Podle Labe z Cuxhavenu do Čech - 2008

Fotografie (1)  • Foto: vvaclavpavlina

Den 1 CUXHAVEN - OTTENDORF

21.6.2008 sobota

40 km

Odjíždíme z domova na naší první cyklocestu jenom ve dvou. Ráno v 5:15 hod. nabíráme směr na sever. Naším cílem je konečná na Labi, městečko Cuxhaven

V osm hodin už opouštíme Česko a po německých dálnicích nám cesta ubíhá velice rychle, tak jsme ve 14:00 na místě.

Cestou tedy naše odhodlání pomalu dostávalo trhliny, protože nám skoro přes celé Německo pěkně pršelo.

Jenže Cuxhaven nás přivítal pěkným sluníčkem a hned to bylo veselejší.

Takže máváme našemu synovi, který se s námi rozloučil a vrací se zpátky domů

Ještě předtím bylo nezbytné foto.

Prohlédli jsme si nejzazší bod na břehu Labe a pomalu jsme osedlali naše kola.

Po vymotání se z městečka jedeme po nádherné asfaltové stezce, která vede po protipovodňových valech. Celé to tu vypadá jako jedna velká travnatá pláž, ovšem místo lidí jsou na nich snad tisíce ovcí a o něco méně krav.

Máme vytipovaný kemp, ale za tím valem nebyl vidět , tak trochu přejíždíme a musíme se kousek vrátit.

Máme za sebou tedy první rozjezd etapu. Najeli jsme i s prohlídkou Ottendorfu 40 km.

Cena za kemp je 12,- Euro včetně sprch . Kemp je velmi dobře vybavený.

Den 2 OTTENDORF - HAMBURG

22.6.2008 neděle

99 km

V noci dost prší, vstáváme v 6:30 a po balení které jsme naštěstí stihli za sucha vyjíždíme na první delší etapu.

Krajina kolem Labe je tady posázená nádhernými staveními. Nám připadají trochu jako z pohádky. Většinou jsou jen z cihel, pěkně vyspárovaných a s doškovou střechou. No a že je všude kolem spousta kytek a pořádek, no o tom snad není potřeba vůbec pochybovat.

A ještě jedna věc, která bije přímo do očí . Vlastně i do uší. Lidé se na nás už zdaleka usmívají a zdraví nás jako své staré známé. Tak to jednomu nedá a taky se usmívá a zdraví co mu hrdlo stačí. No prostě pohoda a klídek.

Kolem poledne přijíždíme do městečka Stade. V jeho historickém centru je právě nějaká slavnost a řemeslný trh. Tak se asi hodinu kocháme nabídkou trhovců. Nicméně s našimi koly sem tak trochu nezapadáme, proto.se pomalu prodereme davem a ujíždíme na přívoz..Projíždíme množstvím třešňových sadů.

V přístavu čekáme asi hodinu. Máme tedy dost času pozorovat lodní cvrkot. To se jinak nedá nazvat. Každých 10 – 15 minut pluje kolem obrovský kolos s nákladem kontejnerů. Snažili jsme se je počítat. Tady je přesný výsledek: je jich šíleně moc. Labe je tu opravdu široké a my volíme delší cestu lodí. Ať si to užijeme, když už jsme tady

Po přistání na druhém břehu nás dohnala pořádná bouřka. Pán Bůh zaplať za autobusovou čekárnu. Bouřka naštěstí netrvala moc dlouho.

Dorazili jsme na předměstí Hamburku. Po troše tápání nacházíme vytipovaný kemp. Tenhle se s tím předchozím moc srovnávat nemůže. Zázemí nic moc a spousta jemného písečku, nedá se v něm ani jít natož tlačit kolo. O jízdě nemůže být ani zmínka. Sprcha pouze studená a klíč ke sprše je na zálohu za 10,- Euro.

Cena za kemp je 15,- Euro za oba.

Den 3 HAMBURK – ALT GARDE

112 km

23.6.2008 pondělí

Vstáváme do krásného dne. Máme sbaleno už v 8:00, chystáme se na prohlídku Hamburku a chceme v pohodě odjet.

Čeká nás ale trochu šok. Marně se snažíme vrátit zálohovaný klíč od sprch To je tedy ale sprcha pro nás, takhle po ránu a pěkně ledová. Hoši z recepce prostě nejsou, telefon vyzvání a zkrátka jsme se už loučili s 10,- Eury. Štěstí se na nás ale usmálo. Jeden z hostů kempu, podle nás dlouhodobých, bez velkých řečí vytáhl peníze s tím, že si to od domácích vybere.

