NORSKO LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ
Z rybářského centra Bodø jsme po náročné cestě z údolí Romsdal a bezesné noci, strávené v dostavníku (najeto cca 1000 km), trajektem vypluli vstříc souostroví Lofoty. Vůbec jsme netušili, co úžasného nás čeká. Už (100 km) plavba se ve chvíli, kdy z mořských vln začala vystupovat hradba strmých, ledovcem vymodelovaných štítů, stala obrovským vizuálním zážitkem. Přemýšlela jsem, jak v takovém prostředí mohou přežívat lidé… Po příjezdu se ale veškeré otazníky rozplynuly.
Matička příroda zde byla opravdu štědrá. LOFOTY (společně s později navštíveným ledovcem Svartisenem) považuji za jedny z nejatraktivnějších míst ve Skandinávii, která jsme měli možnost poznat. Tomuto vnímání přispělo poměrně slušné počasí a také dvě noci strávené ve stejném tábořišti (poprvé a naposled).
Vzhledem k rozsáhlosti skandinávské krajiny jsme museli oželet určitý komfort. Chatičky jsme sice měli luxusní, ale kufry jsme v nich na jedno přespání ani nevybalovali. Některé noci (přejezdy) jsme museli trávit v autobusu. Odměnou za tento kočovný život (najeto cca 6000 km) nám byly parádní zážitky !!!!
Lofoty (180 km dlouhý řetěz asi 80 ostrovů) se nachází na severozápadním pobřeží Norska, 250 km za Severním polárním kruhem. Ze západu jsou omývány Norským mořem a od pevniny odděleny Vestfjordem. Nedotčený kraj, spojený s vikinskou historií, je známý výraznou krajinou s dramatickými (velmi starými) horami, ledovci, otevřeným mořem, plážemi, chráněnými zátokami, jezery, loukami i bažinami. Právem patří k největším turistickým lákadlům severního Norska.
Lofotské souostroví je sopečného původu. Stopy osídlení Lofot sahají více jak 5 500 let do historie. Kdysi tu rostlo mnoho stromů. Lidé však většinu vykáceli a použili na stavbu lodí. V současné době dochází k obnově lesů.
Souostroví spadá do kraje Norland a má přibližně 24 500 obyvatel, kteří žijí na ploše 1 227 km². Lofoty se skládají z několika velkých ostrovů: Austvågøy, Vestvågøy, Moskenesøy a Flakstadøy a obklopeny jsou mnoha menšími ostrůvky a skalisky. Souostroví je zakončeno ostrovy Røst a Værøy. Hlavním městem je Svolvaer, nacházející se na ostrově Austvågøy.
Na východní části tohoto největšího ostrova Lofot se také nachází Higravstinden (1146 m.n.m.), nejvyšší lofotský vrchol. Štíty skal, strmě padající do moře, jsou častým cílem horolezců, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Na své si na Lofotách ovšem přijdou i cyklisté a surfaři. Velmi oblíbeným „sportem“?
a zároveň i únikem mužů (určitě ne pouze českých) je chytání ryb.
Lofoty jsou dostupné leteckou dopravou, trajekty a ze severu i suchou nohou (pneumatikou). Silnice E 10 (s mnoha mosty a několika podmořskými tunely) je spojnicí nejen mezi ostrovy, ale i (viz výše popsanou) propojkou na norskou pevninu.
Hlavním zdrojem místních příjmů je turismus a rybolov. V nížinných oblastech hraje významnou roli zemědělství, zvláště chov ovcí a skotu. Nachází se tu několik farem. Nejvíce obyvatel ale žije v rybářských vesnicích na pobřežích. Nelze si nevšimnout červeně natřených domečků, nazývaných RORBU (ror = veslice, rybářská loď, bu = žít či zůstat). Již v 11. stol. se rybáři vydávali na několikatýdenní plavby za obživou. Noci většinou trávili v těchto malých dřevěných chatkách, stojících na kůlech ve vodě. Obydlí jsou v současnosti typickým ubytováním pro turisty a tvoří důležitý příjem celého souostroví. Trvale obytné domy mají barvu žlutou.
