Podyjí Vranov 3
19.8.2013
Ráno mírně zatažené, meteorologové slibují na tento den změnu, ale ta sem dorazí až někdy odpoledne, tudíž konečně do toho prvého Podyjí. Dnes pojedeme v okleštěné sestavě – Martin se jede podívat poněkud severně do Dalešic (na pivovar).Vyjíždíme již známou trasou k Hamerským vrásám, trasa zpočátku sleduje údolní tok Dyje (pohoupeme se na jedné z visutých lávek), a pak již celkem prudké až brutální stoupání (většinou pěšky) k dřevěnému mostu hraběnky Mniszkové, to nás dohoní skupina cyklistů, kterým souhrnně říkáme loupežníci, ovšem pokud vím nikoho ještě neoloupili. To se už cesta mírní a vršek můžeme opět valit na kole. Jedeme vlastně na Větrník, kde už jsem jeli první den z Čížova, teď obráceně, z Čížova ovšem doleva nábližkou k Lukovu (k rybníčku část nové cesty). Na okraji městyse jedna mrzutost, U Všetečků je zavřeno, ovšem nahrazuje to hospod U Hrycků za rohem, tam kromě loupežníků i další naši spoluzájezdníci. S Petrem nás vysloveně potěšila skutečnost, že je v nabídce Spišská borovička. Ne všichni berou v potaz, že na dlouhou dobu je to poslední hospoda. Přes Podmolí pak razíme do centra Národního parku. Nejdřív zastávky u vyhlídek nad Opuštěným meandrem, pak u Zlámané skály, a pak nad jezem u Devíti mlýnů. I ještěrku jsem zahlédl, ovšem utekla.
A pak první vrchol dne, Vinice Šobes, patrně nejznámější moravská vinice. Díky příznivé poloze v ohbí řeky, vlastně už na kraji vysočiny zdejší víno dosahuje výborných kvalit. Zastávka v ochutnávkovém stánku je samozřejmě povinná. I díky sluníčku je ve sklenkách patrné, proč to víno tím sluncem oplývá.
Z vinohradu zřejmě záměrně vede kamenitá cesta (jízda je obtížná, raději pěšky) a díky tomu, že za Šobeskou lávkou následuje relativně krátký, ale strmý výjezd ke Hnanicím jsou případné účinky přílišného opojení brzy zahnané, takže i v hnanickém ochutnávkovém stánku můžeme jeden vzorek ochutnat.
Protože jsem coby kamenem dohodil od Rakouska, musíme zajet k mystickému pekelnému kameni (Heiliger Stein). Má tu být centrum nějakých energetických proudů, kolem ruiny kostela je vyhlídková lávka. Když jsme tu byli s volejbalisty, holky chodily po čedičových kamenech naboso (aby získaly nějakou sílu), ty dnešní děvčata jaksi nezvládají, ačkoliv jsem jim terorticky i prakticky chůzi po kamení předvedl. Asi jsou více materialisticky založené. Protože se den pomalu přechylije, původně naplánovaný Retz necháme na jindy a nejkratším směrem k hranici a po bývalé signálce do Šafova. Zde konečně další hospoda (proslulá restaurace U Fandy). A protože taková atrakce se nedá minout, návštěva malovaného sklepa. Oproti poslední návštěvě je dnešní prohlídka poněkud komornější (nikdo nehlučel), kupodivu průvodkyně byla stejná co před 4 léty.
Při dojezdu následovala malá nehoda, Petr, ačkoliv do sklepa nešel, při odjezdu nestíhal, zatímco jsme tedy jeli přímo do Havraníků, nějak se nám s Janou ztratili. Naštěstí po několika telefonech jsme se ubezpečili, že jedou celkem dobře, což se potvrdilo u vinného stánku nad Havraníky, kde jsme se šťastně shledali (rovnou zakoupili i zásoby na večer). Předpověď se pomalu začala naplňovat, tak již celkem bez zastávek přes Popice a Konice Na Kraví horu, ani jsme se pořádně nemohli vynadívat na panorama Znojma. Z Kraví hory je dosti krkolomný sjezd, sotva jsem sjeli k Dyji, spustili se první kapky (přestože člověk u hospody v Popicích tvrdil, že tady neprší, no sekl se). Pokoušeli jsme se chvíli schovat, ale nakonec jsme usoudili, že nejlepší bude pokračovat. Měl jsem naštěstí vyhledaný vlak, který jsem chtěl použít k návratu. Sice promočení, ale celkem s rezervou na polévku či pivo se podařilo.
Osobák s bodrým průvodčím nás zavezl do Šumné, to je kousek nad Lesnou, tedy nad Vranovem. Relativně vystrašená Lenka jela tak nějak napřed, zbývající členové jsme ovšem z potěšení nás (i paní za pultem), že je u nádraží stánek z občerstvením, chvíli postáli a dali si něco pro zahřátí. Takže k dojezdu už jsme museli nasadit i světlomety. Na sjezdu do Vranova naštěstí už nepršelo, ale navečer se déšť opět spustil. Jak jsme pak zjistili na penzionu, zmoknul kde kdo, takže i večírek odpadl.
Více foto:
Viz album 3.
všechny díly:
1.
2.
3.
4.
5.