Skoro se tomu až nechce věřit. Děkujeme a konečně můžeme odjet. Ještě jsme si tak představovali podobnou situaci u nás. Cizinci neznalí místních poměrů............. no nevím.

Konečně Hamburg, Projíždíme pomalu podle vody, fascinovaně doslova zíráme na přístav. Změť lodních jeřábů se vypíná nad přístav. Lodě jsou tu od těch menších až po obrovské námořní kolosy.

Prohlížíme si rybí tržnici, dnes bohužel zavřenou. Přejíždíme různé mosty které vedou přes Labská ramena Škoda jen , že z krásného rána se stalo pošmourné dopoledne, takže fotky nic moc. Navíc začíná foukat docela svěží vítr a zdá se, že se opět blíží bouřka.

Kopneme do vrtule a mažeme po větru. Trochu nám dělá problém najít tu správnou cestu z města, ale vše nakonec zvládáme. Přes Hamburk ukázal tachometr 25 km.

Za Hamburkem jde stezka mezi poli. Nějaký čas po ní tupě jedeme, ale při nejbližší možnosti se dáváme po stezce kopírující snad každou významnější silnici. Důvod je naprosto zřejmý. Chceme se dívat, jak se tady žije a bydlí a ne sledovat zemědělské výnosy.

Po chvilce se nám to rozhodně vyplatí. Vidíme totiž pokládání nové doškové střechy na jeden z domů. Je to velice zajímavé pokoukání.To rozhodně nepotkáte denně.

U jedné autobusové zastávky poobědváme a pak přes Geesthacht a Bleckede dojíždíme do kempu v Alt Garge.

To je zařízení německého autoklubu. Je prostě luxusní a za super cenu.Za ten doslova přepych platíme 14,-Euro. Večer okupujeme hernu, hrajeme šipky a u toho dobíjíme baterie do foťáku a mobily.

Den 4 ALT GARGE – WITTENBERGE

121 km

24.6.2008 úterý

Vstáváme opět do sluníčka. Dnes nás,světe div se, čeká kopcovitý terén. Žádné náročné kopce to nejsou, a hlavně vedou pěknou krajinou přes ptačí rezervaci. Ono vůbec v lesích kolem Labe je spousta ptactva. Denně jsme pozorovali čápy, volavky a hodně jestřábů.

V této rezervaci je i vyhlídková věž, z které byla řeka a její lužní lesy jako na dlani.

Pomalu jsme se blížili do města Hitzacker, je moc hezké a upravené. Na několika domech je vyznačena vodní hladina po povodních v roce 2002.

Teď nás čekala trasa po velkém oblouku Labe. Přemýšleli jsme jestli se od řeky neodpojit a nevzít to durch. Nakonec zvítězila jak jinak, než asfaltová stezka po vale. Přes Gartow jsme se dostali do Schnackenburgu. Hezké rázovité městečko, na které jsme později často vzpomínali. Blížili jsme se totiž do bývalého východního Německa.

Ten první pocit, když nám došlo co se děje, byl dost zvláštní. Z plůtků se staly ploty.. Socialistické opuštěné kravíny s rozpadlou střechou straší i tady.

Upravené okolí každého domu, no jako u nás na vesnici a hlavně se tady přestalo zdravit a lidi se moc neusmívali. Vlastně se neusmívali vůbec.

Další etapy nás poté utvrdily v myšlence, že ti lidé byli takoví „kyselí“ z blízkosti ostře hlídané bývalé hranice. S dalšími kilometry se to jen lepšilo.

Pokračujeme na Wittenberge, kde máme najít kemp. Povrch cesty se radikálně mění, o asfaltových površích kolem Hamburku už jen sníme.

Ve městě se nemůžeme zorientovat. Naštěstí nás dvě ochotné němky na kolech doprovodí až ke kempu. Sami by jsme hledali o dost hůře, značení totiž naprosto chybí.

Kemp vlastně není kemp, ale mezinárodní tábor mládeže. Za 9,- Euro nás tu nechávají postavit stan a vysprchovat. Děti jsou zatím někde mimo, je tu klid.

Den 5 WITTENBRGE- BITTKAU

100 km

25.6.2009 – středa

Konečně je ráno!!! Z dětí se vyklubali totiž naprostí spratci, absolutně neuznávájící autority svých vedoucí. Podle toho to také vypadalo, řvali celou noc jak servaní. Teda asi s dvouhodinovou přestávkou, kdy snad i oni spali. Jenže krátce po páté to začalo nanovo. Na nic nečekáme a rychle balíme, už aby jsme seděli na kole.Wittenberge opouštíme po zatím nejhorší šotolině, nicméně nás za chvíli čekají kostky (o dost horší). Naštěstí po několika kilometrech tento povrch střídají panely nevalné kvality, ale přece jen proti té hrůze.........