Tradičním způsobem obživy je lov a zpracování tresek, které se zde při lednovém stěhování z Barentsova moře směrem na jih třou. Lofoty jsou pověstné největšími úlovky na světě (největší tresčí líheň je ve Vestfjordu). Ryby se suší na obrovských dřevěných sušácích. Sušená treska (Tørrfisk) je vyhledávaná po celém světě. Tresčí hlavy nás doprovázely skoro všude. Koupila jsem tento typický lofotský produkt a doma sdělila, aby kousali pomalu, vzhledem k jeho vysoké ceně. Gurmánská pochoutka se však vůbec nesetkala s pochopením, českým nosům neskutečně smrděla.
Po celou dobu pobytu nás na Lofotách doprovázeli ptáci, zejména rackové, kormoráni a kachny. Průvodce se zmínil i o existenci papuchalků ploskozobých, které tu kdysi konzumovali Vikingové.
Žhavá koule je v zemi půlnočního slunce od konce května do půlky července stále nad obzorem. Od počátku prosince do počátku ledna zlatý kotouč naopak nevykoukne vůbec.
I když se Lofoty nacházejí vysoko za polárním kruhem, klima je tu díky životodárnému Golfskému proudu, oteplujícímu vody Atlantiku, mírné. Bez tohoto proudu by byly studeným a jen velmi těžko obyvatelným místem.
Trajekt doplul do přístavu malého rybářského městečka MOSKENES. Odtud jsme se dostavníkem vydali po silnici E 10 směrem k našemu útočišti. Nebyla to obyčejná jízda, ale krasojízda nepopsatelnou krajinou. Za každou zatáčkou... za každým zálivem se nám objevovaly nové a nové obrazy a úžasné scenérie. Tolikrát byla touha zastavit (bus i čas) a vyběhnout zvěčnit tyto nádherné obrazy. Viděli jsme strmé hory, jejichž vrcholky působily divoce a nehostinně, písčitá i kamenitá pobřeží. I když tu za dobu našeho pobytu slunko zasvítilo jen na pár hodin, Lofoty hýřily neskutečnými barvami… odstíny modré a zelené byly prošpikované sytě červenou barvou bývalých útulen rybářů, stojících na dřevěných sloupech podél břehů rybářských vesniček.
Mířili jsme stále na sever přes obce Reine, Ramberg, Flakstad, Vareid, Napp. V Leknes jsme odbočili z E 10 doprava na malou silnici 815, která nás po asi 17 km dovedla do horami sevřeného a civilizací nedotčeného kempu Brustranda.
Bylo to nejhezčí ubytování z celého zájezdu. (vid.). Zůstali jsme zde následující dva dny. Večer jsme podnikali procházky a kochali se panenskou přírodou. Pánové nebyli lenošní s sebou na zájezd vzít rybářské náčiní. Úlovek byl parádní. Naše mladičké spolubydlící vymyslely šílený nápad. Zbuntovaly hromadnou koupačku. Vzhledem k tomu, že v ČR byla tropická vedra, těžko se bude věřit, kolik síly se muselo pobrat k ponoření do zdejších ledových vod. Teplota se pohybovala pod 10 °C. Maturitou jsem prošla, ale jen díky snaze neztrapnit se před ostatními blázny. Užili jsme si zde velmi silného (pro nás, Čechy, neznámého) jevu. V pozdních večerních hodinách žhavá koule rudě zbarvila okolní vrcholky hor. Záře nás vytáhla z teplých pelíšků. Vyskákali jsme v pyžamech ze svých příbytků a s úžasem zírali na tu parádu. Dobré ráno nám tu
dávaly krotké ovečky. Jejich zvonce byly nepřeslechnutelné.
