Od Salzburgu k Ennsu - část 3.

Od Salzburgu k Ennsu - část 3.  5.-6.8.2009

 

Během noci párkrát na stan zaťukal deštíček, ale už to nebyla žádná průtrž, ráno je sice zatažené, ale zdá se, že nás žádné srážky už nečekají. Díky větříku nám celkem i schne stan, takže můžeme celkem brzo vyrazit.

Jak už jsem uvedl, je zataženo tak zkouším různé přechodové filtry co jsem si vzal na foťák. V takových mizerných podmínkách se aspoň částečně z fotky dá vytvořit něco ke koukání.

První obcí na naší další cestě je Ruperting, ale tím jen projíždíme, ačkoliv mě Marek upozornil, že jsme minuli WC. (To jsem ještě nevěděl, že ho pronásleduje nějaká příhoda.) V Aichu konečně najíždíme na značený úsek cyklostezky, na hlavní pomalu houstne provoz, tak nepotřebujeme dýchat nějaké splodiny. Cyklostezka je vlastně stále vedena po místních nebo polních cestách, většinou asfaltkách, jen asi po 2,5km jízdy je vystřídána prostou polňačkou,ale s dobrým hladkým povrchem, který kola dobře snáší. Nyní už jedeme po břehu Ennsu, který je po předchozích deštích pěkně divoký. Za vesničkou Pruggern zase pro změnu sledujeme železniční trať. Malou zastávku děláme až v Moosheimu s malým zámečkem, sloužícím jako hotýlek. Je to spíš tvrz a vedle něj stojí malebný kostelík. Konstatuji, že zdejší architektura se víc podobá naší, doposud byly domy ve vesnicích s ploššími sedlovými střechami, jak jsou běžné v Tyrolsku, zde jsou šikmější, některé chalupy jsou podobné jak u nás na horách.

Cesta dál pokračuje k městečku Stein, kde se chvilku občerstvujeme a vzhledem k dobrým podmínkám dál doháníme ztracené kilometry. Za Steinem se údolí začíná pomalu rozšiřovat a začíná se spíš podobat kotlině. Údolí je místy nějakých 3-5 km široké a ploché. Není tu nějaký pozvolný přechod mezi rovinou a svahem, cesta vede po úpatí hor, které poměrně strmě stoupají z roviny v údolí. Tato krajina patrně vznikla tak, že v dávných vodách vody vytvořilo obrovské jezero, na jehož dně se usazovaly náplavy a někdy později se vody provalily z hor na sever a zanechaly po sobě rovné dno. Za městečkem Öblarn pozorujeme startující větroně ze sportovního letiště, i když si myslím, že dnes si toho piloti v zataženém dni moc neužijí. Před námi po levé straně se začíná tyčit mohutná hmota Grimmingu (2351 m), je to vlastně takový obrovský balvan s useknutým temenem zahaleným v mracích v podstatě bez nějakého špičatého vrcholu.

Při lepším počasí bychom asi pořád stáli a kochali se či fotili, takto pokračujeme přes Öblarn i Niederöblarn, až před Irdningem zpomalíme, protože se na druhé straně údolí objevuje zámek Trautenfels, tak si ho aspoň z dálky fotíme. V Irdningu se cyklotrasa totiž větví, ale vzhledem k tomu, že jsme něco ztratili v předchozím dni, volíme raději trasu po cestě. V městě samotném využíváme zdejší toalety a prohlížíme si park s dřevěnými skulpturami. Místní železářství jsem využil ke koupi oleje na kolo, protože mi trošku po deštích vrže, což se mi nelíbí. Další cesta přes Aigen a Dölach směřuje do sice okresního města Liezen, ale ten se už z dálky jeví, jako ne příliš zajímavé paneláková město a to se nám po krátké zajížďce i potvrzuje, takže se rychle vracíme na cestu. Další úsek volíme opět po cyklostezce, zde souběžné s dálnicí A9. Za obcí Ardning se objevuje kopeček s klášterem Frauenberg, který zdejšímu okolí dominuje. Pod samotným klášterem je přes řeku zajímavý dřevěný most, z kterého pozorujeme nějaké kanoisty. Zde nám dokonce konečně na chvíli i zasvítilo sluníčko, už jsem měl pocit, že to vydrží ale bohužel na další cestě k Admontu je zase více zataženo. Admont sám už je z dálky patrný vysokými věžemi klášterního kostela, které se krásně vyjímají na pozadí horských velikánů. Benediktinské opatství bylo založeno r. 1074. Kromě velkolepého kostela je jeho hlavním lákadlem největší klášterní knihovna na světě, což je určitě velkým lákadlem, další pozoruhodnost je vstup do národní parku Gesäuse (o tom dále). Ve městě kromě klášterní zahrady a kostela navštívíme Infocentrum i se sociálním zařízením.

