Od Salzburgu k Ennsu část 1.

Od Salzburgu k Ennsu 1.8.-2.8.2009

 

Delší dobu jsem se zabýval problémem, jak uskutečnit výlet s koly do Alpské části Rakouska. Dosud jsme dělali výlety spíše do bližšího okolí v pohraničí, nebo tak, že to bylo relativně dostupné od některé vlakové stanice na našem území a dále do vnitrozemí. Takže jsme takovým způsobem projeli některé části v Rakousku jako byl např. Kamptal (údolí řeky Kampu) v Horním Rakousku a posléze na etapy i okolí Dunaje s převážnou cestou po Dunajské stezce postupně od Řezna až po Vídeň. Po internetu jsem si ověřoval různé možnosti Dopravy tak i reference o cyklotrasách v Alpách, až mě volba přivedla na cyklotrasu Ennsradweg. Původně jsem uvažoval i o možnosti využít autobusovou Dopravu s CA Jenda, která provozovala linku do Vysokých Taur a do Cortiny d'Ampezo, ale ta byla letos zrušena (nebo přerušena), tak jsem vymyslel variantu s cestou přes Salzburg.

Před odjezdem jsem si ověřil na nádraží cenové relace ohledně jízdenek a vyšlo mi, že lépe je si koupit jízdenku přes Česko a v Rakousku na tamější dráhy přes internet. Měl jsem naplánovaný odjezd na sobotu 1.8.2009, s tím, že využijeme tarif SoNe+, který platí po celém Česku i na rychlíky a expresy a umožňuje poměrně levnou Dopravu přes celou republiku. (původní taxa byla asi 390,- Kč na 1, takhle to máme ve dvou za 225). SoNe+ platí většinou u mezinárodních vlaků do první zastávky v cizině, v našem případě to tedy bylo Summerau, přes internet jsem tedy nakoupil jízdenku pro dva lidi do Salzburgu, asi za 32 Euro. Mezinárodní jízdenka od ČD by byla asi za 1490,- čili rozdíl je patrný. No to by už k nástinu stačilo.

Máme teď tady výluku, takže musíme vstávat brzo a v půl páté ráno ještě za šera vyrážíme do Zábřehu. Vlak nám jede o půl šesté což v pohodě stíháme. Expres ze Starého Města u U. Hradiště nám kola bere, jen musíme připlatit něco za povinnou rezervaci pro jízdní kola, což je snad jediná komplikace. Vlak na štěstí přijíždí včas na nádraží ve Vršovicích, před kterým ještě kolega Slávista radostně zdraví svůj Svatostánek. Asi po 20 minutách přijíždí rychlík na Budějovice, nasedáme i s koly a jede se dál. I v tomto rychlíku je povinná rezervace na kola, inu jižní Čechy jsou u nás turistická lokalita 1. třídy, tak proč by to dráhy nevyužily (pozn. Povinná rezervace na jízdní kola je od 1.4. do 31.10 - čili čundr na kole je nejlepší v zimě!). Do Budějovice se teď spravuje koridor, ale naštěstí nějaké velké zpoždění nebylo takže jsme přijeli včas. Díky tomu máme víc jak hodinu času na poslední občerstvení u nás. Když občas zajíždím za svým spolužákem do Budějovic, chodíme vždy u nádraží do takové pěkné ožrávárny hned za rohem (tuším že U Čepu nebo Lípy?). Paní servírka má evidentně radost a kolegovi věnuje část příboru, když zjistil, že doma nechal lžičku a neměl by čím vyjídat konzervy. Kulajda a několik Staropramenů nás hezky nasytilo, načež se vracím na nádraží ke spěšňáku do Lince. Vlak je tvořen asi 3 českými vagóny a rakouskou lokomotivou, je to ten slavný Taurus.

Mezinárodní vlak F.A. Gerstner (podle stavitele koňky) je tedy spíš osobák, na české straně staví snad všude, naštěstí je ale hezky, krajina je pěkná, tak se můžeme i déle kochat. Většina cestujících vysedá v Rybníku, což je stanice před Horním Dvořištěm a pak už je Summerau. Vytahuju si výtisk z počítače, což má být ta rakouská jízdenka, a skutečně, v pohodě, rakouská průvodčí nám to pěkně oštípne, ještě pořád mají takové ty kleště, u nás snad všichni průvodčí mají tu obyčejnou trodatku... no a ani za kola od nás nic nechce. Posléze dorážíme do údolí Dunaje a podle továren (hlavně chemiček) poznáváme Linec, kde jsme ostatně už byli, takže hlavně nepřehlédnout dóm, ale ten má věž asi 129 m, takže se nedá přehlédnout. Na přestup v Linci máme asi půl hodiny, naštěstí na nádraží mají velké výtahy k nástupištím, tak se s koly dobře proplétáme. Podle schématu řazení vlaku odhadujme místo, kde by mohl být zavazadlový vůz, mají to celkem dobře vymyšlené - nástupiště je označena písmeny na sektory a na řazení vlaku je to rovněž namalované a nakonec to i celkem sedí. Jen nás trochu zaráží zvýšený počet policistů na perónu, ale podle všeho Linečtí jedou asi na fotbal do Salzburgu, večer bude liga. Místo k sezení celkem v pohodě najdeme, přisedáme si do kupé ke dvěma Slovenkám, jedou prý pracovat asi do Innsbrucku (nebo tam někam), co tam budou pracovat jsme radši nezjišťovali. Vlak je pohodlný koleje dobré je to spíš jak naše jednička než dvojka, zastávka je jen jedna asi po 15 minutách město Wels, po hodině už je Salzburg. Výstup i vyzvednutí kol bylo bez problémů a navíc jsme něco ušetřili...

