Jeruzalém: Večerní procházka městem I.
První večerní procházku městem jsme uskutečnili ve čtvrtek – tedy večer před šabatem. Lákala nás tržnice nedaleko autobusového nádraží. Čekala nás zde záplava zboží: ovoce, zelenina, pečivo, cukroví, koření, maso, ryby, textil atd. Na doporučení známé jsem si koupila pytel sladké papriky v olivovém oleji. Tržnice byla přeplněná lidmi. Místní totiž dělali velký nákup na zítřejší šabat. Byli jsme zaplaveni čichovými vjemy. Krásně zde vonělo cukroví, o kus dál zase páchly ryby. Když jsme odcházeli, uvízli jsme v davu. Nemohla jsem udělat krok ani vpřed, ani vzad. Cítila jsem se dost nepříjemně. Nakonec jsme se šťastně dostali na ulici a vyrazili po Jaffské třídě ke Starému Městu. Čím blíže jsme byli centru, tím vice zde bylo živo. Ačkoliv už minula 21. hodina, všude panoval čilý ruch. Obchůdky a kavárny hostily návštěvníky a nevypadalo to, že by se blížila zavíračka. Potkávali jsme davy mladých, někteří spolu debatovali, jiní se zabavovali zpěvem a tancem. Upoutal nás hlouček puberťáků, kteří někomu fandili a tleskali. Když jsme přišli blíže, zjistili jsme, že fandí tanečníkovi break dance, který jim předváděl své umění. Další mladí poposedávali na lavičkách a bubnovali. Všude jsme také potkávali tlupy toulavých koček, které hledaly zbytky jídel. Prohlíželi jsme si zboží a cetky u pouličních prodejců. Ptali se nás, odkud jsme, a někteří uměli říct česky Jak se máš? Dobrý den, nalevo, napravo. Prostě město žilo, nikdo nespal. Noc před šabatem je prostě noc před šabatem. Možná bych ji mohla přirovnat k sobotní noci u nás. Ale ruch a život na ulicích se nedá srovnat. My Češi jsme většinou zalezlí doma u televize nebo na chatách a chalupách.