Pivní týden - pondělí - putování po pražských pivovarech Kolčavka, U Bulovky, Cobolis

První jarní týden jsme se rozhodli se vypravit za příbuznými do Přerova. Počasí ještě není takové, abychom mohli spát v autě, ale už není sníh, takže by mohlo být príma počasí na výlety. Ten jsme si naplánovali hned na první den. Ráno vyjedeme z Plzně, z Prahy do Přerova pojedeme až večer a mezitím v Praze někam vyrazíme. K večeru zajdeme do pivovaru Cobolis, mimo jiné i na večeři.

Jenže to jsem netušila, že mi o týden dřív začne koleno dělat problémy. Jeho varování jsem nevyslyšela a sobotní turistický výkon se mu už vůbec nelíbil. Poslední 3 km z celkových 20 jsem došla silou vůle. V neděli jsem se na nohu skoro nemohla ani postavit. Celý den jsem ji střídavě ledovala a mazala vším, co by snad mohlo pomoct. Když jsem v pondělí vstala, bylo to výrazně lepší, ne však dobré. Pomalá chůze mi však téměř nevadila, aspoň po ránu.

Ve vlaku měníme plány. Místo chození po památkách, budeme jezdit po pivovarech. Zvlášť Ota rád ochutnává piva z minipivovarů, sbírá pivní tácky, etikety, razítka a pod., tak mu aspoň něco přibude do sbírky.

Do Přerova jezdíme vlakem Leo, kvůli pivovaru Cobolis jsme zvolili odjezd z nádraží Praha - Libeň. Hledáme tedy další pivovary v okolí a jak se k nim dostaneme. Všechny otevírají v 11 hodin, takže za víc jak hodinu. Míříme tedy k tomu, ke kterému je nejhorší spojení, takže cesta bude trvat nejdéle - k pivovaru Kolčavka. Po Praze jezdíme zdarma, tak aspoň nemusíme řešit jízdenky. Z Hlavního nádraží jedeme metrem C na zastávku Vltavská, kde přestupujeme na tramvaj č. 14 – směr Vysočanská. Ze zastávky Divadlo Gong se musí už pěšky. Času máme spoustu, takže vůbec nevadí, že desetiminutovou trasu půjdeme skoro 2x tak dlouho. Jen ledový vítr není příjemný. Pivovar je trochu schovaný – ulice Nad Kolčavkou je označená jen jako slepá ulice, jméno nikde nevidíme. Pivovar je však vidět hned za rohem.

Tento akcionářský pivovar Kolčavka svůj provoz zahájil společně s otevřením nové pivovarské restaurace dne 30.10.2014 v 17.00 hodin. Tehdy na čepu měli pět druhů piv. Zvenku je to obyčejná budova, ale uvnitř je příjemné posezení i milý personál. Dorazili jsme krátce před jedenáctou, už bylo otevřeno a jen jsme si sedli, už se nám přišli věnovat. Na mé zvědavé otázky ohledně nabídky piva zpočátku číšník odpovídal váhavě a nejistě, až nakonec došel pro jídelní lístek, kde všechna piva byla perfektně popsána.

Já se zaměřila na svrchně kvašená piva (IPA a Zrzka), Ota na spodně kvašená (11, 12 a vídeňský ležák), ale moje samozřejmě taky ochutnal. Bohužel musí porušit tradici - vždy se snaží ochutnat vše, co mají na čepu. Tentokrát to bohužel nejde. Před sebou máme ještě dva pivovary, tak se musí krotit, aby vůbec na to nádraží došel. Naštěstí se prodávají i třetinky. Tady na pivu jsme si skutečně pochutnali.

