Od Salzburgu k Ennsu – část 2

Od Salzburgu k Ennsu - část 2. 3.8-4.8.2009

 

V noci trošku zapršelo, ale ráno se zdá, že déšť pokračovat zatím nebude. Než Marek vyleze ze stanu, procházím se trošku po okolí a pořizuju nějaké záběry. Obloha je dosti podmaračená, takže žádná velká panoramata to nejsou. Během další drobné opravy se pokouším vysušit stan, což se mi i částečně daří. Kolem půl deváté jsme sbaleni a pokračujeme v cestě. První osada je městečko Kuchl, první větší zastávku děláme až v následujícím Gollingu, kde po vyplenění Info centra shlížíme na kostelík a hrádek. V trafice jsem koupil nějaké pohledy, a něco poslal domů. Za Gollingem následuje první větší kopeček k sedlu Pass Lueg (převýšení jen asi 70 m a sjezd zpět do údolí Salzachu. Tady je to ta pravá horská dravá řeka, kaňon se skalním korytem, to bude určitě jedno z míst, které znají naši raftaři.

Údolí se postupně rozšiřuje a otvírají se nám pohledy na okolní hory, jsou to více než dvoutisícovky, takže jestliže my jsme zatím v nějakých 500 m nad mořem, je to pěkné převýšení, na jeden z okolních vrcholů vidím stoupat lanovku, měl by to být tedy Tiroler König (2322m), v údolím pod ním se před námi objevuje HRAd HOHENWERFEn, který je podle všeho velkou turistickou atrakcí (zaplněné parkoviště), podobně jako na Hohensalzburg i na něj je vybudována lanovka. V městečku Werfen si dáváme polední občerstvení, zdejší obchod má otevřeno přes poledne, což nemusí být všude v Rakousku jisté (pokud nejde o nějaký velký supermarket, či město, tady je však turistická oblast). Další zastávku máme v části Pfarwerfen - i podle názvu se asi jedná vlastně o souměstí (nebo souvesničí?). Začíná zase pršet, takže se chvilku zdržíme u kostela a obecního Infocentra se sociálním zařízením. Odpoledne asi bude nějaká slavnost, protože se začínají scházet nějací okrojovaní pánové v pumpkách s klobouky a různými šavlemi či hudebními nástroji. Před Bischofshofenem vidíme v kopci budovu kláštera Kreuzberg, tam už však nemíříme, krásným mostem naše cesta překonává Salzach a odbočuje do údolí potoka Fritzbach. Hned na začátku údolí se nad námi klene vysoký silniční most. Měli bychom stoupat, ale převýšení je velmi mírné, na prvních 5 km je to jen něco málo přes 60 m a ani dále není kopec nijak zvlášť krkolomný. Vzhledem k pokračujícímu dešti se zastavíme v Hüttau, kde by měla být nadmořská výška 709 m. Snad až po 5 km nastává něco jako kopec a překonáváme nejvyšší bod 865 m u obce Eben im Pongau, zde se cesta stáčí k jihu a přijíždíme do plánovaného Ennstalu. Podle trasování Ennské stezky nám bude chybět asi prvních 20 km od jejího začátku ve Flachau. Z cesty je krásně vidět velká továrna, na které je napsáno Atomic - ano je to hlavní centrála firmy v Altenmarktu.

Tady ještě stíháme otevřený obchod, tak nakupujeme nějaký proviant na večer i ráno, pokračujeme k Radstadtu, ale jak zase prší tak si stavíme stan na louce u jednoho z četných seníků, kterých je kolem celá řada.

Přes stan v noci slyšíme, jak nám déšť sílí a jak ráno vidíme i slyšíme, pokračovat bude dosti dlouho, což značí, že na kolo to nemá cenu. Ještěže mám sebou na rozdíl od Marka pláštěnku, tak se nějakou dobu poflakuju před stanem, abych nechytnul nějaké proleženiny, nakonec se však zase natáhnu. Až dopoledne se zdá, že déšť trochu poleví zvedá se i trochu vítr, aby vysušil stan, tak nakonec po třetí hodině vyrážíme do Radstadtu. Je to příjemné historické městečko s hradbami a baštami. Ještě i tady nás potrápí nějaké přeháňky, takže na další cestu razíme až po šesté hodině, zatím po cestě, tady je Ennská cyklostezka ještě většinou po polní cestě, tak abychom se moc nezaflákali a navíc je to i rychlejší. K našemu (ne)milému překvapení je asi po pěti kilometrech cesta suchá, takže to vypadá, že tady tak dlouho nepršelo, stačilo se kouset překonat a mohli jsme mít najeté nějaké kilometry, které budeme muset dále dohánět. Má to svou logiku, nad Radstadtem začínají vysoké alpské hory - třítisicovka (Dachstein), tak se tam asi od západu všechno zarazí a musí se vypršet, tady víc na východě je asi trochu srážkový stín. U vsi Pichl vidíme první lanovky, kousek od cesty, tady se údolí zužuje a následuje příjezd k slavnému horskému středisku Schladming, v jehož okolí je řada známých sjezdovek. Víceméně odhadujeme která trať z mraků je která slavná sjezdovka, mužský sjezd patří údajně mezi 3 nejtěžší tratě ve Světovém poháru, já tak znám ten vrch Planai, pod ním si zjišťujeme že 10. ledna 2010 se tu pojede večerní slalom žen a v roce 2013 bude Schladming dějištěm mistrovství světa v Alpském lyžování. Někde v protějším svahu spíš tušíme než vidíme nějaké vysoké štíty, pod nimi je za postraním hřebínkem Ramsau, tam vždy s oblibou jezdila Katka Neumannová, když jezdila trénovat na Dachsteinský ledovec. A protože jsme češi, překládáme si tuto obec do nám známého výrazu Ramzová (stejný německý název má známé středisko v Jeseníkách).

Už se začíná smrákat, takže stanujeme u obce Haus, asi tu mají taky nějaké lanovky, podle plakátů tady bude také nějaký závod SP. Stan si stavíme zase u jednoho bývalého seníku, místní zemědělec v něm parkuje traktor, což využijem k podobnému účelu, když si tam strkáme kola. Jak zjišťuju po předešlém dešti mě navrhlo nějaké šatstvo, naštěstí už použité, tak ho v tom seníku rozdělávám na sušení, ačkoliv tuším, že mi to do rána moc neuschne.

1.
2.
3.
4.