Pardubický kraj a Jeseníky - 8. den - Jeseníky: Loučná nad Desnou - přečerpávací vodní nádrž Dlouhé stráně - exkurze, Kouty nad Desnou - Loučná nad Desnou (5 km)

 

Spát jsme šli dlouho, ale v 9,09 musíme být na zastávce ČD. Potřebujeme se dostat do Koutů nad Desnou. V plánu je vyrazit na přečerpávací nádrž Dlouhé stráně, která se r. 2005 zařadila mezi 7 největších divů České republiky. Už na jaře jsme plánovali, že půjdeme na exkurzi, jenže to nikdo neobjednal. Uvidíme, zda bude nějaké volné místo. Já samozřejmě doufám, že to vyjde. Nahoru nemusím, tam jsem byla v zimě i v létě. Je to tam hezké, ale za tu námahu a v tom počasí, které má být, tam nemusím.

V 7,30 slyšíme nějaký ruch v kuchyni, která sousedí s naším pokojem. Co nám zbývá jiného, než také vstát. Venku je zataženo, dnes nás nic pěkného asi nečeká.

Kuchyň je poměrně veliká, velký je i jídelní stůl, přesto se sem po ránu v 10 lidech nemůžeme nějak vejít. Ale nakonec jsme to zvládli - snídani i ranní kávu a včas odcházíme na zastávku vlaku. Je výluka, jedeme autobusem. Do centra sportovního areálu jdeme ještě kousek pěšky.

Na místě zjišťujeme, že na exkurzi v 11. hodin je posledních 5 volných míst. V baru Lyžárna při téměř povinném ranním občerstvení se domlouváme, kdo tam půjde. Nakonec jsme se domluvili v pohodě. Pět zdatných jedinců - Ota, Vlasta, Honza, Pepa a Zdenek vyráží jako první - nahoru jdou pěšky, jen Zdenek pojede lanovkou. Bolí ho koleno, výstup by sotva zvládl. Na exkurzi už byl, znovu už jít nemusí.

K nám čtyřem pomalejším (Venca, Milan, Karel D. a já) se přidává zdatný Karel O., který to moc chce vidět. Doplňuje tedy druhou pětici. Máme víc času, čekáme v Lyžárně (baru), mezitím sprchlo.

V 11 odjíždíme autobusem, to už neprší. Netušíme, že je to jen na chvilku. Vzpomínáme na naše kamarády v kopcích - to počasí jim nezávidíme. Autobus je plný. Protože jsme se nemohli dočkat, byli jsme na zastávce mezi prvními. Aspoň jsme si mohli sednout. Celá řada lidí stojí. Během jízdy nás průvodce seznamuje nejdřív s informacemi o firmě, která exkurze organizuje, o tom, co si lze tady půjčit i jaké jsou zdejší možnosti zimního sportování. Pak nás samozřejmě seznamuje i s historií vzniku elektrárny.

Vystupujeme u elektrárny, která je pěkně ukrytá v lese, resp. v podzemí. Jsme v CHKO, byla to prý podmínka. Z parkoviště vidíme hráz Dolní nádrže, která leží na říčce Divoká Desná. Stojí tu jen budova administrativního centra. Tam nám pouští krátký film, který náš průvodce doplňuje dalšími i technickými informacemi.

Stavba vodní elektrárny byla zahájena r. 1978 a ukončena r. 1996. Dolní a horní nádrž jsou od sebe vzdáleny 500 výškových metrů. Voda mezi nimi protéká dvěma rourami o průměru 3,6 m, které jsou v zemi zabetonované. Neznamená to, že jednou rourou teče voda nahoru, druhou dolů, voda jimi proudí v obou směrech vždy současně podle potřeby. Provoz je řízen centrálně. Přepnutí režimu trvá 1 - 5 minut v závislosti, kterým směrem voda teče. Zhruba během 5 hodin je voda vypuštěná, nelze však vypustit všechnu vodu. V horní nádrži prý život není, v dolní nádrži ryby žijí, ale prý se nestává, že by to nějakou rybu vcuclo. Jak prý cítí pohyb vody, okamžitě plavou opačně. Je to nastavené tak, že při zvýšené spotřebě el. energie teče voda z horní nádrže dolů, když je energie přebytek a je levná, horní nádrž se napouští. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m. Horní nádrž je izolována vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od −30°C do +60°C.

