Ďáblický hřbitov v Praze je nová národní kulturní památka
Na severu Prahy byl v letech 1912-1914 vybudován druhý ústřední hřbitov pro město Praha v prostoru mezi Ďáblicemi a Střížkovem. Říká se mu Ďáblický, i když historická obec Ďáblice má svůj malý hřbitov velký 0,2 ha, který byl vysvěcený již roku 1896. Ďáblický hřbitov je rozlohou 29 ha po Olšanských hřbitovech druhý největší. Je zde uloženo mnoho zemřelých a stále má velké, dosud nevyužívané plochy. Je zde 81 hrobek, 3 203 hrobů, 4 817 urnových hrobů, 696 kolumbárií a loučky rozptylu.
Část hřbitova slouží pro běžné pohřbívání. Část slouží pro hroby mrtvých, u kterých byla snaha je pohřbít někde stranou. Od roku 1943 byl hřbitov využíván také pro společné hroby, nebo uložení ostatků neidentifikovaných osob a sebevrahů a některých politických vězňů. Na hřbitově je dnes čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů i obětí pražského povstání. Toto pohřebiště je uzavřeno dvěma řadami tújí a má ve středu umístěn březový kříž, kde se každoročně 6.5. a 11.11. koná slavnostní kladení věnců na připomínku pražského povstání z roku 1945 a ukončení první světové války. Na Ďáblickém hřbitově byli též pohřbíváni účastníci protinacistického odboje, např. Jan Kubiš, Josef Gabčík a Václav Morávek. Jsou zde však také uloženy ostatky nacistů, například po válce popravený K. H. Frank. U severní zdi bylo zřízeno Čestné pohřebiště třetího odboje - popravených a umučených obětí komunismu v padesátých letech, které zde byly tehdy tajně pohřbívány. Ve společném hrobě byl pohřben farář Toufar, kterého připomíná pomník. Jeho ostatky byly však převezeny na jeho bývalou farnost v Čihošti.
Společnou hrobku zde mají salesiáni, kteří dnes znovu vyvíjejí svou činnost v nedalekých Kobylisích. Všechny prostory hřbitova jsou dnes pietně udržovány a upraveny. Velké plochy hřbitova tvoří několik louček rozptylu.
Ďábelský hřbitov má jedinečnou kubistickou architekturu. Hřbitov byl postaven podle návrhu kubistického architekta Vratislava Hofmana. Je to jediný kubistický hřbitov v Čechách a prakticky na celém světě. Do roku 1913 se podařilo zrealizovat umělecky cennou hřbitovní zeď (která v současnosti prochází důkladnou opravou), a vstupní bránu s dvěma kiosky. Další stavby byly realizovány později. V kubistickém slohu je nová obřadní síň a kaple. Upravené nádvoříčko slouží při pietních obřadech při rozptylu uren s popelem zesnulých. Bylo vhodně vybaveno neokubistickými prvky, jako odpadními koši, nebo kohoutkem s vodou.