Po kolejích z Kralovic do Mladotic

Původně slíbilo účast mnohem víc kamarádů, nakonec se nás ale sešlo v Plzni na hlavním nádraží celkem čtrnáct. Jako na začátku každé naší akce jsme doplnili zásoby v prodejně čerstvých pekařských výrobků a vyrazili na nástupiště. Vlak směr Plasy odjížděl na sobotu zbytečně moc brzy, ale vidina zajímavé akce nám prostě nedala dospat.

V Plasích se přestupuje na náhradní autobusovou přepravu ČD a v 8,13 hod. přesně podle jízdního řádu, vystupujeme před nádražím v Kralovicích na okrese Plzeň – sever. Zanedlouho se zprava blíží vlak z Rakovníka, který však dál pokračovat nemůže – úsek trati č. 162 z Kralovic do Mladotic je dočasně pro železniční přepravu uzavřen.

Pro vlaky ano, nikoliv však pro pěší. Vydáváme se podél kolejí doleva a máme v úmyslu dojít po trati na konečnou do Mladotic, což obnáší podle jízdního řádu 12 km. Rádi bychom šli skutečně po kolejích, takže nás na konci nádraží uklidňuje mohutná traverza důkladně přišroubovaná ke kolejím. Z téhle strany nám tedy nebezpečí hrozit nebude. Trať je zarostlá místy dost vysokými břízami, většina pražců je v různém stupni rozpadu a rez na kolejnicích dává tušit, že se tudy už několik let nejezdí. Přesněji řečeno od 1.1.1997.

V tomto roce byla trať č.162 Mladotice – Rakovník uzavřena pro provoz z důvodu nevyhovujícího technického stavu mostu přes Mladotický potok. Zatímco úsek Rakovník – Kralovice se podařilo uvést opět do provozu 12.12.2001, zbývajících 12 km na rekonstrukci ještě čeká. Po „Mladotické“ se jezdilo od roku 1899 a bylo by škoda zrušit její propojení na trať č.160 Plzeň – Žatec, ale jako u spousty dalších projektů i zde je otázka dostupnosti finančních prostředků na prvním místě.

Pokračujeme po kolejích, které jsou překvapivě zatím průchodné. U železničního přejezdu u Mariánské Týnice mezitím vytáhli z příkopu havarovanou škodovku, kterou jsme zahlédli z autobusu. Míjíme autocamping. po pravé ruce vidíme vypuštěné koupaliště a pak odbočíme podél pole k dominantě širokého okolí – bývalému klášteru Mariánská Týnice. Obdivujeme krásnou barokní stavbu zvenčí a, protože jsme se předem ohlásili, jsme očekáváni a můžeme dál. Objekt za dob největší slávy sloužil jako proboštství kláštera v nedalekých Plasech a významné poutní místo. Nyní je sídlem Okresního muzea Plzeň – sever. Pan průvodce nás seznamuje s historií a stavebním vývojem a můžeme si prohlédnout interiér rekonstruovaného kostela, jehož kopule se zřítila v roce 1920. Pak následuje individuální prohlídka expozic muzea. Po zajímavě stráveném čase se vracíme zase zpátky na trať.

Porost na kolejích postupně houstne. Prodíráme se třímetrovými břízami a vrbami, ale zatím nás nic nedonutilo trať opustit a šlapat po poli. Přicházíme k lesu a charakter cesty se mění. Vysoké smrky udržují stín a nás čeká dost dlouhý úsek místy až s deseticentimetrovou vrstvou sněhu. Zato z trati zmizely listnáče a miniaturní smrčky nám nijak nevadí. Přicházíme na nádraží v Trojanech. Tedy spíš nádražíčko s vytlučenými okny a dalšími známkami dlouhodobého nevyužívání k původnímu účelu – nakládání dřeva z okolních lesů. Trať se rozšiřuje o jednu kolej a je zde asi jediný úsek, kde jsme zaregistrovali kovové pražce – tedy jediné, které ještě neshnily. Chvíli zde odpočíváme a rozvíjíme teorii, jaká by tady byla skvělá hospoda na budoucí cyklostezce, pokud ČD už trať nezprovozní.

Pokračujeme dál vrstvou sněhu a po cca 1,5 km trať křižuje červená turistická značka z Mariánské Týnice do Plas. Po dalších 1,5 km přicházíme do místa, kde se trať z původní roviny láme, začíná klesat a zároveň zatáčí vpravo. Tady je místo, kde na starších mapách je ještě vyznačení žlutá turistická značka, která je však již v terénu zrušená. Orientujeme se podle mapy a dočasně opouštíme trať doleva, klesáme asi 1,5 km a dostáváme se do údolíčka s loukou a nově budovaným rybníkem. Uprostřed budoucí vodní ploch stojí bagr a čeká na obsluhu, aby mohl v pondělí zase pokračovat. Jsme v místě, kde ve středověku bývala vesnice a tvrz Šebíkov. O její historii existuje pouze jediná písemná zmínka z roku 1313 a nezasvěcený člověk skrovné zbytky ani neobjeví. Nějaký místní nadšenec pověsil na mohutný smrk alespoň stručnou informaci ve smyslu „ tady je to, co hledáte!“. V terénu je patrný kruhový val a různé nerovnosti, které o původní podobě zdejšího osídlení ale bohužel moc nenapovídají. Jak vesnice, tak i tvrz pravděpodobně byly pouze dřevěné a zanikly někdy v průběhu 15.století. Usadíme se v bývalém příkopu, kam krásně svítí Jarní sluníčko. Je mimochodem, čas oběda, a toho všichni, bez vyjímky, využívají. Sluníčko už má sice sílu ale čaj z termosky se zatím ještě hodí.

Po krátké, ale příjemné, siestě se opět vracíme na trať a pokračujeme dál na Mladotice. Kolejiště je lemováno hustou hradbou třímetrových smrků a jistě by bylo neprůchodné, kdyby neznámá ruka neudržovala mezi kolejemi pěšinku. Zanedlouho opouštíme hustý les a začíná se oteplovat. Sníh zmizí ale zato se objeví úsek, kde již chybí kolejnice. Jestli si někdo přivydělává prodejem majetku ČD do šrotu nebo jsou kolejnice používány na překlady při stavbách v okolí, lze těžko odhadnout. Faktem je, že podobné úseky uvidíme celkem tři – vždy v místě, kde trať křižuje cesta.

Z trati , kromě kolejnic, mizí smrčky a objevují se borovičky nebo janovec. Za silnicí do Mladotic nás hustý porost dokonce vytlačuje z trati a jsme nuceni jít asi 100 metrů podél kolejí. Trať už evidentně klesá, což bude až do konce cesty. Když se dostáváme na dno údolí, překonává trať Mladotický potok mostem, který je původní příčinou jejího odstavení. Viditelně není nijak poškozen, ale posudek odborníků byl při jeho posuzování jednoznačný. Po mostě sice přecházíme, ale některým z nás to dělá problémy – pražce s kolejemi tvoří vlastně pouze jakýsi rošt, kterým je vidět potok na dně ! Raději nekoukat dolů ! Posledních asi 500 metrů na nádraží je pak už hračka.

V Mladoticích na nádraží čekáme asi půl hodiny na zpáteční vlak do Plzně. Prohlížíme si vitrínku, ve které Spolek přátel místních drah vyvěsil fotografie z rekonstrukce úseku Rakovník – Kralovice. Jsme zvědavi, jestli se dočká nezbytných finančních prostředků i úsek, který jsme si dnes prošli.