Nádrže jsou však propojeny ještě jednou šachtou. Tam je kabeláž a také výtah, kterým se zaměstnanci dostávají z jedné nádrže do druhé. V zimě dokonce jiný způsob možný není, protože silnice se neudržuje.

Dozvěděli jsme se i několik dalších zajímavostí. Všechna zemina, která se při budování nádrží vytěžila, byla použita na zpevnění hráze dolní nádrže a stěn horní nádrže. Nebyla potřeba ji někam daleko odvážet.

Nedaleko byl na přechodnou domu otevřen kamenolom. Hráz i stěna nádrže bylo nutno kamením zpevnit. Kámen byl použit také na jižní straně horní nádrže, kudy vede červená značka a kde je dnes uvedena kóta 1354 m. Takto vysoký byl vrchol před jeho seříznutím a vyhloubením. Aby se nemusely měnit kóty na mapách, byly do této výše navršeny kameny. Výška vrcholu tak zůstala.

Stavba přečerpávací elektrárny byla podle našeho projektu, práce prováděli naše firmy a také většina dílů je od našich dodavatelů. Jen řídicí systém a zapouzdřenou rozvodnu vyrobila německá firma AEG, kabelový vývod dodala francouzská firma SILEC a výkonové vypínače jsou od švédsko-švýcarské korporace ABB. Náklady na stavbu elektrárny se zaplatily za sedm let provozu.

Pak už jdeme do podzemní elektrárny, která je kousek od administrativní budovy. Před ní vidíme oběžné kolo reverzní turbíny, které sloužilo v letech 1998 - 2012. Stále bylo funkční, bylo však na konci své naplánované životnosti. Z bezpečnostních důvodů ho bylo nutno vyměnit.

Dostali jsme se do kaverny, kde jsme viděli část celého systému a kde nám na nákresu byl vysvětlen celý způsob fungování. Zde jsou na podlaze vyznačena místa, kam se při opravě jednotlivé součásti pomocí mostového jeřábu pokládají. Pro ty největší a samozřejmě nejtěžší části jsou dvě kulaté plochy - ty jsou zesílené, aby tu váhu udržely, aby se to nepropadlo.

Zde vše probíhá automaticky, vše je řízeno počítačem, nikdo zde trvale není.

Vidíme tři malá okénka - tam jsou obrazovky, kde je možno v případě potřeby vše sledovat. Běžně tam také nikdo není. Zajímavá jsou pás okének těsně pod stropem. Vypadá to, že sem proudí denní světlo. Pravda to však není, vše je v podzemí. Jen tento pás má navozovat atmosféru denního světla pro případ, že by se zde skutečně někdo musel zdržet. Nepůsobí to tak depresívně.

Musím říct, že celý výklad byl zajímavý a udělaný tak, aby tomu rozuměli i laici, takže i já.

Když jsme si vše prohlédli, vyvezl nás autobus za drobného mrholení ke hrázi dolní nádrže, kde jsme si mohli prohlédnout hráz se stupnicí výše hladiny. Odtud je vidět i vstup do podzemí, kde jsme před chvílí byli. Zhruba uprostřed nádrže je betonová stavba. K čemu všemu slouží přesně nevím, ale je tam roura, kde dochází k vypouštění vody při změně režimu (napouštění - vypouštění nádrže). To se uzavřou samozřejmě automaticky roury vedoucí dolů a nahoru a prostor mezi nimi je nutno vyprázdnit. Trvá to prý jen chvilku, ale voda stříká vysoko a daleko, někdy se stane, že cáká až na silnici. Řidič autobusu, který tudy často jezdí, to prý již zažil.

Mrholí vytrvale. Autobusem pokračujeme k horní nádrži. Po mostku přejíždíme Divokou Desnou, vlevo vidíme, jak se do ní vlévá Česnekový potok, který pramení v Česnekovém údolí. To svůj název dostalo podle velkého množství medvědího česneku. Stoupáme do mraků. Průvodce nás seznamuje s tím, co bychom viděli za hezkého počasí. Je vidět i místo, kde se šachta s výtahem na chvilku dostává na povrch.

