Osoblažskem (a Krnovskem) část I.

Výlet na Osoblažsko část I.

 

Asi v polovině června mě přítel Marek oslovil otázkou, pojedeme-li někam na prodloužený víkend, když budou svátky věrozvěstů a Jana Husa, ovšem s tím, že potřebuje být v neděli doma, což mě tedy dovedlo k otázce co je to za prodloužený víkend....

Nicméně měl jsem téma už vymyšlené, již delší dobu jsem uvažoval zajet na Osoblažsko. Počasí poslední doby nebylo nějak přívětivé, právě se Českem prohnalo několik místních, místy i tragických povodní, navrhl jsem pouze krátký výlet v sobotu ráno, s jedním noclehem a návratem v neděli odpoledne.

Vyrazili jsme tedy raním rychlíkem do Jeseníku, kde je přestup na rychlík do Ostravy. Ten projíždí přes polské Glucholazy a stanicí Jindřichov ve Slezsku pokračuje zase na našem území. A ve jmenované obci zároveň vystupujeme. Pořizujeme pár snímku zdejšího zámku, je v něm sociální ústav a někteří jeho chovanci nás smutně pozorují přes mříže brány, my jsme po určitém čase smutní z toho, že jsme se nestavili v otevřeném smíšeném zboží, po dojetí do Dívčího Hradu, totiž zjišťujeme, že zdejší obchod už je zavřeny a hhospoda ještě zavřená, inu tak to občas chodí.

Nicméně to předbíhám. Z Jindřichova vyjíždíme východním směrem, přes místní část Arnultovice podél toku Petrovického potoka. Je to malá říčka, pramenící v oblasti pod Solnou horou a Kutným vrchem ve Zlatohorské vrchovině a svádějící vody i z Biskupské Kupy, je to vlastně budoucí Osoblaha, ale pokud mapa Kčt nelže, nese toto jméno až od soutoku s Liptaňským potokem. Silnice má číslo 457 a až za křižovatku z prvotřídkou č. 60 má nový povrch. Teď přesně nevím (dívám se do mapy Bruntálsko, Krnovsko č 58 nemají-li tady chybu, je zde uváděna druhotřídka č 458 do Prudniku, ale to není zas tak podstatné. Tedy kousek za touto křižovatkou je už jen starý povrch a odbočka na Pitárné - přímá cesta do Osoblahy vede mírně do kopce, naše cesta po rovině a do údolí. Podél potoka pokračujeme na okraj Dívčího Hradu, kde zabočíme vpravo do obce. Po necelém kilometru je na malém kopečku další z Osoblažských zámků. Bohužel brána na nádvoří je zavřená a nápis navíc hrozí střetem se zlým hlídacím psem, inu co se dá dělat. Tak aspoň z okolí vypozorujeme kde co je a míříme zpět. Na obecním úřadě je hospoda, ovšem otevírá ve 13 hodin, takže 50 minut tady čekat nehodláme. Vracíme se na původní trasu a blížíme se do Osoblahy. Zatímní pahorkatina postupně přechází v rovinu a samotná Osoblaha je již téměř na rovině. Tady už konečně na křižovatce narážíme na otevřenou hospodu U Martina, což nás velmi potěší. Ještě před tím si ovšem důkladně prohlédnem pomník Rudé armádě i s instalovaným protileteckým dělem, to aby měl jeden z naších militatních kamrádů radost. Po nezbytném občerstvením ovšem míříme na hlavní naplánovanou atrakci, kterou je místní židovský hřbitov. Ten tedy skutečně stojí za to. Není sice nijak velký, je zde něco přes 300 náhrobků, ovšem v Česku ojedinělé typově - jedná se údajně o náhrobky s vlivem polským, je fakt, že jsou odlišné od těch, co známe z vnitrozemí - hlavně jde o typy ornamentů. Máme i štěstí na počasí a postavení sluníčka, navíc jsme tu téměř sami, po chvíli přichází paní, právě přijela úzkorozschodkou a je také nadšená z toho co vidí. Zdejší hřbitov měl pravděpodobně „štěstí" v tom, že zdejší židovská obec zanikla již v roce 1933, takže židovské památky nebyly tak zasaženy ničením při pozdějších pogromech a holokaustu, a to jsme při tom vlastně v původně zcela německé oblasti!

Před odjezdem z městečka si dáme ještě jedno občerstvení v jakémsi Sportbaru na náměstí. Dá-li se tomu říkat náměstí, Osoblaha byla podle všeho dosti zničena za války, dnes je vlastně celý střed tvořen bytovkami a paneláky, z historické zástavby v centru zůstalo torzo hradeb a památkou je snad i litinová kašna, je to poměrně kvalitní dílo, myslím že podobné nebo stejné jaké znám třeba z Branné nebo Mohelnice. Návštěvníci odjinud by určitě taky našli ve svém okolí něco podobného.

