Obrázky z Norska – Babiččin obývák a Starožitník v Trondheimu – část první

001

Bylo – nebylo. Tak začínají pohádky, ve kterých bývá většinou král. V Norsku je také. Do Trondheimu za námi sice nepřijel, ale to rozhodně nemohlo pokazit naši norskou pohádku.

002, 003

Do Pekla ne, ale do Trondheimu. Z letiště, které je vzdálené 30 km, se lze do centra dostat rychlobusem, který je drahý, a ne zase tak rychlý, městskou autobusovou dopravou nebo vlakem. Poslední možnost jsme zvolili my a při cestě jsme projížděli zmíněným malým městečkem se zajímavým názvem, který jsem i se svojí chabou angličtinou přeložil.

004

Místo pana krále nás v Trondheimu přivítal poslední viking. Trochu byl asi naší návštěvou překvapen, řekl bych, že měl dokonce kamenný výraz. Při podrobnější prohlídce sochy se dozvídám, že „Poslední viking“ je také kniha, kterou napsal norský prozaik Johan Bojer.

005

O kousek dále jsme potkali dalšího norského vikinga. Jmenoval se Leiv Eriksson či Leif Eiriksson a byl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku. Informace však pocházejí ze ság, které kdosi zapsal. V jedné takové se uvádí, že se tento viking vydal spolu s dalšími na plavbu po moři na západ, až objevili zemi. Podle zmíněné ságy se místo jmenovalo Vinland. Podle průzkumů na místě samém by se mohlo jednat o nejsevernější cíp kanadského ostrova Newfoundland, kde objevili jedinou jednoznačně doloženou vikingskou osadu v Americe.

006

Nidaros (dnes Trondheim), byl založen koncem prvního tisíciletí, tedy na sklonku éry Vikingů. Kromě zmíněných dvou vikingů jsme tady již další nepotkali. I když kdo ví? Já vlastně ani netuším, jak by měl dnešní potomek Vikingů vypadat. Loupeživé nájezdy už patrně nepořádá a na bezbranné kláštery také neútočí. Určitě tady někde ve městě nějaký bude.

007

Poznávaní města jsme při pátečním večeru započali ve středověkém farním kostele Vår Frue, který se nachází v centrální části města Trondheim, kousek za náměstím.

008

Oltářní obraz, kazatelnu, sochy i další zajímavé věci lze spatřit uvnitř kostela, ale nás zaujal koncert, který se zde konal. Příjemná atmosféra, pohoda, líbilo se nám.

009, 010

Espresso House. Různé druhy kávy či kakaových nápojů i něco sladkého k tomu. Možností je v Trondheimu mnoho. Vždy příjemná a ochotná obsluha. Velký výběr, často je v nabídce i nějaká dobrota pro vegany.

011

Alkohol a Norsko. Norské království má sice jistá specifika pro konzumaci alkoholu, ale o čistou prohibici se rozhodně nejedná. Především je regulován prodej alkoholu v obchodech. Restaurací či barů jsme potkali v Trondheimu celkem dost a určitě to nebyly podniky pro abstinenty.

012

Nás zaujala například hospoda – bar jménem Mormors Stue, který se nachází v úzké uličce Nedre Enkeltskillingsveita. Babiččin obývák, jak lze název přeložit do češtiny, je příjemný a zajímavý podnik.

013

Několik útulných místností ve dvou patrech i venkovní posezení. Stoly, křesla, gauče či židle, jak u babičky.

014

Další velice zajímavý a útulný podnik se jmenuje Antikvariatet, což by mělo v překladu znamenat Starožitník. Hospůdka se nachází kousek od slavného mostu Gamble Bybro na ulici Nedre Bakklandet.

015

Kromě dobrého pití a ochotné obsluhy si tady člověk může půjčit knížku nebo hrát nějaké stolní společenské hry, kterých mají také dost. Zajímavý nápad.

016

Starobylý Trondheim, třetí největší město Norska, je také městem univerzitním. Necelým 200 tisíc stálých obyvatelů Trondheimu doplňuje víc než 25 tisíc studentů. Velká část z nich studuje na NTNU (Norges teknisk-naturvitenskapelige universitet – Norská univerzita vědy a technologie), jedné z největších univerzit v Norsku.

