Německo - Švédsko s Avií, Retro 95 I.část

Od mé první služební cesty letadlem v business třídě a následně pak část přepychovou luxusní lodí společnosti Silja Line z Helsinek do Stockholmu v r.1993, se mi v hlavě uhnízdila myšlenka na trochu podobnější cestu větší lodí. Pochopitelně podstatně skromnější, neboť za vlastní náklady.

Využil jsem relativně nejdelší, přitom relativně nejlevnější, zpáteční trajekt z Německa do Švédska. Z čehož vyšla celková délka cesty na 16 dní. Z toho trasa po Švédsku jen od 5. do 10. července včetně trajektů. Inu cena převozu nákladního „starého“ automobilu Avia nevyjde pro individuálního cestovatele zrovna levně, zvláště o prázdninách.

Před téměř čtvrt stoletím nebyly takové možnosti (silnice, zkušenosti, služby, internet, navigace apod.) jako dnes, k vyhledání nejúspornějšího trajektu a optimální trasy s dostatkem zajímavostí. Ale docela jsme si osmihodinovou plavbu užili. Na lodi bylo co procházet a prohlížet. Několik palub, restaurace, butik, obchod, aktivity pro děti vč. minikina a nekonečné moře vůkol.

Laskavý zkušenější čtenář omluví malé množství a kvalitu skenovaných barevných fotografií z té doby. Digitál jsem si pořídil až asi o 15 let později. Vzhledem k tehdejším cenám barevných fotek se tehdy na film dělalo podstatně méně záběrů, o kvalitě a možnostech úprav v PC nemluvě. Sice jsem dělal s druhým přístrojem i černobílé, ale kdo ví, kde jsou a v jaké kvalitě.

Vyrážíme tedy přes Plzeň nejprve ke svým známým jižně od Erfurtu.“Východní“ Němci už v té rané době pěkně poskočili v úrovni. Po skvělé hostině se pilo a povídalo do noci. Ráno se přesouváme do tehdy obecně známého města Eisenach, rodiště Wartburgů. Zde si prohlížíme zbytek historického jádra s pěknými typickými hrázděnými domy pod hradem Wartburgem z 11.stol. Tento docela pěkný hrad si později, od r.1999, zasloužil zápis do chráněných památek UNESCO. Ve městě je zajímavostí ještě Úzký dům, široký pouhé 2m s výškou 6m a pozoruhodná dvojice kostela sv.Michala s vedlejší věžovou Mikulášskou bránou. V bývalé NDR už jsme předtím byli několikrát, ale nikdy v Eisenachu. Předpokládám, že dnes už tam zabloudí jen málo našinců.

Z Eisenachu zajíždíme do třetího největšího města Hesenska s 200tis.obyvateli, Kasselu. Město je známé hlavně vodním zámeckým parkem Wilhelmshöhe z 18.stol., dnes pod ochranou UNESCO. Pod Oktogonem s velkou sochou Herkula na špičce věže se nalézá grandiózní systém umělých pravidelných kaskád, kde se voda řítí po obrovských schodech z umělé nádrže za pomníkem. K tomu časově vytryskne vodotrysk do výšky 50m. Celá show se dá sledovat shora od památníku dvakrát týdně a jednou v noci s osvětlením. Za naší návštěvy to zrovna v provozu nebylo. Park je mimoto ozdoben sochami a různými romantickými stavbami. V paláci Wilhelmshöhe se nachází muzeum a obrazová galerie.

Následující den pokračujeme Německem do malebného Mündenu. Tedy ještě za nás používaný název. O 10let později už byl oficiálně zapsán jako Hannoversch Münden, zkráceně Hann.Münden. Už od r. 1183 se tu hovoří o městě. Křižovatka vodních cest zde ve středověku vytvořila nejdůležitější obchodní město při cestě do Brém u moře. Lezou nám oči z důlků. Takovou nádheru jsme předtím nepotkali. Jedno z nejkouzelnějších, možná dokonce vůbec nejhezčí město v Německu. Rozhodně ho řadím mezi nejfantastičnější v Evropě.

