Nizozemsko - Amsterdam - 1. část: trochu historie, prohlídka historického centra a kanálů, zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO

Město se rozkládá na bývalých rašeliništích, proto bylo založeno později, než ostatní nizozemská významná města. Přesto se zde u řeky IJ usadili první obyvatelé již před 3 tisíci lety. Na konci 10. století bylo zahájeno odvodňování bažin, farmáři se začali usazovat ve vzdálenějších místech od soutoku řek IJ a Amstel. Paradoxně oblasti pomohla povodeň r. 1170, kdy se řeka IJ proměnila v široké ústí. Zvětšilo se i maximální množství vody, které mohlo protéct řekou Amstel, přebytečná voda se tak lépe odváděla. Když se břehy vysušili, objevila se nová místa pro trvalé bydlení.
Řeky se staly důležitou vodní cestou. Tady v té době vznikla malá rybářská vesnice pravděpodobně už tehdy s názvem Amstel. Lidé provozovali hlavně dopravu, výrobu a obchod. Aby nedocházelo k dalším záplavám, byla ve 13. století postavena přehrada Dam. Jméno města bylo doplněno na Amsterdam (v překladu přehrada na řece Amstel) a stal se významným světovým přístavem a od 15. století i nejdůležitějším obchodním centrem Nizozemska. Aby se mohlo město rozšiřovat, musely se kvůli odvodnění kopat další kanály. Domy se stavěly na dřevěných kůlech.

Dnes je Amsterdam čtvrtým největší přístavem v Evropě a také hlavním, ale i nejlidnatějším městem Nizozemska. Žije zde nejméně 177 národností. Je tady velké množství vodních kanálů, které byly v srpnu 2010 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Právě kvůli nim je město označováno jako Benátky severu. Díky velkému množství hrází a vzniklých poldrů rozkládá se ve výši 2 m pod hladinou moře.

A právě tohle město si jdeme prohlédnout. Času máme spoustu. Řidiči si musí dát povinnou devítihodinovou přestávku.

Z Plzně jsme odjeli ve čtvrtek večer v 19, 45 hodin. Před 8. hodinou ranní už vystupujeme v deštivém Amsterdamu, ne příliš vyspalí, ale nedočkaví a zvědaví.

Řidiči nám zastavují u kanálu IJ, který spojuje IJmeer se Severním mořem a umožňuje tak lodní dopravu. V blízkosti je centrální vlakové nádraží, ale parkoviště tady není. Vystupujeme na okraji silnice téměř rovnou do pruhu pro cyklisty. Však také Katka stojí na druhé straně a pečlivě nás hlídá, abychom rozespalí neskončili pod nějakým kolem. To by byl nepříjemný začátek pro všechny. Povedlo se. Všichni jsme se shromáždili na bezpečném místě a řidiči odjíždí.

Již před týdnem v mailu a včera v autobusu jsme obdrželi informace, že se ve městě mohou tvořit skupinky max. 15 lidí a že průvodci nesmí používat mikrofony. Víme však přesně, kudy se bude procházet, kde bude sraz, dostali jsme i popisy jednotlivých zajímavých míst. Vše je tedy zařízeno tak, abychom se neztratili a abychom nepřišli ani o žádné důležité informace.

Od autobusu ještě do centra odcházíme společně, ale tady je tolik lidí, že zde naše skupina není nápadná. Procházíme obrovskou novorenesanční budovou centrálního vlakového nádraží. Ta stojí na třech umělých ostrovech, na 8687 dřevěných pilotech. Stavěla se v letech 1882 - 1884. Dalších pět let se však čekalo na zastřešení. Vlaky jezdí v suterénu, v nádražní hale je obchodní centrum, restaurace, WC. Vysoké štíty budovy jsou zdobeny alegoriemi námořního obchodu a symboly průmyslového věku. Budova má dvě vysoké věže s hodinami. Tak to vypadá na první pohled. Jenže hodiny na západní věži neukazují čas, ale jejich jediná ručička ukazuje směr větru.

