Okolím Karlovy Studánky

Proč dovolená v Karlově Studánce? A) letní hory to je prostě nádhera; B) nemusí to být pořád jen Krkonoše tj. hory nám hradečákům blízké; C) skvělý dojem ze zimního víkendového výletu; D) údajně nejčistší ovzduší v Evropě. Jako výchozí bod jsme zvolili penzion U Seifertů. A tímto ho vřele doporučuji! Cena jedna z levnějších, velké místo pro parkování, zahrada s posezením. Penzion se nachází v klidné místní části Lesná (na konci lázní) spolu s mnoha dalšími - takže věřím že si každý vybere dle svého gusta. Karlova Studánka je dobrý základní tábor pro pěší túry do hor, či na výlety autobusem/autem. O lázních toho bylo napsáno spoustu, pro inspiraci proto následuje popis našich výletů, které všechny měly okolo 20km:

Den 1: Jednou z mnoha nábližek (rozuměj objížděk ) cestou do Jeseníků jsme narazili na rozhlednu Val nad Králíky. Rozhledna je vidět cestou z Horní Orlice, proto jsme také zastavili (travnatá plocha u rozcestí Horní Orlice). Stačí se dát kousek do leva po cyklostezce a za pár minut jste na místě. Rozhledna nepatří k nejhezčím, ale je otevřená pro veřejnost, vstupné se neplatí. Díky krásnému počasí to byla hezká předehra Jeseníků. Po této neplánované zastávce už míříme do Koutů nad Desnou, což je výchozí bod na exkurzi do vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Doporučuji si požadovaný termín a hodinu zarezervovat přes internet. Nabízí dva okruhy - dolní nádrž, nebo dolní i horní nádrž. K horní nádrži je pak možno vyjet lanovkou, na kole či po svých. My jsme volili variantu autobusem i s horní nádrží. Startuje se na autobusové zastávce u ski-areálu a první bod na programu je návštěva informačního centra, kde se dozvíme jak se elektrárna stavěla, jak pracuje a nakoukneme také do skály, kde je vlastně vše kromě nádrží schované. Druhá zastávka je u dolní nádrže, následuje výjezd serpentinami na horní nádrž. Nahoře poprvé uvidíme siluetu Pradědu, která nás už neopustí. Spokojení, nabití vědomostmi :) ukrajujeme poslední kilometry přes Červenohorské sedlo do cíle. Přijíždíme kolem čtvrté hodiny, takže po vybalování se jdeme projít po lázních. Oproti zimě tu panuje čilý turistický ruch. Ze zimy si pamatuju hotel Džbán, takže zamíříme právě tam - odměnou "za věrnost" :) je skvělé pivo z Černé hory točené na zahrádce. Pivaři jistě ocení.

Den 2: Hned na začátku chceme pokořit Praděd a jak jinak než podél Bílé Opavy. Tato cesta je v zimě samozřejmě zavřená, takže to bude premiéra. Musíme projít celými lázněmi, což nám dává příležitost se posilnit v pitném pavilonu. Za sebe prohlašuji, že celý den bych to pít nemohla:) Na druhém konci lázní nás modrá turistická značka navede kolem umělého vodopádu; dále musíme překonat kus po příjezdové hlavní silnici než po chvíli zahneme doleva do lesa. Teď na začátku jdeme souběžně po modré i po žluté a zároveň je to i Naučná stezka Bílá Opava - míjíme informační tabule. Modrá a žlutá se rozpojují u rozcestí "Rezervace Bílé Opavy". Dále už pokračujeme pouze po žluté, která je atraktivnější a doporučila bych tuto cestu volit ve směru nahoru. Různé žebříky, mostky, schůdky, sbíráni malin - to všechno zaručí že cesta bude zábava a ani nevíte jak - jste nahoře. U rozcestníku "Nad vodopády Bílé Opavy", tzn. až nahoře vás mile upozorní že jste byli na náročné turistické stezce:) Další úsek už je opět spolu s modrou. Následuje rozpojení u rozcestí "Nad Ovčárnou". Kdo jde rovnou na Praděd, může zvolit modrou, ovšem my po této cestě chceme jít až při zpáteční trase. A proto teď následujeme žlutou TZ a jdeme na Ovčárnu. Cesta pak vede kolem lyžařského vleku, tj. trošku do kopce ale to nám nevadí a jsme překvapení že u Ovčárny nás vítají ovce:) Na Ovčárně je možnost občerstvení. Z Ovčárny na Praděd už musíte po asfaltce. Přidají se cyklisté, a provoz zhoustne také díky tomu, že na Ovčárnu se dá dostat kyvadlovou Dopravou. Po asfaltu se nejde žádná sláva a taky stín, kterého doposud bylo požehnaně, je pryč. Na vrchol samozřejmě dojdeme, svezeme se i výtahem do horních pater - sice za sklem ale výhled o dost lepší než v zimě. Cesta zpátky opět po asfaltu, ale nesejdeme až k Ovčárně ale zahneme po modré k chatě Barborka. Modré se držíme a po ní půjdeme až zpátky do Karlovy Studánky. Vede pararelně se žlutou ale na druhém břehu Bílé Opavy, a není tak blízko řeky. I tak ale v odpoledních hodinách nastává na této vyhledávané trase nával turistů. Jsme tedy rádi, že jsme si první žlutý úsek vychutnali ráno skoro sami. Posledním zážitkem, je koupání přímo v Bílé Opavě.

