Pod Ještědem, za Ještědem, nikdo nesmí stát!

Od útlého věku mě moji rodiče vedou k aktivnímu způsobu života. Na lyžích jsem stála poprvé asi ve dvou letech, kdy za mnou maminka běhala po sjezdovce, abych se jí neztratila v křoví nebo v závěji. S bicyklem jsem de-facto srostla a musím říci, že je pro mě jakýkoli pohyb a aktivní odpočinek důležitou součástí každodenního života.

Při důkladném prohledání mapy České republiky jsem s hrůzou zjistila, že jsem dosud nenavštívila Liberecko. Vnitřně jsem se zastyděla a do diáře v termínu zimní dovolené jsem zapsala „Liberec“. Neměla jsem obavy, že bych přátele nepřesvědčila o atraktivitě výletu do této oblasti, protože Jizerské hory nabízí velké množství sjezdovek různých délek a obtížností, takže si zde lyžařsky přijde na chuť opravdu každý. A ti rodiče, kteří nechtějí za svými ratolestmi běhat jako moje maminka za mnou, si je odloží do lyžařských školiček, které jsou zde k dispozici. Má sestra, vášnivá „běžkyně“, roztála při argumentu, že je v okolí Liberce upraveno bezmála 140 km běžeckých tras.

Parta byla sestavena, náplň činnosti taky, ještě zbývalo vyřešit jednu drobnost – ubytování. Shodli jsme se, že spát ve spacáku v Českém ráji se nám nechce (je to sice chráněná krajinná oblast, ale asi bychom se v noci v takových hlubokých lesích moc chránění necítili). Ale jaké ubytování Liberec nabízí?
Po cestě, která je ve skupině přátel více či méně vždy zábavná, jsme dorazili na místo a ubytovali se ve velmi útulných a čistých apartmánech ubytování Liberec a natěšení na okušení místních sjezdovek jsme vyrazili do nedalekého skiareálu Bedřichov, ve kterém jsou povětšinou sjezdovky modré obtížnosti, tedy ty lehčí. Lehčí samozřejmě pouze kvůli tomu, abych se na začátek správně „rozjezdili“, důvod, že jsem se rozhodla naučit jezdit i na snowboardu a měla jsem strach z větších výškových převisů, to samozřejmě nebyl.

Další den jsme vyzkoušeli všemi doporučovaný Tanvaldský Špičák, kde jsem své nově nabyté dovednosti se snowboardem zúročila i na červené sjezdovce a nakonec jsme si nechali návštěvu na pradědečka našich hor – Ještěd. Je zde 9 vleků a 10 sjezdovek a to, že se proháníte z kopce dolů všemi možnými směry a stále nad Vámi bdí rozhledna ve tvaru „rotačního hyperboloidu“ (jak jsem se dočetla na vývěsce), Vás naplňuje příjemným klidem a radostí. Já jsem byla navíc ještě naplněna grogem a euforií z úspěšně zdolané černé sjezdovky s nohama pro mě nepřirozeně upevněnýma k jednomu prkýnku.
Byl to báječný výlet do příjemného prostředí. Naši spokojenost ještě více doplnilo útulné ubytování a milí lidé, kteří obývají Liberec. Mohu jen doporučit.

Autor: Janca3

Další články autora: 39

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli