Nizozemsko - Lisse - Květinové korzo - průvod alegorických vozů, vyzdobených tisícem řezaných květů

V poledne jsme opustili nádherný květinový park v Keukenhofu, protože houstnoucí dav nám vadil stále víc. Jdeme do Lissy, kde v půl třetí začíná průvod alegorických vozů Květinové korzo, jedna z nejvoňavějších slavností v Evropě.
Jeho počátek lze vystopovat ve 2. pol. 40. let 20. století. Po 2. světové válce lidé toužili po společenském životě. Ve většině vesnic v Nizozemsku byla celá řada slavností doprovázených hudbou. R. 1947 se pěstitel hyacintů z nedalekého Hillegonu rozhodl vyzdobit svůj valník - z tmavě modrých a bílých hyacintů udělal velrybu. Projel s ním jen krátkou trasu z Hillegonu do Lisse. To se zalíbilo starostům - to byl vlastně začátek tradice květinového průvodu. Během let se trasa přehlídky stanovila zhruba na 40 km.

Již ve středu je možno sledovat zdobení alegorických vozů. Na jejich výzdobu se spotřebuje vždy přes 1,5 miliony hyacintů a statisíce narcisů, tulipánů a dalších květin. Ty jsou přes noc uschovány v klimatizovaných halách, kde na ně stříká vodní mlha. Květiny tak stále vypadají jako čerstvé. Dnes má každý vůz svého sponzora, který platí návrh, konstrukci a materiál na jeho výzdobu. V pátek večer jede večerní osvětlený průvod městem.
V sobotu v 9.30 vyjíždí průvod přibližně dvaceti náklaďáků a třiceti osobních aut. Večer kolem 21.30 končí v historickém centru Haarlemu, možná Noordwijku. Jak jsem se snažila najít podrobnosti o průvodu, zjistila jsem, že pravděpodobně ta trasa není každoročně stejná. Nevím. Květinové vozy jsou na místě vystaveny až do nedělního odpoledne. Nejvíc turistů však čeká u Lisse, kterou průvod projíždí. Končí v Keukenhofu u květinového parku. Každý rok je při ukončovacím ceremoniálu vyhlášeno téma průvodu na další rok.

My to do centra máme asi 15 minut. Vpravo vidíme zajímavou snad kamennou budovu. Čteme, že je tam vstup zakázán, že je to soukromý majetek. Někdo tam chodí, my raději jdeme rovně dál. Až doma jsem zjistila, že je to zámeček - klasicistní venkovské sídlo, které bylo postaveno r. 1642. Je to jediná usedlost, která zůstala zachována, která nemusel uvolnit místo pěstování cibulovin.
Jdeme zatím stále prázdnými ulicemi obce. Už teď jsou na chodníku zábrany, takže vidíme, kudy průvod pojede. Zatím v mapě nehledám, kde je nějaká restaurace. Věříme, že ji najdeme.

Dopoledne jsme fakt měli štěstí, že nepršelo a svítilo sluníčko. Jak jsme přišli do městečka, začíná pršet. Já jsem nějaká zničená. Ota by nejraději šel rychle, má plno elánu. Já jsem po včerejšku stále nějaká unavená. Vleču se, rozhlížím se, občas fotím. Přicházíme na kruhovou křižovatku. Zábrany na chodnících odbočují vpravo. Vlevo vidíme nějakou věž, usoudili jsme, že by tam mohlo být náměstí a také restaurace. Jenomže věž se nám ztratila kdesi mezi domy. Ota jde stále dál kamsi do neznáma. To už koukám do mapy a brzdím ho, že restaurace jsou úplně na druhé straně. Stáčíme se vpravo a zpátky. Prší už jen chvilkami, takže nevíme, zda vůbec má cenu stahovat deštník. Než ho usušíme, zase prší.

Přecházíme přes hlavní silnici a pokračujeme dál. Konečně jsme v ulici Kanaalstraat, je tu spousta stánků, vpravo vidíme u chodníku zábrany. Jsme tady správně. Nedaleko půjde průvod. Je tu i několik restaurací. Otovi se líbí Funky Moose, mě je to jedno, jen už si chci někde sednout a najíst se.

Venku je zatím lidí jen pár, tady je poměrně plno. Přesto Ota objevil jeden volný stůl.

Už od průvodkyně Katky jsme se dozvěděli, že v restauraci budeme asi zklamaní, že tu nemají žádné místní speciality. Převažují burgry, tousty. Oblíbené jsou hranolky. Nabídnutému jídelníčku moc nerozumíme, i když je tam pod názvem napsáno, co v tom je. Já si po krátkém váhání vybrala toust se dvěma druhy sýrů - tomu jsem rozuměla. Ota cosi, co se mu zdá chutné. A k tomu samozřejmě pivo. Tam už byl výběr jedodušší. Sedíme, popíjíme pivo (já opět pšenici) a čekáme, co nám donesou. Ota dostal 2 x 3 půlkrajíčky opečeného chleba, které jsou naplněné vším možným i lososem a navrch ještě položeným volským okem. Jíst to neumí, nakonec to rozebírá a jí to po jednotlivých kouscích chleba. Já měla 2 velké topinky se sýrem a šunkou, s kečupem a zeleninou. Za cenu 10 a 12 Euro jsme nečekali tak velkou porci, klidně by nám stačilo jedno jídlo dohromady.

Oba jsme se přejedli, ale pochutnali si. Ota dal ještě jedno pivo. Jsou dvě hodiny. Lidé již zaplňují cesty podle silnice, kudy půjde průvod. Podle plánu by prý do obce měl dorazit v půl třetí. Pak bude nějaký program u tribuny (nevíme kde) a pak až bude pokračovat dál. Také jsme zaujali jedno místo - v mírné zatáčce, takže uvidíme krásně čelo průvodu, když ještě bude kus od nás. To jsem si myslela já. Ota, který má vždy skvělou orientaci, mi začíná tvrdit, že průvod půjde opačně. Blbne mne tak dlouho, až jsem se šla zeptat pořadatelů, kteří kousek od nás na chvíli zastavili. Potěšili mne - pravdu mám já. Přesto mi Ota stále tvrdí, že parkoviště s naším autobusem je na druhé straně.

V půl třetí již slyšíme nějakou muziku. Tam někde pravděpodobně bude ta tribuna. Jen nevíme, v kolik půjde průvod okolo našeho stanoviště. Po silnici střídavě projíždí policie, ale i cyklisté. Vše trvá nějak dlouho. Ještě v 15 hodin se nic neděje. To už zase vydatně prší. Když to konečně vypadá, že přestane, začíná znova. Zase přestává, vylézá sluníčko, jásáme. Chvilku. Za chvilku je zase zataženo a prší.

Nakonec to vyšlo. Přestalo pršet a náhle vidíme začátek průvodu. Ale to už je skoro 15,30 hodin. Vozy nejedou těsně za sebou, je mezi nimi dost velká mezera. Stačíme si je tedy krásně prohlédnout zepředu z boku i zezadu. Některé vozy jsou jen vyzdobené květinami, jinde jsou z květin udělané známé figurky, zvířata, lodě. Mezi nimi jdou asi 3x skupiny převážně bubeníků ve slušivých uniformách. Je to všechno nádherné. Ale těch květin, co se muselo natrhat. Je asi 16,20 - opouštíme naše stanoviště. Už nám začíná být chladno. Potřebujeme se trochu zahřát. Jdeme ve směru průvodu (i když Ota má stále chuť jít na opačnou stranu), jdeme stejnou rychlostí jako jede průvod. Na křižovatce u parkoviště stejně musíme čekat, až průvod skončí. Jsme na špatné straně, takhle se na parkoviště nedostaneme. Už však projely jen asi 4 vozy a je konec. Zábrany se hned odstraňují, davy míří na parkoviště. Naštěstí parkoviště autobusů je dřív. K osobním autům to mají dál.

Naštěstí jsme se cestou trochu zahřáli, ale štamprdlička to v autobuse zase jistí. Prevence musí být.

Sraz jsme měli domluvený na 17. hodinu, to jsme stačili všichni, ale vyjet je stejně problém. Silnice jsou ucpané. Jedeme krokem. Měli jsme naplánovanou zastávku u prodejny cibulek a semen, jenže tam zastavit nešlo. Je to tam obložené auty i lidmi. Katka to vzdává, omlouvá se. Nemáme čas někam jet zaparkovat a vrátit se sem, až bude volno. Nejdéle v 19. hodin musíme být v Rotterdamu.

Nizozemsko - Lisse - Květinové korzo - průvod alegorických vozů, vyzdobených tisícem řezaných květů na mapě