Den 3: Využíváme stále nádherného počasí a vydáváme se na hřebenovku. Hurá hurá hurá Autobusem přímo z dolního parkoviště v Karlově Studánce jedeme do Karlova pod Pradědem (na konečnou "garáže"). Přímo tam chytíme zelenou TZ a stoupáme vzhůru. Tato cesta se jmenuje Mravencovka, Mraveniště po cestě opravdu jsou, bohužel jsou po cestě také neuvěřitelně otravné mouchy. Díky nim tento ne moc záživný úsek doslova vyběhneme až k vyhořelé chatě Alfrédka. Na tomto místě stojí bufet, který oficiálně otevírá v deset, ale milý pán se smiloval a natočil nám pivo už po deváté:) Horší část cesty už máme za sebou a tak s úsměvem pokračujeme ve stoupání, tentokrát po červené TZ. Pro změnu zobeme borůvky. Tahle část cesty vede lesní pěšinou, jde se krásně, jediné co moc není jsou výhledy ale těch budeme mít ještě dnes dost. Skvělá příležitost na sváču je u Jelení studánky,která už se nachází na hřebenovce. Azuro, výhledy - no prostě... Naším cílem je Ovčárna, ale nejprve se dáváme vlevo po zelené TZ až k vrchu Pecný, kde je skalní val. Nechce se, ale musíme dál na cestu - zpátky k Jelení studánce a po červené dál po hřebeni. Jestli mě někdo tvrdil, že hřebenovka je už vlastně rovinka...tak tady to zas tak úplně neplatí. Nějaký kopeček se ještě najde. Celou dobu máme samozřejmě Praděd na dohled, nejlepší pohled na něj je z Vysoké hole. Panorama Pradědu a Petrových kamenů jako na dlani. Z Vysoké Hole už se cesta stáčí z kopce. Na konci trasy skoro běžíme, protože zrovna pojede autobus do Karlovy Studánky. Dolů vede ještě zelená (ta zimní), ovšem ta vede z většiny právě po asfaltce, po které jezdí autobusy a to nás moc nelákalo.

Den 4: Čeká nas cesta na východ do Karlovic. Z Karlovy Studánky po žluté, docela příjemná procházka, na cestě nic moc k vidění až poblíž rozcestí Malá Hvězda jsou oplocené bývalé důlní štoly. První spolu-turisty potkáme až u Anenské myslivny, kde jsou ohromné sluneční hodiny. Následuje příjemné posezení na Anenském vrchu, odkud je i krásný výhled do údolí. Odtud pokračujeme dále po žluté, stezka vede na rozhraní lesa a pole, není kam nakreslit značky, takže jdeme jen orientačně. Pak ale zatáčí do lesa a vyjdeme ve vesnici Pustá Rybná, kde je opravdu pusto:) Tady musíme kousek po celkem frekventované hlavní silnici, než nás značka navádí přes svodidla, prudkým sešupem dolů mezi kopřivy. Tento úsek se tedy moc nepovedl. Ještě parkrát silnici křižujeme ale naštěstí už ne tak krkolomně. Pak se nám podaří minout atrakci dne - zříceninu hradu Freudenštejn. A když si to uvědomíme, už se nám nechce vracet. Náplastí je velký jez na Opavě v Karlovicích a zmrzlina v místní cukrárně. Autobusem se dostaneme zpět do Karlovy Studánky. Připadáme si dnes nějak málo vytížení, tak ještě vyrazíme na malou procházku nad Karlovu Studánku. Je to jeden z lázeňských okruhů - ten nejhezčí, modrý. Na mapě je značen přerušovanou čarou. Vede vzůru lesem ke skále - Rolandův kámen. Nahoře je umístěn dřevěný kříž, a je vidět jak jinak i Praděd. Zpět pak podél umělého kanálu nad lázněmi. Toto byl nejdelší výlet - lehce přes 20km.

Den 5: Dle předpovědi se mělo poslední den počasí lehce zhoršit, proto jsme měli naplánován výlet autem. Skutečně ochlazení přišlo, a i odpočinkový den přišel vhod. Autem do Velkých Losin a prohlídku ruční výrobny papíru. Opět doporučuji předem objednat den a hodinu přes internet. Po obědě v přilehlé restauraci využíváme další atrakci lázní Velké Losiny - termální koupaliště. Voda příjemných 31 stupňů . Ovšem když se vyleze ven...br...Nakonec ale počasí ještě překvapilo a my se připálili.

Tak zas někdy nashledanou v Jeseníkách.