Dál jdeme sice společně, ale už rozptýleně. Je samozřejmé, že Katka platit pokutu nechce. Procházíme přes velikou křižovatku, chvíli jdeme rovně. Většina domů ve starém městě pochází z doby zlatého věku Nizozemska, tj. z let 1588 - 1672 (letopočty jsou často vidět ve štítu), kdy nizozemský obchod, věda a umění patřila k nejuznávanějším v Evropě. O stavbu zdejších domů byl velký zájem. Aby bylo vyhověno velkému počtu žadatelů, směly se stavět jen domy úzké a vysoké - jsou max. 30 stop široké a 200 stop dlouhé. Na první pohled je nápadné, jak čelní stěna těchto domů je nahnutá do ulice. Úzké je totiž samozřejmě i vnitřní schodiště. Věci se proto do pater stěhovaly venkem po kladce - každý dům má ve štítu upevněný hák. Pokud by byla stěna rovná, hrozilo by její odření. Domy jsou i trochu barevné, jen v tom dešti to tak skoro nevypadá.

Ulice jsou úzké, ale jak je někde trochu místa, jsou tam květináče s květinami, převážně s tulipány.

Postupně přecházíme skoro přes všechny kanály, které byly v srpnu 2010 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Nejstarší je hned ten první - kanál Singel. Vznikl již kolem středověkého Amsterdamu, býval součástí městských hradeb. Ještě v letech 1480 - 1585 byl na okraji města, pak se město rozšířilo i přes tuto obrannou hranici.

Další je kanál Herengracht (Panský kanál), jehož stavbu si panstvo investovalo samo. Tehdy to bývalo exkluzivní místo k bydlení a zde stavěné domy se předháněly v nádheře a exkluzivnosti, často byly stavěné na dvou parcelách - zvenku však musely domy vypadat jako dva domy, i když uvnitř byly propojené.

Ještě přecházíme Keizersgracht (Císařský kanál), je nejširší a je pojmenovaný po císaři a patronovi města Maxmiliánu I., císaři Svaté říše římské, jehož korunu má Amsterdam ve znaku.

To už přicházíme k Prinsengrachtu (Kanálu princů). Je nejdelším zdejším kanálem. Jmenuje se po princi Oranžském, který pomáhal při zakládání Nizozemí.

Kromě těchto hlavních kanálů tu jsou ještě další menší kanály, které ty hlavní propojují. Pohled na kanály a mosty, které je překlenují je skutečně zajímavý. Jezdí tu výletní lodě různých velikostí, ale využívají je i místní. Zaparkovaných aut tu moc vidět není, ale přivázaných loděk a samozřejmě kol, těch je tu hodně.

Tento poslední kanál nepřecházíme, jdeme po nábřeží a najednou jsme u Anne Frank House (domu Anny Frankové). Myslím, že knížka Deník Anne Frankové je poměrně známá. Ta vznikla právě v těchto místech. V tomto domě Prinsengracht 263 měl otec této židovské dívky sídlo své firmy. Když měla rodina být transportována, svůj byt naoko chvatně opustila. Nechali zde jen vzkaz, že utekli do Švýcarska. Přitom se jen přesunuli do tajného úkrytu v podkroví tohoto firemního domu. Postupně zde na 78 m² žilo 8 lidí. Museli být potichu, neměli žádné soukromí, ani možnost vyvětrat, měli málo potravin a strach z prozrazení. To vše na ně doléhalo. Tyto dva roky popisuje v té době 13 - 15 letá Anne ve svém deníku. Často se v něm zmiňovala i o nedalekém kostele - z okna tohoto provizorního bytu viděla Anne jeho věž a odbíjení hodin pro ni bylo zdrojem útěchy.

