Po česko-polské hranici aneb Trojmorski wierch, Klepáč nebo Klepý?

Cílem našeho zářijového výletu se stalo okolí malého východočeského města Králíky. To leží mezi Kralickým Sněžníkem, Orlickými horami a Hanušovickou vrchovinou, což jeho atraktivitu a půvab jen zvyšuje. A k polské hranici je to z Králík opravdu jen na vzdálenost onoho pověstného hodu kamenem, který by ovšem musel letět vzduchem téměř pět kilometrů.

Vzhledem k plánované trase a celému nedělnímu programu jsme za dopravní prostředek zvolili auto, ale na své by si zde přišli také cykloturisté a kombinovat lze v tomto případě i pěší turistiku s hromadnými dopravními prostředky. Oblast Kralicka je mj. proslavena množstvím zdejších pohraničních bunkrů a pevnůstek a my si mohli vyzkoušet bojeschopnost našeho vozidla hned při průjezdu Hanušovicemi, kde jsou na hlavní komunikaci vysoustruženy mnohé hluboké díry, které budou postupně opraveny českou raritou zvanou flekování. Zakličkovali jsme si jako zajíc v minovém poli a „bez ztráty desítky“ pak pokračovali ve směru na Králíky.

Před dojezdem k městu jsme ale odbočili na Horní Lipku, přes protesty navigace jsme ji celou projeli (ne, že bych tu cestu neznal, ale chtěl jsem prostě vědět, kam nás pošle dnešní moderní technika) a auto odstavili až na malém parkovišti u rozcestníku Pod Klepáčem (byli jsme zde jako desátí, ale při návratu byl již počet odstavených motorových vozidel minimálně trojnásobný a stálo se snad na každém volném místě, včetně okrajů lesní cesty). Odsud jsme se pak vydali po červené TZ. Čekalo nás nejprve hodně prudké stoupání lesem i polomem, poté rovinka k hraničnímu přechodu Horní Morava a odsud už docela příjemný lehký výstup, který nás po souběhu červené (E3 Hřebenovka) a zelené zavedl na samotný Klepáč (v tomto případě mi je ale ten polský název Trojmorski wierch mnohem sympatičtější). Vrchol s volně přístupnou dřevěnou rozhlednou se nachází v nadmořské výšce 1143 m (podle některých informačních zdrojů je to dokonce ještě o mětr výše).

Nikoho asi nepřekvapí, že Murphyho zákony spolehlivě zafungovaly i v tomto případě. Téměř celou cestu k 25 metrů vysoké rozhledně z roku 2010 jsme měli krásné počasí, které nám pak vydrželo až do konce dne. Pouze v době našeho pobytu na vrcholu Klepáče se mračna propadla k zemi a náš panoramatický výhled tak byl lehce omezen. U slavné Stezky v oblacích nám tato skutečnost ovšem zase až tak nevadila, u kolem rozhledny neustále poletujícího dronu také ne.

A potom jsme už stejnou červenozelenou cestou vyrazili k dalšímu česko-polskému hraničnímu sedlu, kterým byla Puchača. Nadmořských metrů ve směru na Kralický Sněžník postupně pomalu ubývalo, cyklistů v nepřímé úměře přibylo a my se v té chvíli už pohybovali v Přírodním parku Kralický Sněžník. K nejvyššímu bodu tohoto pohoří bychom asi i normálně pokračovali, ale tentokrát byl plán trošku jiný. Když jste někde autem, máte na výběr pouze okruh nebo stejnou cestou tam i zpátky. A my se rozhodli trasu zokruhovat přes polské území.

Po krátké žluté „spojce“ jsme se přesunuli na souběh modré (Szlak niebieski) s červenou (mezinárodní horská cesta Eisenach – Budapest) TZ a pokračovali dál. Bohužel stále dolů a navíc úsekem, který byl docela nudný a od výhledů zcela oproštěný. Takto jsme se dostali až před parkoviště nad Jodlówem, kde jsme odbočili doleva a po červené TZ (jodlów – Horní Morava) až k hraničnímu přechodu a pak znovu p(P)od Klepáč. Tato část cesty – tedy až na závěrečný prudký sestup – byla naopak vysloveně příjemná, nenáročná a občas nám umožnila i to „kochání se“.

Hlavní bod programu dne byl tímto splněn a my mohli v klidu „bonusovat“. Následoval proto přejezd do městečka Králíky. Ve zdejším muzeu už ale měli, bohužel, již v 16,00 hod. zavřeno (chtěl jsem si tam koupit turistickou vizitku, která byla při mé minulé návštěvě Králík vyprodána), a tak jsme se vydali úzkými serpentinami prudce vzhůru do části Dolní Hedeč (to jsou ty české paradoxy). Právě zde se totiž nachází klášter na Hoře Matky Boží, kde vždycky musím pozdravit svou oblíbenou pseudorenesanční výklenkovou – a kostlivci rámovanou – kapli Dušiček.

Po krátkém „pocourání se“ klášterním komplexem se svatými schody a barokním mariánským kostelem z roku 1700 jsme se vydali na krátkou procházku k Vyhlídce rytíře Franty. Toto místo s rytířovou sochou nabízí zajímavé výhledy, zejména na pohoří Kralického Sněžníku a Jeseníky. Vidět můžeme i město Králíky, kontroverzní Stezku v oblacích nebo námi nedávno navštívenou rozhlednu na česko-polském vrcholu tří moří.

Závěrečným bodem naší cesty byla krátká zastávka v nedaleké obci Červený potok. Právě tady se nachází pěchotní srub K-S 8, který najdeme u zdejšího nádraží. I v něm je, bohužel, zavřeno, takže interiérové malé muzeum, které funguje jako Památník obránců vlasti, také nenavštívíme. Pěchotní srub – nebo chcete-li větší bunkr – se otevírá pouze v případech různých „kralických bojových hrátek“ a snad i po dohodě.

Na tu už ale bylo pozdě, a tak jsme se vydali směrem na Hanušovice a odsud přes Lužnou rovnou do Šumperka.