017

Nejznámější, velice krásná budova se nachází v části města Gløshaugen. Uvnitř mají studenti knihovnu, která je bohužel pro normální smrtelníky nepřístupná.

018

Ale je dobré si budovu obejít, jelikož i za ní lze spatřit mnoho zajímavého.

019

Při objevování kulturního a historického dědictví v Trondheimu lze jen těžko přehlédnout katedrálu Nidarosdomen, jejíž známost přesahuje hranice Norska. Jedná se o jeden z největších kostelů severní Evropy a jedinou hlavní gotickou katedrálu v Norsku.

020

Svatý Olav (Olav II.) byl vikingský král a dnes je to nejznámější norský světec. V roce 1015 se stal prvním národním králem, který ovládal moc po celé zemi, kterou se mu podařilo christianizovat. Ve třiceti pěti letech byl však zabit v bitvě u Stiklestadu. Osudová pro něho byla sekyra nepřítele, což je vyobrazeno na západním průčelí.

021

Podle pověsti při převozu těla Olava II. do Nidarosu bylo zjištěno, že je neporušené, tak byl prohlášen za svatého. Nad jeho hrobem postavili nejprve dřevěnou kapli, kterou brzy nahradil kostel. Poutní místo postupně nabývalo na významu, což vyústilo v letech 1183 až 1300 ve stavbu gotické katedrály.

Z výše uvedeného lze usuzovat, že katedrála je stará a něco pamatuje. Bohužel především velké požáry, které ji většinou velmi poničily. Občas se nacházela skoro v troskách.

022

A tak dnešní podoba katedrály je až z druhé poloviny minulého století. Například západní průčelí, dominanta katedrály, bylo dokončeno teprve v roce 1983, přičemž zatím úplně poslední kámen byl do stavby vložen…. Samozřejmě, že nebyl. Praví se totiž, že kdyby někdo takto stavbu katedrály dokončil, přineslo by to nejenom svatostánku, ale městu zkázu.

023

Západní průčelí zdobí 44 soch inspirovaných Biblí a norskou historií. Na průčelí chrámu našli své místo Adam s Evou, starozákonní proroci, archandělé, světci, Panna Marie, Kristus. Působivá je určitě také rozeta nad západním portálem.

024

Socha biskupa Sigurda drží košík, v němž jsou tři hlavy. Autor této sochy, Dyre Vaa, se při vytváření svého díla údajně nechal inspirovat obličeji třech norských architektů (Gudolf Blakstade, Herman Munthe-Kaas a Helge Thiis), se kterými neměl úplně nejlepší vztahy.

025

V severní věži na západním průčelí je umístěn nejtěžší zvon v Norsku. Alespoň to píšou, já ho nevážil. Za příznivého větru je údajně slyšet až na 30 km. To znamená například skoro až na letišti, ale tam jsme byli ráno a večer. Tudíž tuto informaci nemohu potvrdit.

026

Po reformaci byl chrámový poklad, relikviář i Olavova stříbrná rakev odvezeny do Dánska, kde vše roztavili a použili na výrobu mincí. Vnitřní dřevěná rakev zůstala na místě, ale byla zasypána zeminou. Tudíž se dnes přesně neví, kde jsou ostatky svatého Olava. Patrně někde v blízkosti hlavního oltáře.

027, 028

Kromě Olava je v katedrále pohřbeno dalších osm králů, což by mělo připomínat devět tesaných křížů.

029

Poutě do katedrály byly během reformace zakázány, ale postupně došlo k návratu poutníků, zejména k výročí úmrtí sv. Olava 29. července. Někteří z nich šli i několik týdnů po cestě z Osla do Trondheimu. A chodí dodnes. Existuje několik poutních cest, které mají jiný začátek, ale společný konec.

Pokračování: https://www.turistika.cz/cestopisy/obrazky-z-norska-babiccin-obyvak-a-starozitnik-v-trondheimu-cast-druha/detail