Procházíte starým městem, se čtyřmi stovkami pohádkových hrázděných, i vícepatrových domů. Dva gotické kostely. Pěkná Radnice se skvostným orlojem a zvonkohrou navíc. Zbytky zachovalého opevnění a několik hradebních věží. Na jižní straně města vyčnívají dvě kamenné věže. Hagelturm s dnešním muzeem práce a Ziegelpfortenturm. Z první z nich, je z výšky 40m parádní výhled na město. Za bývalým mlýnem vede přes vodní náhon dlouhá dřevěná zastřešená lávka. Odspodu si všímáme zajímavé kamenné rozhledny na severozápadním kopci. Jak tak zírám na tu krásu na pár fotkách, vybavuje se mi víc vzpomínek. Budu se tam muset ještě někdy zajet podívat.

Po přespání v Gandersheimu pokračujeme přes Hildesheim, okolo Hannoveru, a přes Hamburg do Kielu. Tady budeme rovněž nocovat. Samozřejmě nás nezajímá lidnaté čtvrtmilionové město, ale jeho stará část a přístav. Přestože je Kiel významným námořním střediskem blízko frekventované plavební trasy na Nord-Ostsee-Kanalu do Ruska, Švédska, Norska a dalších států. My odsud odplouvat nebudeme. Jen si prohlédneme přístav a historickou část města. Moc památek tu není. V jednom místě narážíme blízko vody na dlážděné prostranství ve tvaru mořských vln s čouhajícími velkými zahnutými lodními větracími rourami.

Kiel je známý každoroční největší regatou na světě na světě, provázenou velkolepým průvodem tisíců lodí všech druhů z různých dob. Celé nábřeží je lemováno množstvím jachetních a plachetnicových stání.

Cestou od Hann.Mündenu až do Kielu toho na dívání moc nebylo. Dnes po zkušenostech bych si za Hannoverem udělal mini zajížďku do městečka Celle s barevnými hrázděnými domy, pěknou Radnicí a zámkem. No to už v tomto životě nestihnu.

Ráno najíždíme v Travemünde do útrob trajektu Peter Pan společnosti TT Line. Osmihodinová plavba poměrně uběhla. Docela jsme si plavbu užili. Na lodi, která pluje i do Norska už je určitý luxus. Mimo hotelových pokojů pěkná restaurace, obchod, welness, několik palub, pro děti různé aktivity včetně minikina. A z horních palub výhledy. Výhledy na nekonečný mořský obzor, čeho se snad nikdy nenabažím.

Ze švédského Treleborgu silnice kopíruje ploché pobřeží s pastvinami a poli. Stále jsou vyhlídky na moře, které občas zacloní zástavba vesnice, či městečka. Před vesničkou Svarte míjíme napravo u silnice větší obdélník vymezený menhiry.

Vzápětí vjíždíme do Ystadu. Čas nám ani nedovolí si ho více prohlédnout. V historickém centru se nachází velmi zachovalý cihlový klášter, dnes muzeum, starý kostel Sankta Maria Kyrka s pěkným interiérem, několik hrázděných domů a samozřejmě přístav.

Po pár minutách zakotvíme podle plánu na noc v malé obci Käseberga s přístavem. Před spaním jdeme na malý špacír do přístavu. Každá vesnice, či městečko tady u moře má vlastní přístav. Asi 1km západně od něj lze procházkou přes pastvinu dojít k Ales Stenar - švédskému Stonehenge, jen o pár tisíc let mladšímu. Z roku kolem 600 n.l.

Nedaleko od strmého travnatého mořského břehu, na půdorysu asi 70x20m, na travnaté planině s výhledem na moře, je zasazeno 59 menhirů asi metr a čtvrt vysokých ve tvaru lodi. Jeho účel není přesně známý. Snad hrob? Nebo obětní místo před výjezdem na moře?

Z Käsebergy od rána pokračujeme sice stále nedaleko moře, ale reliéf břehu už nějakou dobu není tak úplně plochý. Před švédskou Skogdala míjíme po pravé straně na ohrazené pastvině opětovně velký kruh menhirů Ängakásen. A těsně na kraji městečka nalevo další prehistorickou záhadu. Poskládané větší valouny na téměř bezplevelné kruhové ploše o průměru asi 80m. Do vyvýšeného středu míří cesta vydlážděná velkými kvádry končící vstupem do hrobky.