Nepalem az do Annapurna base campu
Cestou necestou do Annapurna base campu
Ačkoli nepatřím mezi čistokrevné trekaře,který z cestovatelů by si nepřál stát z očí do očí nejvyšším osmitisícovkám světa.Na území Nepálu přezdívaném ,,střecha světa"se jich nachází hned osm z celkových čtrnácti.Výběr vhodného treku proto nepatří mezi nejtěžší, defacto tady nejde šlápnout vedle.Rozhodnutí ponechávám osudu a spojuji jméno a příjmení moji již nežijící babičky (Anna Purová) a dostávám se oklikou k místu Annapurna.
Dopravu do hlavního města Nepálu Káthmándú zajišťuje opět pětihvězdičkový www.qatarairways.com (když spadnout tak s nimi-jen pro zajímavost sedadlo-pasažér je pojištěno na 330 000Eur = 8 250 000Kč).Hlavním důvodem je však bezkonkurenční servis a cena 450Liber = 12 600Kč v hlavní turistické sezóně s odletem z Londýna.Nejtěžší překážka na cestě k výstupu do základního tábora Annapurny(4200m.n.m.) je pro mne zdělaní tohoto plánu moji těhotné manželce.Bohužel ani ideální využití nejlepšího načasování neodvrátilo moje skryté obavy z předčasného porodu a moje rodinka se následující den ráno rozrůstá o dvoukilovou Lindu.Možná jsem si měl z osudem pohrát trošku víc a pojmenovat ji třeba Anna.Vše nakonec z cestovatelského pohledu dobře dopadlo Linda má již dva měsíce,manželka si dnes na pár hodin odskočila na třídní sraz a já ležím v posteli hotelu Karma v Káthmándú a píšu tyto řádky.Bohužel Annapurna Base Camp (dále už jen zkratkou ABC) je pro mne již druhý den od příletu stejně daleko.Nepálci slaví druhý den svátek,kde teče doslova krev proudem,rituálně podřezávají ovcím a kozám hrdla.Autobusy vůbec nejezdí,ono toho tady ve městě vlastně nefunguje víc.Dát 100Dolarů = 1750Kč za jednosměrnou letenku do 200km vzdálené Pokhary je pro mne příliš velký luxus a až v páté cestovce prodávající lístky na zítřejší autobusy se na mne usmálo štěstí.Mají totiž poslední lístek.Nestojí však již 9Dolarů = 157Kč jako ostatní,ale 18Dolarů = 318Kč.Zajímavé, tady však normální,neopovažuji se protestovat.Smlouvání je zde absolutní nutností a ačkoli ho vůbec nemusím je i hodně zábavné.Konkurence hotýlku,taxíku,obchodu,agentur je tady tak obrovská,že není nic snažšího než se sebrat při nespokojenosti a jít o dům dál.Vše se dá koupit klidně hned v první agentuře,ale je dobré vědět kde je reálná cenová hranice.Nepál je v první pětce nejchudších zemí světa,průměrná denní mzda je 2Dolary = 35Kč a z toho se odvíjí ,jak levno tu je.První cenovou nabídku na ubytování v Káthmándú v turistické čtvrti Thámel jsem z 20i Dolarů usmlouval na 10Dolarů = 175Kč.Trekingové povolení do ABC+povolení IAAN jsou cenově pevně stanovena na 30 a 15 Dolarů = 520 a 260Kč stejně jako 40Dolarů = 700Kč za vstupní vízum na letišti.Největší položka 450Dolarů = 7870Kč je za 11dní služeb průvodce a nosiče v jednom.Pokud má někdo to štěstí a neřeší 150km chůze,3500m výškového převýšení,17kg na zádech a má spolehlivého parťáka v případě nečekaného výronu (myslím kotníku) výrazně ušetří.Osobně parťáka,nebo parťačku na tuto cestu jsem nenašel ani na hedvábné stezce a z čísel 150km,3500m,17kg mi vychází,že když se zbavím těch 17i kg je možné teoreticky zvládnout trek s chutí a optimismem.Cena 450Dolarů za nosiše je však tak obrovsky přemrštěná,že po větách ,,nejsem americký turista,nejsem vlastně ani turista jenom fotím" a