Přijíždíme do Havelergu, dost pěkné městečko, hodně se tu opravuje, ale je tu stále tak trochu cítit „socík".

V Sandau využíváme přívoz, už to zdaleka není takový zážitek jako před Hamburkem. Je to prostě obyčejný přívoz přes normální řeku.

Další naší zastávkou je Tangermūnde. Tohle město se nám opravdu líbí.

Město je úzce spojeno s Karlem IV , protože ho učinil svým oblíbeným sídlem.

Přesně po 100 km přijíždíme do Bittkau. Rodinný kemp je téměř prázdný, vládne tu naprostý klid a pohoda. Po sprše a večeři jdeme do restaurace přímo na recepci. Tam pár domorodců sleduje ME ve fotbale. Zrovna se hraje semifinále Německo -Turecko

Přes jazykovou bariéru, protože naše němčina je všechno jen ne dobrá, si pěkně „popovídáme“. Dá se říct, že jsme se spřátelili natolik, že Hanz začal poroučet panáky ve velkém stylu. Pak byla naše domluva ještě veselejší. Německo vítězí a my jdeme na kuťě.

Den 6 BITTKAU – DORNBURG

95 km

26.6.2008 čtvrtek

9,- Euro

Z kempu odjíždíme v 8:45 a opět je krásné ráno. V Rogätzu opět využíváme přívoz a pomalu se Blížíme k Hohenwarte. Tam vidíme pro nás úžasnou věc. Most přes Labe, po kterém plují lodě. V Německu je totiž splavnost řek zajištěna soustavou vodních děl a kanálů, které jsou důmyslně propojeny. Tady se potkává Elbe Havel Kanal s Mittelandkanal.

Městu Magdeburg se úmyslně vyhýbáme. Je tady průmyslová oblast a už okraj tohoto města nás odrazuje, raději jedeme dál. Zastavujeme v Schönebecku, kde Vaškovi spravují brýle. Zadarmo, prý to nestojí za řeč. Za řeč stojí ovšem to, že z Magdeburku až do Schönebecku není povrch cesty spíš špatný, je hrozný.

Teď zase najíždíme na asfalt, hned to jinak odsýpá. Jenže z té radosti z rychlé jízdy zapomínáme na opatrnost, a při jednom nájezdu otáčíme vozík na střechu. Konstrukce drží, ale stříška je prodřená na kov. V jedné vesnici vyprosíme šití a Pavlína má na večer o zábavu postaráno. Paní, která nám dávala jehlu a niť, nějak nechápala, že jedeme od moře. „To jedete na kole? Celou cestu?“ Mysleli jsme, že tady jsou na to více zvyklí.

Nacházíme kemp a jsme tu úplně sami, tedy mimo domácích. Pan správce, takový starý děda nám ukáže sprchy, všechno na klíč. Teď to přijde, chce zálohu 25,- Euro. Vzpomínáme na Hamburk a moc se nám do toho nechce. Děda se dušuje, že tu určitě bude, nakonec nám stejně nic jiného nezbývá, tak platíme požadovanou zálohu. Za chvíli děda sedá na mopeda a odjíždí. Paráda, jestli přijede až zítra odpoledne, no pozdrav tě botka

Den 7. DORNBURG – KLŐDEN

103 km

27.6.2008 –pátek

V osm ráno máme sbaleno a padá nám kámen ze srdce. Děda přijíždí na mopedu, vrací nám zálohu, loučíme se a pomalu vyjíždíme. Počasí se zdá od rána všelijaké, vypadá to na déšť.

Naštěstí se zvedá vítr a mraky rozhání. Míjíme Dessau a první větší zastávku děláme ve městě Lutherstadt Wittenberg. Obědváme z vlastních zdrojů, ale při průjezdu městem se stavujeme na nefalšovaný gyros. Je toho pořádná porce za necelá dvě „éčka“.

