Okolo jezera Barbora do města Hrob

Výlet od jezera Barbora do města Hrobu.

Při jednom promítání diapozitivů o přírodě a památkách v lázních Beethoven, nebo v kavárně, teď už přesně nevím, kde to bylo, jsme dostali pozvánku na výlet.

Původně se naše akce měla jmenovat „Krajinou dvou jezer“. Pochod začínal od jezera Barbora, nedaleko města Duchcova a podél potoka Bouřlivec, okolo golfových hřišť do města Hrobu, kde jsme měli udělat tzv.oblouk a vracet se druhou stranou okolo malého jezera Otakar nazpátek zase úplně jinudy k jezeru Barbora.

I když jsem si říkala, že už nikdy se žádnou větší skupinou nikam nepůjdu, zlákala mě krajina, kterou se mělo jít a kudy jsem nikdy nešla a navíc šla moje parta ženských, se kterou chodím a také nějaké to dítko nás doprovázelo. A tak jsem měla vidinu, že to bude takový pohodový výlet jen samou přírodou, kde nejsou ani hospůdky, ani cukrárny, aby tam mí spolujdoucí zakotvili. Byla jsem si vědoma, že budu muset dodržovat tempo chůze a nestát někde dlouho s obdivem v očích a dívat se do nekonečna na okolní krajinu. Ale šli jsme většinou samé ženy v důchodovém věku a navíc já jim tím svým vévodila. Ale řekli jsme si, že když to fyzicky nezvládneme, že z Hrobu pojedeme domů. Bylo nám totiž řečeno, že je to výlet na 6 km, což je nic……takže jsme se vydali na cestu….

Musím také blíže přiblížit jezero Barboru. Jezero Barbora je největší zatopený hnědouhelný povrchový lom v Čechách, které leží v úpatí Krušných hor, kousek od Duchcova a vzdáleno asi 6 km od Teplic. Jeho plocha je 55 ha a největší hloubka je okolo 60 m. Jezero obklopuje písečná pláž, je tu půjčovna loděk a skútrů, také je tu potápěčská základna, plážový bar a golfová hřiště. Jeho součástí je také autokamp „Jacht club Barbora“, tudíž se zde dá trávit výtečná dovolená. Jezero vzniklo v minulém století v 70.letech.

Ještě dodám, že nedaleký Jeníkov, odkud se k jezeru dá vyjít, se nachází v nadm.výšce 250 m a naše konečná v městě Hrob, kam jsme došlapali byla nadmořská výška 356m.n.m.

Výlet pořádala „Místní skupina českých unitářů v Teplicích“, nad čímž naše banda ženských bádala - kdo že to vlastně jsou....Neptaly jsme se a já až doma po příchodu zjistila, že je to místní duchovní spolek, který se schází 1x týdně, pořádá vzdělávací semináře o naší krajině a tím i později navazované tzv.poznávaní KRAJINY, dále se zabývá charitativní činností atd., atd. Zkrátka byli to fajn lidi a nám se začátek startu velice líbil. Dostali jsme každý na cestu pamlsek a mělo nás čekat při závěrečném došlapu i pohoštění a též i závěrečné ukončení v historických oblecích.

A tak jsme se vydali na cestu……Musím ještě podotknout, že s námi šel i manželský pár, jehož žena byla nevidoucí. Už jsem šla kdysi s takovou skupinou lidí se zbytky zraku, jejíž vedoucí byl úplně nevidoucí člověk s vodícím psem. Velice obdivuji tyto lidi, kolik nezdolné vůle musí v sobě mít a přesto dokáží vnímat a cítit okolní krásu zas jinými smysly, kterými je Bůh o to víc obdařil.

Ale ke své cestě s touto skupinou….. Šli jsme napřed celý houf, po chvíli jsme se rozprostřeli do dáli, neboť cesta okolo jezera nebyla široká, spíše to byla širší pěšina. U jezera jsme narazili na houf labutí a děti, které s námi šli k nim hned vyrazili. Jaký okruh jsme měli dělat, bylo vidět od jezera, kde se za ním zobrazovalo město Hrob. Minuli jsme plážový bar a Jacht club a pokračovali dál krásnou přírodou. Šli jsme okolo golfových hřišť, cestou nás doprovázel potok Bouřlivec, který napřed plynul v zarostlém a popadaném stromoví, místy to připomínalo i pralesní houšť, ale později již tekl v opraveném kamenném korytě. Šli jsme stále podél potoka, místy nám okolí zkrášlovaly bělokoré břízy, míjeli jsme golfová hřiště, rozprostřená v širokém okruhu, kterým jsme procházeli a potkali též i sportovce, milující tento sport.

Náš výšlap do přírody nám obohatily dvě ženy, které měly každá na vodítku psa rozměrů „Bohouše“ se stejným názvem filmu z naší české komedie s V.Menšíkem a J.Sovákem. Sice to nebyli bernardýni, ale jeden byl salašnický pes a druhý - hnědý - novofundlandský. Novofundlaňďáka jsem vždy viděla jen černého, hnědého nikoli…..Byli oba krásní, ale na tom hnědém jsem mohla oči nechat, byl to úplný medvěd…. Požádala jsem jejich paničky o focení, což mě dovolily, ale jak jsem chtěla trochu blíž - už na mě ten hnědý povrčoval, tak jsem hodila zpátečku. Nechtěla bych se s ním pustit do křížku….

Po tomto parádním setkání jsme pokračovali dál, až jsme došli k rybníku, kde měly mít hnízdiště volavky. Jméno rybníku neznám a ani jsem ho nezjistila, byl dost velký ale volavky na něm vidět nebyly. Možná hnízdily až na protějším břehu v rákosí, kam náš zrak nedosáhl.

Pokračovali jsme dál, cestu nám zkrášlovaly kvetoucí jabloně na zelenící se trávě, jistě už zplaněné, stále vedle potoku Bouřlivec, který několika mírnými kaskádkami nám tekl naproti a začali pomalu stoupat do mírného vrchu. A to se již začala objevovat chatová oblast a my vystoupali k náměstí v Hrobě, jehož střed nás vítal svojí zelení. Takže až sem to bylo 6 km a ne, že to dělá celý okruh, jak nám bylo řečeno.

O to by nešlo, šla jsem již daleko více km ale jindy, ale dnešní den my, postarší „dámy“, jsme toho měly už nějak dost, neboť každá máme nějaký ten neduh, který nám ten den se nějak více zvýrazňoval a zabraňoval pokračovat dál. A tak jsme se dohodly vespolek, že naše další cesta nebude pokračování v okruhu dál, okolo dalšího jezera Otakar až ke konečnému cíli jezeru Barbora, ale že vyčkáme autobusu, který nám jel za 10 minut a vrátili jsme se domů. Zbylí turisté již někteří byli dávno na okružní cestě z Hrobu, nečekajíc na poslední opozdilce, ale pár jich ještě zůstalo a čekalo na naše rozhodnutí. Sváděli nás k tomu, že se jde už jen z kopce, takže to bude lehčí chůze……Ale naše rozhodnutí bylo konečné a jeli jsme domů.

Dnes, druhý den po výletu musím říci, že mě to mrzí, že jsem nedošla cíle! Ale jak se lidově říká, pozdě „bycha honit“.