náznaku,že se zvedám a odcházím do jiné agentury se dostávám ke konečné částce 150Dolarů = 2600Kč.Později při treku se dozvídám od průvodce,že z této částky dostane jen 80Dolarů = 1400Kč.Shánění průvodce,nosiče a povolení bych nyní dělal zásadně az v Pokhaře přímo s průvodcem(jsou jich spousty) v cenách kolem 100Dolarů za desetidenní trek k velké oboustranné spokojenosti.Večer si vyzvedávám v recepci hotelu Karma vystavená povolení do oblasti Annapuren (3 pasové fotky sebou) balím věci a cvičně hledám autobusák společnosti Greenline,abych ráno nepanikařil a nepřišel po odjezdu.Třetí den bych tu už nevydržel.Co se týče samotné návštěvy hlavního města nedoporučuji citově a hygienicky slabším lidem.Město má absolutně nepopsatelnou atmosféru (doposud jsem nic podobného neviděl) odpovídající ve všem pohledu zpátky minimálně o 100let.Kanalizace (pokud tu vůbec nějaká je) moc nefunguje.Jsou tu místa kde je takový smrad,že je potřeba nedýchat ( mnoho Nepálců nosí roušky), hromady odpadků naprosto všude, včetně hledačů.Nejhorší pohledy jsou však na mrzáky a žebrající děti v neobvykle silné koncentraci.Potkal jsem zde neuvěřitelnou tělesnou anomálii ,kdy muž měl jen jednu nohu a na obou rukou jen dva prsty (spíš pahýly palce a malíčku) přitom v zápěstích byly obě ruce přetočeny dlaněmi nahoru.Pohledy na nemocné a neuvěřitelně špinavé děti povalující se a žebrající na ulicích je ten nejhorší.Během dne mi 3× ty snaživější vytrhly z rukou PET lahev z vodou a lačně si ji lili do úst ,aniž by utekly.Pocit,že nedokáži všem pomoci třeba jen jablkem,nebo banánem je zdrcující.Většina dětí však prožívá dětství přiměřené k situaci v této zemi a pohledy rozjařených dětských očí nad nafouknutým balónkem přebíjí ty smutné.Během dvou dnů v ulicích a uličkách Káthmándú jsem potkával samé bezkonfliktní a příjemné lidi,kteří rádi poradili kudy kam,nabídli se jako průvodci (za bakšiš),a nebo nabízeli k prodeji téměř vše (od prasečí hlavy až po hašiš a marihuanu).Za návštěvu určitě stojí pro někoho možná trošku morbidní Pashupatinath,což jsou kremační gháty,kde nejstarší syn podpaluje otcovo nazdobené tělo položené na hranici.Tělesné ostatky se poté shrnou do řeky Bagmati,která se později v Indii vlévá do Ghangy.Hned u ghátu se v téže řece koupají děti,ty se zlatokopeckými sklony zkouší štěstí a na kus magnetu uvázaného na šňůře pročesávají dno a hledají zlaté zuby pozůstalých.Pro otrlejší povahy: ty tlumenné rány,které jsou při kremaci slyšet,vznikají puknutím lebky.Pryč odsud ,třeba na Durbar Square.Neuvěřitelné to místo,vydžel jsem tu sedět 4 hodiny a jen se koukat a fotit.Je tu cítit to stoleté zastavení asi nejvíce.Chrámy se pomalu rozpadají,prach,špína,odpadky,obrovský ruch prodavačů ovoce,slepic,kachen…..používání primitivních nástrojů, to musí člověk prostě vidět a hlavně cítit.
Cesta do Pokhary je spíš kapitola o utrpení,takže to zkrátím na to,že můj zadek je úplně na kaši a strašně se těším na těch 150km chůze,hlavně ne už nikde sedět.Nepálské silnice připomínají tankodrom s 30i cm hlubokými dírami,některé úseky postrádají asfalt úplně.Polstrované sedačky by se taky hodily. 200km jsme ujeli za 8 hod,což při výpočtu dává závratnou průměrnou rychlost 25km/h.Pozitiva na této cestě jen dvě a to výborný oběd formou švédů uprostřed cesty (v ceně) a krásné výhledy do údolí po celé cestě.
