár desítkách metrů odsud, se stáčíme před kostelem sv.Martina doprava a ocitáme se na hlavním náměstí Grote Markt. V jeho středu ční čtyřhranná zvonice Belfort se zvonkohrou, též uvedená v seznamu UNESCO.

Náměstí opouštíme k řece třídou Leiestraat, kde se již vpravo, z květinami ozdobeného mostu otevře pohled na pevnostní věže, u nichž jsme začínali. Podél ramene řeky dokončujeme náš okruh posledními dvěma stovkami metrů nábřežím.

Z Kortrijku jedeme na Antwerpy, protože přes Brusel je to kvůli zácpám pomalejší. Antwerpy se krásně profrčí. Částečně pod zemí. Takže ještě si přibíráme krátký úsek další zemí, jejimž cípem projedeme. Je to Nizozemí, kde nezastavujeme.

Bad Münstereifel je nádherné německé lázeňské městečko. Zprvu parkujeme v lázeňské části nad ním, abychom pak prošli skvěle zachovanými hradbami do historického centra. Úplné, zachovalé opevnění moc měst nemá. Pro vstup do městského jádra slouží 4 brány.

Hned za bránou vystupujeme po dřevěných schodech na pochůzné hradby. Podotýkám, že bez vstupného. Po prohlídce městečka shora nás čekají prohlídky ulic s udržovanými hrázděnými domy. K našemu překvapení tu vládne pohodový klid a ne příliš mnoho lidí. Auta sem nesmí, což má na pocit pohody také vliv.

Historický střed není velký, tak nám shlédnutí jeho krás moc času nezabere. Je poledne a rozeznívají se zvony všech kostelů. Nádherná symfonie. Jakoby je dohromady někdo ladil.

Posledním prohlídkovým městem v Německu je Schmalkalden. Mezi zalesněnými vrchy, na úpatí Duryňského lesa. Jako v tomto kraji většina městeček, může se pyšnit pěknými, udržovanými hrázděnými domy.

Navíc má zámek Wilhelmsburg s parkem. Mají to v Německu krásná středověká města. Vím o dvacítce, znichž už jsem téměř všechny prošel.

Tímhle jsme tuto cestu skončili a čeká nás už jen necelých 600km domů. Už žádné zastávky, rovnou domů. A dobré české pivo před spaním.

Dodatečně prosím o shovívavost s kvalitou starých fotografií, zejména stažených z VHS kamery, za což děkuji.