Následujícího dne jsme vyrazili zpět na nejjižnější (třetí největší a prý nejzajímavější) lofotský ostrov Moskenesøy. Ledovcem utvářený terén propůjčil tomuto ostrovu mimořádnou krásu. Zaparkovali jsme v městečku REINE a vydali se k úpatí 448 metrů vysoké hory Reinebringen. Stezka začala před vjezdem do tunelu a byla nenápadná. Túra na vrchol hory je prý jednou z nejpopulárnějších. Cesta nebyla příliš dlouhá, ale velmi strmá. Na vrcholku jsme si dali panáka a s respektem sledovali tu nádheru, rozprostřenou pod námi (Reinefjorden, Kjerkfjorden, Reine, Sakrisøy, Hamnøy). Zajímavé bylo i tmavě zbarvené ledovcové jezero Reinevatnet, nacházející se 60 m nad hladinou moře. Panoramatická fotografie z tohoto místa se nachází v mnoha katalozích cestovních kanceláří. Škoda, že nebylo azuro. Majestátné štíty byly zahaleny těžkým mlhovým oparem.
Skutáleli jsme se dolů a dostavníkem pokračovali dále na jih ostrova Moskenesøy, do nedaleké vesničky s kratičkým názvem Å. Právě v této obci končí silnice krále Olafa (Kong Olafvs veg) – E 10 (vybudovaná v r. 1992). Velkou část vesnice tvoří rybářský skanzen a sídlí zde Norské rybářské muzeum a Muzeum sušených ryb. Žádné muzeum jsme nenavštívili, ale sušených smrdutých tresek jsme si užili vrchovatě. Vyběhli jsme nad vesnici a pokochali se výhledy do krajiny. Vyrazili jsme pak zpět na sever.
Šestikilometrovou zajížďkou z E 10, trasou vedoucí pod věžemi útesů, jsme se dostali do rybářské vesničky NUSFJORD (jedné z nejmalebnějších v Lofotech), ležící na JV pobřeží ostrova Flakstadøya. Lišejníky tu na okolních skalách hýřily všemi barvami. Prohlédli jsme si UNECSEM chráněný komplex původních budov. Skanzen nabízel rorbu (bydlícím turistům jsme při důkladné prohlídce div nevlezli do obýváků), rybí továrny, přístavní doky, obchod a další budovy. Parádní pokoukání, parádní atmosféra !!!! Následoval odjezd do kempu.
26. červenec byl pro mne svátečním dnem, protože po mnoha zakaboněných dnech konečně na pár hodin ráčilo vykouknout sluníčko. Vyrazili jsme do vesnice VIKTEN, nacházející se v severní části ostrova Flakstadøya. Vyběhli jsme nad vísku prohlédnout kamenný val vzniklý ledovcovou činností (morénu) a pohopsali kolem jezera. Náhle se roztrhala šeď a na modré obloze zazářily sluneční paprsky. Upalovali jsme zpět, dolů k moři. Vyzula jsem boty, vyhrnula nohavice, brouzdala se písčitou pláží a nechala si ledovými vlnami omývat nohy. Užívali jsme si přírodních scenérií a krásného počasí. Poté jsme se sešli v místní sklárně, kde nám byla předvedena ukázka výroby džbánu. Foukání nezkrotné skleněné hmoty bych přirovnala ke hře na hudební nástroj. Mistrovy zručné pohyby byly nedílnou součástí tohoto úžasného koncertu. Kromě možnosti zakoupit si pěkné a vkusné ruční (světelně i barevně zajímavé) práce, z nichž čišela neuvěřitelná energie, nám byly nabídnuty domácí vafle s kávou. Vládla velmi příjemná atmosféra, vůbec se nám odtud nechtělo.
Následovala cesta do BORG, kde jsem z povznesenosti na chvíli spadla na zem.