V Pokhaře mě čeká na nádraží asi 30 naháněčů,mám však již rezervaci z Káthmándú
a tak beru taxíka za 1,7Dolaru = 30Kč až před hotel Fischtail Villa na Laikside.Setkávám se s překvapivě mladým 20i letým průvodcem Devem a dolaďujeme poslední info před cestou.Odpoledne ještě podnikám krátkou procházku po Laikside štráse,poslední schoping,sušenky,vitamíny a v 19hod. se jde spát.V 1 hod.ráno však ještě koukám do stropu na rotující větrák,nervy docela pracují,přeci jenom jsem ještě nikdy takovou vzdálenost a výšku nešel.
1.den Phedi – Landruk
Ráno v 7 hod. odjíždíme taxíkem za 10Dolarů = 175Kč do Phedi,vesnice z které většina trekařů začíná svoji pouť do ABC. Dev je také trošku mimo a omlouvá se mi,že slavili nějaký festival do 2hod. do rána.Moji domácí slivovici s chutí odmítá. Prvních 30minut je brutální stoupání junglí,leje ze mne jak z vola a snažím se uklidnit,že to nemůže být tak celých 10 dní.Slunce už v 8 hod. pěkně pálí, je tak 25 st. a obrovská vlhkost.Poté se stezka naštěstí srovnává a konečně se dostávám do pohodovějšího tempa.Dnes máme namířeno do Landruku ,vzdáleného asi 7 hod. chůze.Úseky nádhernou tropickou junglí střídají terasovitá políčka s rýží,sem tam vodopád rovnou přez stezku….opravdová pastva pro oči.Poté co jsem jen o milimetr minul obrovský kravský lívanec (jdu v sandálích Teva), se začínám koukat i na cestu.Ve tři odpoledne jsme u cíle,šlape nám to skvěle jen počasí se pokazilo a začíná pršet.Ubytování je to nejskromnější co může být (co čekat za 1,5Dolaru = 26Kč). K večeři si obědnávám Dal Bath (nepálské národní jídlo) obsahující hromádku rýže zalitou čočkovu polévkou a brambor na kari s neidentifikovatelným zeleným listím.Všude kolem pobíhají malí špunti,jednomu dávám Bon Pari a za minutu jich tu je pět.Počasí se k večeru vyjasnilo apoprvé mám možnost vidět Annapurnu South tak z blízka,mám doslova husí kůži,je v reálu neuvěřitelně obrovská a rychle měním zažitý názor na horolezce.Také poprvé vidím kde leží ABC a kůže se svrašťuje ještě víc (na chvíli jsem o sobě zapochyboval). Kolem sedmé jdu spát,zítra bude těch 8 hod. daleko náročnější.
2.den Landruk – Sinuwa
V 6.30hod. klepe Dev na dveře jestli jsem ready,jsem,protože partička Asiatů z vedlejšího pokoje (dělí nás 2 cm desky s 1 cm dírami) vstávala už v pět.Platím účet 4,5Dolaru = 81Kč
(vždy ráno) za nocleh a jídlo a vyrážíme.Po půl hodině chůze dolů překračujeme po lanovém mostě řeku a začíná prakticky pernamentní výstup do Chhomrongu (tuto vesnici nezapomenu do smrti) ,který dosahujeme po nekonečných šesti hodinách chůze.Obloha je jako vymetená,teplota stále kolem 30i st. Z Chhomrongu do cílové Sinuwai je to už jen kousíček,vesnice na sebe krásně vidí,bohužel mezi nimi je dalši obrovské údolí.Dolů to jde,je to údajně 2500 schodů (už se těším až to půjdu zpátky z ABC), ale stoupák do Sinuwai už skoro celý visím rukama na trekových holích.Ještě že dnes končíme,dál bych to už asi nedal.Údajně nejtěžší den z celého treku je za náma a po teplé sprše usínám ve tři odpoledne ve svém pokoji jako malé miminko.Po třech hodinách jsem celkem svěží,mám hlad tak jdu pro změnu na Dal Bath.Paní domácí mi dává extra rýži,že prý jsem velký chlap.Na terase při západu slunce dopisuji deník a kochám se pohledem na osvětlené vesničky v tomto obrovském údolí.