Připevňujeme tedy brašny na nosiče a vyrážíme na průzkum. Na malém íčku si bereme plánek města k orientaci. Nejdřív jsme se chtěli podívat na nějaké místo k noclehu, než vyrazíme do města, je už odpoledne a máme v plánu si udělat noční prohlídku města. Při občerstvení v jednom z Lidlů konstatujeme, že i Rakousko začíná být muslimskou zemí, nebo jsme v nějaké mohamedánské čtvrti. Projíždíme nějakým parčíkem, a nakonec se nám i některá místa líbí, takž se vracíme a míříme do centra. Nebudu uvádět přesný seznam památek co je v Salzburgu k vidění, lze to najít všude možně, spíš jen tak namátkou jak jsme co navštívili, či jaký to u mě vzbudilo dojem.

První větší zastávku děláme u zámku Mirabell, je to snad sídlo radnice, před ním je nějaký pseudogotický kostel z konce 19.století (sv. Doplním). U zámku je údajně nejkrásnější rakouská zámecká zahrada a asi je to pravda, u určitě je hezčí než u Schönbrunnu i když u Belvederu ve Vídni je taky pěkná. Zahrada je rozdělena na několik částí, je tu řada soch (např kašna s Pegasem), vodotrysk, různí podle všeho antičtí hrdinové a galerie trpaslíků. Trpaslíci se trochu podobají těm z Nového Města nad Metují od Matyáše Brauna, buď byla tenkrát taková móda, nebo se musím podívat na fotky co odtamtud mám. Ostatně, ještě o nich asi něco napíšu.

Naproti tomu nějaké ty Venuše nebo které to bohyně asi stály modelem spíše místní selky, rozhodně fyziognomie neodkazuje zcela na antické proporce...

Od Mirabellu dále pokračujme k centru, kolem městského divadla a náměstíčka s kostelem Sv. Trojice. Pomalu se blíží večer a Salzburg je plný návštěvníku ve společenském šatu - minulý týden začal zdejší slavný festival,takže je ve městě spousta koncertů a vystoupení. Hlavní centrum města je na opačném (levém) břehu Salzachu, tak jej překonáváme. Salzach je tady opravdu velká majestátní řeka, klidně srovnatelná i s Vltavou, průtokem i možná větší i když užší, Vltava je v Praze hodně zregulovaná.

Uličkami a náměstími směřujeme k dómu, ale přímo k němu se už nedostaneme, je tu postaveno velké hlediště a večer se bude konat představení tak už je prostor uzavřen. Procházíme tedy různě k františkánskému kostelu (klášter), převážně gotické stavbě, dále ke Kolegiálnímu kostelu, pevnostní bráně s tunelem, kostelu sv. Marka aj. Samozřejmě že jsme našli i Mozartův rodný dům. Z vyhlídky pod Kapucínským vrchem na protějším břehu pořizujeme pár snímků již téměř nočního města, samozřejmě i s pevností Hohensalzburg, která městu vévodí a na kterou bych málem zapomněl, při tom je vlastně vidět odevšad. Pak ještě několik záběrů ve Starém městě a jedeme se ukempovat. Po chvilce nejistoty, jsme nakonec zvolené místo našli, Salzburg má asi 150 000 obyvatel, takže to není obrovská metropole, věděl jsem, že jsme jeli kolem nějakého potoka, takže stačilo nakonec sledovat Salzach a pak správně odbočit.

Je dosti horko, tak jsme nakonec ani nerozbili tábor (nestavěli stan) a spali pod širákem. Ráno snídáme převážně z dovezených zásob, je přece jen neděle, Rakousko je katolická země a tak světí neděle. Ostatně taky si myslím, že by u nás mohlo být klidně v neděli zavřeno, z hlediska spotřebitele je to sice určité omezení, ale nakonec že bychom si těch výhod kapitalismu museli užívat za každou cenu pořád, když nám ho 40 let upírali, tak teď to asi musíme dohnat.