V pátek 4. srpna 1944 si pro ně přišli ozbrojení příslušníci nizozemské policie. Někdo je udal. Věděli, kudy přesně jít. Otevírají tajné dveře v podobě knihovny. Všechny i se dvěma jejich pomocníky převezli do Osvětimi. Někdo zemřel v plynové komoře. Anne zemřela spolu se svou sestrou pár týdnů před osvobozením, v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen na tyfus. Přežil pouze otec Otto. Když se po válce vrátil do kanceláře, jeho sekretářka mu předala deník jeho dcery, který našla po odchodu gestapa a celou dobu schovávala. Nikdy se nezjistilo, kdo obyvatele úkrytu udal. Deník vyšel prvně r. 1947 a byl postupně přeložen do 50 jazyků, i do češtiny.

Muzeum Anne Frank bylo v prostorách firmy otevřeno 3. května 1960. Od r. 1997 je rozšířeno do moderní dostavby, takže hlavní vchod do muzea je z vedlejší ulice Westermarkt 20. Je zde stálá expozice Anne Frank a občasné výstavy, které varují před antisemitismem, rasismem a neofašismem.

Katka se tu s námi na chvilku zastavila, doporučuje nám další zajímavosti v okolí a upřesňuje místo, kde se sejdeme. Prší celou dobu, teď přímo leje a do toho stále fouká vítr, což je tady prý normální a věčné. Fotím a současně zápasím s deštníkem, aby se mi neotočil a současně se snažím, aby mi do foťáku nenapršelo. Je to docela složité. Ale fotit musím a doufám, že deštník tyto nápory větru vydrží.

Pokračujeme podle kanálu a z této strany obcházíme Westerkerk (Západní kostel), který byl postaven v holandském renesančním stylu v letech 1620 - 1631. Byl to jeden z prvních kostelů, které byly postaveny jako protestantské. Je 29 m široký a 28 m vysoký. Zajímavostí je, že má 36 oken. Jeho věž Westertoren (Západní věž) - dnes v lešení - je nejvyšší věží v Amsterdamu. Na vrchol ve výši 85 m se dostanete po 186 schodech. Na vrcholu je císařská rakouská koruna Maxmiliána I. Známá je jeho zvonkohra složená z 48 zvonů. Barokní varhany jsou až z doby pozdější - dříve nesměly v protestantských kostelech být. Je to jedna z nejvýznamnějších památek města.

Zde byl r. 1669 pohřben Rembrandt van Rijn. Jako nemajetný byl pravděpodobně pohřben poblíž severní zdi. Kdysi však bydlel ve zcela jiné čtvrti. Byl velmi úspěšný a bohatý a měl plno zakázek. Když mu zemřela milovaná manželka Saskie, začal malovat temné holandské krajiny a kupci již o tyto obrazy neměli zájem. Přišel osobní bankrot, byl nucen prodat svůj krásný dům, postupně i majetek. Poslední ranou byla smrt milovaného syna Tita. Zemřel rok po něm - osamocený a bez prostředků. A ještě jedna zajímavost - 10. 3. března 1966 se zde budoucí královna Beatrix provdala za prince Clause.

U jižní strany kostela má od r. 1977 svoji sochu před chvílí zmiňovaná židovská dívka Anne Frank. Před kostelem je od r. 1987 Homomonument - památník všem homosexuálům, kteří jsou pronásledováni pro svoji homosexualitu. Skládá se ze tří rovnostranných trojúhelníků z leštěné růžové žuly o délce strany 10 metrů. Jsou umístěny tak, že vytváří rohy většího trojúhelníku o straně 36 metrů, který je uvnitř vyplněn dlažebními kostkami. Jeden z malých trojúhelníků jsem před kostelem zaregistrovala, ty ostatní jsem přehlédla, možná právě proto, jak jsem zápasila s deštníkem. Navíc naše cesta směřovala na druhou stranu - na silniční most Engelschmanbrug, který byl postaven v 90. letech 20. století. Ve výhledu na památník nám pak překážel nedaleký most pro pěší.

