Podyjí Vranov 3

Cestopisy

Hamerská lávka • Fotografie (17) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Most hraběnky Mniszkové

Nad Opuštěným meandrem

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

19.8.2013

Ráno mírně zatažené, meteorologové slibují na tento den změnu, ale ta sem dorazí až někdy odpoledne, tudíž konečně do toho prvého Podyjí. Dnes pojedeme v okleštěné sestavě – Martin se jede podívat poněkud severně do Dalešic (na pivovar).Vyjíždíme již známou trasou k Hamerským vrásám, trasa zpočátku sleduje údolní tok Dyje (pohoupeme se na jedné z visutých lávek), a pak již celkem prudké až brutální stoupání (většinou pěšky) k dřevěnému mostu hraběnky Mniszkové, to nás dohoní skupina cyklistů, kterým souhrnně říkáme loupežníci, ovšem pokud vím nikoho ještě neoloupili. To se už cesta mírní a vršek můžeme opět valit na kole. Jedeme vlastně na Větrník, kde už jsem jeli první den z Čížova, teď obráceně, z Čížova ovšem doleva nábližkou k Lukovu (k rybníčku část nové cesty). Na okraji městyse jedna mrzutost, U Všetečků je zavřeno, ovšem nahrazuje to hospod U Hrycků za rohem, tam kromě loupežníků i další naši spoluzájezdníci. S Petrem nás vysloveně potěšila skutečnost, že je v nabídce Spišská borovička. Ne všichni berou v potaz, že na dlouhou dobu je to poslední hospoda. Přes Podmolí pak razíme do centra Národního parku. Nejdřív zastávky u vyhlídek nad Opuštěným meandrem, pak u Zlámané skály, a pak nad jezem u Devíti mlýnů. I ještěrku jsem zahlédl, ovšem utekla.

A pak první vrchol dne, Vinice Šobes, patrně nejznámější moravská vinice. Díky příznivé poloze v ohbí řeky, vlastně už na kraji vysočiny zdejší víno dosahuje výborných kvalit. Zastávka v ochutnávkovém stánku je samozřejmě povinná. I díky sluníčku je ve sklenkách patrné, proč to víno tím sluncem oplývá.

Z vinohradu zřejmě záměrně vede kamenitá cesta (jízda je obtížná, raději pěšky) a díky tomu, že za Šobeskou lávkou následuje relativně krátký, ale strmý výjezd ke Hnanicím jsou případné účinky přílišného opojení brzy zahnané, takže i v hnanickém ochutnávkovém stánku můžeme jeden vzorek ochutnat.

Protože jsem coby kamenem dohodil od Rakouska, musíme zajet k mystickému pekelnému kameni (Heiliger Stein). Má tu být centrum nějakých energetických proudů, kolem ruiny kostela je vyhlídková lávka. Když jsme tu byli s volejbalisty, holky chodily po čedičových kamenech naboso (aby získaly nějakou sílu), ty dnešní děvčata jaksi nezvládají, ačkoliv jsem jim terorticky i prakticky chůzi po kamení předvedl. Asi jsou více materialisticky založené. Protože se den pomalu přechylije, původně naplánovaný Retz necháme na jindy a nejkratším směrem k hranici a po bývalé signálce do Šafova. Zde konečně další hospoda (proslulá restaurace U Fandy). A protože taková atrakce se nedá minout, návštěva malovaného sklepa. Oproti poslední návštěvě je dnešní prohlídka poněkud komornější (nikdo nehlučel), kupodivu průvodkyně byla stejná co před 4 léty.

Při dojezdu následovala malá nehoda, Petr, ačkoliv do sklepa nešel, při odjezdu nestíhal, zatímco jsme tedy jeli přímo do Havraníků, nějak se nám s Janou ztratili. Naštěstí po několika telefonech jsme se ubezpečili, že jedou celkem dobře, což se potvrdilo u vinného stánku nad Havraníky, kde jsme se šťastně shledali (rovnou zakoupili i zásoby na večer). Předpověď se pomalu začala naplňovat, tak již celkem bez zastávek přes Popice a Konice Na Kraví horu, ani jsme se pořádně nemohli vynadívat na panorama Znojma. Z Kraví hory je dosti krkolomný sjezd, sotva jsem sjeli k Dyji, spustili se první kapky (přestože člověk u hospody v Popicích tvrdil, že tady neprší, no sekl se). Pokoušeli jsme se chvíli schovat, ale nakonec jsme usoudili, že nejlepší bude pokračovat. Měl jsem naštěstí vyhledaný vlak, který jsem chtěl použít k návratu. Sice promočení, ale celkem s rezervou na polévku či pivo se podařilo.

Osobák s bodrým průvodčím nás zavezl do Šumné, to je kousek nad Lesnou, tedy nad Vranovem. Relativně vystrašená Lenka jela tak nějak napřed, zbývající členové jsme ovšem z potěšení nás (i paní za pultem), že je u nádraží stánek z občerstvením, chvíli postáli a dali si něco pro zahřátí. Takže k dojezdu už jsme museli nasadit i světlomety. Na sjezdu do Vranova naštěstí už nepršelo, ale navečer se déšť opět spustil. Jak jsme pak zjistili na penzionu, zmoknul kde kdo, takže i večírek odpadl.

Více foto:

Viz album 3.

všechny díly:

1.

2.

3.

4.

5.