Tak ještě nějaká hygiena (na to si vždycky někde musíme předem nabrat vodu do láhve). A razíme zpět do města, směřujeme hned k řece, že by mohly být nějaké pěkné záběry, a něco vidět je, navíc ty hory co jsou za Salzburgem, no paráda. Ještě jednou zajíždíme přes lávku ke sv. Markovi, kde jsou i zajímavě postavené domy přímo pod skalním masivem a pak ještě jednou na zahrady Mirabell, abychom něco nafotili s opačně stojícím sluncem. Před dalším výstupem na vyhlídku u Kapucínu se zastavíme v kostel Sv. Trojice - tam je možno nakouknout přes mříž. Po zkušenosti z předchozího večera necháváme kola zamklá u brány před vstupem na Kapucínskou vyhlídku, poněkud komicky působí značka se zákazem vjezdu a povolením pro vozíčkáře - výstup je totiž značně strmý a nevím, jak by to invalida na vozíku zvládl - každopádně by měl mít nějaké opěrné zadní kolečko (minimálně). Je krásné počasí a panorama Salzburgu jo opravdu výsostné, každopádně to je jedno z nejhezčích (Středo)evropských měst, téměř italského vzhledu.

Dále pokračujeme do centra, mimo jiné do in fo centra, které nám však připadá poměrně chudé (rozhodně známe lepší, ale podobné je to i třeba ve Vídni, tam taky nic moc). K Salzburgskému dómu se teď už dostaneme, ale horší je to s prohlídkou, je mše, ale aspoň parádní. Myslím, že to bývá jen v době festivalu, na kůru je celý orchestr a vynikající sbor, takže se konají takové ty hrané a zpívané mše (na plakátech bylo i uvedeno o co šlo, ale to jsem si nepoznamenal), rozhodně ta hudba se v tak obrovském kostele nese....

Vyrážíme tedy na hřbitov. Skutečně zdejší hřbitov patří k jedněm z turistických atrakcí města. Jedná se o tzv. Petrský hřbitov, který je doslova hroby přecpán a kupodivu působí i vesele, i přes značně bizarní výjevy na některých náhrobcích. Zde jsme se tedy rovněž chtěli podívat do kostela sv. Petra, ale i tady je mše, tak jsme zkusili opět ten Dóm a tady jsme dorazili na konec mše, takže se na interiér nakonec dostalo, ovšem jen chvíli. Kostel je to pěkně velký a honosný, ale po chvíli zase zazvonil zvonec a je další mše, to nejhlavnější jsme snad stihli. Tak zpět na Sv. Petra, tady už taky skončili a dál už nepokračují, máme tedy už víc času.

Větší část toho, co jsme chtěli vidět ve Starém městě máme hotovo, stoupáme tedy k pevnosti Hohensalzburg, je to tedy pěkný kopeček, u brány zjišťujeme , že vstupné platí už od ní a přece jen to je prohlídka asi mna dlouho, takže na hrad asi nepůjdeme, ostatně si ale plánujeme, že příště určitě jo, rozhodně bych se do Salzburgu ještě někdy rád podíval, opravdu je to krásné město. Ještě se podíváme ke klášteru Benediktinek s gotickým kostelem a vracíme se k městskému muzeu, kde jsme měli schovaná kola. Ještě předposledně se vracíme na pravý břeh Salzachu, kde chceme navštívit druhý z turistických hřbitovů (Štěpánský), je vystavěn do čtverce s ambity, má to být ve stylu italského Santo Campo. Stínu v podloubí kolega využívá k odstranění drobné vady na svém stroji, mezi čímž si prohlížíme náhrobky. Asi nejznámější je jméno Leopolda Mozarta, otce slavného skladatele, jehož hrob snad ani není přesně znám (umřel při epidemii cholery).

Pak tedy již naposledy ve městě překonáváme Salzach a vyrážíme z města. Nejdřív jedem po výpadovce na jih k zámku Hellbrunn, manýristická stavbě, připomínajícím francouzské zámky. Je tu velký park, zoo a velkou atrakcí vodní hrátky. Bohužel vodní hrádky pomalu začínají i na obloze, takže se občas musíme skrývat. Další cestu se snažíme držet Taurenské cyklostezky (údolí Salzachu). První významnější osadou je městečko Hallein, jestli jsem se nepřehlédl, tak podle plakátu byl odtud varhanář Franz Gruber (Stille Nacht Muzeum, Gruberplatz, ), ostatně dle internetu to je pravda. Pomalu pokračujeme pokud déšť dovolí před městečko Kuchl, kde stavíme stan na pěkné loučce kousek od cyklostezky, asi 30 m nad řekou.

1.
2.
3.
4.