3.den Sinuwa – Deorali
Dnešek nebude tak náročný oproti včerejšku,spíš postupně nahoru než nahoru a dolů,až do Deorali.Je tu už slušná kosa,po ledové sprše na sebe navlékám všechno co mám a stejně mi pořád mrznou prsty.Až sem (3200m/n.m.) jsem se vyškrábal v triku a sandálích,ale do ABC už to nepůjde.V lodgi měním plácačku slivovice za porci horkých nudlí s vejcem a extra teplou deku (můj spacák extrém 0 je málo) . S Devem plánujem na zítřejší den výstup do ABC,vyrazíme v pět ráno a odpoledne sestoupíme zpět do Deorali.Půjdeme jen na lehko (věci necháme v Deorali lodg) a nemusíme řešit nocleh v ABC kde je většinou plno.
4.den Deorali – ABC 4190m n.m. – Deorali
Tak na konec je to všechno úplně jinak,do ABC jsem dolezl přes obrovský kyslíkový dluh,navíc s obrovskou zimnicí,nevím jestli je to výšková nemoc,nebo prostě jen nemoc.To hlavní ale je,že nevidím vůbec nic.Vzdálenost kam oko dohlédne je tak 50m a přestože jsem si zakázal nadávat během celého desetidenního treku, zákaz porušuji a z mích úst se linou ty nejhrubší slova.Přece jsem nešel 5dni a 60km do prudkých stoupáků jen abych viděl zkur…mlhu.Měním plán a přes obrovskou únavu, zimnici a značné problémy s dychaním tu zůstanem ještě jednu noc,jestli se počasí neumoudří i přesto,že máme všechny věci v Deorali.Celou noc prakticky nespím,moje plíce jednoduše nestíhají a každý pátý nádech je tak hluboký,že se budím s pocitem,že je můj poslední.Je tu tak 50% kyslíku než dole a minutovou cestu na toaletu vydýchávám další dvě minuty.Ráno v pět vstávám a drápu se k moréně jestli bude něco vidět.Vypadá to nadějně,vracím se pro stativ a kolem šesté se obloha již krásně vyjasňuje.Slunce zajímavě osvěcuje vrcholky Annapuren a po 22 hod. čekání patřím s ostatními k nejšťastnějším lidem na světě.Před odjezdem jsem měl určitou vizi o horách,ale jak monstrózní Annapurny jsou v reálu si nikdo kdo je neviděl neumí představit.V 7.30 hod. se obloha opět zatahuje a vše se opět halí do mlhy,přesto s obrovským úsměvem od ucha k uchu opouštíme ABC a sestupujeme dolů do Deorali.S určitou lítostí míjíme trekaře směřující do ABC,které čeká stejně smutně zdrcující pohled jako mně včera.Až zde si uvědomuji jak nesmírně psychicky musí být odolní horolezci,kterým počasí nedovolí dosáhnout vrcholky hor a všechno úsilí a desetitisíce Dolarů za povolení a celou výpravu jednoduše spláchnou do ……V padesátých letech dva Američtí horolezci zůstali jen 50m před vrcholem sedmitisícové Machhapuchhare,od té doby je tato hora dokonce nikým nezdolána.V Deorali platím předešlí nocleh a sestupuji až do vesnice Bamboo a jelikož je teprve 12 hod. pokračuji až do Chhomrungu.Po zdolání 2500 schodů (tohle místo prostě nejde zapomenout) se ubytováváme v místní rodině.Domácí připravuje výborné palačinky s medem a ve 20 hod. odpadám únavou.
5.den Chhomrung – Tadapani
,,Easy wolk“ odpoledne začíná silně pršet.