Během vikinské éry bylo ve Skandinávii postaveno mnoho osad se sídly vikinských náčelníků. V této vísce se nachází jedno z nejznámějších muzeí ostrova Vestvågøy. Na travnatém návrší byly kromě různých předmětů objeveny díry po kůlech, které tvořily kostru domu patrně jednoho z nejmocnějších norských náčelníků na území Norska. 83 metrů dlouhý a 8,5m široký dům byl zrekonstruován do své původní podoby. Lofotr Viking muzeum bylo otevřeno v roce 1995. V domě žilo několik rodin. Nacházely se tu i stáje a chlévy. Konzervovalo, vyrábělo a zpracovávalo se zde vše, co Vikingové ke svému životu potřebovali (jídlo, kožešiny, nástroje, zbraně, látky a další). Prostory muzea nám daly možnost ochutnat život Vikingů. Nijak zvlášť mě, bohužel, muzeum ani replika domu "nenadchla"… možná proto, že mi připadalo zbytečné v tento vzácný den (plný slunce) trávit čas uvnitř budov. Prošla jsem se tedy po naučné stezce, která končila v nedaleké zátoce. Právě odtud vyplouvala (s turisty) replika vikinské lodi Gokstad. O životě Vikingů nám sdělil spoustu zajímavých informací náš průvodce a hodně se načetlo i doma po výletě.
Vikingové byli ve své době nejobávanějšími evropskými predátory. Obratní a silní germánští válečníci, kolonisté, mořeplavci a stavitelé lodí byli zároveň i výbornými obchodníky, pastevci, řemeslníky a chovateli zvířat. Původ slova Viking se dá vysvětlit různě: vík – zátoka, záliv – fjord, víg – boj, bitva. Víke – kraj na březích. Vikingové obývali dnešní Skandinávii a Dánsko. Více než 500 let vyráželi na dobyvatelské výpravy po celé Evropě.
Dělili se do několika vrstev: otroci (nesvobodní), selský stav (rolníci, řemeslníci , sedláci, válečníci), jarlové (velkostatkáři, šlechtici) a král (moc).
Postavení žen ve společnosti bylo významné. Staraly se, společně se starci, otroky a dětmi, v nepřítomnosti mužů o chod domácnosti.
Otcové přísně střežili čest svých dcer. Děti byly vedeny k práci. Přes zimu Vikingové zpracovávali kožešiny (k prodeji) a tkali. Oblékali se velmi pestře. Byli považování za velmi čistotné (určitě však ne na dnešní dobu). Koupali se totiž jen jednou v týdnu – v sobotu. Potrpěli si na vzhledu a úpravě zevnějšku.
Vikingové uctívali velkou řadu bohů. Průvodce se za všechny zmínil o otci bohů – Odinovi, bohu války a moudrosti. Božstvu byli obětováváni lidé i zvířata.
Vikingové se nevyznačovali jen svými krvavými nájezdy, ale vytvořili působivý umělecký styl – mladší zvířecí ornamentiku (vidět leze např. na dřevěných stavbách či výzdobách lodí). S příchodem křesťanství bylo figurativní umění považováno za pohanské.
Průvodce hovořil též o vikinském runovém písmu (významném prvku vikinské kultury), které prý Odin daroval lidem. Runy byly většinou vytesány do kamene. Najít se ale daly i na předmětech denní potřeby a na zbraních.
Důvodem vikinských výprav (v 8. – 11. stol.) byl především nedostatek (poměrně nehostinné) půdy, také výbojnost, obchody atd.
Důkazem jejich vysoké inteligence byly lodě, které budovali od 8. stol. Úzké a pohyblivé langskipy (délka přes 30m), jejichž příď byla zdobena hadí (snekkar) či dračí (drakkar) hlavou, měli důmyslně vyrobené. Nepostrádaly pružnost, pevnost a symetričnost. Pomocí čtvercových plachet, vesel a zručnosti byli Vikingové na moři na těchto plavidlech nepolapitelní. Pluli rychlostí až 22km/hod. Díky mělkému ponoru dokázaly lodě proti proudu řek proniknout hluboko do vnitra zemí. Obchodní (a zároveň kolonizátorské) knarry (10. – 11. stol.) byly hůře ovladatelné, ale stabilnější a prostorově výraznější, uzpůsobené na přepravu zboží. Na těchto lodích téměř nebyla používána vesla.
