Okolo Máchova jezera přes Swamp

Jeden z dalších každoročních, tradičních, letních výletů, je okruh okolo Máchova jezera, známého letoviska na českolipsku. Do mého plánu tras, které jsme chtěli o naší dovolené podniknout, jsem samozřejmě neopoměl i tuto zahrnout. Ovšem, aby se tento výlet dal uskutečnit,bylo třeba ještě jedné maličkosti,- dobré povětrnostní podmínky. Ale o tom se zmíním více na dalším místě tohoto příspěvku.

Vyrazili jsme opět vlakem z České Lípy do Doks. Vlak byl plný po vodě dychtících lidí, prázdniny byly v plném proudu, počasí přímo ukázkově letní, takže se vůbec nebylo co divit. Přešli jsme lávku nad nádražím, z které se naskýtá nevšední pohled na Bezděz, ocitli jsme se na cestě vedoucí k hlavní pláži, vyhnuli jsme se stánkům vietnamských obchodníků a za nedlouho jsme se ocitli na další lávce, přetínající zátoku pod Klůčkem. Chvíli jsme se zdrželi krmením kachen, než jsme mohli pokračovat. Mírným svahem nad pláži Klůček jsme se dostali do borového porostu, tu a tam se nám zdařilo nasbírat pár borůvek. Podle pověsti právě někde v těchto místech, na skále nad jezerem, stávalo vězení, v kterém čekal na popravu hrdina Máchova Máje, loupežník Vilém. Dnes by mu ve výhledu na " širou to zemi" bránili vzrostlé stromy.

Došli jsme k autokempu Na Klůčku, kupodivu byl téměř prázdný, podél jeho plotu jsme si zkrátili cestu k opuštěným chatičkám a dále až k chatové osadě Bílý Kámen. Propletli jsme se mezi chatami a vyšli na rozlehlé louce. Sotva znatelnou stezičkou mezi rákosím jsme po dřevěné lávce přešli stojatou, černou hladinu Břehyňského potoka a vydali se po cestičce, lemující po levé straně močály jezera. Zhruba jsme kopírovali jeho břehy, zatím se cesta vyhýbala příliš nebezpečným a těžko schůdným místům. Místy jsme nacházeli borůvky, jen v této lokalitě se vyskytuje odlišný druh borůvek, rostlina je vyšší než normální, má světlejší lístky, plody jsou větší, mírně podlouhlé,světlejší a chuť mají trošku nakyslou.

Obešli jsme po okraji rozsáhlou mýtinu, která tu vloni ještě nebyla a pomalu jsme se blížili k nejobtížnějšímu místu naší výletní trasy, k Národní přírodní rezervaci Swamp. Swamp, v anglickém jazyce označuje tento výraz bažinu. Oblast zahrnuje celou Břehyňskou zátoku, tvořenou rozlehlými močály s močálovitými jezírky a zbytky původních rašelinišť. Na chráněném území je uchována jedinečná flóra a fauna, typická pro močálovitou oblast. Hnízdí zde několik poměrně jinde vzácných druhů vodního ptactva, jako třeba bukač velký, moták pochop, ledňáček říční a další ohrožené druhy. Chráněnou oblastí pro její těžkou průchodnost nevede žádná cesta, navíc je zde oficiálně i vstup zakázán. Ovšem i zde jsem nakonec objevil úzkou stezičku, nacházející se v nejužším místě, napříč močálem okolo zrádných rašelinišť. Tuto adrenalinovou zkratku rozhodně nedoporučuji podnikat těsně po déletrvajících deštích, či po Jarním tání, kdy stoupne hladina jezera. Ještě před pár roky se zde dalo poměrně slušně přejít haťovém chodníčku, ale ten byl rok od roku v znatelně horším stavu.

I když se nedávno našim regionem prohnaly poměrně silné deště, které přinesly i nečekané záplavy, utěšoval jsem se že poměrně dlouhotrvající slunné a teplé počasí učinilo tento úsek dostatečně průchodným. Bohužel, deště byly přece jen silnější, hatě nahradily jen tu a tam položené klacky a větve, navíc své asi i přidalo rozsáhlé kácení lesa v těsné blízkosti. Už jsme uvažovali, že se vrátíme zpět, nebo alespoň nebezpečný úsek obejdeme, ale nakonec jsme to přece jenom riskli. Úsek, který jsme museli zdolat je dlouhý maximálně 100 metrů, ale nám to připadalo, že musíme ujít kilometry. Už v polovině jsme si oba řádně ťápli do smrdutého bahna a v duchu jsme se proklínali za naší lehkomyslnost. Nakonec jsme ale zpocení a zablácení přeci jen stanuli na pevné půdě a zapřísahali jsme se, že tudy již v životě nepůjdeme.

Po chvíli jsme došli k námi oblíbenému místu u zajímavého kamenného útvaru, odpočinuli si, skromně posvačili a hlavně si zklidnili rozjitřelé nervy. Cesta dál již byla jednoduchá a pohodlná. Za nedlouho nás dovedla k prvním chatám a rekreačním střediskům. V jednom z nich, patřící podniku Preciosa, opět činíme tradičně zastávku k občerstvení, eventuelně použijeme jejich areál i k rychlému vykoupání. U oroseného pulitru Svijan a dobré kávy,jsme rychle zapoměli na předešlé dobrodružství. Osvěženi jsme pokračovali dál, za nedlouho jsme se napojili na žlutě značenou turistickou cestu,prošli jsme pod Borným, po stejné, značené cestě jsme, tentokrát poslušně obešli, další močálovitou zátoku pod Šroubeným.

Na výhlídkové plošině s odočívadlem a rozcestníkem jsme se vychutnali krásný, romantický pohled na celé Máchovo jezero i s typickou dominantní siuletou Bezdězu na obzoru. Pak jsme již kamennou úvozovou cestou došli do Starých Splavů, dalšího známého rekreačního místa na břehu Máchova jezera. Prošli jsme alejí po hrázi, okolo výpustě, další zajímavé technické památce a naši cestu jsme skončili u kiosku u mola naproti Jachtklubu. Obvykle pokračujeme ještě dále po červené až zpátky na nádraží v Doksech.Ale horko, náročný přechod močálů a také to, že jsme se zdrželi při hovoru s majiteli stánku, kterým hrozilo, že Budou nuceni stánek uzavřit, protože stojí v cestě podnikatelským záměrům mocnějších.

Nakonec jsme přidali své podpisy na petiční listinu,slíbili, že se pokusíme oslovit i další milovníky turistiky prostřednictvím těchto webových Stránek. Viz https://www.turistika.cz/rady/kiosek-v-ohrozeni;. Přesto jsme byli s výletem spokojení a jen uvidíme, zda tuto si trasu zopakujeme i v příštím roce, či zvolíme již raději zchůdnější a bezpečnější.