Katka nám ukazuje další směr naší cesty. Vracíme se na chvíli zpátky do centra přes mosty po ulici Raadhuisstraat. Přímo proti nám je zadní strana Koninklijk Paleis (Královského paláce). Budova byla postavena v letech 1648 - 1655 na 13 659 dřevěných pilotech původně jako radnice. Interiéry byly dokončovány později a postupně. Když byl Ludvík Napoleon, bratr Napoleona Bonaparte, zvolen králem, přestěhoval se do tohoto domu a upravil ho v empírovém slohu. Od té doby plní funkci Královského paláce, ale až od r. 1936 patří královské rodině. Jejich hlavní sídlo je však v Haagu. Tuto mohutnou stavbu občané města nazývali osmým divem světa. Je to nejvýznamnější historická a kulturní památka zlatého věku Holandska, která je přístupná i veřejnosti.
Z mého pohledu je to zajímavá budova, ale svým vzhledem nás víc nás zaujala protější monumentální budova s věžičkami, okolo které jsem sem přišli. Byla postavena v letech 1895 - 1899 v novogotickém a novorenesančním slohu jako Hlavní pošta, nyní je tam nákupní centrum a restaurace.

Naproti - vlevo od Královského paláce je Nieuwe kerk (Nový kostel), který byl zasvěcen sv. Marii a sv. Kateřině. S jeho stavbou se začalo r. 1408. Je to 2. nejstarší zdejší kostel. R. 1645 byl tak zničen, že musel být postaven znovu - v novogotickém stylu. Tady se konají korunovace nizozemských králů, svatby členů královské rodiny i významné státní oslavy. Jsou tu hroby mnoha slavných osobností i členů královských rodin. Bohoslužby se zde nekonají, slouží k výstavním účelům, pořádají se zde varhanní koncerty.

Mezi kostelem a Královským palácem procházíme na náměstí Dam (Hráz), kam prý vedou snad všechny cesty. Je to prý samotné srdce města o velikosti 100 x 200 m. Název připomíná část městské historie. Tudy protékala řeka Amstel, přes kterou byla postavena hráz, aby čluny mohly doplout přímo do středu a tady vyložit zboží. Až později se hráz změnila na náměstí, které se v 15. století stalo oficiálním centrem města. Až do r. 1841 sem ještě pluly lodě, aby vyložily, příp. naložily své zboží. Pak byl kanál zasypán. Západní stranu náměstí tvoří Královský palác, který je z této strany přece jen hezčí a zajímavější.

 

Na jižní straně náměstí je muzeum voskových figurín Madame Tussauds. Je to první muzeum Madame Tussauds v kontinentální Evropě. Bylo založeno r. 1970.

Uprostřed východní části náměstí byl r. 1956 vztyčen památník National Monument on Dam Square. Je připomínkou masakru, který se zde stal 7. května 1945, krátce po konci 2. světové války. Němečtí vojáci zahájili palbu do davu lidí, který slavil konec války. Více než 100 lidí zraněno, 32 lidí bylo zabito. Památník po jeho okraji střeží dva lvi.

Tady máme opět sraz a možnost individuálních dotazů. Katka nám opět ukazuje, kudy máme pokračovat.

 

Náměstí Dam opouštíme jižním směrem po hlavní třídě Rokin. Jako poznávací znamení je sloup, u kterého máme odbočit vpravo. Pokračujeme úzkou uličkou k Begijnhof (Bekináži), kde je přístupný uzavřený prostor. Jenže vstupní kamenná brána je teď zavřená. Brána byla postavena r. 1574. Ve štítu je sv. Uršula, patronka amsterdamských beguinů. Cedule, kdy bude otevřeno, tu není. Katka nám však tvrdí, že je ještě brzy - je jen něco po 9. hodině, že určitě otevřou. Snad v 10 hodin.