Wikipedie: Wittenberk (dnes Lutherstadt Wittenberg) je město v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, ležící na pravém břehu Labe, cca 100 km JZ od Berlína. Dnes zde žije přes 47 tisíc obyvatel. Od roku 1502 je univerzitním městem. Wittenberk se stal po příchodu Martina Luthera v roce 1508 a uveřejněním jeho 95 tezí v roce 1517 kolébkou reformace a evangelické teologie. Působily zde další významné osobnosti, spojené s reformací, mj. Philipp Melanchthon a malíř Lucas Cranach. Na zdejší univerzitě studovali i čeští učenci, např. Jan Blahoslav nebo Jiří Třanovský. V zámeckém kostele, ve kterém kázal, je pochován Martin Luther, i jeho poradce Philipp Melanchthon.

Od roku 1996 je několik budov ve městě zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictvíUNESCO.

Asi po necelé hodině pokračujeme hezky po větru, a to doslova. Fičí tak, že naštěstí máme ten správný směr. Každá radost jednou končí a nám skončila asi 10 km před plánovaným noclehem. Ohyb řeky zafungoval a už se rveme proti větru. Byla to docela síla, fakt protivítr takových kvalit nemusíme.

Kemp nacházíme docela snadno, je součástí rodinného penzionu. Tráva ke stanování je úplně prázdná, opět budeme v celém kempu sami. V penzionu je asi jedna rodina ale i ta navečer odjíždí.

Nepřestává foukat, takže máme velké problémy s vařením. I když neradi, stavíme vařič do stanu, jinak to opravdu nešlo. Dopadlo to dobře a po nezbytném odpočinku jdeme prozkoumat okolí. Jedním slovem MRTVO. Totálně vymetená vesnice, jeden hřbitov hned vedle kempu, jinak zhola nic.

Jenže padla desátá a někde doslova za rohem začíná nějaká technopárty. Dá se říct, že jsme neusnuli snad ani na pět minut.

Den 8. KLŐDEN – GRŐDEL

86 km

28.6.2008. sobota

10,- Euro

Ráno jsme jak převálcovaní, první kilometry jdou opravdu hodně ztuha. Začíná poprchávat, nálada v týmu je vysloveně pod psa. Během dne se dvakrát schováváme před deštěm.

Větší přestávku plánujeme v Torgau.

Věnujeme prohlídce města dost času, je tu rozhodně co k vidění. Je to město, kde se setkala na konci 2. světové války americká a ruská armáda. A kde také stojí pohádkový zámek, který posloužil jako kulisa pro natáčení „Šípkové Růženky“.

Počasí se umoudřuje, další plánovanou zastávkou je Mühlberg. ( 24. 4. 1547 zde císař Karel V. zvítězil v bitvě nad vojskem šmalkaldského spolku.)

Odpoledne přijíždíme do Grődelu, kemp je opravdu kouzelný. Přímo na břehu Labe, sprchy máme tak 10 metrů od stanu a opět, světe div se, je prázdný. Domácí si grilují a asi mají velké oči, nebo takovou radost že se tu někdo ubytoval a dávají nám pořádnou porci. I když jsme už jedli, tak to se prostě nedá odmítnout.

Den 9. GRŐDEL – BAD SCHANDAU.

99 km.

29.8.2008. neděle

38 Euro(penzion)

Odjíždíme o půl deváté a míříme na Míšeň,

Wikipedie: Míšeň (Meißen [majsn], hornolužicky Mišno) je město v německé spolkové zemi Svobodný stát Sasko, rozkládající se na Labi, severozápadně od Drážďan. Je centrem zemského okresu Míšeň, který spadá pod správní okres Drážďany. Ve středověku byla metropolí Markrabství míšeňského. Město je proslavené světoznámým míšeňským porcelánem. K Míšni se váže také králičí plemeno míšeňský beran, které bylo v oblasti Míšně vyšlechtěno)

Ovšem větší zastávku plánujeme v Drážďanech. Cyklostezka je od Míšně doslova narvaná k prasknutí. Z pohodové cesty se stává místy až horor, protože oběma směry proudí davy lidí na kolech, bruslích a co je nejhorší i pěšky. Musíme se opravdu dost soustředit na to abychom nějakému pěšákovi nenajeli na záda.

Konečně jsme v Drážďanech.Prohlídka města nás asi dvě hodinky zdrží, ale je tu moc hezky. Jsou tu ovšem davy lidí, nějak jsme si na ně odvykli. Trasa Drážďany – Pirna je opět cyklistické utrpení. Davy lidí, je jich čím dál tím více. Je ale pravda, že se kolem nás pořád něco děje. Různé slavnosti, kapely , průvody, nevíme jestli je v Německu nějaký významný den, nebo jen obyčejná neděle s pravým spolkovým životem.