U horní nádrže máme 25 minut rozchod. Tady je stánek s občerstvením, za ním je vidět retenční nádrž, do které je svedena voda, která prosakuje přes izolační nátěry. Když se naplní, automaticky je vypouštěna zpátky do horní nádrže. Abychom se k ní dostali, musíme vystoupat asi 80 schodů. Počasí nám dnes vůbec nepřeje. Je mlha - nebo mraky, není vidět skoro nic - jen pár metrů před sebe. Vidíme, že hladina v nádrži je dnes nízká, sotva ji však vidíme. Teď se prý napouští. Je tady zima, fouká to. A v tomhle počasí se tu ta naše druhá skupina někde toulá.

Řidič šel asi na kávu, autobus je zavřený. Musíme skutečně počkat těch 25 minut, než nás tam pustí. Je nás tady víc, co by se šli ohřát. Mezitím jsme se spojili se Zdenkem, který jel lanovkou a sem šel pěšky. Už je nahoře a rychle k nám spěchá. Je rád, že se s námi může svézt dolů. Tak tak to stačil. Na lanovku si koupil zpáteční jízdenku, ale aspoň se nemusí v tom nečase pěšky ty 3 km vracet. Je tedy max. spokojený. Chlapi z druhé party tam také někde jsou, jenže ti se prý rozhodli vystoupat ještě na Mravenečník. Oni si nedají pokoj, i když nic neuvidí. To jsou celí oni. A Ota - ten si to užívá, nemusí na mne neustále čekat.

Už konečně jsme v autobusu a jedeme zpátky - bez zastavení. Jen u dolní nádrže nás průvodce upozorňuje, že je vidět, jak hladina v nádrži za tu dobu klesla. Jak se blížíme na parkoviště, mraky mizí, vyjasňuje se. Když vystupujeme, svítí sluníčko. Vrcholy jsou však stále v mracích.

Jdeme do zdejší pizzerie, která je propojena s barem Lyžárna, kde jsme byli ráno. Chlapi si dávají oběd a pivo, já polévku na zahřátí. To mi stačí. Jen si ze mne utahují. Já jsem platila ubytování a pak jsem kartou zaplatila i exkurzi. Pro paní to bylo jednodušší a mně to nevadilo. Samozřejmě se teď dozvídám, že bych za ně mohla zaplatit i ten oběd, že by jim to nevadilo.

Abychom si trochu užili sluníčka a také měli nějaký pohyb, jdeme domů pěšky - jdeme po cyklostezce, která většinou vede podle Desné. Je nádherně čistá. Jdeme pomalu, nespěcháme. Času máme dost. Je to z mírného kopečka, tak si to užíváme.

Doma jsem zašla ještě nakoupit. Chlapi si v chaloupce dali kávu a pak šli na pivo, já zůstala doma sama. Do hospody na skoro celé odpoledne nemusím. Osprchovala jsem se, dala si Kyšku a rohlík a jsem spokojená. Ale to netrvá stále. Blíží se večer a naše vrcholová jednotka stále není doma. Už mám strach, zd se tam v té mlze někde neztratili. Přijíždí výlukovým autobusem ve 3/4 na sedm. Jsou totálně zničení, protože to brali zpátky ještě přes dolní nádrž a došli pěšky až do sportovního areálu v Koutech nad Desnou, kde zjistili, že za chvilku jim jede vlak. A to je skoro kilometr. Ještě na něj utíkali, aby se vůbec dostali domů. To je obdivuji - po takové túře ještě běhat.

Pro nás jsem ohřála zbytek včerejších těstovin s houbami, chlapi taky něco pojedli a společně jdeme na pivo. V devět zavírají, chvilku si ještě povídáme na chalupě, ale brzy jdeme spát. Rozcházíme se s tím, že si ráno přispíme - na Červenohorské sedlo pojedeme autobuse v 10,35 a pak každý podle svých možností dojde na Švýcárnu nebo až na Praděd.

Má se totiž udělat opět hezky a oteplí se.

Pardubický kraj a Jeseníky - 8. den - Jeseníky: Loučná nad Desnou - přečerpávací vodní nádrž Dlouhé stráně - exkurze, Kouty nad Desnou - Loučná nad Desnou (5 km) na mapě