6.den Tadapani – Ghorapani
Ráno pořád leje (monzun ještě neřekl asi poslední slovo) a tak čekáme. V 10hod. se obloha projasňuje a vyrážíme na čtyřhodinovou chůzi do Ghorapani.Po hodině znovu leje a z této relativně poklidné trasy se stává celkem komedie s bojem o zdraví.Stezka se změnila v rozmočené bahniště,rochníme se po kotníky v blátě a gymnastické kousky v podobě provazů a rozštěpů na sebe nenechají dlouho čekat.Kombinace zablácená bota a hladký kořen v lesních úsecích je ta nejlepší na zahnání špatné nálady z tohoto počasí.Do Ghorapani přicházíme doslova jako prasata,bláto mám i na obličeji,protože spoléhat se vší vahou na trekovou hůl se nemusí vyplatit.Závěr cesty je spíš brodění potokem v který se stezka proměnila.V lodgi si dávám teplou sprchu,dobrou večeři (rýže na kari s houbami a palačinku) , peru všechno špinavé oblečení a doufám,že zítřejší den bude stejně teplý a slunečný jako ty na začátku této túry.Veškeré věci co mám jsou již mokré(zapomente na učinost Goretexu) a být tu ještě tak dva dny můžu začít sklízet žampiony.Usušit zde něco je nadlidský výkon. 7.den Ghorapani – Poon Hill
Chčije a chčije už skoro 50 hodin.Pomalu se loučím s vyhlídkou na osmitisícovou Daulaghiri.Majitel chaty zatopil v krbu,takže jsem usušil všechny mokré věci,dočetl knížku a vybil MP4.Ráno jdeme ,ať se děje ,co se děje.
8.den Ghorapani – Poon Hill
Počasí se v noci umoudřilo a všichni trekaři v lodgi vstávají ve 4.30 hod., takže nejde zaspat.Všichni směřují přes průsmyk na vyhlídku Poon Hill.Jako ohnivý vlak se line tento průvod s čelovkami na hlavách do 40minutového stoupání.Dokonce jsou vidět místy i hvězdy a vše nasvědčuje,že se mi poštěstí i podruhé.V 6 hod. slunce opět rozehrává úžasnou podívanou,na vyhlídce je slyšet jen svištící vítr a nekonečné cvakání fotoaparátů na nádhernou osmitisícovou Daulaghiri.Cestou zpět mi moje pravé koleno už zcela jasně zvedá prostředníček a zkracujeme trek rovnou do Naya Pul.K této osmitisícové hoře se pojí kromě několika tragických událostí jedna celkem úsměvná,kdy Americkou výpravu v roce 1973 zásobovali potavinami leteckými shozy.Mezi laskominami nechyběli dvě lahve vína a živé kuře.Šerpové však nedovolili usmrcení kuřete na úbočí Hory,a tak jej výprava nesla zcela zaslepené sněhem,ochromené a s omrzlími pařáty až do Marphy,kde stejně skončilo na pekáči.
9.den Ghorapani – Naya Pul
Po osmihodinovém prudkém sestupu se ocitáme v typické nepálské vesnici,rozblácené ulice,pobíhající bosé děti,slepice sedí i v obchodech,zakopáváme o kachny……Na silnici odkud odjíždí autobusy do Pokhary odmítáme taxikáře za 25Dolarů = 430Kč a Dev se jako první drápe na střechu obouchaného busu (3Dolary = 52Kč).Pojedeme jako praví Nepálci,kteří vydrží sedět na střeše i 200km.Nezapomenutelná hodina cesty.