Vikingové se plavili bez map a kompasů, řídili se, ve spolupráci s přirozenými polarizačními vlastnostmi kamene, sluncem a také např. havrany.
Byli také dobří bojovníci. Neměli uniformy, ale brnění, meče, štíty, sekery, kopí a helmy (samozřejmě bez rohů).
Od roku 780 ( a následujících 500 let) vyráželi na dobyvatelské výpravy po celé Evropě. Nebáli se smrti, k bojovnosti je motivovala víra v hojný posmrtný život.
Pohanští nájezdníci nejdříve prováděli pirátské výpady do vnitrozemí mnoha států (počínaje pleněním klášterů), později území kolonizovali. V konečném důsledku střet různých kultur změnil svět. Vikingy byly poznamenány např.: Francie (Normandie), Anglie, Británie, Irsko, Španělsko, Rusko, Blízký východ, Island, Grónsko. V americkém Newfoundlandu, v Zátoce medúz se našly pozůstatky vikinského osídlení (rok 1000), které tu krátkodobě existovalo. Předpokládá se, že by právě Vinland (země vína) mohla být legendární „novou zemí“, kterou objevil vikinský mořeplavec Leif Eriksson. Mimochodem Vikingové předběhli s objevem Ameriky K. Kolumba o 500 let.
Některé země Vikingové opustili a v jiných se smísili s původním obyvatelstvem. Jejich výpravy končily. Během 11. stol. Vikingové přejímali křesťanství a feudální systém. V samotné Skandinávii – Norsku, Dánsku a Švédsku vznikala království.
Od Vikingů zpět do současnosti…
Slunečný den jsme zakončili v Benátkách severu. (Nevím přesně, kolik oblastí je ještě takto nazýváno, ale o pár dnů později jsme zavítali do Stockholmu, který je takto charakterizován a o pár měsíců později do Benátek severu – tentokrát belgických). Rybářská vesnice Henningsvær leží na jižním cípu ostrova Austvågøy a na několika menších ostrůvcích spojených s Austvågøy mosty. Když jsme přijížděli do vesničky, zahlédli jsme ve vlnách moře radostně se cachtající norské děti. Palubní teploměr ukazoval +17 °C.
Henningsvær je typický lovem tresek. Pro svou malebnost je přístav oblíbeným místem malířů. Nachází se tu galerie a umělecké dílny - převážně sklárny s ruční výrobou skla. Dostali jsme rozchod. V půvabných křivolakých přístavních uličkách panovala uvolněná atmosféra. Hrála hudba, lidé seděli v kavárničkách a rybích restauracích a relaxovali. Vyběhla jsem kolem všudypřítomných dřevěných sušáků na nedaleký kopeček k vysílači a kochala se okolní krajinou. Po návratu do civilizace jsme se setkaly s děvčaty na venkovní terase kavárny a u výborného moku si užívaly dění ve vesničce a vzácných slunečních paprsků. Následující den se s námi Lofoty rozloučily prudkým lijákem. Lišácky jsme mu ujeli přes Vesterály až do Narviku.
2015
Články s výletem do Skandinávie související:
Ledovec Svartisen, Narvik, Vesterály, Lofoty - Svolvær. Laponci
Severní polární kruh, Trondheim - Nidaroská katedrála, Saltstraumenský malström,vodopád Slettafossen
Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen
Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
ŠVÉDSKO - Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra
Čerpáno z Wikipedie, průvodce Norska a Skandinávie a poděkování za informace Ing. Pavlu Ondrovi, CSc., průvodci
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Flakstad
Půjčovna autPříspěvky z okolí NORSKO LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ
