Olivová hora v Jeruzalémě

Fotografie (4)

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Město se skví v zářivém ranním slunci a já opět žasnu nad jeho krásou. Jeruzalém je z panoramatické vyhlídky Olivové hory, kde začínáme náš dnešní den, vidět jako na dlani: všechny krásy Starého města, ale i nové čtvrtě rozrůstajícího se města. Na Olivovou horu vyjděte ráno, dříve než ji zaplaví davy turistů a sežehne vás denní žár, na druhou stranu pozor, abyste nevyrazili příliš brzo, protože některá poutní místa podél cesty dolů mohou být ještě uzavřena (všude se otevírá okolo osmé hodiny).

Z této vyhlídky jsou hezky vidět všechna důležitá místa v Jeruzalémě. Přímo před námi se nádherně rozprostírá Staré město obehnané hradbami z doby krále Sulejmana Nádherného. Dominantou Starého města je samozřejmě Chrámová hora se známým Skalním dómem ze sedmého století, se zářící zlatou kopulí, kterou dóm získal až v roce 1993 díky daru jordánského krále Husajna. Mešita al-Aksá, která stojí nedaleko Skalního dómu, vůbec nepůsobí tak dominantním dojmem, pro muslimy je to však třetí nejposvátnější svatyně po Mekce a Medíně a je vlastně skutečným místem modlitby na Chrámové hoře. Skalní dóm je spíše poutním místem než mešitou. Při pohledu na hradby Starého města vás jistě zaujme zazděná Zlatá brána, kterou v 16. století nechal natrvalo uzavřít již zmiňovaný Sulejman Nádherný. Touto branou má totiž vejít židovský Mesiáš při svém příchodu na svět, což se nezamlouvalo muslimskému vládci, a tak pro jistotu nechal bránu zazdít. Aby vše bylo stoprocentně zajištěné, nechal Sulejman před uzavřenou branou vystavět muslimský hřbitov. Podle legendy před Mesiášem bude kráčet Eliáš, který nebude moci přejít přes tento muslimský hřbitov. Sulejman se tak dvakrát pojistil: „Co kdyby něco!“. Osobně se domnívám, že tyto okolnosti Mesiáše stejně nezastaví…, ale to je samozřejmě věc názoru.

V pozadí, za Skalním dómem, můžeme vidět dvě šedomodré kopule patřící chrámu Božího hrobu, nejposvátnějšímu místu pro křesťany, kam také směřuje naše dnešní putování. Vedle Starého města se nachází hora Sijón s benediktinským opatstvím a kostelem Zesnutí panny Marie. A tamtéž je i místo poslední večeře Páně - večeřadlo, důležité a symbolické místo pro všechny křesťany. V domě, kde můžeme najít večeřadlo, se v přízemí nachází připomínka hrobu krále Davida, i když dnes již většina badatelů nepředpokládá, že by zde byl skutečně David pohřben, tradičně je místo s jeho památkou spojováno a také hojně navštěvováno.

Pod horou Sijón pak stojí starší arabská čtvrť Silwán. Ta je spojována se známým zvoláním: „Silwán je na nohou!“, a to proto, že vždy, když propukají palestinsko-izraelské nepokoje, Silwán je většinou první místo, kam se povstání rozšiřuje z Chrámové hory.

Na západním svahu Olivové hory, který se rozkládá přímo pod námi, se v ranním slunci lesknou tisíce bílých náhrobků. Právě zde se nachází nejposvátnější místo posledního odpočinku pro Židy. Asi každý Žid zde chce být pohřben, protože zesnulí z tohoto místa budou první vzkříšeni v den Posledního soudu. Na Olivové hoře se pohřbívá dodnes, i když je hřbitov starý již několik stovek let. V polovině 20. století byl z kapacitních důvodů na západním okraji Jeruzaléma otevřen nový hřbitov Har ha-Menuchot. Ten je v současnosti největším hřbitovem v Jeruzalémě a v Izraeli vůbec, přesto místo západního svahu Olivové hory zůstává nejlukrativnějším místem k pohřbení. V době rozdělení Jeruzaléma mezi lety 1949-1967 patřila Olivová hora pod jordánskou správu a řada hrobů byla totálně zničena. Některé náhrobky byly využity na dláždění cest či odstraněny pro rozšíření orné půdy. Po šestidenní válce Izrael sjednotil Jeruzalém pod svoji nadvládu a získal tak i Olivovou horu. Mohl pak obnovit a opravit zničený hřbitov.

Podél cesty, která se klikatí směrem ke Getsemanské zahradě, vidíme několik křesťanských posvátných míst. Necelých deset minut od vyhlídky ještě téměř na vrcholu hory se nachází známý kostel Pater noster – kostel Otčenáš. Zde Ježíš naučil své učedníky tuto nejznámější a nejdůležitější křesťanskou modlitbu. Kousek níže vystupuje střecha malého kostela Dominus flevit (v překladu Pán zaplakal), která je atypická svým tvarem, jenž má připomínat Ježíšovu slzu prolitou nad osudem města, když ve vidění spatřil jeho zničení. Dále cesta vede až ke krásnému pravoslavnému kostelu Máří Magdalény. Na úpatí Olivové hory se poté rozkládá Getsemanská zahrada a hrob Panny Marie.

Od Getsemanské zahrady pak cesta pokračuje ke Starému městu, kam poutníci vstupují takzvanou Lví branou, někdy nazývanou branou svatého Štěpána. Touto cestou půjdeme i my až k chrámu Božího hrobu. Tak pojďme, i když výhled z Olivové hory je nádherný.

Autor: Marie Fritzová, píše články pro CK Mundo, která organizuje zájezdy do Izraele a Palestiny