Pod Prostřední skálou

Původně to měla být trasa, ale protože mapy zase nějak nefungují, tak je z toho cestopis.

V současné době „řádění“ nebezpečného viru nám turistům vládní nařízení o zákazu volného pohybu poněkud zkomplikoval výkon našeho koníčku. Víceméně jsme omezeni na pobyt v parku, nebo v přírodě. Otázka jek přesně definovat pojem „v přírodě“. Protože to žádný manuál neuvádí, musíme si vypomoci vlastním rozumem.

Doufám tedy, že použití vlastněsilového dopravního prostředku, tedy kola je přípustný. Kolem Šumperka nemáme naštěstí do přírody zas tak daleko, takže když se nám těsně před jarní rovnodenností poněkud oteplilo, těch pár hodin po zaměstnání se dá do soumraku využít na zatím kratší vyjížďku. Nástupní místo pro kratší výlet do blízkého lesa je nádraží, spíše zastávka Vikýřovice. Zastávka to byla vždycky, ale dříve měly „Vikýrky“ jen jednu zastávku, teď mají rovnou tři, tak tu původní jedinou můžeme přízviskem nádraží otitulovat.

Část rasy už jsem ostatně projel i prošel vícekrát, tak je to spíš jen popis zbytku, kde jsem se zatím nepohyboval.

Od „nádraží“ se vydávám po obstarožní asfaltce k rozcestí Černá pole, ve sledování několika značek různých barev (žlutá TZ, červená místní), důležitá je ale zelená TZ, ve zmíněné křižovatce odbočí k blízkým budovám, cesta je zprvu dlážděná silničními panely. Posléze přechází v lesní cestu s převahou šotolinu (občas sem lesáci navezou makadam). Lesní cesta poměrně vydatně stoupá, trošku se mírní u rozcestí s označením Příčná stráň, ostatně i při pohledu do mapy vychází na vzdálenosti cca 1,5 km převýšení kolem 150 m. Turistická značka míří přímo do kopce, lesní cesta vhodná pro cyklistu (horského) pokračuje poněkud příměji, ale stále celkem svižně. Po nějakých 500 přichází ostrá serpentina (před ní je odbočka na poněkud zanedbanou cestu k Petrovským studánkám). Po asi 300 m je u cesty méně tradiční přístřešek. Ten tu možná měl turistu navnadit na skromný výhled směrem k Rapotínu. Kolem opět prochází zelená TZ, její vedení ale objíždí cesta větším obloukem, ale po nějakých 300 ze značka připojí na naši lesní cestu a pokračuje v souběhu něco přes půl kilometru. V těchto končinách je zhruba nejvyšší část trasy, kdy objíždí cesta velkou serpentinou návrší Ptačí vrch (tak je napsaná v mapách.cz). Tady byl povrch cesty značně zaneřáděný jak bahnem (to by se dalo objet, ale i kolejemi náklaďáků a traktorů, které tu pomáhají odklízet kůrovcovou nákazu. Takže cca kilometr už z kopce k další ostřejší zatáčce. Tady jsem to kdysi projel v létě, kdy bylo víc času (světla). Pak tedy následuje jediný nenavštívený úsek trasy. Na cestě je místy navezen nový štěrk, ale po cestě navíc teče voda, takže umyje bahno z pneumatik, které jsem nabral o něco výš.

Nebýt toho makadamu, dalo by se to i zrychlit, protože cesta klesá celkem rozumně.

Po chvíli mizí i ten štěrk a protože tady náklaďáky spíš jen projíždí, není cesta naštěstí příliš rozrytá. Brzy jsem u větší levotočivé zatáčky a protože i za ní je les dosti prokácený, vidím že už jsem kousek nad Krásným. Tady vede lesní cesta na Traťovku, označená žlutou TZ. Bývaly doby (když byly zimy), že jsem tudy projížděli na běžkách ze Skřítku, teď spíš jen na tom kole. Poněkud ostřejší sešup je na Anenský Dvůr a protože bylo ještě vidět, trošku jsem si to prodloužil po panelkách, k východišti na Černá Pole (žlutá TZ a psaníčko), a ba druhou stranu ke Krásné přehradě (bez značky ), to už je pak zase po silnici.