Je to místo klidu skryté před ruchem velkoměsta. Uvnitř jsou menší domy, kde ve středověku bydlely bekyně. To je ženské náboženské sdružení uvnitř římskokatolické církve, které bylo založené ve 13. století v Nizozemsku pro ženy, které chtěly sloužit Bohu, ale nechtěly se odloučit od světa. Neskládaly řeholní slib, ale měly stejné povinnosti jako jeptišky, jen se nemusely zbavit svého majetku. Byly to většinou vdovy nebo svobodné ženy z bohatých a vážených rodin. Domy byly v jejich vlastnictví, věnovali se charitě, staraly se o nemocné a staré lidi, ale také vyráběly krajky a oblečení. Uvnitř areálu je kostel Englese Kerk a kaple Begijnhof Kapel. Ta je zasvěcená sv. Janu a sv. Uršule a byla veřejně přístupná. Po reformě v 17. století musely bekyně kostel odevzdat Angličanům, kteří jim vstup do něj zakázali. Později dostaly povolení, že si mohou postavit vlastní kostel, jen nesměl zvenku jako kostel vypadat. Tak vznikl ve 2. pol. 17. století Englese Kerk (Skrytý kostel). Postupem času stavba, vč. vnitřní kaple prošla různými přestavbami.

Jenže teď nic z toho nevidíme. Snad později. Téměř společně se přesouváme na náměstí Spui. Tady Katka navrhuje rozchod. Času je dost, děvčata z naší výpravy by si ráda zašla na kávu - v ulici Rokin byly kavárny již otevřené. A mezitím snad otevřou i Begijnhof. Ota kávu nepije, stále prší. Jdeme hledat, zda někde točí pivo. Bohužel v kavárnách nemají ani lahvové. Touláme se úzkými uličkami, nejdřív jdeme na druhou stranu náměstí Spui, procházíme na hlavní třídu Rokin, až jsme se dostali do další úzké uličky Sint Luciënsteeg, kde je otevřená restaurace Luciën’s. Na vývěsním štítu inzerují zdejší pivo Heineken, ale přes výkladní skříň vidíme, že tam mají píp víc. Jdeme dovnitř. Točí tam mimo jiné místní pivo Brand, belgické pivo Affligem a kalifornské pivo Lagunitas Ipa - ty jsme ochutnali. Mají jich tady však víc. Točí jen 0,3 l, já dost dlouho váhala, nakonec jsem si dala Ipu, ale na závěr ještě kávu preso machiato. Jsme tu spokojeni, je tu teplo, hezké prostředí. Problém nastal při placení. Nevím, zda to byl úmysl či omyl, ale v lokálu nás moc není. Chtějí po nás 44 Euro. Koukám na účet - zdá se nám to nějak moc. Na účtu je i jídlo - prostě naúčtoval nám útratu vedlejšího stolu. Po upozornění se ani nediví a s nepatrnou omluvou nám částku snižuje.

Vracíme se okolo Begijnhof, je už otevřeno. Jdeme dovnitř. Je to tady zajímavé, hezké. Nádvoří obklopují malé domy, je to tady udržované, jsou zde nízké stromy a okrasné keře. Ale vůbec to tady nedýchá historií. Englese Kerk je zavřený. Begijnhof Kapel je otevřená. Pouští tam po skupinách asi 15 lidí, fronta není velká, dovnitř jdeme za chvíli. Uvnitř je jednoduché, ale hezké zařízení.

V areálu je busta kardinála Van Rossum, socha Nejsvětějšího srdce Páně a socha bekyně. Tady je také starobylý zrestaurovaný dřevěný dům The Wooden House z r. 1528. Je to jeden ze dvou původních dřevěných domů, které stále existují v centru Amsterdamu. Tento je starší.

Samozřejmě jsme se zdrželi déle, než bylo v plánu. Skupina s Katkou už je samozřejmě pryč. Jsem ráda, že mám mapu v tabletu, takže pokračujeme dál sami podle plánu.

Nizozemsko - Amsterdam - 1. část: trochu historie, prohlídka historického centra a kanálů, zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO na mapě