Opět nás čeká trochu delší pěší přechod na zastávku MHD. Když nechceme po hlavní, musíme přes kopeček. I tady název Na Labuťce registrujeme až na kopci. Cestou nás trochu pokropil déšť se zmrzlou krupicí. Na hlavní Prosecké ulici na zastávce Kundratka nastupujeme na autobus č. 140 – směr Palmovka. Jedeme na konečnou – je to jen jedna zastávka. Hned za rohem staví tramvaj č. 10 a jedeme směr Ďáblice - na zastávku Bulovka. Ze světelné křižovatky je to k pivovaru U Bulovky ve stejnojmenné ulici už kousek. Tady si chceme dát oběd, v nabídce mají menu i s polévkou za 98,- Kč, což se nám na Prahu zdá hodně dobrá cena. Prostředí odpovídá spíš slušnější hospodě, pivo průměrné, ale jídlo dobré. Přesto jsme jídlo pivem zapili – z nabídky 4 druhů jsme ochutnali jen Märzen 13 a světlý ležák. To nám docela stačilo.

Přesun k třetímu pivovaru byl rychlý. Kousek se vrátit na tramvaj, nasednout opět na č. 10 a pokračovat na zastávku Ládví, kde je i stanice metra. Pivovar Cobolis je vidět hned ze zastávky. Své pivo vaří a vlastně i prodávají v objektu bývalého kulturního střediska. Pivovar vznikl na přelomu let 2017 a 2018. Restaurace je veliká, ale členěná, částečně obložená dřevem a vypadá docela pěkně. Svou prostorností, ale i velkou nabídkou vynikajících piv nám trochu připomínal náš plzeňský pivovar Beer Factory, snažili jsme se tedy najít nějakou spojitost. Našli jsme ji až u piva Nevada Ale 11, kde jsme se v povídání k jednotlivým pivům dočetli, že za inspiraci děkují právě kamarádům z tohoto našeho pivovaru. Když jsme se později v Beer Factory sešli s Josefem Krýslem, který nejen v naší republice pomáhá zakládat pivovary, tak nám potvrdil, že právě Cobolis patří mezi jeden z nich. Také to byl on, který nám prozradil tajemství názvu tohoto pivovaru - vychází z latinského překladu názvu pražské čtvrtě Kobylisy, kde se pivovar nachází.

Ale to jsem trochu odbočila. Tady se nám líbilo moc, ale raději jsme se drželi třetinek, tedy hlavně Ota, aby ho nakonec nevyloučili z přepravy. Dal si samozřejmě ležák, pak Nevada Ale 11 a Kazbek 13. Já už měla pocit, že jsem pivem přepitá, ochutnala jsem jen Red Ipu a to vše jsem spláchla pro pivaře asi barbarsky – vynikající točenou domácí višňovou limonádou. Ota by ještě ochutnával, čas by byl, ale já už měla pocit, že v tomto případě skutečně platí, že v nejlepším se má přestat. Ani se moc nebránil. Jen jsme si ještě domů vybrali každý jednu lahvovou třetinku. Já svrchně kvašenou Berliner Weisse višeň 13 a Ota Russian Imperial Stout 24. Ať si doma vzpomeneme na pražské zážitky.

Nádraží Libeň sice není nejblíž, ale je tam ideální spojení. Metrem na zastávku Prosek, v Prosecké ulici jsme nasedli na autobus č. 136, který nás dovezl až k nádraží Libeň. Časově jsme to zvládli lépe, než jsme předpokládali. Na nádraží jsme měli skoro hodinu času. Aspoň jsme se v klidu najedli z vlastních zásob. Uteklo to docela rychle.

Vlak přijel na čas a překvapivě byl volný. Za 2 a čtvrt hodiny jsme už vystupovali v Přerově. Při cestě máme přerovský pivovar Parník, kde zpravidla návštěvu města zahajujeme, ale z nepochopitelného důvodu už měli zavřeno. Já to uvítala, už jsem se těšila, jak si konečně sednu a nebudu už muset vůbec nikam chodit. Noha mne docela potýrala. O to větší radost jsem měla, když jsme se večer dozvěděli, že další den se můžeme zajít podívat, jak se pálí slivovice. To bude docela prima zažitek.