Dále tedy směřujeme na Bohušov, po té co jsem na odbočce turistické značky zjistil, že cesta není moc kvalitní se kousek vracíme na příjezdovou cestu, ale asi po kilometru je už kýžená odbočka. Hned na kraji obce se zastavujeme u kostela a kolega jde k hospodě zjistit, dá-li se do kostel dostat. Paní, zametající zápraží mu dává tip na další paní, která by se mohla o kostel starat, ale v místě bydliště zjišťujeme, že je asi v práci, takže tady nepochodíme. Zkoušíme tedy vyhledat pana starostu, v Bohušově je na obci „Íčko", ovšem chlapec zde sedící na starostu na něj číslo nezná, ale ví kde bydlí. Tak tedy jedeme na určené místo. Starosta sice doma není, ale je doma tchýně a starostová. Ti nám prohlídku slíbí, jen co paní starostová ostříhá bráchu, je totiž civilně kadeřnice, jen nás požádají, ať na ně chvilku počkáme. V hospodě u obecního úřadu aspoň zjišťujeme, že starosta je vlastně přednosta Zemské slezské dráhy - tedy to co sem dnes láká čím dál více turistů. Přišel sem prý kdysi s batůžkem (za totality na umístěnku) a dnes je z něj vlastně velký patriot. Jen víc takových starostů! Do kostela sv. Martina jsme se totiž chtěli podívat kvůli nedávno odkrytým renesančním náhrobkům, myslím, že se nám to čekání vyplatilo. Paní starostova tchýně nás po té ještě inspiruje na další památku a nezapomene vychválit Slezské Rudoltice, odkud pochází. Tam jsem ovšem chtěl jet i tak.

Nejdřív však míříme na zříceninu hradu Fulštejn. Směřuje pod něj krásná nová asfaltka, u Bohušova je nové rekreační středisko, koupání v rybníce, nové chatky, tábořiště, volejbalové kurty s umělým povrchem, na kterých je zrovna nějaký turnáje, jak zjišťuju na zpáteční cestě, je tu i plážák...

Na Fulštejn se už jede po polní cestě, ovšem jen kousek lávkou přes Osoblahu, přejezd přes úzkorozchodku a nalevo do kopečku. Fulštejn není nijak obrovská zřícenina, ale jsou zde dvě části asi paláce nebo kaple a pravděpodbně hradeb s dělovou koulí, moc hezké místo. S kempem v podhradí to určitě bude velmi vyhledávané centru. Taková čistá příroda, železnička, mírný terén, i nějaké památky dávají tomuto kraji naději na lepší budoucnost, alespoň v té turistice.

Z Bohušova pokračujeme na Dolní Povelice, před kterými nás upotá krásný kozel, který se tu u cesty pásl. V Povelicích zjišťuju, že jedem trochu jinudy, než jsem si naplánova, máme však štěstí, na směru kterým zde směřujeme je parádní nová asfaltka (cyklotrasa Kčt 6116 a směr do Koberna).

Ve Slezských Rudolticích se tento den měl zpřístupňovat zámek, je už ale nějakých 5 odpoledne, takže už bude zavřeno, k zámku se však dá jít do parku, je tu pěkný rybníček a slavnost otevření bude pokračovat na přilehlém fotbalovém hřišti, kde se chystají k vystoupení nějací historičtí šermíři. Jak nám paní tchýně říkala, z původních interiérů toho moc nezbylo, pamatuje z mládí, že tu bylo koňské schodiště, které je dnes betonové se žlutočernými pruhy apod. Na zámku by mělo postupně vzniknout muzeum, výstavní galerie a jiné, teď tu snad vystavoval Jindřich Štreit. Než opustíme Rudoltice, opět se potkáváme s paní tchýní, dáváme řeč jak se nám tu líbí, ještě nás upozorní na zdejší kostel, kde mají být krásné vitráže. Ty tedy můžeme z venku jen tušit, ovšem i samotná novorománská architektura je dosti zajímavá.

Za Slezskými Rudolticemi pomalu končí rovinatá část kraje a postupně se zase zvedají kopečky. Osoblažsko je vnímáno jako část Jeseníků, zdejší pahorkatina je asi správnějí část nebo začátek Zlatohorské vrchoviny, což ovšem všeobecně jako Jeseníky vnímáno je - Zaltohorská vrchovina končí (nebo začíná) v Jeseníku Zlatým Chlumem. V Liptani se zastavujeme na občerstvení, chtěli bysme nejradši guláš, ale moce se tu nevaří, ale dáváme si aspoň slepičí polévku. Obci vévodí velký cihlový kostel ve stylu Slezské gotiky zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, zde jsem si vzpomněl, že mám sebou nějaké přechodové filtry, což se mi hodí, pomalu se smráká a obloha se zase mírně zatáhla, takže už není takové dobré světlo, jaké bylo přes den. Dál pokračujeme bez zastávky přes Třemešnou do Města Albrechtic, kde jsme snad něco chtěli povečeřet, ale je tu zrovna jen nějaká velká zábava (prý otevítání hospody), tak směřujeme k toku i osadě Opavice, doufám, že bude otevřena hospoda v Linhartovech. Před tím ještě vyfotíme zdejší pěkný zámek. Bohužel hospoda je zrušená (byl jsem tu asu před 3 lety a to ještě byla), tak prý v Loučkách (Krásné Loučky). Bohužel vak máme smůlu, hospoda je jen zavřená, ale vidíme, že je jakási zábava u nedalekého fotbalového hřiště, tak to jedeme zkontrolovat. Zábava to sice nebyla, byla to svatba, ale téměř samá mládež a pravděpodobně už pominuly oficiality, většina už byla v civilu. Díky určité vstřícnosti jsme si na večer nakonec dali dvě piva, díky a pozdrav zejména ženichu Peťovi. Ahoj a díky.

Hřiště nám posloužilo jako tábořiště, pro případ nočního deště jsme si ustlali vedle střídaček, naštěstí však nepršelo. To byla tedy 1. část výletu v sobotu.

 

6.7.2009

Pt. 2