Za Pirnou se situace trochu zklidňuje a my přijíždíme do Kőnigsteinu. Zastavujeme na odpolední svačinku. Opět jsme neodolali pouličnímu gyrosu do pořádné placky. Okolí se tu začíná hodně podobat Hřensku, spousta krásných skal a zákoutí, prostě paráda.

Vyhlédnutý kemp se nám opravdu nelíbí, hned vedle hlavní železniční trať a silnice. Jedeme do dalšího. Bohužel nás čeká nemilé překvapení, kemp se prostě nekoná.

Nic moc neřešíme a první paní, která koukala z okna se ptáme na volný pokoj.Paní je velice ochotná, pokojíček jako klícka a starost o nás až dojemná. Počínaje nabídnutým osvěžením chlazeným melounem až po složené prádlo, které jsme po přemáchnutí sušili na terase za domem. No a večer sledujeme v klidu fotbal. Německo prohrává ve finále se Španělskem, našemu domácímu to je vcelku jedno, prý ho fotbal vůbec nezajímá.

Den 10. BAD SCHANDAU – SKALICE u Č. LÍPY

56 km

30.6.2008 – pondělí.

Ráno se loučíme s domácími a vyrážíme na Hřensko. Tam opouštíme Labe a odbočujeme doleva na Chřibskou. Cesta vede nahoru a dolu, po pohodové jízdě kolem Labe vcelku podstatná změna. Projíždíme ale úžasnou přírodní scenérií, nikam nechvátáme a už před polednem si dáváme oběd v restauraci v Polevsku. Tam se scházíme s Pavlíny sestřenicí na kafe.

Odpoledne máme s ostatními bratránky, sestřenicemi a tetami co jich jen v Nové Boru máme schůzku v jiné hospůdce. Se všemi tam trávíme celé odpoledne, probereme co nového a tak. K večeru jedeme do Skalice k poslední tetě, která shodou okolností slavila pětašedesátiny, takže i mi se připojujeme ke gratulantům. Příjíždí opět Martina se Standou, povídáme dlouho do večera a spát jdeme potom do karavanu na zahradě.

Den 11 SKALICE – VELKÉ ZBOŽÍ( Špačkárna)

93 km

1.7.2008 úterý

Odjíždíme v 8:15. Nic moc neřešíme a jedeme přes Českou Lípu přímo na Boleslav po hlavní. Provoz po ránu není nikterak strašný, a chceme se stavit v Bělé pod Bezdězem pozdravit kamarády. Ti jsou bohužel v práci, tak z toho je jen chvíle na vrátnici. Nabízejí nám ať se zdržíme na nocleh, ale je moc brzy dopoledne, tak se loučíme a jedeme dál.

Dneska sluníčko opravdu nemilosrdně pere. V Boleslavi obědváme a pokračujeme stále po hlavní na Nymburk. Tam se opět vydáváme podle Labe na Poděbrady. Přijíždíme na „Špačkárnu“ kde máme domluvený nocleh. Koupeme se v Labi a jsme po té dnešní výhni rádi, že jsme sebou plácli.

Den 12. Špačkárna –SVĚTLÁ N/S.

89 km

2.7.2008 –středa

Poslední den našeho putování. Odjíždíme ráno v osm a už tak je docela pařák. Přes Poděbrady a Chlumec to ještě jde, držíme se stále vody. Přes Velký Osek na Kolín už je to horší, začíná pěkně připalovat. Nasazujeme závratné šnečí tempo a pomalu se suneme k domovu. Z Kolína si rozhodně neriskneme jet po hlavní, je dost úzká a po vedlejších rozhodně není takový provoz. Takže přes Starý Kolín, Nové Dvory a Chotusice dojíždíme do Čáslavi. Tam orážíme, chvíli si sedáme na lavičku na náměstí do stínu. Jak se později ukázalo, byla to zastávka, která způsobila naši jedinou ztrátu. Z nezajištěné kapsičky na přední brašně musel vypadnout při pádu opřeného kola mobil. Bohužel jsme to zjistili téměř až doma.

Ještě se cestou stavujeme ve Zbýšově v hospůdce, něco pojíme a přes Leštinu a Sázavku dojíždíme do Světlé n/S.

Naše cesta končí přesně v 16:00.

Bilance: 1093 km z toho po Německu 855 km.

Jeden ztracený mobil, jinak bez újmy.

Jednou převrácený přívěsný vozík

Žádný defekt

Nezapomenutelný zážitek z celé cesty, protože takhle jsme vyjeli poprvé a

rozhodně ne naposledy.

Na závěr ještě jednou odkaz na fotogaleri: http://vvaclav.rajce.idnes.cz/Labska_stezka_2008/