Pěší výstup na Pico de Teide
Pěší výstup na Pico de Teide
Pico de Teide je nejvyšší hora Španělska s 3717m nadmořské výšky a leží na největším ze sedmi Kanárských ostrovů, na TENERIFe v ParqueNacional del Teide. Tento sopečný vulkán není dosud zcela vyhaslý a dává o sobě čas od času vědět. Zatím naposled se tak stalo v roce 1905. Na vrchol se můžeme dostat, buď lanovkou, nebo pěšky. První způsob je sice pohodlný, ale často zde fouká silný vítr a při týdenním pobytu se snadno může stát, že za celou dobu pobytu lanovka nevyjede vůbec. Pak zbývá jediná možnost a to poměrně náročný pěší výstup. Výškové převýšení je nějakých 1700m.n.m. Dolní stanice lanovky je ve výšce cca 2100m.n.m. a lanovka vás vyveze cca 200 pod vrchol do výšky asi 3550mnm. Odtud asi půl hodinkový výšlap a jste nahoře. Ten kdo se chce dostat až na samotný vrchol kráteru však potřebuje zvláštní povolení ochránců přírody a to je potřeba si vyřídit min. den předem v hlavním městě ( Santa Cruz ), až dosud bylo vydáváno zdarma. V případě, že lanovka nejezdí a vy se vydáte pěšky, je pravděpodobné, že se vám podaří dostat na vrchol i bez povolení, protože po svých leze nahoru opravdu málokdo a ochránci národního parku za těchto podmínek pod vrcholem nehlídkují.
Je ráno 6:30 17.12.1997 a místo snídaně vybaveni piknik balíčkem vyrážíme zapůjčeným Seatem cordoba z hotelu Punta del Rey (nedaleko Las Caletilas na jihovýchodě ostrova) směr Teide. Skoro celá cesta proběhla ještě za tmy, takže většina ještě dospávala a kromě osvíceného letiště stejně nebylo nic vidět. Zhruba po hodině a půl cesty se nám za svitu prvních paprsků slunce konečně zjevuje mohutný sopečný kužel, úchvatný pohled. Z jižní strany ostrova totiž jeho nejvyšší dominanta není přes Kalderu Las Canadas vůbec vidět. Náš plán A byl zkusit lanovku vyjet nahoru, vyšlápnout zbytek, povolení jsme si vyřídili den předem, lanovkou zase rychle dolů a odpoledne se ještě podívat do Puerto de la Cruz do Loro Parku. Po té co jsme dojeli k dolní stanici lanovky, což bylo asi v 8:00 nás překvapilo, že tu nejsou davy turistů a kromě obsluhy lanovky zde nebyla ani noha. Důvod byl zřejmý při pohledu na informační tabuli, kde stálo - síla větru na vrcholu 90km/h, lanovka nejezdí. Přešli jsme na plán B, vylezeme nahoru pěšky. Místo odkud se dá zahájit pěší výstup je pár set metrů vedle lanovky. Je tam malé parkoviště s tabulí, kde je mapka s vyznačenou cestou k vrcholu, ale informace o tom jak daleko to je nebo jak časově náročný výstup je, tam chybí. Přestože plán A vybouchl dobrá nálada nás neopustila a myšlenka na to, že bychom odpoledne ještě mohli stihnout Loro Park, kam jsme už mimochodem měli koupené lístky, nás také nepustila. Jak bláhové! Posnídali jsme pikniky co jsme nafasovali v hotelu, kdo měl štěstí našel aj kuřátko. Součástí byla i láhev s vodou, ale tu jsem po krátkém zvažování zahodil s tím, že vodu stejně nepiju a táhnout toto břímě by mě zbytečně vysilovalo a bránilo v rychlém výstupu. Navíc představa, že za 1 maximálně 2 hoďky budeme zpátky mě v tom utvrdila. Až slezem dám si něco lepšího. Posilněni vydatnou snídaní vyrážíme. Hodinky ukazují čas 8:30. Za nasazené tempo by se nemusel stydět ani profesionální chodec. Zpočátku cesta ubíhá rychle, strmost svahu není nějak závratná a jdeme po jakési cestě pro landrovery. Cestou míjíme tzv. Teidská vejce, což jsou až 6 metrů veliké kulovité útvary ztuhlé lávy. Včase 9:45 jsme na jakési planině kde cesta a končí a začíná „kolmá stěna". Začínáme mít jisté obavy o to zda výstup stihneme tak rychle jak jsme mysleli. Také nás vyvádí zmíry fakt, že není vidět vrchol. No nic, hurá na „stěnu". 10:45 již slušně znaveni se dostáváme kturistické chatě, která je ovšem zavřená a vrchol není stále vdohledu. Výstup mezi turistickou chatou a horní stanicí lanovky je naprosto demoralizující. Vrchol vnedohlednu a mi už meleme zposledního, teď začínám litovat zahozené čutory svodou. Poslední stovky metrů dolézáme zposledních sil, mnozí po čtyřech a sčastými přestávkami. 12:40 konečně horní stanice lanovky. Naštěstí mají otevřeno a tak mnoho peněz opouští peněženku za drahé tekutiny. Po krátkém odpočinku a dlouhé diskusi, zda se spokojit sdosaženou metou nebo pokořit vrchol, padlo rozhodnutí , že pokračujeme dál. Povolení kvýstupu na vrchol sice máme, ale nikdo ho po nás nechce. Ztéto strany homole duje opravdu silný vítr (oněch 90km/hod) a značně znesnadňuje chůzi po vrklavých kamenech, přesto všechno jsme ve 13:30 na vrcholu Pico de Teide. Za tu 5 hodinovou neskutečnou dřinu jsme odměněni nádherným rozhledem na všechny světové strany, kromě severozápadu. Na tu stranu kráteru se vdaných povětrnostních podmínkách a přes jeho Ostré hrany dostat nedalo. I přes silný vítr je tu cítit síra. Sestup je sice rychlejší, ovšem tím poskakováním po kamenech, lávovém štěrku a prachu máme co chvíli plné boty. V16:30 jsme konečně zpátky u auta. Pro zdatné turisty nezapomenutelný zážitek, přece jen převýšení 1700m je docela porce. Ten kdo by si chtěl výstup ještě okořenit, může navštívit ledovou jeskyni Cuevo del Hielo ve výšce 3350m.
Přidat do oblibených uživatelů
Orotava Valley
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Orotava Valley
Půjčovna autPříspěvky z okolí Pěší výstup na Pico de Teide