Pokhara – Káthmándú
Ubytovávám se v Iceland Guest Housu 7Dolarů = 122Kč hned naproti Fisch Tailu kde jsem bydlel předtím a kde mi odmítli noc za zkrácený trek.Ubytování v Pokhaře není potřeba opravdu řešit,hotelů a stylových tradičních restaurací jsou zde stovky.Za 3,75Dolarů = 65Kč dostávám takovou porci rýže a kuře na kari se zeleninou,že to ani nesním.Cestou zpět na Laikside potkávám Deva s Jošim (japončík z Tokia co se mnou bydlel v Ghorapani) a domlouváme společnou rozlučkovou večeři.Není však, až zas tak rozlučková jelikož druhý den v pět ráno zase Dev klepe na dveře mého pokoje a na motorce kterou půjčil od kamaráda, odjíždíme na 1600m vysokou vyhlídku Sarangkot ze které je nádherný výhled na jezero Phewa Tal a celou Pokharu včetně masivu Annapuren.Cirka tříhodinový výlet zakončujeme u 200m hlubokého vodopádu Devils Fool a u přilehlých jeskyní.Vstupné se pohybuje vždy kolem 0,3Dolaru = 5Kč. Zbytek dne relax pro moje kolena na břehu nádherného jezera,muzika,internet ….. prostě poslední den v Pokhaře.V sedm ráno se loučím se srdečným majitelem hotýlku Iceland a směřuji taxíkem za 2Dolary = 35Kč na turistický autobusák směr Káthmándú.Lístek jsem si koupil v jedné z mnoha agentur ihned po návratu z treku za 7,5Dolarů = 130Kč.Tentokrát se společností Bench Mark Travel.Město se teprve probouzí,ale na autobusové to opravdu žije.V 7.30 hod. odjíždí všechny turistické busy do Káthmándú a prodejci toho náležitě využívají.Proplétají se mezi turisty se všemi možnými suvenýr a protože jsem nesnídal zaujali mne jen ti s jablkovými,skořicovými …..koláči-vynikající.Do Káthmándú přijíždím ve čtyři odpoledne a cesta zpět je daleko zajímavější,mám polstrovanou sedačku a sedím na levé straně, takže pohledy do téměř 300–500m vysokých kolmých srázů jsou dech beroucí.
V Káthmándú se ubytovávám v Bag Packers Lodgi,asi 50m od hotelu Karma kam jsem se původně chtěl vrátit,ale nestihl jsem tam dojít,protože mě nalákal majitel tohoto hotýlku za 7,5Dolarů = 130Kč.Ještě se naposled vracím na pulzující Durbar Squar,vstupné už neplatím, je tam spoustu postraních uliček kudy se dá projít bez placení.Nakupuji poslední suvenýry,večeře v tibetské restauraci a jde se spát.Rušné uličky Thámelu mě probouzí v 8hod. a snídani v 10m vzdálené pekárně kde mají snad všechny druhy pečiva,závinů a jiných dobrot v cenách kolem 0,5D = 9Kč začíná můj poslední nepálský den,vlastně už jen půl den.Pozdě odpoledne se loučím s ulicemi Káthmándú a odjíždím taxíkem na letiště.Po důkladné dvojnásobné prohlídce,kdy musím vysypat z tašky všechny věci,mi stevard katarských aerolinií těsně před nástupem do letadla plní můj tajný sen.Palubní lístek v economické třídě zdarma mění z nepochopitelných duvodu za business třídu (alespoň jednou v životě).
Šampáňo a whisky teče proudem,tři chody vynikajících dobrot,LCD – 22 palců,ale hlavně postel v letadle – úžasné (pro snoby).Po šesti hodinovém letu s veselou přesedám v Dohá na letadlo směr Londýn.V letadle pro 300 lidí je nás jen 60 a skoro všichni zaujímají pozice na čtyř sedadle uprostřed.Jsou dvě hodiny ráno a usínám v leže i na této lince.Není to sice business třída,ale je mi to úplně jedno,protože snad nikdy jsem se takhle unavený a vyčerpaný z cest domů nevracel.
Závěrečné cenové sumary je celkem klasické,dostávám se na 40% ceny oproti CK,které nabízí podobné cesty v cenách kolem 60 000Kč.Celková cena 16ti denního pobytu a trekingu v Nepálu je 22 600Kč (letenka 12 600Kč + 10 000Kč utracených za průvodce a nosiče,dopravu,ubytování,stravu,suvenýry……prostě vše).
Fotogalerie
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Narchyang
Půjčovna autPříspěvky z okolí Nepalem az do Annapurna base campu