Další cesta pokračuje k horám. Údolí Ennsu se poznenáhlu uzavírá a těsně k řece se přibližují skalnaté vrcholy. Rovněž řeka začíná nabírat na rychlosti a z relativně líně se valící řeky se mění v dravý horský tok. Vstupu do soutěsky vévodí po naší levici 1220 m vysoký skalnatý vrch Himbeerstein. Je to tedy vstup do národního parku Gesäuse. Plochou 11.054 ha je třetím největším z rakouských národních parků. Enns protéká touto částí v délce cca 25 km a okolí s vysokými skalními štíty mu dodává romantický a nezkrocený ráz. Mraky nám sice opět zatáhly oblohu, ale i tak je na co koukat. U mírnějšího místa toku asi po 5 km jsou na březích řeky v lese vybudovány dřevěné galerie k pozorování řeky, které jsou zrovna dosti navlhlé, takže nám to po nich klouže, informační místo je vybaveno zvukově-promítacím zařízením na ruční pohon. Stezka tudy vede po silnici a tam, kde automobilisté projíždějí tunely, je vedena po starších komunikacích přímo pod horami i převisy.

Těch 25 km jsme projížděli snad 2 hodiny, snad ze soucitu se k večeru trochu protrhávají mraky a sluníčko alespoň částečně ozařuje skalní velikány. První větší osadou je Hieflau, ale už je pozdě, tudíž pokračujeme dále a nocujeme u vesnice Kirchenlandl.

V noci zdá se téměř nekáplo, i když nad ránem nám nějaké kapky spadly. Hora, čnící nad námi, kterou jsem doufal že ráno uvidím ozářenou je zahalená v mracích. Je to patrně Almmaur (1765 m). Nicméně se balíme a vyrážíme. Cesta nám příjemně začíná sjezdem do Großreiflingu, kde již máme otevřený obchod což se hodí. V obci je v malé tvrzi lesnické muzeum Silvanum s několika exponáty i na ploše před muzeem. Další cesta vede v nižším pohoří, okolní Hory dosahují nějakých 1200 m, takže jsou většinou celé zelená až na nějakou tu skálu. Většinou klesáme, ale cesta je vedena mírně od řeky, takže občas se musíme prudce vystoupat, načež následují táhlé sjezdy. Celou další trasu projíždíme kolem řady přehrad, které jsou na řece postaveny, jestli jsem dobře počítal, je jich na Ennsu až do soutoku s Dunajem asi 8 možná i 9. Pomalu se začíná i jasnit, takže v Altenmarktu nám už celkem hezky hřeje sluníčko. Za městem se Hory zase trochu zvýší a hned za Altenmarktem máme kolem cesty krásné skály. Vstupujeme do oblasti vápencových Alp (Kalkalpen), které v dosahují i přes 2000 m, kolem nás jsou nejbližší vrcholy něco kolem 1400m. U Wyer Marktu už mám pěkné letní počasí. Řeka, která původně směřovala od západu na východ se postupně od průlomu v Gesäuse stočila k severu nám uhýbá doleva zpět na západ. U Mlýnakočočíhokamene (tak bych asi přeložil Katzensteimühle) se vracíme na samostatnou cyklostezku, která na rozdíl od hlavní cesty vede po levém břehu, je to i lepší - jedem po jižním břehu dalšího přehradního jezera, takže máme pro focení slunce v zádech. Silnička není dále vedena těsně po břehu ale mírně s odstupem a občas trochu vyjíždí na kopečky, takž máme spoustu příležitostí ke kochání. V Großramingu se vracíme na silnici, abychom si trošku zkrátili cestu po pravém břehu, ale u elektrárny využíváme její hráze k návratu na levý břeh. Ale v následujícím Reichramingu (co mají s těmi ramínky?) zase jedeme po silnici, abychom měli blíž ke zřícenině Losenstein, ale pod ní se opět vracíme na cyklostezku. U osady Trattenbach nás zaráží obří kudla - podle nápisu světový rekord, dejme tomu největší rybička v Guinessově knize. Dá se říci, že tady nám končí alpská část cesty, nejvyšším vrcholem byl u Losensteinu Hohe Dirn (1135 m) a dále jsou tu jen kopce do 800m.

Občerstvujeme se v Ternbergu, ale dál se již pomalu blížíme ke Steyru. Ještě před ním se však zastavíme u kláštera Garsten, s nádherným barokním kostelem, který prochází v současnosti rekonstrukcí, přístupný však je. Část kláštera dnes slouží k bohulibým účelům, dle vysokých zdí, žiletkových drátů, policejního ředitelství aj. usuzujeme, že je to kriminál. Ale i tak se někdy musí.

Okolo koupaliště se vracíme k řece která nás již zavede přímo do středu města Steyr.

Podle Markova vyprávění a výtisku památek z internetu očekáváme, že to bude stát za to a první dojem nás neklame. Nejdřív jen tak letmo prohlédneme náměstí, abychom stihli otevřené Íčko, pak už se věnujeme detailnější prohlídce. Prozatím si fotíme východní stranu náměstí, protože tu hodláme zůstat do druhého dne a druhou stranu si necháme na ráno, na lepší světlo. Bohužel ačkoliv jsme ve městě kola vedli, u městské brány jsem objevil defekt, takže jsem mezi svačinou lepil duše.

To bylo u gotického městského kostela. Blíží se večer, tak se vracíme k náměstí a za ním nás cesta dovádí k řece Steyr, která se tu s Ennsem slévá. Za řekou je na vršku kostel sv. Michala a za ním část Ster - Dorf, zajíždíme až k okraji průmyslové zóny, kde se nám nakonec podařilo najít pěkný plácek. Je pěkně teplo, tak přestože nad námi visí malý mráček, rozhodneme se pro nocleh pod širákem. Zprvu dokonce nějaké kapky spadly, ale to bylo všechno.

1.
2.
3.
4.