Okružní výlet: Soumarský Most – Volary (pivovar Gabretus) – přes Soumarské rašeliniště zpátky

Jeli jsme na Šumavu, abychom navštívili hlavně rozhledny, tentokrát tu na Soumarském rašeliništi. Aby to nebylo tak fádní, tak jsme to spojili i s výletem, zhruba 14 km dlouhým okruhem.

Auto necháváme na parkovišti blízko vlakové zastávky Soumarský Most. Začínáme trošku do kopečka po žluté turistické značce – po Prachatické Zlaté stezce. Kousek vede po silnici okolo Soumarské hospody, kde nabízí ubytování i posezení v restauraci a kde je i velké venkovní posezení. Specializují se na tradiční českou kuchyni a točí výhradně regionální strakonická piva.

Zlatá stezka po chvíli odbočuje vpravo, společně s cyklotrasou. Tady musím připomenout, že Zlatá stezka je středověká obchodní cesta, která spojovala Čechy s Poddunajím. Prachatická je jedna ze tří větví této trasy, dokonce nejstarší. Nazývala se také Pasovská (vedla do Pasova), Česká či Solná (vozila se po ní převážně sůl). Původně vedla nehostinným pohraničním hvozdem, kde postupně vznikla řada vesnic a měst, mimo jiné Prachatice, Volary, Waldkirchen nebo Pasov. Používala se od 14. století, během třicetileté války došlo k jejímu zpustnutí. Provoz zde zcela zanikl počátkem 18. století. Celá trasa v původní délce cca 90 km je nyní obnovena jako turistická trasa, na našem území žlutě značená. Z Prachatic na hranice je 33 km dlouhá a je na ní 12 informačních tabulí.

Část této stezky do Volar jsme také chtěli projít. Jenže se nám to moc nepovedlo. V červenci 2019 vybudovali novou cyklostezku, která ještě na mapy.cz nebyla vyznačená a ani v reálu nebyla ještě značená. Její část vedla souběžně se Zlatou stezkou, která z této pěkné široké cesty odbočovala. Tady byl právě ten problém. Odbočky jsme si nevšimli, také proto, že zde dle mapy žádné rozcestí být nemělo. Cesta se nám líbila. Teď už je nová cyklotrasa na mapy.cz vyznačená, tak snad i rozcestí pěší a cyklotrasy je nějak vyznačeno. V každém případě je poměrně kousek za odbočkou ze silnice.

Žlutá značka vede na rozcestí Stögrova Huť, kde odbočuje vpravo. Po čase se k ní zprava připojí zelená turistická trasa a společně vedou až do Volar.

Město Volary bylo založeno na Volarském potoce zhruba ve 14. století, poprvé se jméno objevuje r. 1359. Žili zde převážně Němci. Hlavním příjmem byly zisky z obchodů na Zlaté stezce. Zde bylo u nás největší místo pro odpočinek a přenocování soumarů, kteří z  Pasova do Prachatic dováželi hlavně sůl, ale i jiné zboží. Po husitských válkách se sem začali stěhovat i Češi. V 16. století se zde usadili dobytkáři ze Štýrska a Tyrol, kteří zde stavěli pro ně typické roubené a poloroubené usedlosti, kde pod jednou střechou byly obytné místnost, chlévy i stodoly. Patrové domy měly celokamenné nebo částečně kamenné přízemí, světnici v podkroví, pavlač, často vyřezávané zábradlí i štít. Většina z nich bohužel nepřežila požáry, největší byl r. 1863, kdy shořelo 59 domů, škola i kostel. Do dnešní doby se jich však pár dochovalo. Nikde jinde u nás takové domy nenajdete. Dnes je město významným střediskem turistického ruchu.

Po značené cestě jsme došli až na Náměstí, jehož dominantou je raně barokní kostel sv. Kateřiny. Gotický kostel zde stál již v 15. století. Na jeho základech byl tento kostel postaven v letech 1669 - 1690. Přestavby v letech 1757 a 1863 si vyžádal stav po požárech. Hned proti kostelu je informační středisko a hotel Bobík, kde od r. 2012 vaří vlastní originální pivo. Navázali tak na středověkou tradici vaření piva. To se ve městě vařilo ještě od r. 1875 až do přelomu let 1960/61. Areál pak převzaly Státní statky Šumava, následně privátní firma. Neudržovaný objekt však pustl a chátral.
Až počátkem r. 2012 koupilo město zkrachovalý hotel Bobík, kde po rekonstrukci obnovili jeho činnost, ale také v něm založili hotelový minipivovar Gabretus, což je keltské pojmenování Šumavy. Do hotelu jsou dva vchody – vpravo je obyčejnější restaurace, tam jsme zašli nejen na pivo, ale také na oběd. Varny jsou však k vidění v levé části – v hotelové restauraci, kam jsme se na ně samozřejmě zašli podívat.

Z Volar jsme vyrazili kousek po hlavní Budějovické ulici, přes trať a k nádraží, abychom se vyhnuli provozu na hlavní. Později jsme se napojili na cestu značenou modrobílými trojúhelníčky a došli až k rozcestí Pod Lískovým vrchem. Zde jsme po zelené odbočili vlevo a směřovali k Soumarskému rašeliništi. To už jsme šli lesem a z kopce, později po louce, cestičkou vyšlapanou ve vysoké trávě. V době dešťů je tam asi pěkné bláto a možná i hodně komárů. Ani jedno nám tentokrát nehrozilo.

Když jsme se přiblížili k řece, objevili jsme hezkou tůňku, kde jsme se osvěžili, a pokračovali na rozcestí Dobrá – lávka. Barvu trasy jsme nezměnili a za chvilku už jsme byli na odbočce naučné stezky, která vede přes rašeliniště. Průmyslová těžba rašeliny zde skončila r. 2000, následně zde proběhla revitalizace - byl zde obnoven rašelinový mokřad, který byl r. 2012 zpřístupněn formou naučné stezky. Je otevřená denně od června do října. V ostatní dobu je vstup zakázán, protože zde zimuje silně ohrožený tetřívek obecný. Je dlouhá 1520 m, z toho menší polovinu se jde po povalovém chodníku. Na trase je 7 informačních tabulí a 9,2 m vysoká dřevěná vyhlídková věž. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 6,2 metru vede 31 schodů. Je vidět samozřejmě hlavně na rašeliniště, ale i na Stožec, hřeben Boubínu a Želnavskou pahorkatinu.

Naučnou stezku jsme prošli v protisměru, ale v podstatě to vůbec nevadilo. Bohužel letošní suché období se projevilo i tady. Na obrázcích byla krásná jezírka, potůčky, teď se místa s vodou musela hledat. Přesto to tam bylo hezké, jsou tam různé mechy, lišejníky, zajímavá byla i místa, kde by normálně byla voda.

Rašeliniště jsme opustili u Teplé Vltavy, v blízkosti tábořiště Soumarský most. Po zelené vpravo to bylo k trati a na parkoviště už skutečně jen kousek.

Okružní výlet: Soumarský Most – Volary (pivovar Gabretus) – přes Soumarské rašeliniště zpátky na mapě